Egoismus (egoista) ve vztahu - partner, spolupracovník, soused, …

Pomoc s problémy ve vztahu

Článek o egoismu v mezilidských vztazích nemá za cíl dávat nějaké jednoduché univerzální návody, jak se chovat k egoistické osobě. Rozhodovat se musí každý sám. Pokud si se situaci ve vztazích skutečně nevíte rady a tento článek vám nepomůže, můžete se obrátit na poradnu. Prožíváte-li již zoufalství, můžete zavolat na linku důvěry, od toho tu je.

Modrá linka – v provozu od 9.00 do 21.00

Další linky důvěry s celodenním provozem a poradny lze snadno dohledat na internetu.

Konflikty - egoismus (egoista) ve vztahu

partner, soused, spolupracovník, nadřízený, kandidát

1. Stupně (škálování), zidealizované krajnosti se uvádějí jako typy. I ten největší egoista občas se chová altruisticky a i ten největší altruista se někdy zachová egoisticky. Mezi těmito krajnostní lze hodnotit vícero stupňů. Stupně jsou jen orientační a počet stupňů obvykle závisí na dovednosti hodnocení. Malé děti obvykle rozlišují dva stupně. Hodnocení podle stupňů se musí učit tréninkem.
2. Egoismus je projev nerozvinutých vyšších sociálních schopností a dovedností, proto egoistická osoba nemá motivaci k humánnějšímu chování. Pokud se chová velmi humánně, pak se chce vyhnout trestu či získat nějaký egoistický prospěch (kariéra, peníze, protislužba). Například egoistický učitel, může se chovat vysoce sociálně, avšak jeho chování bude strojené. Vnímavé osoby po čase strojené chování poznají.
3. Příčiny egoistického chování spočívají především ve výchově v raném dětství. Jednou z dominantních příčin bývá citové neuspokojení a méně sociální prostředí.
4. Egoisté považují neegoistické chování za projev přetvářky, nebo slabosti osoby či holé bláznovství.
5. V době zamilovanosti se uvolňují hormony, které utlumují egoismus. Zamilovanost většinou po dvou létech odezní a zamilovaní partneři se začínají chovat tak, jak se chovali před zamilováním.
6. Osobní zájmy má egoista nadřazené zájmům druhých, týká se to zejména osobní svobody a uspokojování potřeb. Egoista obvykle hodnotí druhé podle postavení na žebříku. Druhé osoby poměřuje, zda jsou na žebříku pod ním nebo nad ním. Motorem egoisty je dostat se o stupínek výš. Bývá to smyslem jeho života. Z tohoto pohledu bude většinu života nespokojen, protože vždy uvidí, že je někdo výš než on.
7. Egoisté nemají rozvinutou schopnost empatie, proto nemají motivaci soucitně pomáhat druhým, někoho konejšit.
8. Darují-li egoista někomu něco, vždy očekávají oplátku. Dělají-li nějakou dobročinnost, pak jen z osobního prospěchu (sláva, kariéra, peníze). Dáli dar k narozeninám, očekává, že dostane ke svým narozeninám dar obdobné hodnoty. Daruje-li svůj čas pomáháním někomu, očekává, že obdarovaný to bere jako závazek pomoc oplatit. Egoistické oplácení služeb bývá mnohdy cesta ke korupci: „Co je na tom špatného vzájemně si pomáhat?"
9. Prožívají pocit své výjimečnosti ve společnosti. V manželství mívají pocit, že ten druhý jim patří: „Vzal/a jsem si tě." Pokud se jim daří šplhat se po společenském žebříku nahoru, berou to jako své právo. Pokud se jim šplhaní po nějakém žebříku nedaří, prožívají to jako křivdu ze strany společnosti. Pak buď rezignují a v podstatě jen bezcílně přežívají nebo začnou nějak společnosti škodit - mstít se. Někteří, jako viníka vlastních kariérních neúspěchů, si vybírají obětního beránka, na něhož vše svalí. K tomu jim může posloužit „kolektivní viník" na kterého se dají svalit příčiny všech vlastních neúspěchů (národnost, náboženská skupina, cizí mocnost, …). Tragedii pro ně bývá pád ze společenského žebříku, který bývá častý u politiků. Někteří egoisté těžce nesou pád ze svých pozic, i ten, který následuje při odchodu do důchodu.
10. Egoistům vyhovují direktivní vztahy, kdy poslouchají direktivy nadřízených a sami vyžadují poslušnost od podřízených. Projevy demokratických či dokonce liberálních vztahů v partnerství či na pracovištích vnímají jako projevy slabosti a snaží se přebírat roli vůdce. Demokracii vnímají pouze jako svobodnou soutěž, kde jsou pouze vítězové a poražení.
11. Zklamal-li vás egoista, není chyba v něm, ale ve vás, protože jste si o něm udělali zkreslenou představu.
12. Odsuzovat je snadné a rychlé, porozumět zdlouhavé a náročné.
13. Ustupovat egoistovi znamená podporovat jeho egoismus.
14. Egoista i v příteli vidí pouze hráče.
15. Když egoista nepřijde na schůzku, vždy si to zdůvodní. Avšak když na schůzku nepřijde ten druhý, považuje to za neomluvitelné.
16. Egoismus není výsledek rozumového rozhodnutí, ale zakonzervovaný styl chování z období dětského vzdoru a nerozvinutosti vyšších sociálních schopností.

Základní typy sociálního chování osob

Nejdříve určíme základní typy osob dle sociálního chování. Jedná se o zidealizované krajnosti. Pak tyto typy můžeme vzájemně kombinovat a dostaneme řadu typu vztahů. Je to jen vodítko, čisté typy vztahů neexistují. Tak jako nenajdete naprosto shodné typy osob, tak nenajdete naprosto shodné vztahy. Jednotlivé typy zde slouží pro snadnější porozumění a lepší orientaci ve vztazích.

Oblast sebedůvěry

Sebedůvěra u některých osob se mění v průběhu života v závislosti na úspěších. Je velmi zajímavé pozorovat u některých politiků stoupání sebedůvěry při stoupání po politickém žebříčku až k dmutí se pýchou. Následně pak poklesu sebedůvěry při sestupu dolů.

Nezdravě malá sebedůvěra

Osoby jsou neprůbojné a mívají velký problém při vystupování na veřejnosti. Bývají to dobří vykonavatelé cizí vůle. Na poradách mnohdy se nepodělí o své dobré nápady z nedostatku sebedůvěry – proto někteří nadřízení občas vyžadují předložení nápadů v písemné formě. Malou sebedůvěru mívá i řada vysokých odborníků, věnují se spíše publikační činnosti a veřejnému vystupování se spíše vyhýbají.
Malá sebedůvěra se navenek projevuje sklonem hlavy, tiším hlasem, v rukopise drobným písmem.

Zdravá sebedůvěra

Při zdravé sebedůvěře osoba dovede vyslechnout názory druhých a posoudit, zda u svých názorů udělat nějaké korekce či ne. Projevuje se zdravou asertivitou, dovede vyjednávat kompromisní řešení.

Nezdravě velká

Takovou sebedůvěrou oplývají schopní lídři, dovedou svým sebejistým a energetickým vystupováním strhnout ostatní na svou stranu. Nezdravě velká sebedůvěra přikládá vlastním názorům nezdravě velkou váhu, proto tyto osoby nepřipouštějí, že by se někdy mýlily či udělaly chybu. Z vlastních chyb obvykle obviní druhé. Důsledkem bývá potlačování iniciativy a tvořivosti druhých.
Pokud se dvě takové osoby sejdou k nějakému vyjednávání, obě odmítají v něčem ustoupit a jediné na čem se v závěru dohodnout, že je potřeba ve vyjednávání pokračovat.
Navenek se to projevuje nápadně zvednutou hlavou a vystrčenou hrudi (stahují se velké zádové svaly) – „dmou se pýchou“. Dmout se pýchou může i blbec. Mívají zvučný hlas a v rukopise nápadně vysoká krátká písmena (a, o, u, i, m, n, …) a velký rozmáchlý podpis.

Oblast sociální vyzrálosti

Nemá sociální cítění, bez empatie prožívá jen vlastní potřeby a potřeby druhých neprožívá. To je důvod, proč staví vlastní potřeby nad potřeby druhých.

Egoista

V dospělosti bývá snazší změnit svůj názor, než své chovní, proto dospělí egoisté raději hledají teorie obhajující egoistické chování, něž aby zapracovali na seberozvoji.

Altruista

Opak egoistického, upřednostňuje zájmy druhých na úkor vlastních, jde o formu sebeobětování ve jménu nějaké ideje (právdoláskařské, náboženské). Nechává se snadno zneužívat od egoistů, kteří ani neocení jeho ochotu.

Prosocialita

Upřednostňuje zájmy ve prospěch všech, zohledňuje potřebnost. Když pomáhá druhým, tak to vnímá jako svou přirozenost a necítí sebeobětování, ale seberealizaci pro blaho kolektivu a tím i své.

Vztahy osob - partner, spolupracovník, soused, …

partner, soused, spolupracovník, nadřízený, kandidát

egoista se silnou sebedůvěrou + egoista se silnou sebedůvěrou

„Dva kohouti na jednom hnojišti se nesnesou“ V partnerství, po odeznění zamilovanosti, se obvykle rozcházejí nebo si začnou žít každý svůj vlastní život, i když sdílejí společnou domácnost. V zaměstnání bývá mezi takovými osobami nevraživá soupeřivost. Tento vztah je námětem známé hry „Krocení zlé ženy.“

egoista se silnou sebedůvěrou + egoista se slabší sebedůvěrou

Pokud mají stejná pravidla, která dodržují, mohou celkem dobře spolu vycházet. V zaměstnání to může fungovat jen tehdy, když ten slabší je v podřízené roli. Jeli to obráceně, rozvine se boj o moc. V takových situacích se může stát, že podřízený začne ovládat svého nadřízeného nebo nadřízený se bude snažit podřízeného vystrnadit.

egoista se slabší sebedůvěrou + egoista se slabší sebedůvěrou

Takový vztah je plný konfliktů, protože nedovedou hledat kompromisy a každý se snaží prosadit svou. Pokud si rozdělí oblasti rozhodování, pak mohou celkem spokojeně spolu vycházet. Například v partnerském vztahu se dohodnou, že o domácnosti a rozpočtu rozhoduje žena a o vnějších záležitostech rozhoduje muž (auto, dovolená, televizní programy). Na pracovištích se každý zaštiťuje svou formální pozici, svými právy. Tím vznikají i mnohé zbytečné konflikty.

egoista + altruista

egoista zde hraje vůdčí roli a takřka plně zneužívá altruistu. Pokud zneužívání nepřekročí kritickou hranici (u každého je jiná), může vztah celkem fungovat. V partnerském vztahu si egoista obvykle altruistického partnera neváží a často bývá nevěrný. Obdobné je to, je-li spolupracovník egoista.

egoista se silnou sebedůvěrou + prosocialista se silnou sebedůvěrou

Takový vztah nebývá hlubší. Po čase obvykle prosocialista zjistí, že egoista se snaží ho zneužívat a začne se egoistickým potřebám vzpírat, pokud cítí zneužívání.

egoista se slabší sebedůvěrou + prosocialista se silnou sebedůvěrou

Navenek to obvykle vypadá jako spokojený vztah. Ale jen navenek. Egoista se v takovém vztahu necítí dobře, protože se dostává do podřízeně role a nemá sílu ze vztahu odejít, proto v něm rezignuje. Altruista také nebývá moc spokojeny, protože očekává rovnocenný partnerský zájem, spolupráci a místo něj cítí partnerův nezájem, jako by žil vlastním životem.

altruista + altruista

Svým vzájemným altruismem si často začnou lézt na nervy.

prosocialista + prosocialista

Optimální kombinace, kdy se vytváří rovnocenné vztahy v partnerství i na pracovištích. rovněž i sousedské vztahy bývají dobré. Ale i zde je jedno velké riziko vzniku špatných vztahů. To je když některá osoba přestane řešit prožitek konfliktu a potlačí ho. Prostě, přestane říkat druhé osobě co se ji nelíbí a svou nelibost začne potlačovat. V tomto případě postupně nelibost vůči druhé osobě začne se zvyšovat natolik, že přejde v otevřené hádka až nenávist. Pokud se ze vztahu neodejde, po čase dojde k rezignaci a vztah se stane pouze formální.

Netaktně kritizovat druhého také nepřináší zlepšování mezilidských vztahů. Umět ve vhodný čas a vhodným způsobem říkat druhému, co se na něm nelíbí, patří do oblasti životního umění. Kdo ovládá toto umění, nemívá zbytečné konflikty s lidmi a může se plně věnovat své seberealizaci.