L e v i c o v é    o b z o r y
- myslíme avantgardně -

   

Ekonomie demokratického socialismu - psychologický pohled

NAHORU

Alfa

  • Jak demokraticky změnit kapitalistické zřízení v socialistické?
  • S egoisty, pravičáky se demokratický socialismus vybudovat nedá, protože ho nechtějí.
  • Prvním krokem je nastolení udržitelného demokratického socialismu. Základním předpokladem je však většinový zájem občanů tento demokratický socialismus budovat. Je?
grafický obrázek vah, kde pravice převažuje a ručička ukazuje na kapitalismus

I. Chybné východisko vede k chybným závěrům marxistů

1) Východiska - zjednodušeně

Jádro z Komunistického manifestu (K. Marx, F. Engels)

a) Příčinou zla ve společnosti je egoismus.

b) Příčinou egoismu je soukromé vlastnictví výrobního kapitálu. (Logický závěr z existující výrazné korelace mezi egoistickým chováním a soukromým vlastnictvím výrobního kapitálu. Nepřímo lze odvodit, že Marx přisuzuje nemajetným pracujícím charakterové rysy odpovídající současnému pojmu prosociální chování.)

c) Pravou příčinou zla ve společnosti je soukromé vlastnictví výrobního kapitálu.

2) Řešení

Zbavení bohatých jejich soukromého vlastnictví výrobního kapitálu.

3) Postup zahrnuje dva kroky (Komunistický manifest)

1. Svrhnout monarchistické vlády a nastolit demokratickou vládu pracujícího lidu.

2. Demokratickými cestami (z vůle námezdně pracujícího lidu tvořící většinu obyvatelstva) postupně zbavovat bohaté jejich výrobního kapitálu, např. zrušením dědictví, vysoké daně pro bohaté atd.

II. Praxe z budování socialismu v Československu

1. Krok: Svržení monarchie a nastolení demokracie

V jádru byl tento krok realizován v Československu roku 1848 ustanovením Československé republiky, zavedením základů demokratických voleb jak ve státní správě tak v obecní. Nebyla to tehdy ideální demokracie, ale byla.

2. Krok: Zbavení bohatých jejich výrobního kapitálu

V Československu byl tento krok realizován po únoru roku 1948 znárodněním soukromého výrobního kapitálu. Rozsáhlé znárodnění proběhlo již po osvobození v roce 1945 na základě dekretů. (Dnes málo kdo ví, že i v tom nejhlubším Československém so-cialismu v souladu se zákony existovali samostatní živnostníci, jen nesměli nikoho za-městnávat. Bylo jich málo, ale byli.)

3. Krok: Budování socialistické ekonomiky

Pojistky KSČ nefungovaly, jak ukázaly události po roce 1989, a na vysoké posty se dostalo velké množství pokryteckých egoistů, kteří v rámci své kariéry hlásali komunistické ideje. Mnozí se chovali komunističtěji než samotní komunisté z přesvědčení a stávali velkou brzdou rozvoje socialistické ekonomiky a předmětem lidové kritiky. O jejich množství svědčily řady členů KSČ, kteří po změně politické situace odhazovali své maskovací kabáty, stranické knížky a aktivně se podíleli na restauraci kapitalismu. Někteří odhalili i své pravé antikomunistické kabáty. Nepřekabátili, v socialismu jen maskovali ty pravé.

Egoisté na svých postech v rámci své kariéry mnohdy:
  • Nadhodnocovali výsledky své práce a svého úseku.
  • Někdy až švejkovsky plnili úkoly shora.
  • Potlačovali iniciativu zdola, pokud by jim nějak ohrozila jejich kariéru.
  • Neupozorňovali nadřízené včas na rizika, aby to neohrozilo jejich kariéru.
  • Mnohdy výrazně překračovali plán výroby i tehdy, když nadvýroba byla k ničemu a následně se tajně likvidovala. A to jen proto, aby nahoru mohli vykazovat pře-kračování plánů.
  • Měli zvýšený sklon k podpoře šedé ekonomiky: „Já na bráchu, brácha na mě.“
  • V ideologické práci vše, co se jim nehodilo, označovali negativní nálepkou: „To je revizionismus, oportunismus, západní kapitalistická propaganda.“ Iniciativu mladých brzdili slovy: „Ty jsi ještě mladý, ty tomu ještě nerozumíš.“

Z pohledu současné ekonomiky, egoisté výraznou měrou zvyšovali zbytečné ztráty ve firmách. Komunističtí ideologové neustálým zdůrazňováním významu „socialistické soutěže“ a podporou kariérismu nepřímo sami brzdili ekonomický rozvoj socialistické společnosti. Zde se silně projevovaly negativní projevy skupinového myš-lení.

Všechna tato ekonomická negativa v západních firmách postupně odbourávali a zaváděli moderní metody řízení - management. Odstranili z pracovišť soutěživost, která se ukázala v rámci celku jako škodlivá. Kariérismus omezovali výběrovým řízením. Proti negativním projevům skupinového myšlení zaváděli různá opatření. Místo apelací zaváděli koučování a vnitrostranické vzdělávání.

Komunističtí ideologové bez hlubšího exaktního zkoumání takové metody zavrhovali neexaktní argumentací, že jde pouze o kapitalistickou propagandu a moderní metody řízení v kapitalistických firmách nahrazovali apelacemi na uvědomělost a politickým vzděláváním o správnosti komunistických idejí.

V současnosti ekonomové obvykle srovnávají ekonomický rozvoj mezi socialistickými a kapitalistickými zeměmi, nesrovnávají však vliv metod řízení ve firmách na ekonomickou prosperitu těchto firem – základ prosperity země.

III. Projevy a příčiny egoismu z psychologického pohledu

Škála a typy osob

Pro ujasnění je zde uvedená škála egoismu osob z psychologického pohledu. V tomto zamýšlení je pod pojmem egoismus či egoista myšlena taková míra egoismu, kdy chování je bezohledné, avšak není kriminální. Typem je myšlena převaha určitého typu chování. (I ten největší egoista se někdy zachová altruisticky a naopak.)

Altruistické chování je opakem egoistického, kdy altruista upřednostňuje potřeby druhých na úkor vlastních – obětuje se ve prospěch druhých. Altruisticky se může chovat i některý egoista ze zištných důvodů – například za drobnou pomoc očekává znásobený prospěch. Egoisté často altruisty zneužívají pro svůj osobní prospěch, dovedou s nimi umně manipulovat. V současnosti někteří autoři posunuli význam altruistického chování a popisují ho shodně jako prosociální chování. Raději se držím původního významu pojmu altruismus, jako opak egoismu. Jako nejvyšší úroveň sociálního chování označuji v souladu s psychologickým pojmoslovím chování prosociální.

Výčet pěti úrovní sociálního chování.

Pojem prosociální chování začal být užíván i v pedagogice – „výchova k prosociálnímu chování“. Osoba s prosociálním chováním zohledňuje osobní blaho vyváženě s blahem druhých – neobětuje se a obvykle nenechává se zneužívat egoisty. Prosociální chování je přirozený projev rozvinutých vyšších schopností a dovedností. Člověk má geneticky dané předpoklady k tomuto chování, avšak podmínkou je v procesu socializace osobnosti rozvinutí řady vyšších sociálních schopností a dovedností.

Fenomenologie vnímáni – sociální vnímání

Výčet pěti úrovní sociálního chování.

Fenomenologie vnímání je dnes doménou filozofie. Zkoumá se, jak jednotlivé druhy vnímání ovlivňují názory, závěry filozofů. Proniknout do vnímání druhých osob se neobejde bez objektivních znalostí neuropsychologie a personální psychologie. Bez těchto vědomostí je fenomenologie vnímání jen subjektivní filozofování.

obrázek smailiků. Egoista se chce bavit na účet druhého. Prosocialista se zajímá příčinu smutku druhého, který je smutný.

Rozdílné vnímání vede logicky k rozdílným filozofickým závěrům. Velký vliv na rozdílnost ve vnitřním vnímání má úroveň rozvinutých schopností a dovedností ve velkém mozku, které jsou na úrovni nervových spojů a přivádějí psychické informace do vědomí: pocity, emoce, asociace, abstrakce. I samotné vědomí je rozdílných kvalit u jednotlivých osobností: rozdílná kapacita, soustředěnost, těžiště, propojenost mozkových hemisfér.

Příčiny egoismu

Egoistou se člověk nestává, zůstává jím z raného dětství. Je to jako s gramotností, člověk se také nestává negramotným (pokud nejde o poškození mozku), osoba gramotnou se stává tím, že se naučí číst a psát. Tak se i osoba stává prosociální tím, že se sociálním učením naučí empatii, sociálnímu cítění, že se naučí emoční a sociální gramotnosti atd.

Základy sociálních schopností a dovedností se rozvíjejí hlavně v předškolním věku. V tomto věkovém období mívají na výchovu největší vliv rodiče, kteří pro dítě jsou představiteli společnosti. Ano, společnost má vliv na rozvoj osobnosti dítěte, ale v raném dětství je to prostřednictvím rodičů.

Klíčovou je jedna hlavní zákonitost: Dítě, které citově strádá, stará se především o své citové uspokojování a potřeby druhých ho nezajímají. Bohužel, mnozí rodiče nedovedou poznat, strádá-li citově jejich dítě. Citové uspokojování je záležitost hormonální nikoli rozumová. Nejvýznamnější roli zde hraje hormon oxytocin, který bývá označován jako sociální hormon. Jeho úkolem je navádět osoby k dobrým mezilidským vztahům a udržovat soudržnost se skupinou. Dalo by se říci, že je to levicový hormon. Oxytocin se uvolňuje hlavně:

  • při prožívání příjemných tělesných dotycích – lidé jsou kontaktní tvorové; první kotakty novorozeňat s matkou jsou tělesné;
  • při příjemných očních kontaktech – kojenec nejdříve ostři zrak na vzdálenost očí matky, když ho drží v náručí;
  • při prožívání pocitu sounáležitosti s rodinou či partou.

Při nedostatku oxytocinu v těle osoba prožívá nespokojenost a při velkém až deprese.

IV. Model hlavních hybných sil ve společnosti dle Marxe

Model hybných sil ve společnosti (Karel Marx) byl na svou dobu geniální. Karel Marx dovel rozlišovat podstatu od projevů podstaty a abstraktní od reálného.

Schématický obrázek základního Marxova modelu hybných sil ve společnosti.

V tomto pojetí modelu kvalita pracovních sil v sociální oblasti je konstantou, mění se kvalita nástrojů a technologie výroby, která se neustále zvyšuje. To vede ke změnám výrob-ních vztahů a následným změnám ekonomických formací – zřízení. Tento model odpovídá úrovni tehdejšího vědění a vychází z racionální ekonomie.

Přesnější model hybných sil je z psychologického pohledu, kdy zohledňujeme společenské změny způsobené změnou stylu výchovy. Jde o změny charakterových vlastností, které se formují hlavně v raném dětství. V dospělosti dochází jen k určitým korekcím, základní charakterové vlastnosti v dospělosti se obvykle nemění. Proto je pravdivější model zohledňující změny výchovných cílů odpovídající změnám technologie výroby.

Schématický obrázek hybných sil ve společnosti zohledňující změny ve výchově.

V otrokářské společnosti se výchova zaměřovala na „životaschopnou“ agresivitu. V té době si obvykle své právo musel hájit každý sám osobně. Kdo nebyl dostatečně bojovný, býval poražen silnějším. Sparťané přímo prosazovali výchovné styly vedoucí k silné vitální agre-sivitě, vydávané za přirozenou podstatu člověka. Tehdejší výroba byla jednoduchá a nekladla vyšší nároky na sociální schopnosti a dovednosti, proto práci zvládali i otroci.

Řemeslná složitější výroba vyžadovala méně agresivity, při kování brnění stačilo agresivněji tlouci kladivem a výrobek byl zničen.

Specializovaná složitější výroba vyžadující kooperaci již kladla vyšší nároky na sociální vyzrálost. Řemeslníkům se dařilo lépe, když byli méně agresívní.

Výroba v továrnách kladla stále vyšší nároky na kooperaci a tím se zvyšovaly nároky na mezilidské vztahy, na sociální schopnosti a dovednosti.

V současné době agresivnější osoby jsou v moderních firmách nežádoucí, protože nabourávají dobré mezilidské vztahy na pracovištích a tím negativně ovlivňují produktivitu a kvalitu ostatních pracovníků. V řadě pracovních nabídek dnes jsou uváděny požadavky na charakterové vlastnosti, které odpovídají prosociálnímu chování.

Protože osob s prosociálním chováním je na pracovním trhu dnes nedostatek, mnohé vyspělé kapitalistické firmy organizují pro své pracovníky vzdělávání v oblasti vyšších sociálních schopností a dovedností včetně rozvíjení empatie. Tento soubor vyšších sociálních schopností a dovedností zahrnují personalisté firem pod pojem soft skills (měkké schopnosti a dovednosti).

V současném školství se onen soubor označuje jako sociální kompetence. V psychologii se skrývá pod pojmem emoční inteligence (EQ). U našeho lidu historicky je rozvinutost vyšších sociálních schopností a dovedností brána jako norma, což se projevuje chybějícími synonymy. Pro egoistické chování najdeme řadu synonym, ale pro prosociální chování nebyla to norma.

Zcela deformovaný je pohled některých osob, které projevy a abstrakce vnímají dětsky jako podstatu. Zřízení, kapitalismus není podstata, jak si někteří představují. Podstatu (lidi) lze přemístit, uzavřít, zničit. Kapitalismus nelze zavřít, utopit, vystřelit na Měsíc. Kapitalismus je projev podstaty - lidí. (filozofická kategorie podstata a jev)

U malých dětí bývá běžné, že řadu jevů, např. živly, personifikují, že si je představují jako svébytné bytosti. Dětem to pomáhá vyrovnat se s náročně pochopitelnými jevy. Samotná personifikace kapitalismu, přisuzování mu reálné svébytnosti je silně zavádějící. Bojovat proti kapitalismu jako proti svébytné bytosti je jako bojovat s větrnými mlýny.

Personifikovaného kapitalismu, společnosti, využívají mnozí egoisté k obhajobě svého egoistického chování: „Já se musím chovat egoisticky, nutí mne k tomu tato společnost.“ Přitom sami jsou spolutvůrci kvality společnosti, v níž žijí.

Je rozdíl, zda osoba si představuje společnost, jako množinu reálných osob, jako Karel Marx nebo jako zhmotnělou abstrakci, k čemuž má sklon i sociologie. To je také důvod, proč mnozí sociologové se distancují od psychologie a brání mezioborovému rozvoji.

Schématický obrázek znázorňuje společnosta jako podstatu působící na občany a děti.

Obrazně, židle má běžně čtyři nohy – reálná představa židle. Abstraktně můžeme kalkulovat, že jedna noha má čtvrtinu židle – představa samostatné existence nohy se čtvrtinou židle. Existence abstrakce není zárukou pravdivosti představ v abstrakci.

V. Dějiny mentalit, dějiny každodennosti

Počátky výzkumu dějin mentalit lze nalézt již na konci 19. století. Historikové se o dějiny mentalit začali více zajímat na počátku třicátých let 20. století. Dějiny mentalit jsou nyní samostatným historickým oborem. Počítačový boom dnes umožňuje hromadné analýzy údajů získaných ze seriozních pramenů. Tyto výzkumy prováděli hlavně historikové středověku a raného novověku. Výzkumy mentalit v 19. a 20. století jsou zatím ojedinělé.

Pojem mentalita zahrnuje širokou oblast charakterových vlastností. V současné době nejsou pevná sjednocující kritéria hodnocení, což znesnadňuje srovnávání výzkumů mentalit mezi sebou. Pro zkoumání mentalit a jejich projevů ve společnosti, jako nejvýznamnější, považuji dva charakterové položky, které se vtahují k metodě prosazování potřeb (agresivní – liberální) a způsobu dělení se (egoistické – prosociální).

Na formování mentalit má výrazná vliv výchovný styl, názory na výchovné cíle a výchovné prostředky. Historicky toto spadá do dějin každodennosti.

Současné pojetí vývoje společnosti

V současnosti převládá představa jednorozměrného vývoje společnosti, čimž přivádí současnou levici do slepé uličky. V době monarchií levice bojovala za svobodu. V době nastolení demokracie se pracující rozdělili na dva antagonistické tábory: levicový a pravicový. Pravičáci i nadále bojují za „svobodu“, zejména svobodu individualit. Vyhranění pravičáci dokonce usilují o liberalizaci společnosti, ekonomiky. Mnozí levicoví politici s nářkem říkají: „Pravičáci nám ukradli naše levicové hodnoty.“

Schématické znázornění vývoje ekonomických formací společnosti na jedné vývojové ose.

Druhý rozměr vývoje společnosti

Zcela odlišný obraz se nám zjeví, přidáme-li jako druhý rozměr osu egoismus-prosocialismus. Na takto vytvořené historické scéně lze snadno znázorňovat vývoj společnosti od raného kapitalismu až k vizi komunismu. Tato scéna umožňuje i snadné geografické srovnávání, což jednou bude cenným zdrojem informací pro ekonomy, sociology, politology, politiky

Antikomunisté v současnosti argumentují tím, že komunismus může existovat pouze v podobě diktatury. Do určité míry mají pravdu, a to tehdy, nastolil-li by se komunismus ve společnosti s množstvím egoistů. Tyto egoisty by se dalo usměrnit v komunismu jen diktaturou. Avšak když společnost se vlivem výchovy nových generací k prosociálnímu chování přirozenou cestou zbaví egoistů, pak nebude potřeba na ně působit diktaturou. Taktéž se vyřeší problém se svobodou: Osoby s prosociálním chováním nezneužívají svobody, proto jejich svoboda nemusí být mocensky omezována. Proto ve společnosti prosocialistů může existovat liberální komunismus. Utopie? V době Karla Marxe byla utopií i naše současná demokracie, utopií bylo naše sociální a zdravotní zabezpečení. Utopií byly i současné pracovní podmínky v kapitalistických firmách – v Evropě.

Schématické dvourozměrné znázornění vývoje ekonomických formací společnosti. jednu osu tvoří eegoismus - prosocialismus, druhou agresivita - liberalita

Ač se to mnohým nezdá, z historického pohledu žijeme v sociálním kapitalismu. V kapitalismu doby Karla Marxe bývala běžná desetihodinová pracovní doba, neexistovala dovolená, neexistovaly volné soboty, neexistovalo úrazové odškodnění, neexistoval inspektorát bezpečnosti práce dohlížející na bezpečnost pracovníků ve firmách, neexistovaly invalidní a starobní důchody, …

Vývoj mentality občanů v Československu 1948 – 1989

Předpokládám, že jednou historikové zabývající se dějinami mentalit potvrdí správnost tohoto grafického znázornění vývoje mentality v Československu. O zvýšené mírumilovnosti svědčí i události po roce 1989, které proběhly v relativním míru. Nárůst počtů egoistů se projevil restaurací kapitalismu.

Tato scéna může velmi dobře sloužit ke znázorňování charakteru politických stran a hnutí. Také lze využít ke zkoumání změn u obyvatelstva v prostoru a čase. Když se k osám přidají pevné škály, poslouží to k dobrému mezioborovému využívání výsledků výzkumů mentalit.

Grafický obrázek znázorňuje na dvourozměrné scéně změnu kvality občanstva v Československu v létech 1948 a 1989.

VI. Řešení, které není nové

V současné době má ministerstvo školství v Rámcovém vzdělávacím programu (všeobecného vzdělávání) „rodičovství“, avšak nikoli výuku rodičovské pedagogiky. K tomu není potřeba zavádět nové předměty ani nový pedagogický obor pro pedagogy, plně vyhovuje současná kvalifikace sociální pedagogiky a základy rodičovské pedagogiky se dají vtěsnat do stávajících vyučovacích předmětů. Současná legislativa umožňuje školám již nyní zavedení výuky rodičovské pedagogiky. Rodičovská sdružení a rady studentů si to mohou na škole vyžádat.

Již J. A. Komenský zdůrazňoval, že rodiče by před výchovou svých dětí měli zvědět o zákonitostech ve výchově dětí. Za tímto účelem sepsal knihu Informatorium školy mateřské. Kniha vznikla v polském Lešně r. 1632. Pojednává o výchově dětí v rodinách v předškolním věku. Domníval se, že tato kniha se dostane ke všem rodičům již před narozením jejích dětí. Tento jeho odkaz nebyl dosud naplněn.

Výuka rodičovské pedagogiky v rámci všeobecného vzdělávání je v souladu:
  • s právy dětí a mládeže na přípravu do praktického života ze strany školství;
  • s právem dětí na výchovu rodičů plně rozvíjející jejich schopnosti a dovednosti;
  • s prevencí negativních jevů ve společnosti jako je násilí, korupce, tunelování …
Výuka rodičovské pedagogiky v rámci všeobecného vzdělávání je dnes velmi potřebná:
  • Přibývá dětí s vývojovými poruchami chování, dětí hyperaktivních, s roztříštěnou pozorností.
  • Přibývá migrantů, jejich výchovné metody neodpovídají naším společenským potřebám – zejména je nežádoucí jejich záměrná výchova k agresivitě.
  • Přibývá počet nezaměstnatelných osob z důvodů nežádoucích charakterových vlastností.
  • Je to prevence (s časovým efektem) korupce, byrokracie, tunelování, šedé ekonomiky, neplacení daní a alimentů atd.
  • Je to prevence před násilím na veřejnosti, v domovech, na pracovištích, cesta k míru.
  • Je to cesta i k ekologii – egoisté jsou egoističtí nejen k lidem, ale i k přírodě. Na jedné straně egoisté vyžadují ekologické prostředí, na druhé straně ho často sami znečisťují.

Pro mnohé politiky je zavedení výuky rodičovské pedagogiky nemotivující, protože změny se projeví až v nové generaci.

VII. Shrnutí - vize

Prosperující ekonomie demokratického socialismu staví na prosociálním chování většiny občanů a u všech členů v samosprávách.

Důležitá je kvalita občanů v ekonomickém systému. Čím je sociálně vyzrálejší společnost, tím obecnější mohou být zákony. Čím více je ve společnosti egoistických vychytralců, tím obsáhlejší jsou zákony, aby postihly co nejvíce nekalostí.

Graf mentalit občanstva v demokratickém kapitalismu, socialismu, komunismu.

Jednou budou historici zkoumat současný vývoj nejen v České republice z pohledu dějin mentalit (míra egoismu, zlostnosti, angažovanosti) a z pohledu každodennosti budou zkoumat velikosti faktorů působící na mentalitu a tím nepřímo působící na dějinné události. Je potěšující, že na internetu přibývá diplomových prací zabývající se výchovou dětí v rodinách.

Dodatek: Refrén písně Internacionála

Poslední bitva vzplála,
dejme se na pochod.
Internacionála
je zítřka lidský rod.

Poslední bitva levice: Bitva proti nevědomosti o egoismu pravičáků - jeho příčinách a jejich vnímání.

V minulosti byly obdobné velké „bitvy“ ve společnosti:
- Bitva proti pověrám
- Bitva proti negramotnosti
- Bitva proti neznalosti hygieny

Za svátek osob s prosociálním chováním považuji 1. máj. Je možné, že v budoucnosti to bude den boje proti egoismu a v daleké budoucnosti den trvale udržitelného vítězství levice nad pravicovými idejemi.

Nahrávka z koncertu: The Internationale Modern Rock Pop Version Chinese French
YOU TUBE
https://youtu.be/GQFxUdzT-m0
Ke stažení
m.ok.ru/video/66308162352521-1


Autor: Stanislav Hendrych - HendrychSt@seznam.cz
Publikováno: 1. 12. 2018