Co je empatie a co ne

Co je empatie a co ne

Co je empatie

Schopnost empatie je výchovou vytvořená složitá síť nervových spojů, která vyvolává prožitky podobné prožitkům pozorované nebo představované osoby. Tato síť se vytváří vhodnými sociálními stimuly při splnění předpokladů pro rozvíjení empatie.

Vytvořená síť zpracovává na nevědomé a podvědomé úrovni signály pozorované osoby nebo signály představované v mysli a vyvolává prožitky podobné jako má pozorovaná osoba nebo by mohla mít představovaná osoba. Tyto prožitky jsou nezávislé na osobních zkušenostech pozorovatele, ani nejsou asociační.

Empatie se nedá naučit rozumově, pouze prožitkově. (Co někteří vydávají za rozumovou empatii je v podstatě sociální gramotnost, na základě níž můžeme bez vlastního prožitku rozumově popsat, co asi pozorovaná osoba prožívá. Toto velmi dobře ovládá řada psychopatů, kteří jsou bez emocí.)

S prožitkovými představami pracují empatičtí herci. Nejdříve delší dobu si v mysli vytváří charakterovou představu své postavy, a při hraní se vžívají do této představy. Jejích herecké výkony pak bývají věrohodné. Empatičtí diváci pak takovým postavám věří, že takové jsou skutečně.

Pro osoby bez empatie, empatie zůstává rozumově nepolapitelnou a nedostatečně pochopenou vlastností.

Signály o aktuálním prožívání emocí byly velmi významné komunikační signály z před řečového období předchůdců člověka. Vysílání těchto signálů je naprogramováno geneticky a člověk obvykle je vysílá nevědomky.

K rozumovému poznávání prožívaní druhých osob patří sociální gramotnost. Je to rozumová znalost sociálních signálů, které vysílá pozorovaná osoba prostřednictvím postojů, pohybů, mimiky, modulace hlasu.

Rozvíjení empatie se dnes bere jako účinná prevence řady negativních jevů ve společnosti, pomáhá rozvíjet a udržovat dobré mezilidské vztahy, pomáhá při výchově dětí.

I zde platí: „Dobrý sluha, zlý pán.“ Škodí, když se empatická osoba stane otrokem své empatie. Samotná empatie nestačí, k ní je potřeba schopnost rozlišovat prožitky vlastní od prožitků vyvolávaných empatii. Kdo toto nedovede rozlišovat, často se nevyzná ve vlastních emocích.

Doplňující schopnosti je schopnost udržovat si nadhled nad svými emocemi. Pak člověk je schopen celkem nezaujatě zhodnocovat vlastní prožívání a empatické samostatně a bez tlaku emocí svobodně se rozhodnout co a jak.

Empatie zvyšuje emoční inteligenci, sociální vyzrálost, soft kills, sociální gramotnost, sociální kompetence.

Jak empatie funguje a jak se projevuje

Pokud se empatický člověk soustředí na osobu v určité situaci a pozoruje ji, schopnost empatie automatizovaně v jeho psychice vyvolá obdobné prožitky jako má pozorovaná osoba. A to i v situacích, kterou nikdy neprožil, a u osob odlišných charakterů. Pozorování může být pouze v představě, reakce jsou takřka shodné.

Pozorujeme-li smutnou osobu, vyvolává to v nás smutek. Problematické je, když pozorujeme osobu plnou zlostí. Automaticky to v nás začne vyvolávat zlost. Je-li komunikace při zlosti, zlost může přerůst v hádku, v extrému až v bitku. Proto je důležitá dovednost rozlišovat vlastní prožívání od empatického a schopnost udržovat si nadhled nad emocemi.

Vedle empatických prožitků je sociální gramotnost. Je to rozumová znalost signálů, které vysílá pozorovaná osoba (Chybně označovaná jako kognitivní empatie.). Jedná se o dva relativně samostatné zdroje informací, které se doplňují a umožňují více se přiblížit ke skutečnému prožívání pozorované osoby a lépe mu porozumět.

Např. pozorujeme usmívající se osobu, přitom si všimneme, že se nevytváří vějířky kolem očí a z hlasu nevnímáme radost. V takovém případě úsměv je jen maska. Důvody se můžeme jen domnívat. Může jít o snahu vyvolávat sympatie, což můžeme často pozorovat u vystoupení politiků. Nebo to může být upřímná snaha nás povzbudit v nelehké situaci, i když sami nemáme dobrou náladu. Vytváření rozumových závěrů blížící se pravdě patří již do oblasti umění života. Na to neexistuje univerzální recept.

K čemu je dobré prozrazovat okolí signály, co sami prožíváme? Děje se to obvykle na nevědomé úrovni. Je to velmi důležité pro udržování dobrých mezilidských vztahů. Nejlépe se to demonstruje na psech, kteří dovedou rozpoznávat signály u lidí. Lidské bývají podobné jako psí. Proto pozorujeme, že pes se raduje při radosti páníčka, snaží se ho utěšit při smutku a při zlosti páníčka raději zaleze do kouta. Takové chování přispívá k dobrému soužití.

Schopnost empatie se výrazně projevuje u některých režisérů a herců. Líbí se mi empatické filmy, ty, v nichž herci oplývají empatii a dovedou se vžívat do postav odlišných charakterových vlastností a v situacích, které sami neprožili. U empatických herců lze v emočních situacích pozorovat jemnou mimiku, dovedou hrát obličejem tak, že empatický divák dovede takřka číst jejích myšlenky doprovázené emocemi. Takoví herci svou roli prožívají a empatičtí diváci věří jejích prožitkům. Ideální je, když i režisér oplývá empatii.

Pokud na empatické filmy dívají se osoby bez empatie, jsou ochuzené o empatické informace a mnohdy neporozumí filmovému ději. Jsou jako neslyšící sledující zvukové filmy.

Schopnost empatie výrazně ovlivňuje osobou uznávané hodnoty a politickou orientaci.

Život je pestrý a přináší velké množství nejrůznějších kombinací, proto vhodné projevování empatie ke druhým osobám patří do oblasti umění života, na to není jednoduchý recept.

Co není empatie

Empatie není pouhý soucit

Na ulici občas potkávám osoby tělesné postižené, špatně se pohybující. Vyvolávají soucit. Mám je všechny litovat? Někteří jsou skleslí se smutkem ve tváři. Na některých je vidět, že se perou se životem, jsou spokojení, že dovedou být samostatní, že se samostatně pohybují, byť s problémy. Takové tělesně postižené osoby nelituji, ale obdivuji jejích vnitřní sílu. Obdivuji, že se postižením nenechali zlomit a bojují o »své« štěstí. Pokud tělesně postiženým osobám s pocitem vnitřní spokojenosti se svým životním bojem vyjádříte soucit, srážíte je psychicky dolů.

Empatie není promítání vlastních prožitků do druhých osob

Tomu se říká přenos. Takto přemýšlí malé děti: „Co prožívám já, prožívají i ostatní.“ Nedovedou si představit, že druhé osoby mívají odlišné prožívání. Vyšší úrovni poznání je uvědomování si, že druhé osoby mívají odlišné prožívání než je moje, že se jim mohou líbit věci, které se nelíbí mně; že jim nechutnají jídla, které chutnají mně; atd. K tomuto vyššímu poznání některé osoby nedospějí ani v pozdním věku.

Pak se například stává, že vzteklý člověk křičící: „Já jsem úplně klidný, to ty se vztekáš a křičíš!“

Empatie není pouhé představování si sebe v situaci druhé osoby

Toto lze pozorovat u mnohých novodobých herců. Prostě promítají sebe do situací postav. Bývají to situační herci hrající takřka stejné charaktery postav, jen v rozdílných situacích. Pokud je takový i režisér, jde o film postavený na situacích, film, v němž je poznat, že herci role jen hrají. Takové filmy se líbí neempatickým divákům. Empatičtí diváci na takové filmy ódy nepějí.

Pozoruji, že představování si sebe v roli druhého bývá běžné u politiků. To je důvod, proč si vykládají chování opozičních politiků chybně a tvoří si o nich chybné závěry.

Empatie není emoční nákaza, přenos emocí chováním a jednáním

Tento přenos prostřednictvím sociálních signálů je na nevědomé úrovni, neuvědomujeme si, jak druhá osoba ovlivňuje naše prožívání. Obvykle se přenáší emoce z psychicky silnější osoby na slabší.

Máme v sobě geneticky vytvářené programy, které umožňují »číst« na nevědomé úrovni emoční signály druhých osob, gesta, mimika, paraverbální komunikace. Při dávnověkém životě v tlupách, ještě před verbální komunikací, to bylo velmi důležité.

Objevil-li se tiše predátor, první kdo ho spatřil, začal vydávat zvuky nebo dělat gesta strachu a všichni zpozorněli. Pokud jeden v zoufalství začal projevovat zlost vůči predátorovi, zlost se přenesla na další členy tlupy.

Tak je tomu i des u lidí, silnější osoby přenášejí své emoce na druhé. V blízkosti zlostných začnete prožívat zlost apod.

Četl jsem, že některé ryby dovedou vycítit strach u jiných ryb.

Empatie není pouhá emoční gramotnost

Někteří ji označují jako kognitivní empatii. Není to empatie, empatie je o prožívání. Rozumově se lze naučit rozpoznávat signály prožívání druhých osob. Pokud toto není doprovázeno empatickým prožíváním, nechává to pozorující osoby chladnými. Takového poznávání mohou úspěšně dosahovat psychopaté (osoby bez emocí) a mnozí ho zneužívají k manipulacím s druhými osobami. Psychopaté bývají výbornými manipulátory.

Emoční gramotnosti zneužívají často egoisté a egocentrici. Emoční gramotnost zneužívají i sociální inženýři při manipulacích s obyvatelstvem na základě objednávek »mocných«. Například při válečném konfliktu informují o civilních obětech jen na jedné straně. Na té, koho máte podporovat.

Projevy nonempatie – chybějící empatie

Osoby bez empatie a sociálně negramotné se chovají často netaktně. Například dělají si legraci z osoby smutné, když ji někdo zemřel. Dráždí osoby prožívající zlost, a pak se diví nad jejích agresivní reakci. Nonempatici mívají plno zbytečných mezilidských konfliktů. Neuvědomují si, že příčina je v nich samých. Jsou pevně přesvědčené, že oni jsou ti dobří a zlí ti druzí. Přitom tu zlobu v druhých vyvolávají oni sami.

Nonempatici často citově manipulují s druhými osobami, zneužívají jejich soucit či empatii ve vlastní prospěch. O tom, jak nenechat se sebou manipulovat a jak odhalit manipulátory existuje řada článků na internetu, i knih.

Jsou i případy hraného empatického chování. Když osoba v životě něco hraje, obvykle to přehrává. Hrané empatické chování bývá nepřirozeně uhlazené, strojené. Takové osoby se snaží chovat přehnaně mile.

Masky a přetvářky v životě

Maska – cílevědomě ovládá mimiku tak, aby ukryl své prožívání.

Přetvářka – cílevědomě se tváří tak, aby přesvědčil okolí o jiném prožívání než so prožívá skutečně.

I empatické osoby někdy užívají masky i přetvářky. Příčiny mohou být různé:

• Nezatěžovat druhou osobu svými problémy – proto zatají, že je něco trápí.
• Povzbudit druhou osobu – když druhá osoba má špatnou náladu, my rovněž, přesto ji chceme povzbudit: Nejdříve vyjádříme emoční spoluúčast, pak začneme převádět hovor na pozitivní témata a tvářit se, že máme dobrou náladu. Pokud se nám podaří takto zlepšit náladu druhého, částečně si zlepšíme náladu i sami sobě.
• Psychická sebeochrana – zejména, když v okolí citlivé osoby jsou netaktní osoby, které zneužívají informací o prožívání druhých. Například si rýpnou či dělají narážky nebo žertují na úkor druhých. Pak maska funguje jako psychická sebeochrana.

Masky a přetvářky z manipulativních důvodů

Bohužel, ve společnosti máme řadu manipulátorů, kteří určité prožívání hrají jen proto, aby druhé přiměli udělat to či ono ze zištných důvodů. Přetvářka bývá běžná u politiků, zejména při předvolební kampani. Po volbách se někteří voliči nestačí divit, komu to dali svůj hlas.

Proto je vhodné získat znalosti i o dalších signálech, než jen o mimice. Například, když se někdo usmívá a nad ústy má kamennou tvář, jeho úsměv bývá falešný. Když politik hovoří „zasvěceně“ a přitom se zaklání, svým odtahováním těla nevědomky říká: „Téma, o němž hovořím, mne nezajímá, distancuji se od něho.“ Z držení těla poznáme, zda zájem řečníka o téma je upřímné či ne. K tomu dnes existují dobré knihy o neverbální komunikaci. Pak ještě existuje paraverbální komunikace, které hodně prozrazuje o prožívání řečníka.

V současné době na jedné straně přibývá nonempatiků, na druhé straně přibývá organizací a projektů zaměřených na osvětu o empatii a rozvíjení empatie. Blýská se na lepší časy, k tomu přispívají i tyto stránky.