Dějiny mentalit v Česku od 1945

Dějiny mentalit v Česku od 1945

Dějiny mentalit uznávají vliv mentalit na dějinné události. Vybrány jsou nejvýznamnější položky: agresívnost a asertivita. Na koncích hodnoticích os nejsou opaky, ale úrovně. Z určitého pohledu jde o strategie prosazování potřeb, nonempatičnost a empatičnost motivující k rozdílným způsobům rozdělování potřeb.

Graf je pouze orientační. Odhaluje efekt kyvadla vlád.

Vývoj mentality na ose agresivnosti

Agresoři

Osoby se zvýšenými sklony ke zlostem a násilí. Jedná se o charakterový rys vytvořený v raném dětství. Příčinou bývá velmi liberální výchova, děti se naučí prosazovat své potřeby zlostí vůči měkkým rodičům. Nebo naopak nepřiměřeně tvrdá výchova, která vyvolává v dětech odpor – zlosti. Výchovy ke zlostem se mohou sčítat, jak tomu bývá u agresivních kultur: V raném dětství velmi liberální výchova, na to navazuje nepřiměřeně tvrdá výchova a sociální prostředí, kde lidé uznávají projevy zlosti jako projevy zdravé životaschopnosti.
   Extrémem je militantnost, společnost s velkým množstvím agresivních osob se stává tolerantní vůči násilí a má sklony konflikty řešit ozbrojenou cestou.

Asertivci

Osoby mírumilovné s nižším prahem vzbuzovaní zlosti (kliďasi), které se snaží prosazovat své potřeby asertivně, neagresivně. Příčinou bývá zkušenost z raného dětství, z období počátku mluvení, kdy se dítěti osvědčilo prosazovat své potřeby asertivní komunikaci bez zlosti.
   Extrémem je pacifismus, který odsuzuje jakékoli násilí. Neřeší skutečnost, že ustupování agresorům se nevyplácí, protože ti vnímají ustupování jako projev neživotaschopnosti a správnosti svého agresivního chování, které se tím jen umocňuje. V partnerských poradnách o tom ví své.

V roce 1948 byla mentalita společnost v Československu o něco agresivnější, tolerantnější vůči mírnému násilí, než je nyní. Zejména vlivem zákonů přísně odsuzující násilí a lékařů hlásicích všechna podezření na násilné činy. Tím se zesílila výchova k mírumilovnému chování. Rovněž všechna média u nás odsuzovala projevy násilí a vyzvedávala mírumilovné chování.

V roce 1989 byl u nás lid takřka bez agresivity, o čemž svědčí videa na internetu z demonstrací v roce 1989. Na nich skandování hesel přechází do mírumilovného zpěvu. V té době vládla nedemokratická diktatura komunistů. Lid usiloval o nenásilí, větší svobodu. Té se dosáhlo nastolením demokracie. Pád socialismu v Československu nebyl projevem agresivity, ale velké asertivity.

Porovnejte demonstrace v Praze 1989 na Ukrajině při Majdanu. Tam u demonstrací skandování hesel přecházelo v agresivní výkřiky – projev agresivní mentality lidu. Snaha o rozdělení země na východní a západní vyústila na Ukrajině v občanskou válku. Československo se rozdělilo na východní a západní část mírumilovně, protože lid je charakterem mírumilovný. Příčinou rozdílného chování lidu je rozdílná mentalita, důsledek rozdílné výchovy.

Vývoj mentality na ose empatičnosti

Nonempatici

Osoby bez schopnosti empatie mívají egoistické chování, sympatizují s pravicovými hodnotami a cílevědomě odmítají levicové hodnoty.

Empatici

Osoby mající rozvinutou schopnost empatie, která motivuje osoby k prosociálnímu chování přirozenou cestou i bez etických kodexů. (Prosociální chování je psychologický pojem pro nejvyšší úroveň sociálního chování na škále sociálního chováni: asociální – sociální – prosociální.)

Dá se říci, že zde se uplatnil zákon kyvadla. Na ose empatičnosti se lid u nás posunul dolů. Ve společnosti koncem socialismu bylo mnohem více egoistů (nonempatiků) než v době nastolování socialismu. Toto byl důsledek nevhodné politiky marxistů, kteří ignorovali vnitřní psychické motivace chování a jednání a přeceňovali intelekt.

Marxističtí ideologové byli naivně přesvědčení v neporazitelnost socialismu, ignorovali varovné signály individualismu jako byl rozvoj konzumního myšlení, utlumování kolektivního života a narůstaní individuální zábavy.

Vyzvedávali materiálních vymožeností pracujícího lidu, tím podporovali rozvíjení konzumní společnosti. Proto i výchova v mnohých rodinách směřovala k rozvíjení dravého konzumního egoismu u dětí. Podporovali soutěživost na pracovištích a oceňovali kariérismus, tím upřednostňovali ty egoisty, kteří byli ochotni veřejně hlásat komunistické ideje, i když s nimi vnitřně nesouhlasili. „Poturčenec horší Turka.“ Mnozí se chovali komunističtěji než komunisté, dováděli komunistické poučky dogmaticky do extrémů. Tím v podstatě socialismu škodili, protože jakýkoli extrém je škodlivý. Dnes z nich jsou zarytí antikomunisté, a mnozí se veřejně netají, že u komunistů byli jen z prospěchu. Mnozí obyčejní lidé v socialismu o nich věděli, šuškali si o tom, ale na veřejnosti mlčeli ze strachu.

Vedle toho, dalším negativním faktorem byl komunisty kladen důraz na společenský život dospělých, což odvádělo pozornost rodičů od výchovy dětí. Rodiče kladli důraz na materiální zabezpečení dětí, které citově strádaly, a vyrůstali z nich egoisté. Velkou roli zde hraje rodičovská i marxistická nevědomost a přeceňování rozumu ve výchově.

Egoisté nemající empatii, proto sympatizují s individualismem, vyhovuje jim soupeřivé prostředí, jakým je kapitalismus. Proto po roce 1989 prosazovali kapitalismus, vzhledem k jejích počtu se jim podařilo kapitalismus nastolit. Vlivem kyvadlového efektu došlo k zákmitu, dnes (2023) máme tvrdou kapitalistickou vládu.

Lid jako celek dnes není až tak egoistický, proto mu nevyhovuje tvrdá kapitalistická vláda. Dnes opět existuje nerovnováha mezi charakterem lidu a vládou, ale na jiné ose než v roce 1989. Tehdy to bylo na ose agresivnosti, dnes je to na ose empatičnosti.

Ve vyspělých kapitalistických zemích se vývoj společnosti začal ubírat odlišně vlivem rozvíjení výroby pro zisky. V kapitalistických firmách si v praxi ověřovali, že soutěživost na pracovištích sice motivuje některé jedince k větším výkonů, ale na druhé straně vede k rezignacím těch, kteří těchto výkonů nedosahovali. Na pracovištích, kde se soupeřilo, v globálu byly nižší pracovní výkony, než na pracovištích, kde se nesoupeřilo. To je jeden z prvků, proč kapitalistická ekonomika začala předbíhat socialistickou.

Dalším faktorem byl přístup k pracovníkům. V socialismu komunisté dogmaticky apelovali na rozum pracujících, aby lépe pracovali. V kapitalistických firmách místo toho zaváděli různá vnitropodniková vzdělávání, kde se pracující učili metodám zvyšující jejích pracovní výkony.

Budoucnost společnosti – budoucí mentalita

Na dnešní politické scéně schází nová sociální idea,

• která je realizovatelná,
• která je alternativou mezi kapitalismem a socialismem,
• která by sjednotila pokrokové síly, lidi.

Řada indicií ukazuje, že tou alternativou je budování empatické společnosti, kde je mírumilovná a spolupracující mentalita, kde empatický lid bude si volit empatické politiky a bude mít empatickou vládu.