Hnutí empatie - empatismus

Hnutí empatie - empatismus

Počátek tohoto tisíciletí bude v budoucnu historiky charakterizován jako počátek empatismu, počátek vývoje od egoistické společnosti k empatické společnosti (od „já“ k „my“). Z pohledu současné politické scény jde o levicové pokrokové a mírumilovné hnutí.

Empatismus - hnutí

Empatismus

(Přípona »-ismus« je u pojmů označující směr hnutí nebo směr myšlení.)
   Směr hnutí věřící ve správnost rozvíjení schopnosti empatie, je zaměřené na rozvíjení schopnosti empatie a osvětu o empatii. Čerpá informace o empatii z psychologie. Konečným cílem je převaha empatických osob (empatiků) ve společnosti.

Hnutí empatie

Nepolitické hnutí zaměřené na rozvíjení schopnosti empatie u co největšího počtu osob. Je to hnutí na obecné úrovni společnosti, na okraji politického dění. V teoretické oblasti obsahuje málo filozofie a hodně vědecké psychologie a pedagogiky.
   Je to široké hnutí pozvolna prostupující celou společnosti. Samostatně již proniká do ekonomie, politiky, ekologie, prevence kriminality, školství, medicíny, …

Hnutí za empatickou společnost

Politické levicové hnutí – hnutí empatie rozšířené o vizi (cíl) empatické společnosti, zahrnuje i politickou empatii. Sjednocujícím prvkem je platforma »Empatická společnost«.

Politická empatie

Budoucí disciplína zabývající se vazbami a interakcemi mezi empatií a ekonimoii, ekologii, politikou, demokracii, politickou orientaci, …
   Zabývá se tématy míru, asimilací migrantů, negativními jevy ve společnosti, řízením státu, …
   Politická empatie integruje poměrně široké spektrum studií o empatii, čerpá z psychologie (evoluční, vývojové, personální, sociální), sociologie (geografie empatičnosti), historie (dějiny mentalit), antropologie, kriminologie (sociální prevence kriminality), ekonomie (empatie v pracovním procesu), …

Počátek éry empatismu

Předcházející éra lidské společnosti je charakteristická dlouhým vývojem od násilí k nenásilí. Vývoj neprobíhá přímočaře, ale klikatě v prostoru i čase.

Počátek nového tisíciletí je počátkem nové éry lidské společnosti, začalo se rodit nové hnutí, jehož cílem je empatická společnost. Jako přelomový se jeví rok 2012, počátek končícího světa egoistů (nonempatiků) a počátek světa empatiků. Po celém světě začala probíhat tichá pomalá revoluce empatického myšlení a sociálního chování. V některých zemích empatie se stává populárnějším pojmem než kdykoli v její historii. Internetové vyhledávání pojmu „empatie“ se v některých zemích zvýšilo několikanásobně.

Přibývá organizací, které se věnují osvětě o empatii a metodami rozvíjení empatie nejen u dětí, ale i u dospělých, pokud mají zájem. Hlavním důvodem změn jsou významné nové vědecké poznatky o empatii.

Po století byli lidé masírování nebezpečnou propagandou, která říká, že lidské bytosti jsou v podstatě sobecká, individualistická stvoření. Nyní je čas toto zvrátit i v naší zemi a masověji šířit osvětu o přínosech empatie pro osobní i pracovní život, o přínosech v ekonomické i ekologické oblasti.

Současně světově nejúspěšnější iniciativou pro výuku empatie je Program roots of Empathy. Začalo to v Kanadě.

Empatická společnost – vize, cíl

Ve vzdálenější budoucnosti budou vědomosti o empatii (o rozvíjení, projevech a přínosech) součástí všeobecného vzdělávání. Takřka všichni rodiče budou vybaveni potřebnými informace o rozvíjení empatie u dětí a přínosu pro jejích život v dospělosti.

Vnímavější rodiče tak včas budou moci rozpoznávat, kterým směrem se jejích děti ubírají a včas jejich vývoj korigovat.

Většina voličů bude schopna rozpoznávat základní charakterové vlastnosti kandidátů, budou se to učit v rámci všeobecného vzdělávání Jejích hodnocení budou vycházet z verbální, nonverbální a praverbání komunikace.

V porovnání s dneškem, bude málo zbytečných mezilidských konfliktů. Určité konflikty budou stále. Porozumět druhým znamená odpustit jim. Toto porozumění zahrnuje i porozumění příčinám. Když si uvědomíte, že někdo se chová negativně proto, že takto byl vychován v dětství, tak to zmírní zlobu vůči němu. Když víte jaký kdo je, tak můžete podle toho k němu přistupovat, nemůže vás pak „zklamat“.

„Zklamal-li vás někdo, není chyby v něm, ale ve vás, protože jste si o něm udělali zkreslenou představu.“

Kriminalita se stane takřka neznámým jevem a věznice se začnou rušit. Zákonů bude ubývat, budou ztrácet smysl, protože lidé je nebudou porušovat.

Fáze vývoje empatické společnosti

Předstupeň

Vtváří se teoretické základy empatismu a vůdčí organizační struktura.

1. empatismus v nepolitické oblasti

Ve veřejném prostoru bude viditelná masová osvěta o významu empatie v nejrůznějších oblastech společnosti. Například plakát:

Plakát k empatii

2. Vítězství empatismu v levici nebo strany nového typu?

Možnosti:

a) Dojde k transformaci levice z intelektualismu na vědu (psychologii) a levicoví politici přestanou nadřazovat svůj rozum nad uznávané vědecké poznatky. Ztotožní-li se levice s empatismem, přežije, zavrhne-li ho, zanikne. Vývoj se nedá zastavit.

b) Levicové strany budou lpět na svém konzervatismu a začnou zanikat. Nahradí je politické strany nového typu, s empatiky opírající se o psychologii. To by znamenalo i zánik komunistického hnutí. Cíle zůstanou obdobné, jen se změní cesty k nim, místo budování společnosti shora se buduje společnost zdola.

Otázkou zůstává: Proč v marxismu dnes nedochází k absorbování soudobých poznatků z psychologie? Proč stávající marxismus zohledňuje pouze vnější (sociální) motivační faktory, jako je vzdělání, společenské postavení, výše osobního majetku apod.? Uznáním vlivu vnitřních faktorů lze nadále uznávat i vlivy vnějších faktorů. Výslednici bývá vždy součet vnitřních a vnějších faktorů.

Mezi vnitřní faktory ovlivňující chování patří zejména úroveň rozvinutých sociálních schopností a dovedností. Soudobé psychologické výzkumy a experimenty potvrzují, že úroveň rozvinutých sociálních schopností (včetně empatie) motivuje osoby k určité politické orientaci. Neboli, osoby s rozvinutou empatií bývají více levicově orientované.

3. Vítězství empatismu ve veřejném prostoru

Pod tlakem empatických politiků, čtenářů, posluchačů, diváků, v médiích začnou personální změny, na posty egoistů začnou nastupovat osoby s empatií, následkem toho se v mediích upustí od opěvování individualismu (nadřazování mocných a bohatých, nadřazování vychytralosti nad chytrost, nadřazování egoistického chování nad prosociálním - empatickým). A v médiích se začnou vyzvedávat sociální hodnoty jako je ohleduplnost, řešení konfliktů vyjednáváním, budování celosvětového míru na základě oboustranně výhodné spolupráce, sociální cítění, aj.

4. Vítězství empatismu na politické scéně

Veřejnou politiku ovládnou empatici, kteří budou prosazovat

• Zájmy lidu
• Prosadí výuku rodičovství jako součást všeobecného vzdělání, kde se bude vyučovat mimo jiné i o zákonitostech při rozvíjení schopnosti empatie u dětí, a o citovém uspokojování dětí.
• Prosadí, aby pracovníci v mediích zaměření na děti měli přiměřené psychologické vzdělání a sami měli rozvinutou schopnost empatie.
• Prosadí, aby při výběru pracovníků ve veřejné správě byli upřednostňování pracovnící s empatii.
• Budou prosazovat, aby Evropská unie nebo její nástupce, se řídila empatickými hodnotami, mírovými cestami a spolupráci na základě rovnosti, bez diktatury shora.

5. Dokončení tvorby empatické společnosti

Toto není konečnou fázi vývoje společnosti. Uvnitř se začne rodit nový směr vývoje společnosti. Jaký? To se nedá u určitosti předpovědět. Možná to bude o umělé inteligenci, zda má mít lidská práva, svébytnost, zisky za svou práci, podíl na vládě, nakolik může rozmnožovat sama sebe atd. nebo dominantou vývoje se stane ekologie.

Plně rozvinutá empatická osoba – empatik.

Osoba má rozvinutou schopnost empatie, ale má problémy s porozuměním emocí, s uvědomováním si rozdílů mezi vlastními prožitky a empatickými – disempatik.

Nonempatici jsou největší problém empatické společnosti

Empatické osoby se do funkcí iniciativně nehrnou. Tím uvolňují prostor pro osoby, u nichž je kariéra či sláva, moc, na prvním místě. Protože egoistické hodnoty mají na prvním místě, často skrytě páchají mnoho zla. Programy a instrukce plní dogmaticky s přehnanou horlivostí.

Pokud egoisté (nonempatici) jsou pokrytečtí, bez zábran v rámci kariéry hlásají na veřejnosti i názory, s nimiž vnitřně nesouhlasí. Mnohdy ovládají celé společenské skupiny a vytváří skryté klany.

Tak tomu bylo v začátcích budování demokracie po pádu monarchie. Tak tomu bylo po vítězství komunistů po roce 1948, kdy do KSČ vstupovali pouze ze zištných důvodů. „Poturčenec horší Turka.“ Aby nebyli odhaleni, chovali se komunističtěji než komunisté z přesvědčení. Likvidovali komunisty z přesvědčení a s vlastním názorem, protože ohrožovali jejích kariéru. Byli jednou z významných příčit zaostávání ekonomického rozvoje za kapitalistickými zeměmi. Po roce 1989 mnozí sami veřejně přiznávali, že byli u komunistů z prospěchu. Některé tytéž osoby z kariérních důvodů se opět dostaly k moci.

Graf vnímání nonempatika s emocemi a sociálně gramotného. Tyto osoby si uvědomují, že druhé osoby mívají odlišné prožívání emocí, avšak sociální signály druhých osob zůstávají bez prožitkové odezvy.

Graf vnímání nonempatika s emocemi sociálně negramotného. Osoby neschopné si uvědomovat, že druhé osoby mohou mít odlišné prožívání. Bývají velmi vztahovačné a konfliktní.

Graf vnímání nonempatika bez emocí (psychopata) sociálně gramotného. Psychopaté bývají často velmi inteligentní a uvědomuji si svou odlišnost. Většinou dovedou rozumově vyhodnocovat sociální signály druhých osob a dovedně hrát různé emoce. Tím dovedou maskovat svou chladnokrevnost. Často to bývají manipulátoři

Ojediněle se najdou osoby bez emocí a neschopné rozumově správně vyhodnocovat emoční chování osob. Takové osoby bývají okatě bezohledné, proto bývají vytlačovány na okraj společnosti. V krajních případech žijí v ústavech.

Egoisté - kariéristé

Jsou to egoistické osoby usilující o budování své kariéry. Hlavním měřítkem životního úspěchu je pro ně kariérní žebřík. Vyhovuje jim dravé soupeřivé prostření, takovým je liberální kapitalismus. Cílevědomě odmítají rovnost a nechtějí, aby se všichni lidé měli lépe, protože podle jejích pohledu, všichni by postoupili o příčku nahoru a nikdo by nikoho nepředběhl.

Bývají přesvědčení, že všichni lidé jsou kariéristé, pouze někteří jsou úspěšní. Vnitřně odmítají připustit, že by někdo nebyl kariérista a prosazoval by zájmy druhých z empatických důvodů. Takové osoby vnímají jako populisty, kteří se chtějí pouze dostat nahoru. Nevěří v existenci schopnosti empatie, případně ji chápou jako pouhý soucit či jako intuici.

Příčina jejích kariérismu obvykle spočívá v raném dětství. Jako děti citově strádali, hledali cesty citového uspokojování. Jim se osvědčilo úsilí o vlastní úspěšnost, za niž byli rodiči a okolím oceňováni. Řada rodičů je v jejich kariérním úsilí i povzbuzovala.

Egoisté - egocentrici

To jsou osoby rády vyhřívající se na výsluní pozornosti okolí. Jejích hlavní životní touhou je nekončící pozornost okolí. I zde hlavní příčina spočívá v raném dětství. Když jako děti citově strádali, osvědčilo se jim citově se uspokojovat opakovaným upoutáváním pozornosti. Tím se rozvinula nekončící touha po pozornosti, která přetrvává i v dospělosti.

Někteří egocentrici, kteří začali narážet na neúspěch, začali se stahovat a veřejně nevystupovat, i když po tom stále touží.

Ti úspěšnější využívají nejrůznější cesty, jednou z nich je politika. Samotná politika a politické ideje jsou u nich vedlejší, jim jde hlavně o pozornost. Ti úspěšní bývají výbornými řečníky, dovedou tak přesvědčivě krasořečnit, že jim okolí uvěří. Když se však podrobněji rozebere obsah jejích vystoupení, zjišťuje se, že to je jen krásné krasořečnění bez hlubšího obsahu, bez přínosných informací.

Egocentriky lze nalézat ve vedení nejrůznější hnutí. Neusilují o velkou kariéru, protože bývají výřeční a často vystupují, bývají často volení do vyšších orgánů a tak mohou postupovat až do těch nejvyšších. Snadno se nechávají zmanipulovat zkušenými manipulátory, kteří jim za splnění úkolů nabízí vidiny slávy.

Možná jednou, až se budou historici zabývat hlouběji dějinami socialismu z pohledu dějin mentalit, odhalí se, že vedení KSČ bylo plné egocentriků, jimž šlo na prvním místě o vyhřívání se na výsluní pozornosti na schůzích a dalších akcích. A marxismus brali dogmaticky a komunisty s tvůrčím a samostatným myšlením odsuzovali jako revizionisty, oportunisty, neznalé marxismu, podléhající kapitalistické propagandě. Dostačujícím důkazem byla pro ně samotná odchylka od marxistických tezí komunistických autorit bez dalšího zkoumání.

Psychopaté

Osoby chladnokrevné až bezcitné, osoby, u nichž se nerozvinuly emoce. Nikdy nemívají úzkosti, proti nikdy nemívají výčitky svědomí, nemají sociální cítění. Lidé jsou pro ně totéž ci figurky na šachovnici.

Život vnímají jako hru s určitými pravidly. Pokud jim nebyla vštípená sociální pravidla v dětství, vytváří si vlastní pravidla »hry« s lidmi, někdy až asociální. Velmi neradi prohrávají. V rámci svých »her« dovedou velmi umně skrývat svou psychopatii, dovedou napodobovat chování osob s emocemi. Toto a jiné techniky užívají k manipulacím lidí, aby prováděli to, co oni chtějí. Podaří-li se jim to, pocítí libost z výhry.

Někteří psychopaté se zaměřují na budování kariéry, část z nich se věnuje politické kariéře. Někteří psychologové tvrdí, že čím vyšší politické postavení, tím je tam více psychopatů. Když hnutí za empatickou společnost začne být úspěšné, nejeden psychopat zkusí, zda tam může udělat kariéru. Nastuduje si potřebné informace, vybuduje si v okolí pověst úspěšného bojovníka za empatickou společnost a začne budovat svou karieru.

Jedná se o dlouhodobý vývoj společnosti. Představa vývoje vyžaduje schopnost velké časové představivosti, schopnost přemýšlet v časovém úseku překračující vlastní život. Pro některé osoby je týden časovým horizontem, proto žijí ze dne na den a v životě cílevědomě nikam nesměřují a »nechávají se vláčet osudem«.

V minulosti syn viděl, jak jeho otec sází stromy, aby on mohl sklízet plody. Dnes syn vidí, že když otec něco potřebuje, ten vezme »kouzelnou« platební kartu, auto jede potřebné nakoupit do supermarketu. „Nač »sázet stromy«, když stačí mít »kouzelnou« platební kartu?“

Nač budovat empatickou společnost, když se jí nedožiji?