Platforma »Empatická společnost«

Platforma »Empatická společnost«

Názorové rozdíly levici rozdělují. Vědecké poznatky levici spojují.
Východisko z krize současné společnosti leží v soudobé psychologii »servírované na zlatém podnose«.
Tato platforma spojuje pokrokové levicové i nepolitické humánní organizace a hnutí a oslovuje pasivní voliče.

Platforma: WORD (28kB)    PDF (1MB)

Doprovodné články k Platformě Empatická společnost

Alternativní cesta mezi kapitalismem a socialismem

Tato cesta k sociálnější společnosti, empatické společnosti »sbírá vítr z plachet« pravičáků, antikomunistů a zbavuje se chyb, které byly při budování minulého socialismu. ☺

Není to cesta k omezování svobody, naopak je to cesta ke svobodě.

Svoboda je zde založená na vzájemné ohleduplnosti, konflikty se řeší hledáním smírného řešení výhodného pro obě strany.

Egoističtí vychytralci neustále hledají mezery v zákonech, proto musí být zákony neustále rozšiřovány, upřesňovány. Když budou občané k sobě ohleduplní, nemusí být zákony na omezování bezohledného egoistického chování.

Není to potlačování rozvoje osobnosti, naopak jde o plnější rozvoj.

Naopak jde o svobodné plnější rozvíjení osobnosti o vyšší sociální schopnosti a dovednosti, včetně samostatného kritického myšlení.

Kolektivismus zde není potlačování individuality, naopak obohacení o kolektiv.

Zde individualita osobnosti je zachovaná a navíc obohacená o kolektivní spolupráci. Kolektivní spolupráci se dosáhne víc než soupeřením a ovládáním druhých silou. Kolektivní spolupráce je motivovaná člověku přirozeném citovým uspokojováním při pocitu sounáležitosti s kolektivem.

Pro egoisty je takové citové uspokojování nepochopitelné, pro ně je citovým bezohledným uspokojováním osobní prospěch, osobní kariéra. To je neslučitelné s kolektivní spoluprácí, která je na základě rovnosti.

V dnešní době ve firmách stále více vyžadují od zaměstnanců kolektivní spolupráci, která se egoistům (pravičákům) příčí. Dobrá kolektivní spolupráce vyžaduje dobré nesoupeřivé mezilidské vztahy, k nim výrazně přispívá schopnost empatie. Proto ve firmách přibývá vzdělávacích akcí pro zaměstnance, kde se rozvíjí schopnost empatie. Cesta k empatické společnosti je proto i cesta k ekonomické prosperitě společnosti.

Strategie budování humánnější společnosti – empatické

a) Budování lepší společnosti shora

Strategii je změnit zřízení a lidé se budou dle toho chovat lidštěji. (z psychologického pohledu orientace na vnější prostředí). Problém je, když k tomu není vůle, protože ve společnosti převládají disempatici, kteří cílevědomě odmítají hodnoty jako je solidarita, rovnost, týmová spolupráce, a chtějí žít v soupeřivé nerovné společnosti, jakou je kapitalismus. Tomu odpovídá stav současné společnosti.

b) Budování lepší společnosti zdola

Strategií je změnit většinové chování lidí a tím bude společnost lidštějšímu (z psychologického pohledu je to orientace na vnitřní prostředí). Tuto strategii prosazovaly mnohé osoby od nepaměti. Mezi nejvýznamnější patří J. A. Komenský, který tomu zasvětil svůj život. V mládí hledal příčiny zla ve společnosti. Měl pozorovací dar a hloubavou mysl. Dospěl k přesvědčení, že kořeny zla ve společnosti vězí ve výchovných chybách rodičů. Zbytek života se věnoval výchově dětí – pedagogice. Sepsal knihu

c) Budování lepší společnosti zdola i shora

Toto je ideální, ale je to možné až ve druhé fázi, kdy je dostatek stoupenců empatické společnosti a ve volbách budou vítězit empatici (politici s empatií).

Vývoj empatičnosti v době socialismu (1948-1989)

(personální psychologie a dějiny mentalit)

Vývoj socialistické společnosti v Československu z pohledu vývoje mentalit není zatím historiky zkoumán, na internetu se takový výzkum nadá dohledat.

Vývoj společnosti není na jedné ose, jak politici běžně prezentují, ale na dvou základních osách. Jednou osou je empatičnost a druhou agresivnost. Na koncích os nejsou opaky, ale úrovně.

Učebnicovou ukázkou byly události roku 1989 v Československu. Tehdy charakter vládnutí neodpovídal charakteru lidu. Vývoj lze znázornit graficky na dvou základních charakterových rysech: agresivita – asertivita, nonempatici (hlásají individualismus) - empatici (hlásají kolektivismus).

Graf je pouze orientační. Odhaluje efekt kyvadla vlád.

Krátce před rokem 1989 socialistická vláda stále prosazovala diktaturu komunistů, avšak lid chtěl svobodnou demokracii. Lid byl v tomto silný, vytvořil silné hnutí Občanské fórum.

Po odstranění dominantního rozporu mezi komunistickou diktaturou a demokracii odhalil se další antagonistický rozpor ve společnosti, a to mezi stoupenci individualismu (egoisté, nonempatici) a kolektivismu (empatici). Rozpor byl natolik silný, že vedl k rozdělení Občanského fóra na levicové (empatici), pravicové strany (nonempatici) a nevyhraněné (středové). Pravicové strany byly lépe teoreticky připravené, využívaly i marketingovou psychologii, proto vyhrávaly.

Levicoví politici byli po roce 1989 vybaveni teoretickými základy pro třídní boj mezi vládnoucí bohatou třídou a nevládnoucí chudou třídou pracujících. Jejích ideový boj v roce 1989 byl neúčinný, protože ideově stříleli do prázdna. Dominantní třídní boj o moc mezi nedemokratickou vládou bohatých a třídou pracujících bez podílu na moci skončil svržením monarchie a nastolením demokracie. Pracující třída získala hlasovací práva, demokratický podíl na vládě. Místo třídního boje dnes ve společnosti existuje nesmiřitelný ideový boj mezi pravicovou a levicovou ideologii.

Pravicoví politici (političtí nonempatici) po roce 1989 byli velmi dobře vybavení teoretickými základy individualismu, hlásali hodnoty jako je svoboda a individualita. S tím se komunisté neuměli vypořádat ani nejkovanější marxisté. Proto se podařilo pravicovým politikům ve veřejném prostoru zvítězit, a poté ovládnou i politickou scénu a nastolit kapitalismus k obrazu svému.

V současné době se kapitalistická vláda vyznačuje určitým rozdvojením osobností (schizofrenií): Na jedné straně členové vlády prosazují nonempatické hodnoty (pravicové vycházející z individualismu) a militantní hodnoty, k tomu se připojují ve velkém i média. Na druhé straně pod vedením vlády je ve vzdělávacích plánech škol rozvíjení schopnosti empatie, rozvíjení týmové spolupráce rovných a rozvíjení mírového chování u žáků.

Platforma je zbraní proti pravicovým ideologiím

(oblast fenomenologie vnímání)

Pravicoví občané, poslanci, členové vlády obvykle promítají sami sebe do postav levicových politiků. Samým jde na prvním místě o kariéru, tento kariérní zájem přisuzují i levicovým politikům. Proto všechny levicové politiky považují za populisty, kteří se pouze snaží dostat se na jejích místa i za cenu populistických slibů.

Racionalizace pravičáků: „Když všem jde především o kariéru, včetně levicových politiků, tak je normální, že se také starám o vlastní kariéru. Navíc, nejsem tak populistický jako levicoví politici.“ Tím si obhajuji vlastní kariérismus a to jim umožňuje zachovávat si sebeúctu.

Pravicoví politici neví, co je skutečná empatie, nemají sociální cítění, proto nevěří, že levicoví politici prosazují zájmy obyčejných lidí upřímné. Jednání levicových politiků považují pouze jako populistické, jako snahu dostat se do vlády a sami vládnout.

Případně empatii považují za emoční nákazu, pouhý soucit, intuici či sociální gramotnost. Toto jsou samostatné položky osobnosti, nikoli empatie.

Stupně empatičnosti (empatik, disempatik, nonempatik)

(personální a vývojová psychologie)

Uvedená typologie popisuje zidealizované typy. Velké zjednodušení je pro snadnější porozumění. Kdo porozumí, snadno si vytvoří škály mezi typy sám.

Nonempatici (bezempatici)

Osoby bez empatie nejsou vnitřně motivovány k prosociálnímu chování, proto zůstávají na nižší úrovni sociálního chování, kterým je egoistické chování (nonempatické). Obhajobou tohoto chování je teorie individualismu, která obhajuje (racionalizuje) egoistické až bezohledné chování a jednání. Na politické scéně tomu odpovídá pravice, osoby bez empatie (nonempatici) sympatizují s pravicovými stranami.

Mezi nonempatiky patří egocentrici, kteří touží být středem pozornosti. Bývají ochotní hlásat jakoukoli ideologii, přináší-li jim to pozornost, slávu. Mnozí nakonec této ideologii sami uvěří. Egocentrici se vyskytují na politické scéně takřka v celém spektru. Snadno se nechávají zmanipulovat, nabízí-li se jim větší pozornost, sláva.

Asociální egoismus

v civilizovaném světě asociální osoby většinou končívají v ústavech.

Kriminální egoismus

egoismus bývá silnější než hrozby vězení.

Bezohledný egoismus

jde o povyšování vychytralosti nad chytrost v mezích zákona. Sem lze zařadit i různé "šmejdy".

Etický egoismus

egoistické chování nepřekračuje etická pravidla, která jsou egoistovi vštípena a která uznává. Avšak vše, co není uvedeno v etických pravidlech, považuje za povolené bez ohledu na ohleduplnost. V soutěživosti uznává určitá pravidla.

Umírněný egoismus

zde již převládá neegoistické chování, projevuje se humanitou a levicovými hodnotami.

Minimální egoismus

jde již o prosociální chování, jako nejvyšší úroveň sociálního chování. Občas se zachová egoisticky, ale to jsou výjimky.

Disempatici

Nevyhraněné osoby, vývojově se nachází mezi nonempatiky a empatiky. Na politické scéně převážně se hlásí k politickému středu odmítající pravicovou i levicovou vyhraněnost. Střed, který je pravičáky hodnocen jako levicový a levičáky jako pravicový.

Empatici

Osoby mající rozvinuto schopnost empatie, která je motivuje přirozenou cestou k prosociálnímu chování (nezaměňovat s altruistickým, které je sebeobětování), k levicovým hodnotám a tím k levicové orientaci na politické scéně.

Postoje levicových stran a hnutí k platformě

Autor těchto webových stránek se připravuje rozeslat znění platformy »Empatická společnost« levicovým stranám a hnutím s žádosti o napsání postojů:

• Postoj k empatii
• Postoj k empatické společnosti
• Postoj ke znění platformy »Empatická společnost«

Odpovědi budou zde publikovány.