Web - Levicové obzory
 
 
 

Komunismus – Liberální komunismus bude


Existence liberálního komunismu je v budoucnu vysoce pravděpodobná. Klíčem je vědomý rozvoj vyšších sociálních schopností a dovedností u dětí.

Jsem přesvědčen, že jednou bude v Evropské unii liberální komunismus a individualismus v ní zajde na úbytě. (Úbytě - staré označení nemocí, při nichž osoba ubývala na váze, chřadla.)

Pokud pozorujeme osu křivky vývoje společnosti v Evropě za dobu dvou tisíce let, pak tato osa směřuje k liberálnímu komunismu. Zda to bude za sto či třista let nevím. Ani komunismus nebude konečnou fázi, co bude dál? Karel Marx předpovídat robotizaci výroby, avšak neměl tuchy o budoucnosti internetu a počítačových technologiích. Obdobně my nemáme potuchy, kam bude lidstvo dál směřovat v období komunismu.

Krach socialistických zemí způsobila masa individualistů, kteří prosadili restaurace kapitalismu. Demokratický socialismus, natož liberální komunismus, se s masou individualistů (egoistů) prostě vybudovat nedá.

Individualističtí zaměstnanci bývají méně loajální k firmě, v níž pracují. Proto personalisté kapitalistických firem individualisty (egoisty) stále více upozaďují až zajdou na úbytě. Bez individualistů pak nebude kapitalismus.


  Obsah stránky
Úvodem
Cíl a na čí počest
Východiska - zákonitosti
Hybné síly; Kom. manifest; Vývoj pracovních sil; Školství; Psychologie; Politologie; Marxismus; Sociologie; Výchova dětí
Vize liberálního komunismu - dlouhodobá
Základna komunismu; Ekonomické vztahy; Sociální spravedlnost; Pol. systém; Spol. vědomí a hodnoty; Ekologie; Vstup; Hlavní rysy
Scénář cesty k liberálnímu komunismu - dlouhodobý
Pět fází budování liberálního komunismu

Foto svítání na vzdáleném obzoru
Svítání na obzoru

Úvod k liberálnímu komunismu


Cílem je hrubou vizi liberálního komunismu zveřejnit ještě v roku 2017 na počest 170. výročí schválení programu Komunistického manifestu na druhém sjezdu Svazu komunistů, konal se koncem listopadu a počátkem prosince téhož roku 1847. Trval nejméně 10 dnů, než si delegáti vše vyříkali a ujasnili kolem svého komunistického programu, který je znám jako Komunistický manifest či Manifest komunistické strany.

Vize RK 22 je v jádru syntézou soudobých informací z řady vědních oborů a praktických zkušeností, proto v této vizi nelze podrobně obsáhnout problematiku v celé šíři.

Není komunismus jako komunismus, hlavně záleží, na jakých základech se bude liberální komunismus budovat. Bude-li se budovat na špatných základech, může být i nehumánní.

V České republice se od roku 1989 objevilo několik pokusů zakázat komunistickou stranu anebo trestně právně postihovat propagaci komunismu. Je propagace komunismu s rozporem se základními lidskými právy nebo není? Lze zákonem zakázat propagaci komunismu?

Trestní zákoník - 40/2009 Sb. zák.

§ 356 - Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod

(1) Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(21. 12. 2017)

http://zakony.centrum.cz/trestni-zakonik/cast-2-hlava-10-dil-5-paragraf-356

Otevřít v novém okně

Je zajímavé, že v současné době ti, co chtějí zakázat současné komunisty pro podněcování k nenávisti a k omezování práv a svobod, sami nejvíce neustále podněcují k nenávisti vůči komunistům a nejraději by je omezili na právech, které přísluší všem občanům. Je možné, že u nich jde o projekci, kdy své vlastní charakterové vlastnosti promítají do komunistů. Nejspíše předpokládají, že komunisté u moci by se chovali stejně jako oni sami.

Demokracie je u nás dána zákonem. Pokud se lid rozhodne prostřednictvím voleb podporovat mírumilovné budování komunismu, tak to bude v souladu s demokracií a tudíž to nemůže být v Česku trestné.

Komunismus založený na nastoleném komunistickém řádu, jehož dodržování je vynucováno persekucemi, je v rozporu s humanitou.

Komunismus založený na sociálně vyzrálém občanstvu, které má rozvinuté vyšší sociální schopnosti a dovednosti vede k liberálnímu a mírumilovnému chování občanstva a tím i celé komunistické společnosti a je vysoce humánní. Takový liberální komunismus je reálný, avšak je to otázka generací.

Liberální, humánní a mírumilovný komunismus je reálný za předpokladu, že egoistů ve společnosti bude minimum. Zbavit se egoistů humánní cestou lze tak, že se vychovají nové generace s minimem egoistů. Egoismus je sice přirozenosti člověka, ale pouze v raném dětství, egoistické chování u dospělých je projevem sociální nevyzrálosti, sociálním handicapem.

Východiska - zákonitosti


Obecně k východiskům

  1. Dle Komunistického manifestu jsme ve druhé fázi vývoje společnosti ke komunismu, avšak představa vývoje se nenaplnila. Třídní mocenský násilný boj vystřídal nesmiřitelný ideový boj mezi levičáky a pravičáky. Pravičáci jsou tvůrci a nositeli kapitalistických vztahů nezávisle na svém třídním původu. Bohužel, současní marxisté tuto společenskou změnu ignorují a stále vedou třídní boj, který měl opodstatnění v době nadvlády jedné třídy. Dnes není nadvláda bohatých, ale nadvláda pravičáků přisluhujících bohatým.
  2. Strategický problém, s rozvojem technologie spotřebního zboží se negativně změnilo výchovné prostředí v rodinách. Přestože je ve školství úsilí vychovávat k prosociálnímu chování (neegoistickému), nedaří se dostatečně napravovat výchovné chyby rodičů.
  3. Nové informace vedou k novým závěrům. Psychosociální pohled na společenské jevy a vývojové trendy umožňuje lépe těmto jevům a trendům porozumět a pak je lépe usměrňovat.
  4. Vize K 22 se vztahuje na Evropu, je jednodušší. Nejdříve porozumět základům, pak lze vytvářet složité kombinace vyskytující se ve Světě.
  5. Od mnohých revizionistů marxismu se vize Liberální komunismus pro 22. století liší tím, že základní cíl zůstává - komunismus a utvrzuje Marxův základní model hybných sil ve společnosti.

Hybné síly ve společnosti - model

Nejdříve je potřeba porozumět hlavním jevům a teprve pak lze je kombinovat s vedlejšími. Proto zde se popisují jen hlavní jevy, krajní typy a to záměrně silně zjednodušené.

Rozvoj výroby a výrobní vztahy spolu souvisí. Z pohledu milénií:

a) Stále složitější výrobní nástroje vedou ke stále složitějším technologiím.

b) Složité technologie kladou stále vyšší nároky nejen na kvalifikaci, ale stále více na týmovou spolupráci. Když se v dávné minulosti pohádali či dokonce popraly dvě spolupracující osoby, celkem nic moc se nestalo. V dnešní době rozmíšky mezi osádkou velkého dopravního letadla, osádkou atomové elektrárny či týmu provádějící transplantace srdce, jsou nepřípustné.

c) V Evropě se pod vlivem zvyšujících se nároků na charakterové vlastnosti v globálu se začaly měnit cíle výchovy dětí. V době Sparty se děti vychovávaly k agresivitě. Dnes se ve školách učitelé zaměřují na mírumilovnost a rozvoj vyšších sociálních schopností a dovedností.

d) Jak se pozvolna měnila výchova, měnily se charakterové vlastnosti obyvatelstva.

e) Výraznější změny charakterových vlastností obyvatelstva působily a působí na změny ve výrobních vztazích a následně i na změny zřízení.

Z tohoto pohledu lze vysvětlit i restauraci kapitalismu v socialistických zemích, jde o nastolení rovnováhy mezi kvalitou pracujících a kvalitou výrobních vztahů a zřízení. Lidově řečeno a na kost zjednodušeno: Styl výchovy dětí se v Česku změnil natolik, že ve společnosti začal narůstat počet egoistů, kteří uznávají pravicové, kapitalistické hodnoty. Při překročení kritického množství se to projevilo nastolováním systému, který odpovídá egoistickému chování, kapitalistickému zřízení.

Kvalita výrobních nástrojů
 Šipka Kvalita technologie výroby
  Šipka Kvalita pracujících
   Šipka Kvalita výchovy dětí
    Šipka Kvalita občanstva
     Šipka Kvalita společnosti (výrobní vztahy, zřízení)
Samozřejmě působí zde i zpětná vazby.

Komunistický manifest a scénář cesty ke komunismu

V Komunistickém manifestu se popisují dvě fáze budování komunismu.

I. fáze: Osvobození pracujících od násilného útlaku vládnoucí třídou

Třídní boj v době Marxe a Engelse byl v podstatě boj o vládnoucí moc mezi mocensky nadřazenou třídou bohatých a podřízenou třídou pracujících. V té době vládly monarchie a lid neměl žádná volební práva. Proto završením první fáze bylo nastolení demokracie, vládu lidu, kdy lid ve volbách si vybírá své zástupce.

V globálu v Evropě tohoto cíle je již dosaženo a třídní boj v pojetí Komunistického manifestu již není tím, co byl tehdy.

II. fáze: Osvobození pracujících od bezohledného vykořisťování

a) Východiskem druhé fáze byl předpoklad, že je to samotné soukromé vlastnictví bohatství, které může za egoismus vlastníků, za bezohledné egoistické kořisťování. Z toho se odvodil předpoklad, že pracující lid není egoistický, mimo lumpenproletariátu. Následným předpokladem bylo, že v demokracii nemajetný lid demokratickou cestou bude zbavovat bohaté jejich kapitálu, výroba se zespolečenští a až se začne vyrábět nadbytek zboží, peníze zcela ztratí význam a bude všeho dost pro všechny - všichni budou mít všeho dost, bude komunismus.

b) Soudobé poznatky psychologie ukazují, že Marxův předpoklad zdroje egoismu byl mylný, i když odpovídal vědeckému poznávání v době jeho života. Egoistické chování je zapříčiněno výchovnými chybami rodičů, které způsobily nerozvinutí vyšší sociální schopnosti a dovednosti. V mnohých bohatých rodinách rodiče cílevědomě upevňovali ve svých dětech egoistické chování. Projevy schopnosti empatie a sociálního cítění považovali za projev slabosti, proto u svých dětí potlačovali rozvoj řady vyšších sociálních schopností a dovedností.

c) Předpoklad, že bouřlivý rozvoj hromadné výroby umožní vyrábět takový nadbytek, že bude pro všechny všeho dost, se prakticky nenaplňuje.

Možné by to bylo jen za předpokladu, že výroba se bude rozvíjet rychle a rozvoj spotřebního zboží bude velmi pomalý. Dnes se již vyrábí v Evropě tolik spotřebního zboží, že by mohli mít v Evropě všichni všeho dost ke slušnému životu. Jenže dnes již nejde o to mít výrobek, ale mít co nejlepší, nejmodernější. Například vývoj mobilních telefonů nabral takové obrátky, že mají již takřka všichni mobilní telefony. Avšak mnozí lidé se nespokojí s obyčejným mobilem a chtějí mít ty nejmodernější jako první. Obměňují telefony co dva roky, chtějí, aby měly co nejvíce funkcí, i když prakticky využívají jen malou část možností. Z tohoto pohledu nikdy nemůže dojít k tomu, aby všichni obyvatelé Evropy měli ten nejmodernější mobilní telefon.

Dalším předpokladem výrobní základny komunismu je to, že výroba pokračuje i při velmi velkém nadbytku. Realitou je, že zde dochází k určité regulaci na tržním trhu. Při velké nadvýrobě zákonitě mnohé firmy krachují, tím se výroba snižuje. Tudíž se v tržním systému nikdy nevyrobí tak ohromný nadbytek, že by peníze ztratily význam a tržní systém by sám zanikl.

Chybné předpoklady východisek pro druhou fázi vedly k chybným závěrům, proto je potřeba vycházet ze soudobých vědeckých poznatků o motivacích osob týkající se egoistického a neegoistického chování.

Společenské nároky na vývoj kvality pracovních sil v současnosti

Požadavky zaměstnavatelů u uchazečů o zaměstnání se stále více zaměřují na charakterové osobní vlastnosti, jsou to zejména:
  • smysl pro kvalitní práci;
  • hospodárnost a služba klientům;
  • osvojení si odborného základu a ochota učit se;
  • loajalita (oddanost, věrnost) k firmě - nezáleží-li pracovníkovi na úspěchu firmy, brzy se to pozná;
  • porozumění pracovním instrukcím;
  • iniciativnost, flexibilita (přizpůsobivost);
  • schopnost týmové práce a rozhodování - schopnost chápat význam podílu jedince na určování společenských cílů, na rozdělování odpovědnosti při týmové práci, při volbě pracovních metod, při sledování pokroku při práci na splnění společného úkolu. týmovou práci upevňuje, kdy jednotliví členové mají upřímnou radost z úspěchů svého kolegy.podaří-li se něco v pracovním týmu, jde o úspěch celého týmu, nikoli o úspěch individuální osoby;
  • schopnost interpersonální (mezilidské) komunikace.
Zdroj informací: webové stránky Start na trh práce - informace o trhu práce (Stránky nemají uvedeného majitele, zřejmě jde o výstup nějakého projektu.)
www.startnatrhprace.cz/koho-chteji-zamestnavatele
21. 12. 2017

Ač se jedná o kapitalistický trh pracovních sil, není zde uvedeno, že by se u zaměstnanců upřednostňoval egoismus. (Mimo firmy, které zaměstnávají "šmejdy".) Naopak, personalisté kapitalistických firem dnes upřednostňují některé charakterové vlastnosti neslučitelné s chováním egoistů. Srovnání vyhraněných typů osob:

V tabulce jde o vyhraněné zidealizované krajní typy osob pro snazší porozumění. Reálné osoby se blíží více či méně k některému typu.

Kolega byl v něčem mimořádně úspěšný.
EgoistaProsocialista
To vyvolává u něj závist úspěchu kolegy.To vyvolává u něj upřímnou radost z úspěchu kolegy.
Forma spolupráce v pracovní skupině.
EgoistaProsocialista
Soutěží s členy pracovní skupiny, kdo je lepší a v krajním případě se užívá i nekalosti, pomluvy, podrazy, intriky.Snaží se o týmovou spolupráci, uvnitř týmu nesoutěží a nepočítá individuálné zásluhy. co nejlepší celý tým, bez vynikání jedinců.
Když se v pracovní skupině řeší odměňování.
EgoistaProsocialista
Zdůrazňuje individuální odměňování dle osobních zásluh, usiluje získat vyšší odměnu než ostatní.Nesrovnává, kdo má větší zásluhy, souhlasí s rovnosti odměn. Sebe vnímá jako součást skupiny.
Nastane-li konfliktní situace s kolegou.
EgoistaProsocialista
Je neústupný, ústupek kolegovi bere jako svou prohru. Ustupuje jen pod nátlakem.Smířlivě hledá řešení konfliktu, ústupek kolegovi bere jako součást týmové práce.
Kvalita mezilidské komunikace na pracovišti
EgoistaProsocialista
Pro nižší sociální vyzrálost na pracovišti hůře komunikuje. Nedostatečně naslouchá, neudržuje si nadhled, je vztahovačný. Proto mívá více zbytečných konfliktů vyplývajících z pouhého nedorozumění. Snadno si udělá z přátel nepřátele, z čehož zásadně obviňuje ty „druhé“.Pro vyšší sociální vyzrálost dovede naslouchat, udržuje si nadhled, má upřímný zájem o názory druhých a dovede se vžívat do situace druhých. Proto dovede navazovat a udržovat přátelské vztahy i na pracovišti.
Vyhovující styl řízení na pracovišti
V současné době vedení kapitalistických firem stále více upouští od direktivního řízení na pracovištích a prosazuje procesní řízení, které má charakter týmové spolupráce propojený s liberálním řízením a vyžaduje vysokou loajalitu pracovníků vůči své firmě.
EgoistaProsocialista
Je-li nadřízený, prosazuje direktivní řízení. Neřídí-li jeho nadřízený direktivně, považuje to za jeho slabost a snaží se dostat na jeho místo.Dovede se podřídit direktivnímu řízení, ale více mu vyhovuje demokratický styl. Je-li v práci spokojen, dobře si vede i při liberálním stylu řízení, které nezneužívá.
Věrnost k firmě, v níž pracuje.
Zaměstnavatelé stále více vyžadují od svých zaměstnanců loajalitu.
EgoistaProsocialista
Vůči firmě v níž pracuje, je loajální jen do výše platu. Dostane-li finančně výhodnější nabídku, bez výčitek svědomí přejde ke konkurenci.Je-li na pracovišti spokojen, bývá silně loajální vůči své firmě. Pokud se přece jen nechá přetáhnout ke konkurenční firmě, mívá výčitky svědomí.

Školství

Zdánlivě je to nelogické, strategickým cílem současného kapitalistického školství je rozvíjení všestranné individuality osobnosti žáků, rozvíjet vyšší sociální schopnosti a dovednost včetně empatie. To znamená rozvíjení i těch charakterových vlastností, které jsou neslučitelné s egoistickým, pravicovým chováním.

ZÁKON č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)
(2) Obecnými cíli vzdělávání jsou zejména
a) rozvoj osobnosti člověka, který bude vybaven poznávacími a sociálními způsobilostmi, mravními a duchovními hodnotami pro osobní a občanský život, výkon povolání nebo pracovní činnosti, získávání informací a učení se v průběhu celého života,
12. 12. 2017
www.msmt.cz/dokumenty-3/skolsky-zakon


Upravený Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání platný od 1. 9. 2013
Upravený RVPZV se zapracovanými změnami
4 - Klíčové kompetence - Kompetence občanské
Str. 12 - Na konci základního vzdělávání žák:
respektuje přesvědčení druhých lidí, váží si jejich vnitřních hodnot, je schopen vcítit se do situací ostatních lidí, odmítá útlak a hrubé zacházení, uvědomuje si povinnost postavit se proti fyzickému i psychickému násilí
DOCX, 369 kB, 142 stran

Soubor na stránkách ministerstva: www.msmt.cz/file/29397/

V zákoně ani ve vzdělávacích dokumentech se nic nepíše o posilování egoistického chování. Naopak je uveden požadavek na rozvíjení schopnosti vcítit se do situace ostatních lidí. Jedná se o schopnost empatie a ta je neslučitelná s egoistickým chováním, které vyplývá právě z neschopnosti se vciťovat do situace ostatních lidí. Schopnost empatie je základem sociálního cítění, levicové vlastnosti.

Psychologie - sociálnost osob

Jakými metodami se dají motivovat děti k sociálnímu chování?
Tresty
Hrozba trestu patří evolučně mezi nejstarší motivační faktory. Výchova tresty, i fyzickými, je v některých kulturách běžná i dnes. Z takto vychovávaných osob se rekrutují agresívní trestající osoby, které mají sklon týrat druhé. Nepřiměřeně tvrdá výchova vede ke vzdorům a rozvíjí zvýšené sklony ke zlosti, k násilí. Ve světě islámu je výchova dětí tresty zcela běžná.
Odměny
Osoba společensky se chová jen z prospěchu. Ve společnosti, z níž by mohl kynout prospěch, je osoba společensky okouzlující, avšak doma to může být despotický agresivní tyran.
Společenské návyky
Určité návyky se u dětí začínají vytvářet již v batolecím věku. Osoba, jejíž společenské chování vychází hlavně ze společenských návyků, má problém se chovat společensky v jiných situacích, na něž se nehodí žádný návyk.
Vštěpování společenských kodexů
Pokud osoba tyto kodexy příjme za své, řídí se tím, že co není v kodexu uvedeno je dovoleno. Žádný kodex nedokáže zahrnout všechny situace. Na vštěpování přísných kodexů je postaven islám. Duchovní mnohdy plní roli vykládačů kodexu, určují co je a co není dovoleno, tím se snaží pokrýt všechny situace.
Rozvíjení vyšších sociálních schopností a dovedností
Nejznámější sociální dovednosti je schopnost empatie. Osoby vycházející hlavně ze svých vyšších sociálních schopností a dovedností se dovedou rychle zorientovat i v nové společnosti a poznat, co je pro společnost (myšlena skupina osob) přijatelné. I tyto osoby se opírají o společenské návyky a kodexy, avšak dovedou se humánně a společensky chovat i v nezvyklých situacích.

Psychologie vývojová

Zdroj: Univerzita Palackého v Olomouci internetové stránky Stránky pro studenty:Charakteristika předškolního období - Předškolní věk (vypracováno podle Vágnerové); poslední editace stránky 16. 5. 2015 Rozvoj sociálních dovedností

2) rozvoj prosociálního chování je závislý na dosažené úrovni kognitivních kompetencí. Ke konci předškol. věku je dítě schopné alespoň omezeně uvažovat z pohledu jiného člověka, a chápat jeho potřeby. Decentrace dětského hodnocení představuje pozitivní základ pro rozvoj sociálně žádoucího chování, protože dítě lépe chápe jeho smysl.

Význam rodiny pro psychický vývoj předšk. dítěte

Rodiče jsou pro předšk. dítě emociálně významnou autoritou. Představují ideál, s nímž se dítě identifikuje - v tomto rámci nekriticky akceptuje veškeré postoje, hodnoty a projevy rodičů. Identifikace zvyšuje pocit jistoty a bezpečí, snižuje pocit ohrožení, posiluje sebejistotu a sebeúctu. Svou potřebu být jako rodiče děti uspokojují ve hře.

http://psychology.inthemind.eu

Otevřít v novém okně

Marxisté stále ještě uvádějí, že na rozvoj osobnosti má rozhodující vliv společnost. Společnost však vnímají jako zhmotnělou svébytnou - personifikovali společnost. Tím však vytvořili zdeformovaný pohled na rozvoj osobnosti, ze které se vytratil rozhodující vliv rodičů. Morálně to zbavuje rodiče odpovědnosti za projevy výchovných chyb: "Rodiče nemohou za špatně vychované dítě, za to může tato společnost." Marxisté ignorují v procesu socializace osobnosti mezičlánek mezi dítě dítětem a společností - rodiče. Správně má být formulace: "Na rozvoj osobnosti má rozhodující vliv společnost rodičů."

Psychologie se opírá o vědecky potvrzované informace, proto zdůrazňuje význam rodičů na formování osobnosti dítěte v předškolním věku a rodiče vnímají jako zástupce společnosti. Psychologie nevnímá společnost jako zhmotnělou abstrakci, ale jako skupinu jedinců.

Společnost - v nejširším smyslu lidstvo; souhrn jedinců spojených historii, vztahy příbuzenskými, ekonomickými, sdílením společenských norem, hodnot a rolí, kult. Institucí, nejčastěji žijících v jedné územní lokalitě.

Pavel Hartl: Psychologický slovník. 2. vyd. Praha: vydal Jiří Budka, 1994, ISBN 80-90 15 49-0-5, 2; strana 197

Politologie - empatie

Podle sondy na internetu to vypadá, že v současné době je pojem "empatie" v politologii je pojem neznámý. Levicové strany sice zdůrazňují prospěšnost empatie, ale již se nezabývají metodologii výchovy pro rozvíjení empatie, ani ve svých odkazech. Ani se nezajímají o reálné faktory brzdící rozvoj empatie, případně uvádějí frázi typu, že kapitalismus brzdí rozvoj empatie. Přitom schopnost empatie vede k přirozenému sociálnímu cítění, které je v jádru základem všech levicových stran a hnutí.

Vypadá to, že v současné době je politologie poslední vědeckou baštou, kde egoismus a individualismus není brán jako nižší sociální úroveň.

Marxismus - stávající

Komunisté chtějí budovat komunismus, ale dosud se hlouběji nezajímají o metodologii rozvíjení komunistického chování na vědecké úrovni současné doby. To je jedna z příčin, proč ztrácí svou avantgardnost. Na knižním trhu a internetu je dnes dostatek vědeckých informací o výchově k prosociálnímu chování. Komunističtí i sociální ideologové s myšlením z minulého století novodobé informace zcela ignorují, protože se jim nehodí do intelektuálního abstraktního myšlení z minulého století.

Výklad sousloví "společenské vědomí" je v marxismu personifikován a zidealizován. Jde o intelektuální abstrakci v rozporu se základy marxistického materialismu. Cituji z učebnice marxismu:

Vědomí každého jednotlivce, přestože je vázáno na něho, je produktem společnosti. Tím, že společnost působí na člověka, jeho vědomí vytváří. Nemohlo se vyvinout samo od sebe jinak než působením společnosti. Ta však nepůsobí na každého jednotlivce zvlášť, izolovaně. Společenské prostředí a vztahy působí na celé skupiny lidí, opakovaně, podobně či shodně. Část tohoto společenského působení se ve vědomí jednotlivce odráží individuálně a toto působení je vědomím jednotlivce odlišně přijímáno. Tím vědomí nabývá své individuální stránky.

http://marxismus.cz/hismat/vedomi.htm

Otevřít v novém okně

Chybné vstupní předpoklady vedou k chybným závěrům. Připomíná to náboženský výklad, Vědomí (duše) nemohlo se vyvinout samo od sebe jinak než působením společnosti (Boží síly).

Podstata a jev: Lidský mozek je podstatou a vědomí projevem mozku. Z pohledu příčinnosti nejdříve byla individualistická bytost a pak teprve společenská bytost. Nedočetl jsem se, že u "vlčích" dětí neexistovalo vědomí. Vědomí u nich existovalo, jen nebyly rozvinuté lidské sociální schopnosti a dovednosti. Pojem společnost je pojem pro abstrakci souboru osob (podstat) a jejich propletenec vztahů.

Společnost sama o sobě nemůže existovat bez individuálních osobností. Dospělé individuality mohou existovat za přijatelných podmínek i bez společnosti. Existovali trosečníci, kteří žili dlouhou dobu bez lidské společnosti. Na žádném ostrově bez lidí nebyla odhalena existující svébytná společnost.

Představit si síť vzájemných rozdílných mezilidských vztahů ve velké skupině osob vyžaduje určité schopnosti myšlení, zejména to vyžaduje velkou kapacitu pracovní paměti. Kdo tuto kapacitu nemá rozvinutou, má sklon vytvářet si místo představy reálné složité sítě představu personifikované společnosti. Zjednodušené vnímání mají malé děti, které si snadněji představí personifikované živly než živly jako složité projevy přírody.

Sociologie - empatie

V sociologii by se daly zaznamenat pokusy o zkoumání vlivu charakterových vlastností na společenské jevy. Stále však přetrvává moc názoru, že rozhodujícím vlivem na chování a jednání člověka je společnost a jeho postavení ve společnosti. Mezi osobnosti sociologie patří i Karel Marx, zakladatel marxismu.

Emoce jsou přítomny téměř v každém lidském prožitku a tvoří důležitou součást sociálních vztahů, sociologové se však emocemi začali systematicky zabývat až v sedmdesátých létech dvacátého století. Rodí se tak vědní obor "sociologie emocí" v rámci mikrosociologie, zabývá se studiem emocí a jejich vlivu na sociální vztahy. S tím souvisí i sociologie kolektivních a společenských mentalit.

Zdroj: Wikipedia - Sociologie emocí

Otevřít v novém okně

Dějinami mentalit se dnes zabývají historici a je to již učební předmět.
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/

Otevřít v novém okně

O sociologii emocí se píše v internetové Sociologické encyklopedii.
https://encyklopedie.soc.cas.cz

Otevřít v novém okně

Výchova dětí v rodině dnes

Je potěšitelné, že na internetu přibývá diplomových prací, které se zabývají výchovou dětí včetně výchovy v rodinách. Mnohé práce studentů jsou srozumitelné i laické veřejnosti.

Pramen: Bc. Jarmila Studeníková: Krize výchovné funkce současné rodiny - Diplomová práce, 2011
Výpisky z podkapitoly: 2.2 Selhávání rodinné výchovy - str. 29
Problém:
Naše mládež opravdu v pořádku není.
Příčina:
Prvořadým viníkem shledáme vždy rodinu jakožto primární výchovnou. Značným rizikem společnosti, jednotlivce i rodiny právě neschopnost rodičů plnit svou rodičovskou roli. Určité formy zanedbávání dětí se dnes stávají společensky akceptovatelné, ač dítě poškozují. Současní rodiče jsou neúměrně zatěžováni prací a zaneprázdněni, v důsledku této vytíženosti a unavenosti se stále více zmenšuje prostor na samotné výchovné působení a sblížení se s rodinou.
Výpis nejčastějších výchovných problémů v rodině:
  • Rodiče se nevěnují dostatečně svým dětem a nedbají o jejich výchovu, a to často z důvodu, že výchova je pracná a "nebaví" je. Statistika: Jen pětina dětí tráví s rodiči o prázdninách tři týdny a dokonce tři pětiny nejvýše jeden týden.
  • Chybnou výchovou rodiny je výchovné působení, které je nedůsledné, nepravidelné a nesoustavné. Opak vlastností rodičů, které jsou základem dobrého výchovného působení.
  • Rodiče nezřídka vychovávají nejednotně (děti jsou i nejsou za stejné přečiny trestány), nejsou pro své děti příkladem ba naopak - sami se dopouští toho, za co děti kárají.
  • Rodiče bývají často lhostejnými a nedůslednými vůči snažení svých potomků, takto v nich posilují pocit méněcennosti.
  • Z výchovných přístupů dětem škodí tvrdá autoritářská výchova, i ta zanedbávající. (Zanedbávání neboli nedostatečné uspokojování základních potřeb, označujeme jako pasivní týrání.
  • Není naplněna či pochopena rodičovská role, což je možné v důsledku nezralosti, otupělosti, rodiče hledají jiné hodnoty, jež nejsou spojeny s dětmi a tyto pak strádají, neprospívají.
  • Narušené vztahy v rodině, jež ovlivňují i výchovný proces, názory na výchovu a také jednání s dětmi jsou rodiči nesjednoceny, dále chybí adekvátní výchovné strategie (máme na mysli velké nároky, přílišnou přísnost až zastrašování, týrání, nevšímavost až zanedbávání dítěte aj.).
  • Mnozí rodiče si neuvědomují, že obětovat se pro své potomky a zcela jim ve všem vyhovět není ku prospěchu právě samotným dětem. Přílišná obětavost a ochranářství ve výchově vede k nezdravému individualismu, egocentrismu, k sociální nezralosti dítěte a k jeho neschopnosti obstát v krizových situacích běžného života. Příliš chráněné dítě je méně šťastné než to, kterému je umožněno získávat vlastní nové zkušenosti, pravdy, nová poznání i utrpení.
  • Mnohdy rodiče zajišťují děti "jen" po stránce ekonomické a materiální a nevychovanost dětí svalují na špatné školství.
  • Závažná je problematiku nenaplněných ambicí rodičů, kteří pak tyto vkládají do svých dětí. Rodiče by se měli tedy vyvarovat příliš vysokých požadavků, které přesahují reálné možnosti jejich dětí - ty se často snaží plnit očekávání, která jsou však nad jejich síly.
  • Citové zanedbávání bývá časté v současných rodinách, které se vyznačují přílišným individualismem a kariérismem, osobním výkonem či důrazem na hmotný blahobyt, přičemž následně trpí mezilidské vztahy a solidarita. (Přidány pojmy "citovým zanedbáváním" a "karierismem".)
  • Mezi zanedbávání dětí patří výchova, jež nemá vymezeny hranice a vede tak k výchově dětí - tyranů, nedostatek času ze strany rodičů na výchovu svých dětí, který vede až k chronicitě. Zanedbávání se projevuje i tím, že děti jsou velmi často "odkládány" jiným "výchovným činitelům" - a to televizi a počítači, dále (po)rozvodové pře a tahanice o děti, nadměrný pobyt dětí v bytě - chybí pohyb, či protektivní výchova, kdy rodiče dětem vše zařídí, takže tyto pak nezískají psychickou odolnost ani odpovědnost.
Osobní poznámka: Pak se nemůžeme divit, že v naší společnosti narůstá počet dětí s vývojovými poruchami chování a mladých osob s egoistickým chováním.
Prameny jsou uvedeny v diplomové práci: PDF, 107 stran, 2,282 Mb

Otevřít v novém okně

Vize liberálního komunismu - dlouhodobá


(Obsah kapitoly je převzat z KSČM vize "Socialismus pro 21. století", aby se obě vize daly snadněji srovnávat.)

Pojem "futurologická" je užit, protože se jedná o projekt s horizontem několika generací. Futurologie je dnes považována za vědu. Viz vlastní článek o futurologii "Pojednání o futurologii" na stránkách www.hendrychst.cz, rubrika futurologie.

Otevřít v novém okně

Základna liberálního komunismu

Žádná výrobní základna nedosáhne takové úrovně, aby byli egoisté plně uspokojení. Pro mírumilovný a liberální komunismus je rozhodující občanská základna. Ta bude tvořena sociálně vyzrálými občany s přirozeným prosociálním chováním. Egoisté nevymizí ze společnosti úplně, ale bude jich malý počet.

V komunismu nebude potlačování rozvoje individuálních osobností, naopak, bude se podporovat všestranný rozvoj osobností, zejména rozvoj vyšších sociálních schopností a dovedností, rozvoj samostatného kritického a tvořivého myšlení. Individualita osobností bude respektována. Veřejností nebude tolerováno bezohledné egoistické chování ani násilné chování, přitom bude podporována zdravá asertivita. Vychytralost bude veřejností vnímána jako projev sociální nevyzrálosti.

Už Sokrates postřehl, že nelze vždy spoléhat na "zdravý rozum" těch jedinců, kteří zaujímají důležité postavení ve státě, protože mohou mít sklony uvažovat předpojatě, náhodile a iracionálně.

Kritické myšlení se dá definovat jako "proces, jimž hodnotíme informace". ... proces kritického myšlení ukazuje, jak dospět k závěru založenému na faktech, která máme k dispozici. Jedinci, kteří mají vytrénovanou dovednost kritického myšlení, dokážou problémy či příležitosti identifikovat, shromáždit relevantní údaje, analyzovat je vhodným způsobem a vlastními silami dospět ke spolehlivým závěrům bez toho, že by museli spoléhat na úsudek někoho jiného.

Brandon Royal: Principy kritického myšlení. Praha: Ikar, 2016, ISBN 978-80-249-3051-0

Ekonomické vztahy

Všechny výrobní prostředky firmy budou společenské se samosprávním řízením. V komunismu zaniknou odborové organizace, protože zcela ztratí význam. Samosprávné řízení firem a organizací bude prováděno prostřednictvím pracovních rad. Vývojově budou vznikat především z odborových organizací.

Efektivita firem i organizací místo peněz bude hodnocena v bodových jednotkách, které zohledňují množství práce, spotřebu energie a ekologickou zátěž. Z vnitřních ekonomických vztahů vymizí soutěživost. Motorem práce se stane seberealizace doprovázená uznáním, vnitřní uspokojení z prospěšné práce pro blaho komunistické společnosti. Seberealizace patří mezi základní psychické potřeby lidí.

Ve firmách, organizacích a správních orgánech se bude plně využívat nejmodernějších metodologií managementu, zejména ohledně týmové spolupráce, koučování, snižování zbytečných ztrát a zlepšovatelství. Vedení zdola nahoru se stane samozřejmostí. (V moderních metodách řízení kapitalistických firem se tato metoda uvádí již nyní.)

Pavel Náhlovský: Vedení zdola nahoru. Časopis Moderní řízení, č.1/leden 2012, str. 68

Makroekonomika bude řízena radami a i když v ekonomice bude vládnout liberalismus, lidé toho nebudou zneužívat, zejména proto, že egoisté, kteří mají sklony ke zneužívání svého postavení, nebudou ve vyšších funkcích.

Dokud nezavládne liberální komunismus v celém světě, budou v komunistických zemích existovat státní banky a firmy obchodující s kapitalistickými a socialistickými zeměmi budou obchodovat na tržní úrovni.

Sociální spravedlnost

Dokonalá sociální spravedlnost neexistuje. V komunismu k ní však bude blízko. Občané budou ohleduplní k sobě navzájem, při pocitech nespravedlnosti se budou hledat kompromisní řešení. V této oblasti velmi nespokojenými bude menší počet občanů sociálně nevyzrálých - egoistů, kteří se vždy budou v něčem cítit ukřivďování, protože společnost jako celek nebude uznávat jejich touhu po egoistickém vyvyšování se nad jiné.

Spotřební výrobky z výdejen si občané budou brát umírněně s ohledem na druhé. Domácnosti budou mít svůj majetek, ale s některými nákladnějšími výrobky se budou lidé ochotně sousedsky dělit, například dopravní prostředky, zahradní stroje aj. Nebudou veřejné půjčovny, bude to fungovat na principu: "Ten má to a ten zas tohle, dohromady mají všeho dost." Tím bude zajištěno, že půjčované výrobky budou mít své "správce".

Politický systém komunistické společnosti

Z politické scény zmizí pravicové strany a hnutí, politická scéna tak přestane být charakterizována podle osy levice-pravice. Egoisté se budou sdružovat v malých politických uskupeních jako konzervativci a na veřejnosti nebudou hlásat egoistické hodnoty.

V rámci plurality nebudou egoisté za své nekomunistické názory postihováni, na správě země se budou podílet v rámci demokracie. Ostatní politická uskupení, z dnešního pohledu levicová, budou si hlídat, aby se do jejich řad neprotlačili egoisté pro své prospěchářské zájmy.

Z politiky takřka vymizí politikaření, politika zájmových uskupení bude na demokratických základech. Zájmová uskupení ve sporných oblastech budou mezi sebou jednat otevřeně a hledat smířlivá řešení k prospěchu celé komunistické společnosti.

S takřka zánikem egoismu začne zanikat i stát, jako mocenský nástroj, protože nebude potřeba persekucí vůči sociálně nevyzrálým osobám. Zákony budou nahrazovány doporučeními a metodologiemi. Občané budou dostatečně sociálně vyzrálí, dodržování humánních i bezpečnostních norem bude jejich přirozeností, proto se občané s prosociálním chováním budou cítit v komunistické společnosti volnými a společensky uznávanými.

Společenské vědomí a hodnoty komunistické společnosti

Marxistické sousloví "společenské vědomí" nebude užíváno, místo toho se budou užívat psychologické pojmy jako společenská nálada, mentalita, aktivita, vliv skupiny osob na individuální osoby.

Hodnotami komunistické společnosti (nepsanou normou) bude vzájemný respekt, schopnost rodičů dobře vychovávat své děti, neplýtvání energií a výrobky, vzájemná nezištná pomoc, která nebude zneužívána.

Liberální komunismus a ekologie

Ekologie bude na předních stupních hodnost. Výroba a spotřeba bude bodově hodnocená dle dopadů na životní prostředí, jak při výrobě, tak i při spotřebě a při následné nepotřebnosti - odpad. Konzumenti budou upřednostňovat výrobky šetřící životní prostředí.

U domů se bude dbát na jejich minimální energetickou náročnost, dobré zateplení, tepelná čerpadla. Aut s jedním řidičem bude velmi málo.

Ekologii prospěje, že v komunistické společnosti přestane být egoistická soupeřivost mezi lidmi, kdo má to nejmodernější, nejnovější. Naopak, společensky uznávanými osobami budou ty, které budou užívat retro, pokud dobře slouží, čím starší, tím lepší. U mladých osob bude samozřejmostí, že budou vybavováni novými nejmodernějšími výrobky.

Vstup na cestu ke komunismu

Společenský organizační systém se bude měnit v závislosti na globálních změnách charakterových vlastností občanstva. To znamená, jak v průměru budou občané sociálně vyzrávat. Nejdříve se začnou větší měrou rozvíjet levicové think-tanky, poté začnou ve větší míře vznikat samosprávné firmy a organizace. Až dosáhnou kvantitativně kritického množství, společenský systém se změní na socialistický a teprve až bude společnost dostatečně sociálně vyzrálá, bude možné přejít na mírumilovný liberální systém.

Hlavní rysy komunistické společnosti

Stěžejním v komunismu bude výchova dětí. Zcela bude naplňována vize J. A. Komenského, kdy mladí lidé v rámci všeobecného vzdělávání zví o zákonitostech ve výchově dětí a o dopadech výchovných chyb na život v dospělosti. Na to bude navazovat celoživotní vzdělávání rodičů až do dospělosti jejich dětí.

Velký význam nabude i vzdělávání v oblasti psychologie, zejména u lékařů, pedagogů a koučů. V základních školách bude hlavním cílem rozvíjení schopností, zejména vyšších sociálních, rozvoj samostatného kritického myšlení (char. snahou dobrat se úsudkem vědeckost pravdivosti při zohledňování vědeckých poznatků; nejde o pouhé intelektuální domněnky) a tvořivého myšlení. Vědomosti budou až na druhém místě - vědomosti si může každý najít na internetu. Výuka bude probíhat tak, aby si žáci nevytvářeli návyk konzumního přijímání informací.

A pro rodiče na celém světě, jejichž láska utváří příští generaci a transformuje lidstvo: naše budoucnost leží ve vašich rukou.

Dr. Laura Markhamová: AHA! RODIČOVSTVÍ. Praha: nakladatelství Tady a teď, 2015, ISBN 978-80-88130-03-1

V lékařství budou lékařské okrsky hodnoceny podle počtu zdravých osob. Pokud se v některé oblasti nápadné převýší počet nemocných nad okolní, sejde se vždy rada nejlepších lékařů a budou hledat příčiny a následná opatření. Největší význam budou mít praktičtí lékaři, kteří budou ovládat vedle praktické medicíny i psychosomatickou medicínu, psychologii emocí i něco z tzv. léčitelství. Současně budou do určité míry i duševními poradci svých klientů.

"Psychika člověka je důležitější, než si dnes myslíme."

Primář MUDr. Jan Miklánek: Psychosomatická medicína pro každého aneb Jak se chtít skutečně vyléčit. Zlín: TIGRIS, 2014, ISBN 978-80-7490-051-8

Ze současného pohledu budou občané v komunismu oplývat v průměru dobrou náladou. Občanský život bude takový, že bude citově uspokojovat osoby a proto nebudou větší problémy se závislostmi na alkoholu, drogách, hracích automatech či televizích. Občané budou vyhledávat aktivní kulturní vyžití, kde nebudou pouhými pasivními konzumenty zábavy. Každý mladý člověk bude mít v záloze nějaký vlastní program pro obveselování druhých.

V komunismu se bude podporovat i zdravé vlastenectví spočívající v hrdosti na svou rodinu, rodiště, zemi. Být hrdý neznamená povyšovat se. Dvě osoby z různých zemí, které jsou na svou zem velmi hrdí, mohou být v přátelství. Pokud by se jednalo o osoby egoisticky nadřazující se, snadno vztah přejde k nevraživosti. K vlastenectví bude přispívat to, že ve školách se budou děti nejdříve učit poznávat své rodiště, geograficky i historicky. Již každý školák bude schopen udělat návštěvě malého turistického průvodce po svém rodišti.

Společnost se začne vracet k více generačním rodinám, vzhledem k vysoké sociální vyzrálosti všech členů bude to soužití s minimem konfliktů. To zejména prospěje k citovému uspokojování všech členů rodiny a ke zdravému výchovnému prostředí, v němž budou děti vyrůstat. Zcela běžné budou tzv. černé hodinky, kdy členové rodiny v intimním rodinném prostředí si budou vzájemně vyprávět a dělit se i o své osobní problémy. To vše bude přispívat k rozvíjení sociálního chování dětí, které je základnou komunismu.

> Z pohledu naší doby, občané v komunismu si budou žít rajsky. I oni však budou mít problémy s přírodními katastrofami, klimatické problémy, různými haváriemi. Z jejich pohledu budou brát výdobytky komunismu jako samozřejmost a budou mít své problémy, kterým budou přikládat váhu.

Scénář cesty ke komunismu - dlouhodobý


Budování komunismu není záležitost "až jednou", jak se v některých bodech uvádí ve vizi Socialismus pro 21. století. Z pohledu vývoje lidské společnosti se liberální komunismus začal budovat již dávno, leč budování prochází mnoha oklikami, mnohdy brzděním.

V současné době neoficiálním hegemonem rozvoje společnosti jsou osoby fundované s prosociálním chováním, které jsou v nejrůznějších vědních oborech a profesích. Strana nebo hnutí, které opravdově usiluje být hegemonem na cestě ke komunismu, musí mít v jednotlivých oborech ty nejlepší odborníky s levicovým kritickým myšlením, nestačí mít jen dobré politiky řešící pouze aktuální problémy.

Fáze budování komunismu

Přechod od současného kapitalismu ke komunismu v Evropě projde několika fázemi. 1. Fáze Výuka rodičovské pedagogiky v rámci všeobecného vzdělávání

Naplnění odkazu J. A Komenského, v rámci všeobecného vzdělávání získá mládež informace o zákonitostech ve výchově dětí a o dopadech výchovných chyb na život v dospělosti. Vyučovacím předmětem bude rodičovská pedagogika. Tím se naplní právo na informace potřebné pro běžný občanský život, jehož součástí je rodičovská výchova. Tím přestane být rodina nejslabším článkem v procesu socializace dítěte. Rodičům zůstane nadále jejich právo rozhodovat o výchově svých dětí, budou se však moci rozhodovat fundovaněji, nikoli na základě mylných domněnek, jaké mívá mnoho rodičů dnes.

Mladí lidé dostanou informace o vývoji osobnosti od egotické k prosociální osobnosti. Z toho bude jasně vyplývat, že egoismus je u sociálně nevyzrálých osob a je projevem nerozvinutosti řady vyšších sociálních schopností a dovedností. Individualismus jako filozofie tak dostane v Evropě "smrtící ránu."

Rodičovská pedagogika bude mít i vedlejší přínosy:
  • Mladí lidé lépe porozumí sami sobě a lépe porozumí i ostatním osobám, proč jsou takové, jaké jsou.
  • Kvalitnější výchova v rodinách je nejlepší prevence negativních jevů ve společnosti, jako je kriminalita, korupce, byrokracie závislosti (drogy, alkohol, kouření, herní automaty, televize), zneužívání funkce, ale i prevence domácího násilí, agresivního radikalismu včetně terorismu.
  • Časem se toto projeví i na zkvalitnění pracovních sil, zvýši se produktivita práce a sníží se počet "nezaměstnatelných" osob z důvodů problematických charakterových vlastností.
2. Fáze Posilování levice na politické scéně

Nárůst počtu mladých osob s prosociálním chováním se začne projevovat vzestupem levicových politických stran a hnutí na politické scéně. Začne narůstat počet kvalitních levicových think-tangů. To jsou levicová centra koncentrující nejlepší levicové odborníky z nejrůznějších oborů a poskytující servis levicovým politikům v oblasti vzdělávání, propagace, průzkumů, shromažďování potřebných informací, organizování levicových ideových pracovních konferencí aj.

Veřejnost začne přehodnocovat své hodnoty, místo pravicových začnou se stále větší měrou prosazovat levicové hodnoty. Protože média jsou závislá na reklamách, aby přitahovaly občany, pozvolna se začne se zpožděním měnit i jejich emotivní výstupy, začne ubývat předkládání násilí a egoismu.

3. Fáze Trvale udržitelné vítězství levice

Ve společnosti začne dominovat počet občanů s prosociálním chováním a to umožní trvale udržitelné volební vítězství levicových stran. Většinový volební systémy a parlament EU je dnes ve prospěch pravice a kapitalistů, to se začne měnit. Se zpožděním EU začne v Evropě prosazovat levicové hodnoty, technokracie komisí se začne ustupovat a komise se pozvolna začnou orientovat na spolupráci.

4. Fáze Budování socialismu se smíšenou ekonomikou

Budování socialistické Evropy demokratickou cestou, umožní to opakovaná vítězství levicových stran. Budování socialismu bude rozdílné v jednotlivých zemích v závislosti na mentalitách občanů. Začne se ve větším měřítku budovat materiální základna socialismu: bude přibývat prosperujících firem ve vlastnictví zaměstnanců.

5. Fáze Odstraňování kapitalistických přežitků

Pozvolné odstraňování kapitalistických přežitků v Evropě. Evropské firmy ve společenském vlastnictví budou konkurenceschopné, zisky budou investovány do rozvoje výroby, v rámci personalistiky nebudou na vedoucích funkcích egoisté, ve firmách bude převládat týmová spolupráce a bude převládat procesní řízení - direktivní řízení shora bude v malé míře, pracovníci mezi úseky budou zodpovědně komunikovat přímo bez nadřízeného jako prostředníka. Tyto metody prosazovat již dnes v mnohých kapitalistických firmách avšak mají problémy s egoistickým kariérismem, direktivnosti a soupeřivosti.

Na podporu ekonomického rozvoje firem se společenským vlastnictvím budou občané stále větší měrou upřednostňovat jejich výrobky a služby. V závěrečné části této fáze kapitalistické firmy vlivem horší kvality pracovních sil a menšího zájmu o jejich výrobky a služby začnou krachovat. Kapitalistický systém výroby se nezhroutí sám od sebe, jak se naivně domnívají někteří současní komunisté. Tak jako v historii nový výrobní způsob přeroste starý a nakonec odstraní i zbytky starého systému jako přežitek.

Státy v Evropě pozvolna přestanou fungovat uvnitř Evropy jako mocenské a budou fungovat na úrovni spoluprací, koordinací, výměnách zkušeností. Státy nebudou mocensky ovládány egoisty, ani nebudou muset mocensky vystupovat vůči jiným egoistům, kteří porušující společenská pravidla ve svůj prospěch. V podstatě se bude naplňovat vize V. I. Lenina o zániku státu, bude to však až při plné sociální vyzrálosti obyvatelstva Evropy.

Liberální komunismus - a co dál?

Po dosažení komunismu bude vývoj společnosti dále pokračovat, jen na jiných úrovních. V současné době představy o tak vzdálené budoucnosti jsou jen na úrovni domněnek a o nových vědeckých poznatcích o chování a jednání člověka dnes nemáme ani tušení.


Než se trápit bezmocí a beznaději,
lépe je jít k vzdálenému cíli,
i když k němu sami nedojdeme.



Autor:
Publikováno:
Aktualizováno: 29. 7. 2019
Publikoval: Stanislav Hendrych