Web - Levicové obzory

 
12. 2. 2019

1. Komunismus - obecně


Pojem »komunismus«

Pojem „komunismus“ je v dnešní době víceznačný. V politických diskuzích se někdy zbytečně plýtvá časem řešení konfliktů plynoucí z rozdílného výkladu či o upřednostnění výkladu v diskuzi.


Rozdílné vnímání pojmu

Fenomenologie vnímání se zabývá rozdíly ve vnímání mezi různými typy osob. Komunismus vnímají lidé různě, výrazný vliv na to má úroveň sociálního vnímání, osobní zkušenosti, názory autorit aj. Dva základní pohledy se vztahují k ose levice-pravice.


Pohled z levice - marxisté, socialisté, levičáci

Levice má zhruba jednotný výklad pojmu komunismus: Komunismus je vize uspořádání beztřídní rovnoprávné společnosti se společenským vlastnictvím výrobních prostředků.
Viz stránka Vize komunismu pro 22. století


Pohled z pravice - pravičáci, individualisté, „západní kapitalistický svět“

Pravice nemá jednotný výklad pojmu komunismus:
 
a) Komunismus je socialistické zřízení s diktaturou komunistů, pro současné zřízení v Česku užívají pojem postkomunismus. Největší postkomunistickou zemí je Sovětský svaz. Československo se stalo postkomunistickou zemí po roce 1989.
 
b) (Krajní pravičáci, individualisté) Komunismus je jakékoli levicovější zřízení (levicovější od krajní pravice, včetně nevyhraněné pravice). Proto vyhranění pravičáci zahrnují i Evropskou unii do pojmu komunismus. Současné zřízení v České republice označují jako neokomunismus, nový komunismus.
 
c) Komunismus je vize komunistů, kde je odstranění veškerého soukromí, veškerého soukromého vlastnictví, je s přísnou diktaturou, cenzurou, persekuci, potlačováním individuality osobnosti a bránící plnému rozvoji osobnosti. (Pravičáci si jinak vizi komunismu nedovedou představit.)


Etymologie pojmu komunismus

První užití pojmu komunismus bylo pravděpodobně ústní, nelze ho spolehlivě doložit. Pravděpodobně pojem se zformoval ve Francii kolem let 1830-1840 jako „communisme“ z „comun“ (společné, obecné, svobodné, otevřené, veřejné) a přípony „-isme“ (vidět, vědět). Jednalo se o pojem pro vizi společnosti, kde je zrušeno právo na soukromé vlastnictví, zejména výrobních a distribučních prostředků – pozemky, domy, továrny, železnice, kanály, atd. Plánovanou cestou k takové společnosti bylo svržení kapitalistické moci revolucí. Pojem se následně rozšířil i pro hnutí za zespolečenštění výrobních prostředků. (Demokratické volby v té době neexistovaly, neexistovala demokratická cesta změn.)

Z francouzštiny pojem pro komunismus (communisme) přešel do německého jazyka (kommunismus), kde označoval rovnostářství a odtud přešel do českého jazyka (komunismus).


Komunismus – synonyma a další blízké pojmy

Bolševismus
- Hnutí s ideologií bolševiků (radikální frakce Ruské sociálně demokratické dělnické strany pod vedením Lenina)
- Druh ideologie komunismu v marxisticko-leninském a stalinistickém pojetí. V pozdější době tomuto směru odpovídá marxismus-leninismus, který má širší pojetí. Jedná se o učení uznávající diktaturu proletariátu jako etapy na cestě ke komunismu.
- Ideologie komunismu všeobecně.
 
Neokomunismus

Jde o pojem vyhraněných pravičáků pro vše, co je levicovější od nich. Východiskem je pojem komunismus pro bývalé socialistické zřízení a neokomunismus je zřízení po socialismu. I současný kapitalistický systém v České republice označují jako neokomunistický, rovněž Evropská unie je pro ně rovněž postkomunistická. Vše, co má nějaké tzv. sociální programy, je pro ně komunistické nebo neokomunistické.

Vizi vyhraněných pravičáků je stát, který by jim umožňoval maximální svobody egoistického sebeprosazování, podnikání, co nejmenší daně a takřka žádné povinnosti. Jenže je-li požadovaná míra svobody ve společnosti plné egoistů, vedeto k egoistickému zneužívání svobody k nekalým podnikatelským praktikám, ke „šmejdovství“, k vytváření mocenských skupinám neoficiálně ovládající různé části společnosti a vymykajících se zákonům. V globálu jde o velkou svobodu vyvolených na úkor svobod těch dole. Proč se v takové společnosti nevzbouří ti dole? Protože v globálu egoisté obdivují ty nahoře, zbožně k nim vzhlížejí a snaží se k nim šplhat po společenském žebříku.


Postkomunismus

Někdy také postsocialismus, pravicový pojem pro zřízení po pádu socialistických režimů. Levice označuje toto období jako kapitalistické.


 

2. Komunismus - symbolika, symboly, znaky a zákon o nich


Srp a kladivo

Mezi nejznámější symboly komunismu patří srp a kladivo znázorňující spojení pracujících v zemědělství a v průmyslu – spojení třídy rolníků a dělníků. Tuto symboliku zavedli ruští komunisté (bolševici).


Pěticípá rudá hvězda, která je symbolem boje za komunismus.
Rudá pěticípá hvězda

Je to další ze symbolů komunismu, má symbolizovat pět prstů dělníkovy ruky. Rudé hvězdy se poprvé spojily s komunismem v době občanských válek v Rusku.


Všeobecně znak pěticípé hvězdy (ideogram) od pradávna aktivuje v člověku vnímání spravedlnosti, naděje na budoucnost a napomáhá také spojovat lidi.
Viz web polahoda.cz/

Pěticípá hvězda svým tvarem zobrazuje člověka (hlava a čtyři údy) a je vůbec symbolem člověčenství (pět smyslů - pět lidských plemen – pět pevnin), znamená tudíž laickou vládu z vůle lidu.
HERALDICKÝ ČASOPIS - 1948 (PDF, 850 kB)
Viz web www.historie.hranet.cz/heraldika

Internacionála - píseň

K nejvýznamnějším symbolům komunistů i levice patří píseň „Internacionála“, která bývá zpívána na různých levicových akcích. Byla napsána komunardským básníkem Eugène Pottierem v roce 1871. Text:

Již vzhůru psanci této země,
již vzhůru všichni, jež hlad shnět!
Teď právo duní v jícnu temně
a výbuch zahřmí naposled.
Od minulosti spějme zpátky,
otroci, vzhůru k cílům svým!
Již chví se světa základ vratký,
my ničím nejsme, buďme vším!

Poslední bitva vzplála,
dejme se na pochod.
Internacionála
je zítřka lidský rod.

Dělníci, též rolníci, bratři,
jsme velkou stranou dělnickou.
Všem lidem jenom země patří
a zahaleči ať již jdou!
Dost napásla se naší muky
vran, supů hejna kroužící,
rozptýlí den příští jich shluky,
věčně vzplá slunce zářící.

Poslední bitva vzplála,
dejme se na pochod.
Internacionála
je zítřka lidský rod.

---------------------------------------- Dvě červené třešně

Dnes jsou logem a volebním znakem Komunistické strany Čech a Moravy, nikoli symbolem komunismu obecně. Symbol KSČM je odvozen z francouzské bojové písně pařížské Komuny (1866) „Čas třešní“.


Trestní zákon v České republice

V současné době byly neúspěšné snahy o zákaz užívání komunistických symbolů v Česku na veřejnosti. Formulace Českého zákona je obecná a přímo nezakazuje užívání uvedených symbolů, které mají i jiný význam než symboliku komunismu. Citace ze zákona:

Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka, § 260
(1) Kdo podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

Ze znění zákona vyplývá, že propagace liberálního komunismu není trestná. Jedno rozhodnutí o snaze zakázat užívání komunistického symbolu na veřejnosti je v článku: „Rudá hvězda je i symbol svobody, rozhodla policie o mozaice v Semilech“ (2012)

https://zpravy.idnes.cz

Otázka: Nakolik antikomunisté sami porušují tento zákon, když hlásají a šíří zášť vůči skupině osob – vůči komunistům?

3. Komunismus – rozdílná vnímání vize z pohledu levice a pravice


Lidé v sociální oblasti obvykle vše hodnotí podle vlastních hodnotových měřítek a vlastních představ. Proto je logické, že i vizi komunismu lidé hodnotí různě. Společně uznávané slovní definice mívají osoby individuálně citově a emočně zabarvené.

Rozdílnostmi vnímání se zabývá fenomenologie vnímání. Obrazně řečeno, jinak bude vnímat situaci na silnici řidič neschopný zaostřit do dáli (nemajíc brýle bude vnímat dopravní situaci pouze v blízkém okolí) a jinak řidič schopný ostře vnímat i vzdálenou dopravní situaci. Proto dva řidiči se budou při jízdě chovat odlišněji, budou mít i odlišnější názory na silniční dopravu. Jiná představa: V hledišti sedí tři osoby: běžný divák, nevidomý a neslyšící. Každý vnímá divadelní představení jinak, proto bude každý hodnotit představení jinak.

Příměr se smyslovým handicapem je záměrný, neboť pravičáci mají také určitý handicap: nemívají dostatečně rozvinuté vyšší sociální schopnosti, proto vnímají společnost s menším množstvím vstupních psychických informací v sociální oblasti – nemají schopnost empatie, sociálního cítění, vyšší sociální představivosti.

Průměrné vnímání vize komunismu levičáky

Představy levičáků o uspořádání společnosti vychází ze schopnosti sociálního cítění, proto levičáci komunismus vnímají kladně jako beztřídní, společnosti se společenským vlastnictvím výrobních prostředků, kde každý přispívá společnosti svou prací dle svých schopností a kde se rozděluje vyrobené bohatství dle potřebnosti, společnost, kde jsou si všichni rovni. Obdobné vize se objevovaly již v antice a raném středověku.

Levicové vize komunismu dnes nejsou jednotné, mají více podob. Převážně se liší rozdílnými východisky a rozdílnými představami řešení problémů. Velký vliv na představy vize mají vliv odbornosti. Komunismus si jinak představuje ekonom, jinak filozof, jinak dělník. Vize komunismu nejdou realizovat v období několika let, mají vzdálenější časový horizont, proto spadají do oblasti futurologie. Dnes však zejména mladí chtějí mít všechno rychle, proto i část levicově orientované mládeže vzdálená vize není přitažlivá a chtějí rychlé revoluční změny.

Průměrné vnímání vize komunismu pravičáky

Jak si představují existenci komunismu pravičáci? Pravicově orientované osoby mají odlišné vnímání společnosti, společnost vnímají bez empatie, bez sociálního cítění, proto vlastní potřeby pociťují jako silně nadřazené potřebám druhých. Odlišnost jejich vnímání potvrzují soudobé výzkumy, které ukazují, že levičáci mají o něco odlišnější strukturu mozku než pravičáci. Je to z části záležitost genů a z velké části výsledek výchovného prostředí a výchovy.

Když člověk dlouhodobě rozvíjí nějako svou schopnost a často zatěžuje určitou oblast, tak v tomto místě se vytváří množství nových nervových spojů pomocí nových nervových vláken. Mnohdy jde o taková množství nervových vláken, že se to projeví zvětšením této zatěžované části mozku.

Lebka omezuje kapacitu mozku, proto v nezatěžovaných částech mozku pozvolna nervová vlákna mizí a mizí i celé nervové buňky. Pokud dospělý člověk nezatěžuje všestranně svůj mozek, pozvolna začne jeho mozek chátrat a ze sečtělé vzletné osoby se s věkem osoba může stát až primitivní.

Pravicová vize uspořádání komunistické společnosti vychází z pohledu pravicového vnímání hodnot, kterými je cílevědomé prosazování egoistické soupeřivosti, hodnocení osob podle místa na společenském žebříčku, upřednostňování osobních zájmů před společenskými zájmy. Charakteristické pro egoisty je vyvyšování se nad ty, o nichž si myslí, že jsou níže a obdivné vzhlížení k těm, o nichž si myslí, že jsou výše. Proto mnohé takové osoby z „prostého“ lidu vzhlíží ke knížeti pro jeho titul.

Egoisty děsí představa rovnosti, protože by neměli možnost nad nikoho se povyšovat. Když egoista říká, „Chci, abychom se měli lépe.“, ve skutečnosti tím míní: „Chci se mít lépe než ostatní v okolí.“ Inteligentní egoisté si uvědomují, že kdyby se měli lépe všichni, sami by nepostoupili po svém společenském žebříčku, protože by se zvedla celá základna. Dále egoisty děsí představa, že by splynuli s masou a jejich ego by zaniklo. Neuvědomují si, že ve skutečnosti onou masou často bývají. Stačí se rozhlédnout po Václaváku a uvidíte tu masu anonymních egoistů splývající s davem nebo masu anonymních egoistů řídicí auta po dálnici či anonymní masu egoistů na velkých koncertech.

4. Komunismus – rozdílná vnímání atributů


Jak bylo rozvedeno v předcházející kapitole, pravičáci a levičáci mají rozdílné vnímání sociální oblasti společnosti. Tak tomu je i u rozdílného vnímání konkrétnějších atributů vize komunismu. Je to dáno rozdílnou úrovni sociální vyzrálosti.

Srovnávání dvou antagonistických pohledů na atributy komunismu


Vize komunismu obecně
 
Pravičáci: negativní vnímání vize vyvolává odpor; věřící pravičáci: „Komunismus je vzpoura proti bohu a mravům.“
 
Levičáci: pozitivní vnímání vize vyvolává zájem o přitažlivou a ušlechtilou myšlenku vysoce humánní společnosti; věřící levičáci si dovedou představit existenci neateistického komunismu;
 
Kolektivismus
 
Pravičáci: potlačování individuality, upírání osobních zásluh; podřízení jednotlivce společnosti;
 
Levičáci: družná kolektivní seberealizace podle vlastních schopností pro blaho všech;
 
Společenské vlastnictví výrobních prostředků
 
Pravičáci: potlačování osobních práv na soukromé vlastnictví;
 
Levičáci: naplňování lidského práva na sociální spravedlnost;
 
Komunistické zřízení
 
Pravičáci: tvrdá diktatura komunistů potlačující lidská práva a svobody, cenzury a persekuce, státní kapitalismus; komunismus bez teroru je neuskutečnitelný;
 
Levičáci: beztřídní společnost; demokracie až liberalismus, samosprávy založené na všeobecné angažovanosti;
 
Svoboda
 
Pravičáci: nesvoboda v projevování individualit, potlačování osobních zájmů a zdravé soupeřivosti; potlačování soukromého podnikání;
 
Levičáci: svoboda založená na ohleduplnosti, vzájemném respektu a hledání kompromisů;
 
Individualita osobnosti
 
Pravičáci:: potlačování rozvoje individuality zejména v oblasti egoistické asertivity; potlačování přirozeného egoistického chování;
 
Levičáci: možnost plného rozvoje individuální osobnosti včetně vyšších sociálních schopností a dovedností;
 
Rovnost
 
Pravičáci: potlačování individuality člověka; bránění ve vyniknutí; násilná anonymita;
 
Levičáci: sociální spravedlnost jako projev sociálně cítících lidí;
 
Symboly: srp a kladivo, rudá pěticípá hvězda, píseň Internacionála
 
Pravičáci: symboly zla – diktatury, nesvobody, nesnášenlivosti;
 
Levičáci: symboly boje za svobodu, sociální spravedlnost, rovnost, družnost; spolupráci; (boj může být i ideologický)

5. Komunismus a náboženství


V antagonistickém rozporu je filozofie marxismu a náboženské ideje, protože jde o antagonisticky rozdílná základní filozofická východiska, která se týkají zrodu světa a vztahů k němu.

Jinou záležitosti je vztah komunismu a náboženství. Samotná idea komunismu je v antagonistickém rozporu s pravicovými idejemi, které levicové ideje považují za zlo. V obecné rovině komunismus a náboženství v rozporu není – podmínkou komunismu není ateismus, marxismus. Komunismus může vzniknout i bez marxismu.

Řada věřících se sdružuje v politických stranách a tím se vytváří kombinace. Vyhraněná levicová strana věřících není v rozporu s komunismem, avšak v pravicová strana věřících je v antagonistickém rozporu s komunismem.

Další otázkou je vztah církví ke komunismu. Podle toho, jak se většina církví v České republice staví k „církevním restitucím“, tak lze usuzovat, že zejména Římskokatolická církev je založená na soukromém vlastnictví a soukromém podnikání – její současný organizační systém nemůže existovat v komunismu, kde nejsou toky peněz. Proto Římskokatolická církev se nikdy nesmíří s možnosti existence komunismu, dokud komunismus nebude ve Vatikánu. Dle chování a jednání Ježíše, Vatikán měl by být první komunistickou zemí. Křesťanská láska a milosrdenství by měly jít ruku v ruce, proto nejsou v rozporu s komunismem.

Ježíšovo přikázání: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš nebeský Otec.“ Místo toho křesťanský Vatikán je silně mamonářský a monarchistický. „Vatikánská banka byla zapletena do velkých politických a finančních skandálů a byla podezřelá ze spojení s mafií“ – viz Wikipedie. Mamon církve odsuzoval mistr Jan Hus a prvotní husity lze považovat za aktivní stoupence komunismu.

Bude to jednou symbol křesťanského komunismu?

Z křesťanského pohledu lze komunismus považovat za naplnění milosrdenství. Egoističtí křesťané s tímto názorem nesouhlasí pro svůj egoismus, proto Bohu obětují místo srdce peníze, které milují nadevše - kupují si Boha.

Tomáš Akvinský v Summě teologické říká: „Milosrdný je ten, kdo má bědné srdce, kdo je jat smutkem z bídy druhého, jako by to byla jeho vlastní bída. A z toho následuje, že se přičiňuje k zahnání bídy druhého, jako bídy vlastní: a to jest účinek milosrdenství.“

6. Komunismus a Listina základních práv a svobod (LZPS)


Listina základních práv a svobod - součást Ústavy České republiky, přijaté 16. 12. 1992
(Viz článek 3 Ústavy České republiky.)
www.psp.cz/docs/laws/listina.html

Článek 1
Lidé jsou svobodní a rovni v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.

   V liberálním komunismu budou si lidé rovni v důstojnosti i v právech. Problém s naplňováním je v kapitalistickém zřízení, které svou podstatou je založeno na nerovnosti, na soupeřivosti. Někteří pravičáci otevřeně říkají, že odmítají rovnost.

Článek 2
(1) Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.

   Liberální komunismus nebude založen na státní ideologii, ale na vědeckém poznávání. Již nyní vědecké poznávání odhaluje společenskou škodlivost egoistického chování a jednání a vyzvedává prosociální chování, které se vyznačuje levicovým smýšlením. Marxismus se stane historickým.

Článek 11
(1) Každý má právo na vlastní majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.
(2) Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice.
(3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.
(4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.
(5) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.

   Významný je odstavec třetí, kde je uvedeno, že vlastnictví zavazuje a nesmí být zneužito na újmu práv druhých. Z toho lze vyvodit, že kapitalistické vykořisťování, lichva a finanční spekulace jsou zneužíváním vlastnictví.
   V souladu s LZPS budou moci obce vyvlastňovat za úplatu veřejné vodovody, kraje veřejnou dopravu apod. Existuje způsob, jak legálně a kapitalistickou cestou odstranit ostatní kapitalistické firmy. Více v článku Reálný komunismus.

Článek 15
(1) Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.

   Svoboda myšlení je velice zajímavá oblast. Mnoho lidí si myslí, že myslí svobodně a ve skutečnosti jejich myšlení je ovládáno emocemi a pudy. Pouze osoby, které dlouhodobými psychickými stimulacemi dovedou získat nadhled nad svými emocemi, city a pudy, dovedou svobodně myslet. V dnešní době je to jen malá část populace.
   Procesy myšlená zahrnují řadu samostatných rozumových schopností. Některé osoby mají tyto schopnosti hodně rozvinuté, některým osobám některé schopnosti takřka chybí, aniž si to uvědomují. Obrazně, je rozdíl v pocitu svobody pohybu mezi osobou se zdravým zrakem, které plně prožívá široký obzor a osobou silně krátkozrakou, vnímající prostor omezeně.
   V liberálním komunismu budou děti a mládež plně podporovány v rozvoji rozumových schopností nejen ve škole, ale i rodiči, kteří budou v rámci základního vzdělání vzdělávaní i v oblasti rodičovské výchovy. Jednotlivé druhy schopnosti rozumového myšlení: abstraktní, analytické, divergentní, exaktní, holistické, integrační, intuitivní, kombinační, koncepční, konvergentní, kreativní, kritické, logické, matematické, názorné, objektivní, pluralistické, praktické, racionální, strategické, symbolické, systematické, systémové, technické, teoretické, tvořivé.
   K tomu ještě napříč patří schopnosti volní, jako je schopnost koncentrace a kapacita operačního vědomí. Co o tom ví současní rodiče? Problémy u dětí se schopnostmi jejich myšlení rodiče z nevědomosti dnes řeší snadno: Je to v genech, to má po dědečkovi, prostě nemá talent.
   V liberálním komunismu budou rodiče přistupovat k výchově svých dětí mnohem vice fundovaně a zodpovědněji. Vždyť je to jedno ze základních práv dětí: Právo na dobrou výchovu směřující k plnému rozvoji své osobnosti. Toto právo bude v liberálním komunismu plně respektováno a naplňováno.

Článek 17
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.
(4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.
(5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.

   V kapitalistickém zřízení jsou tyto práva dost omezována. V mnohých školách dětem upírají informace o kladech socialismu. Nejednoho pravicového učitele vyděsí žák, který začne vykládat o přednostech socialismu. V pravicových médiích zajišťují požadovanou autocenzuru tím, že na zpravodajské posty dosazují pravicově smýšlející osoby.

Článek 18
(1) Petiční právo je zaručeno; ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu má každý právo sám nebo s jinými se obracet na státní orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi.
(2) Peticí se nesmí zasahovat do nezávislosti soudu.
(3) Peticemi se nesmí vyzývat k porušování základních práv a svobod zaručených Listinou.

   Petiční právo je právo lidu. Vládnoucí pravice nemá zájem podporovat toto právo, protože si přivlastňují práva vítězů voleb a jsou přesvědčení, že prostý lid jim nemá co mluvit do jejich vlády.
   Je dost pravděpodobné, že petiční právo bude zachováno. V případech, kdy dvě petice půjdou proti sobě, mohou plnit roli referenda.

Článek 20
(2) Občané mají právo zakládat též politické strany a politická hnutí a sdružovat se v nich.

   Politické strany a hnutí budou i v liberálním komunismu, jen jejich zaměření budou jiná. Zůstanou i pravicové strany, ale ty budou pro nedostatek stoupenců jen nevýznamné. Levicové strany a hnutí se přestanou označovat jako levicové, protože to bude neoficiální společenská norma. Převládat budou spíše strany a hnutí odborného zaměření, ekologické, sportovní, kulturní apod. vždy se najdou nějaké hodnoty, které budou do určité míry lidi rozdělovat. Pro tyto strany však bude charakteristické vyjednávání kompromisů, nikoli nevraživé soupeření kdo z koho, jako je to u pravicových stran a hnutí.

Článek 23
Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.

   V liberálním komunismu budou mít občané právo se postavit na odpor každému, kdo by svým egoistickým chováním potlačoval svobodu druhých.

Článek 28
Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon.

   Není zde psáno, že odměna musí být peněžní. I v komunismu budou pracovníci odměňování, pro prosociální osoby bude odměnou za práci libý pocit seberealizace, sounáležitosti a společenské uznání.

Článek 30
(1) Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele.
(2) Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních podmínek.

   Některé články ze čtvrté hlavy (Hospodářská, sociální a kulturní práva) budou jen připomínkou dob kapitalismu, kdy samozřejmosti v komunismu nebyly samozřejmostmi v kapitalismu, jako tento článek.

Článek 33
(1) Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon.

   V liberálním komunismu bude školní docházka naprostou samozřejmostí, proto nebude muset být stanovená zákonem, který bude moci být zrušen.
   Právo na vzdělání bude plně naplňováno, protože nebude omezováno finančně. Navíc bude v rámci všeobecného vzdělávání doplněná výuka o rodičovské pedagogice, o zákonitostech ve výchově dětí, častých výchovných chybách a dopadech výchovných chyb na život v dospělosti. Právo na poskytování těchto informací není současným školstvím naplňováno, až žáci nají na tyto informace právo.

Článek 34
(1) Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem.
(2) Právo přístupu ke kulturnímu bohatství je zaručeno za podmínek stanovených zákonem.

   Finanční práva v komunismu zaniknou, ale právo na zachování podoby svého díla zůstane zachováno. V období koexistence komunistických a kapitalistických zemí bude komunistický stát uplatňovat i finanční práva v kapitalistických zemích. V případech užívání tvůrčích děl z kapitalistických zemí bude buď kupovat práva pro celý stát, nebo dle autorských práv kapitalistických zemí. Například u písniček a videí koupí jednorázově práva a uvnitř komunistické země se budou moci užívat bezplatně.

Závěr k Listině základních práv a svobod

V liberálním komunismu budou některé body mnohem lépe naplňovány než v kapitalistickém zřízení. Liberální komunismus s minimálním počtem egoistů lze úspěšně budovat souladu se stávající Listinou základních práv a svobod, jen některé body se stanou zbytečnými, ale zůstanou tam, protože Listina základních práv a svobod se stane historickým dokumentem.

7. Komunismus a Ústava České republiky


www.psp.cz/docs/laws/constitution.html

Ústava České republiky - Preambule
   My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky

   Toto je přímo v rozporu s idejemi individualismu: Občané, kteří jsou si vědomi svých POVINNOSTÍ vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku. Ideje individualismu, pravice, prosazují nadřazování osobních zájmů nad zájmy společenskými, nad celkem.
   Tato Preambule může sloužit i jako preambule demokratického socialismu, i komunismu bez egoistů.

Článek 2, odst. 1):
   Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.

   S tímto odstavcem mají problém někteří vyhranění pravičáci na vyšším stupni společenského žebříčku, protože neuznávají lid jako zdroj moci, proto také zavrhují referenda. Uznávají moc pravicových elit. Pokud ve společnosti ve volbách vyhrávají pravicové strany, uznávají vítěznou stranu. Avšak když vy ve volbách zvítězila byť středová strana, mají tendenci ji neuznávat a hledají i nekalé praktiky na omezení jejího vlivu.
   Tento odstavec je plně v souladu s demokratickými levicovými stranami, které uznávají volební výsledky i v případě vítězství pravicových stran. Je plně v souladu s raným komunismem. V rozvinutém komunismu budou orgány moci zákonodárné, výkonné a soudní nadbytečnými, pozůstatky této moci budou plnit sociální roli. Když sociálně vyzrálí občané nebudou porušovat zákony, nebude nutné vymáhat dodržování zákonů.
   U radikálních stran je to odlišnější, protože mají zvýšené sklony k využívání silových prostředků. V současné době radikální neznamená u problému jít ke kořenům problémů, ale problémy řešit rázně, radikálně, v krajnosti až silově. V jejich slovní výbavě jsou pojmy jako, radikální řešení, silná vláda, moc. Pravdivější obraz politické scény dostaneme, když místo jedné osy zobrazíme politickou scénu pomocí dvou os: levice – pravice a radikální – liberální.

Článek 2, odst. 4)
   Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

   Žádnými zákony nelze obsáhnout všechny druhy lidského chování a jednání. Pokud by občané mohli činit jen to, co zákon povoluje, bylo by to hodně svazující a museli bychom mít zákony i na ty nejběžnější lidské činnosti.
   Tohoto odstavce se nejvíce odvolávají silně egoistické osoby, které neuznávají společenskou morálku a vytvářejí si vlastní pravidla svého chování a jednání. Mnohdy obcházejí zákon tím, že využívají mezery v zákonech. Díry v zákonech bývají hlavně dílem těch zákonodárců, jejichž myšlení je nejasné a odmítají se podřídit právnímu jazyku. Pak to dopadá například tak, že kůň na silnici musí mít brzdová světla, protože je to dopravní prostředek; v běžné kulturní místnosti nesmíte zapálit svíčku, protože je to otevřený oheň; na chodnících mohou ohrožovat méně pohyblivé chodce různá motorová vozítka, protože to nejsou dopravní prostředky. Teprve až se lidé nebo právníci začnou bouřit proti uzákoněným nesmyslům, dochází k novelizacím.
   Mnoho poslanců bere novelizace za každodenní záležitost a o schvalovaných zákonech nepřemýšlí hlouběji: „Proč se tím podrobně zabývat? Až bude problém, tak zákon jednoduše novelizujeme.“ A tak se běžně novelizují i zákony, které ještě nenabyly platnosti.
   Některé díry do zákonů protlačili různí lobbisté s pomocí některých zákonodárců: „Já na bráchu, brácha na mě.“
   V komunismu se silně levicovým smýšlením, s takřka plně rozvinutými vyššími sociálními schopnostmi, bude tento článek se jevit jako nadbytečný. V takovém komunismu budou zákony spíše metodickými radami, než zákony mocenskými. V principu psané zákony j jádru obsahují základní organizační systém společnosti a hlavně omezují bezohledné chování egoistů.
   Roli omezování bezohledného egoismu plní i různá náboženství svými náboženskými kodexy.

Článek 5
   Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektující základní demokratické principy a odmítající násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.

   Mnozí vyhraněně pravicově smýšlející občané by nejraději zakazovali existenci komunistických stran, i když respektující základní demokratické principy a odmítající násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů v souladu s ústavou.
   Východiskem bývá představa, jak by se sami chovali coby šéfové komunistické strany. Své charakterové rysy promítají do komunistických stran. V psychologii se tomu říká projekce.
   Zvláštní pozornost si zaslouží „volná soutěž politických stran“. Tato soutěž je základem demokracie pravicových stran, demokracie pro ně končí volbami, končí zájem o zájmy a zatupování lidu – svých voličů. Aby se jejich moc netříštila, vyhovuje jim spíše většinový volební systém, kdy do parlamentu se dostane menší počet politických stran. Funguje to při relativní geografické homogennosti voličů. Pokud existují výrazně kvalitativně odlišné regiony, pak ani většinový systém nepovede k jasnému vítězství jedné strany a musí se vytvářet koalice.
   Pokud v budoucnu budou početně silně dominovat v lidu (voličů) osoby se silně levicovým smýšlením, pak i při zachování volné soutěže politických stran bude se moci budovat socialistické zřízení a pak i komunistické. Prostě, pravicově smýšlejících voličů a jejich zástupců bude tak málo, že nikoho nepřehlasují. Je to idea, ale stejně ta vypadala v totalitních monarchiích vize současné demokracie. Vše prověří čas – čas více generací.

Článek 6
   Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin.

   Bude-li vůle většiny budovat socialismus a následně komunismus, tak to bude v souladu s ústavou. Ani dodatek nebude problémem, že rozhodování většiny dbá na ochranu menšin. V komunismu budou egoisté v souladu s ústavou považování za menšinu, bude na ně brán ohled jako na osoby se sociálním handicapem.

Článek 8
   Zaručuje se samospráva územních samosprávných celků.

   Tento článek plně odpovídá idejím liberálního komunismu.

Článek 98, odst. 1)
   Česká národní banka je ústřední bankou státu. Hlavním cílem její činnosti je péče o cenovou stabilitu; do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona.

   Pokud komunismus nezvítězí v celém světě a budou existovat vedle komunistických zemí i kapitalistické, budou i v komunismu národní banky, které umožní transfery mezi komunistickými a kapitalistickými zeměmi.

Závěr k Ústavě ČR

Liberální komunismu lze budovat v souladu s Ústavou České republiky, avšak hlavní překážkou je velké množství egoistických občanů, voličů, kteří v demokratických volbách podporují kapitalistické zřízení prostřednictvím pravicových stran. Je otázkou času, kdy egoisté zajdou na úbytě, pak bude demokratická cesta k liberálnímu komunismu otevřená.

8. Komunistická hnutí – obecně, levicové, komunistické


Hnutí - obecně

Hnutí zahrnuje i osoby neorganizované, jdoucí určitým směrem. Zahrnuje-li určité hnutí velkou část obyvatelstva, začne se hovořit o masovém hnutí. Vytýčený směr může být formální – zaštítěný nějakou organizaci či platformou nebo neformální mající nevyhraněné představy.

Každý směr hnutí či frakce ve straně staví na určitých východiscích, definování klíčového problému a způsob jeho řešení. Stoupenci určitého směru obvykle si vybírají směr podle vlastních představ a ty jsou silně ovlivňovány vlastním druhem chování. Osoby vznětlivější, prudší inklinují k radikálnějším směrům; tvořivé hledají nové směry; osoby mající obavy z nových věcí inklinují ke konzervativním směrům; osoby neschopné tvořit si vlastní názor přebírají hotové názory svých autorit – autorem může být i již nežijící klasik, pak jeho názory zbožští a povyšují je i nad soudobé vědecké poznatky, které jejich klasik neměl k dispozici.

Levicové hnutí

Pojem zahrnující široké spektrum hnutí propagující levicové ideje od socialismu jako konečný cíl po komunismus; dnes je to mezinárodní hnutí usilující o směřování k sociálním ideálům s různými strategiemi.

Diskutabilní je humánní hnutí zaměřené na zachování kapitalistického zřízení a pouhém tlumení dopadů na osoby ekonomicky znevýhodněné a ohrožené chudobou.

Na obzoru se rýsuje nové levicové hnutí – antiegoistické hnutí, jehož cílem je minimalizování egoismu ve společnosti.

Komunistické hnutí

Vyhraněná forma levicového hnutí, jehož konečným cílem je dosažení komunismu, prvopočátky hnutí:
- V roce 1841 byla založená Komunistická propagandistická společnost v Londýně.
- První revolucí ovlivněnou komunistickými myšlenkami bylo povstání pařížských komunardů roku 1871, které se udrželo jen krátce.
- Více Wikipedie

9. Komunistická hnutí – směry hnutí podle strategií


Může jít celou organizaci nebo frakce uvnitř organizace či neformální proudy, které v organizované hnutí teprve přerostou. Komunistická hnutí v kapitalistickém zřízení lze označit jako disent dnešní doby – soubor jednotlivých disidentů a skupin odlišně smýšlející, aktivně odmítající oficiální vládnoucí pravicovou (kapitalistickou) ideologii.

Komunismus ekonomický

Představa ekonomického komunismu vychází z hypotézy, že jednou výroba dosáhne takové nadvýroby, že peníze ztratí smysl a následně tím kapitál ztratí svou moc.

Taková situace by nastaly, kdyby se zastavil vývoj spotřebního zboží a firmy by pokračovaly ve výrobě, i když nemají odbyt. Současný kapitalistický trh se v této oblasti ukazuje v globálu jako pružný: při nadvýrobě firmy krachují nebo začnou vyrábět jiný produkt a konzumní lidé se nespokojí mít pouze ledničku, televizi, mobil, auto, ale chtějí mít ten nejmodernější výrobek, což vzhledem rychlému vývoji spotřebního zboží neumožňuje uspokojit všechny osoby.

Komunismus 4.0

Dá se označit jako moderní verze komunismu ekonomického, vychází z průmyslové revoluce 4.0 aneb čtvrté digitální revoluce. Staví na předpokladu, že ve výrobě bude pracovat jen omezené množství osob a ve výrobě nepracující osoby budou dostávat pevný příjem. To jim umožní angažovat se ve veřejném životě, v kultuře, službách. Zdánlivě jde o přiblížení se ke komunismu.

Pokud se současně nevyřeší otázka existence kritického množství egoistů ve společnosti, může to přinést velké společenské problémy. Podle současného trendu vývoje charakterových vlastností mládeže, mládež stále více si chce jen užívat a nikoli se někde angažovat a realizovat se ve veřejném životě.

Možný scénář:

   V globálu mladí pevný příjem přivítají, aby si mohli egoisticky užívat života. Časem si vybudují svůj zahálčivý životní styl a generace jejich dětí nebude již mít motivaci se odborně vzdělávat: Proč se trápit učením, když to je stejně nebude potřebovat – peníze dostane i bez učení.
   Je dost pravděpodobné, že v egoistické společnosti se časem vytvoří kasta pracujících, jejíž členové se povýší nad druhé a začnou si přivlastňovat stále vyšší práva a budou bránit, aby se do jejich kasty nedostal někdo z nižší kasty.

Prvotní myšlenka pevného příjmu nemá levicové posláním, ale podporuje udržení kapitalistické ekonomiky. Neustálý rozvoj automatizované výroby vede k omezování počtů pracujících ve výrobě. S počtem nezaměstnaných klesá počet spotřebitelů a zákonitě klesá i odbyt. Taková spirála je brzdou kapitalistické ekonomiky. Pevný příjem podporuje existenci silné kupní síly i při vysoké nezaměstnanosti, proto se výroba nebude muset omezovat a motor kapitalistické ekonomiky poběží naplno dál.

Komunismus demokratický

Představa demokratického komunismu vychází z předpokladu, že pracující občané bez výrobního kapitálu mají v podstatě neegoistické chování a stačí je jen přesvědčit o správnosti budování socialismu a následného komunismu.

Na této hypotéze staví druhý krok budování komunismu, popisovaný v Manifestu komunistické strany. Karl Marx a Friedrich Engels předpokládali, že v demokratických volbách pracující lid snadno přehlasuje kapitalisty, měšťany, statkáře a demokratickou cestou je postupně zbaví jejich výrobního kapitálu.

Praxe ukázala, že pracující lid netvoří jednotný protikapitalistický tábor (levicový), ale že je rozštěpený na dva základní tábory dle rozdílných hodnotových měřítek. Jeden tábor sice odpovídá těmto představám, avšak druhý tábor pracujících (pravicový) uznává kapitalistické hodnoty jako je soukromé vlastnictví, egoismus a dravá soupeřivost. Navíc obdivují a s úctou vzhlíží ke kapitalistům, knížatům, velkostatkářům a jim podobným. Proto v demokratických volbách podporují své zástupce, kteří podporují kapitalisty upevňováním kapitalistického zřízení. Dokud je tento tábor silnější, nedojde k zániku kapitalistického zřízení a bohatí budou dál bohatnout a chudí dál chudnout.

Komunismus historický

Vize vychází z prognózy K. Marxe, že dle zákonitosti historického vývoje společnosti kapitalismus bude nahrazen vyšší sociální úrovni – komunismem.

Této hypotézy se drží hlavně pasivní komunisté, kteří hlásají, že současný kapitalismus již zahnívá a zákonitě se sám zhroutí. Proto stačí počkat na vhodnou příležitost a být na ni připravení.

Tito stoupenci zřejmě nečetli Manifest komunistické strany důkladněji, jinak by si všimli, že autoři v něm popisují, jak nová ekonomická formace se rodí a roste uvnitř staré, až přeroste tu starou, kterou nakonec odstraní. To znamená, že v kapitalismu musí nejdříve se rozrůst například družstevnictví natolik, že přeroste kapitalistické firmy a teprve pak dojde k odstranění kapitalistických firem.

Navíc, co stoupenci historického komunismu považují za projevy zahnívání kapitalismu, jsou v podstatě projevy jeho posilování.

Anarchokomunismus

Anarchismus - obecně

Je to hnutí, které radikálně odmítá jakékoliv formy vlády a organizace společnosti, jíž by se jedinec musel podřídit. Požaduje požadavek absolutní svobody myšlení a jednání. Vedle anarcho-komunismu existuje anarcho-kapitalismus jehož základem je zachování soutěživosti a určitého soukromého podnikání.

U anarchistů je nápadná korelace mezi názorem anarchistů na vlády, jako autority a charakterovým rysem popisovaným v grafologii. Jde o zvýšený sebecit, velmi silné prožívání vlastních emocí a citů a následným vypěstovaným odporem vůči jakýmkoli autoritám včetně vlády, vedení obcí i firem. Navenek se to projevuje tvrdohlavostí, vyvolané neústupnosti i při pocitu slabého nátlaku na svou osobu.

Anarchokomunistická vize

Vizí je liberální (svobodný) komunismus - beztřídní samosprávná společnost, kde jsou zrušeny peníze. Hlavní důraz je kladen na odstranění jakékoliv formy vlády. Cestou anarchokomunistů je nastavit zřízení, organizační systém, kde si občané budou rovni, sami si budou vládnout a sami rozhodovat o rozdělování vyráběného bohatství.

Mnozí anarchokomunisté se dnes realizují v komunách a jiných skupinách. Patří mezi ně i squatteři.

Některá města začínají uplatňovat participativní rozpočet, nechávají přímo občany rozhodovat o investování určité částky ve prospěch města. Zájem ze strany občanů je v globálu prachmizerný. Rozhodování se účastní jen nepatrná část. Anarchokomunisté vycházejí z předpokladu velké angažovanosti obyvatelstva, ta je však malá, takže ta malá část rozhoduje, nikoli většina obyvatelstva. Nejdříve je nezbytné vyřešit problém s nízkou angažovaností obyvatelstva a vyřešit motivace obyvatelstva hlasovat pro rovnost a svornost.

Ano, anarchokomunismus by byl možný, avšak za předpokladu vysoké sociální vyzrálosti občanů, které nelze dosáhnout agitacemi o přednostech anarchokomunismu. Anarchokomunisté se neorientují na výchovy osob s přirozenou odpovědností a s potřebou seberealizace prostřednictvím práce ve prospěch společnosti, ale snaží se nejdříve zrušit všechny formy řízení s předpokladem, že egoisté v liberalismu nebudou liberalismus egoisticky zneužívat.

Egoisté se v anarchokomunismu budou bránit: „Máme naprostou svobodu a nikdo mne nemůže nutit dělat, co se mi nechce!“ Egoisté vydávají svou vychytralost za chytrost a v případě společenského nátlaku mnozí se dovedou umně přetvařovat. Když egoistů bude mnoho, začne to v chodu anarchistické společnosti skřípat. Aby se skřípání předešlo, začnou se budovat řídicí orgány v rozporu s idejemi anarchokomunistů.

Anarchokomunisté teoreticky řeší lenost tak, že uznávají lenost za předpokladu, že ti, kteří se snaží uplatnit právo na lenost, to dělají s vědomím, že zůstanou sami bez pomoci ostatních. Jenže tito „líní“ svou lenost vždy nějak vychytrale zdůvodní a vyvolají soucit druhých, což jim umožní líně žít a nezůstat bez pomoci.

Dovedete si představit anarchismus na operačním sále, když budete ležet na operačním stole? Anarchismus je životu nebezpečný pří zásazích hasičů. Problematický je i u jiných záchranářů. Jak to bude s řidiči na silnicích? Když nebude mocenský kontrolní nástroj, tak na silnicích budou moci jezdit osoby podnapilé, psychicky narušené, nedospělé. K čemu bude nějaký lidový soud po smrtelné autonehodě, když by nemusela být? Jak to bude se strojvedoucími lokomotiv po Silvestru, když se většině nebude chtít do práce? To pojede polovina vlaků?

Anarchokomunisté málo řeší:

• Co s množstvím občanů, kteří takový systém cílevědomě odmítají a cílevědomě podporují kapitalistický systém založený na nerovnosti a dravé soutěživosti?

• Co s vesnicemi, kde si obyvatelé svorně odhlasují, že nestojí o komunální vlastnictví a upřednostňují v maximální míře soukromé vlastnictví?

Prosociálně liberální komunismus


Anotace k prosociálně liberálnímu komunismu

Červená pěticípá hvězda a uvnitř řecké písmeno Ψ symbolizující psychologii.

Strategickým východiskem prosociálního komunismu jsou soudobé poznatky z psychologie o prosociálním chování. Pojem prosociální chování pochází ze škály sociálního chování: asociální – sociální – prosociální.

Zařadit tento směr jako budování komunismu zdola? Do určité míry ano, v první fázi, než začne levice trvale vyhrávat ve volbách zákonodárců. Pak dojde k budování shora demokratickou cestou.

Z tohoto důvodu je logické kdy znakem liberálního komunismu bude červená pěticípá hvězda se zlatým řeckým písmenem Ψ, které často bývá bráno jako symbol psychologie.

Mezi hlavní pojmy liberálního komunismu patří prosociálnost, prosociální chování a výchova k prosociálnímu chování. Aneb, s egoisty se liberální společnost vybudovat nedá.

Strategický cíl prosociálních komunistů ve vzdáleném časovém horizontu

Strategickým cílem komunistického hnutí je liberální mírumilovný a sociálně spravedlivý komunismus, tj, společnost se společenským vlastnictvím výrobních prostředků, společnost rovnoprávných obyvatel schopných vytvářet si vlastní názory a asertivně je prosazovat. (Individualita osobnosti nebude potlačována, naopak co nejvíce rozvíjená včetně vyšších sociálních schopností a dovedností. Egoismus je projev nedostatečně rozvinuté osobnosti v sociální oblasti.)

Strategický problém

Klíčovým problémem je velké množství egoistů ve společnosti:

- V demokratických volbách brání vítězství levice a otevřeně podporují existenci kapitalistického zřízení.

- Místo týmové spolupráce v samosprávách jsou soupeřiví.

- Cílevědomě odmítají rovnostářství a prosazují nerovnost vyplývající ze soupeření.

Kupecké váhy pro vážení faktoru ovlivˇˇnující rozvoj vyšších sociálních schopností a dovedností.

Strategický plán v krocích

1. Všestranná osvěta o škodlivosti egoismu a o významných výchovných chybách rodičů.
     Ideálem je prosazení výuky rodičovské pedagogiky v rámci všeobecného vzdělávání.

2. Trvalá a silná převaha levicových stran a hnutí v demokracii.
     Základem je dominantní převaha občanů voličů s prosociálním chováním.

3. Masové budování samosprávných firem se společenským vlastnictvím výrobních prostředků.
     Tím se začnou vytvářet nové výrobní vztahy, což plně odpovídá modelu hybných sil ve společnosti a popisování, jak jedna ekonomická formace přechází ve duhou, viz Manifest komunistické strany – základní historický komunistický dokument

4. Porážení kapitalistických firem samosprávnými firmami demokratickou cestou.
     Protože socialistické samosprávné firmy budou z pracovního trhu odčerpávat hlavně osoby s prosociálním chováním a levicoví spotřebitelé začnou upřednostňovat zboží ze samosprávných firem, začne být v soukromých kapitalistických firmách špatné kulturní prostředí, tím se výrazně zhorší jejich konkurenceschopnost a začnou samy krachovat. Tudíž nebude potřeba soukromé kapitalistické firmy vyvlastňovat.

5. Budování komunistického liberálního a mírumilovného systému
     Osoby s prosociálním chováním nebudou liberálnosti zneužívat, tudíž nebude potřeba mocenského aparátu. Z tohoto důvodu je takové budování komunismu zcela v souladu s mezinárodními úmluvami, s lidskými i dětskými právy.

Kupecké váhy vážící výchovné faktory v komunismu.

Propracovávat podrobnosti, jak to bude v komunismu přesně fungovat je dnes předčasné. Důležité je propracovávat krok první, bez něho nebudou následující.

Manželé si plánují postavit dům, nakoupili lustry, koberce, nábytek, záclony, obrazy. Protože dům nepostavili, nemohli nakoupené věci do nového domu dát, jen o domu snili. Důležité je postupovat krok za krokem.

Klíčové pojmy

Prosociálnost

Vyznačuje se pozitivním sociálním chováním, které vede k pomoci druhému člověku či lidem. Tímto chováním člověk nepřináší užitek pouze sobě samému, ale i jiným lide – je to lidská prosociálnost. Synonymum prosociálnosti je nezištnost.

Prosociální chování

Psychologický pojem pro nejvyšší úroveň sociálního chování, kdy osobě je přirozená prosociálnost. Za své soukromé služby neočekává protislužby nebo materiální odměny. Vnitřní psychickou odměnou je libý pocit z pomoci bližnímu a vnější odměnou je morální uznání ze strany okolí. Hodnotově odpovídá levicovému chování. Jinými slovy lze prosociální chování označit jako projev vysoké emoční inteligence (EQ).

(Nezaměňovat s altruistickým chováním. Altruismus bývá nezištný převážně sebeobětováním pramenící z dodržování morálních kodexů. Časté u některých věřících, kteří se altruisticky chovají s očekáváním odměny od Boha.)

Graf znázorňující rozvoj sociálních schopností.

Prosociální chování z pohledu různých odborností

Pedagogika
V pedagogice prosociální chování odpovídá projevům rozvinutých vyšších sociálních kompetencí.
Personalistika
V personalistice firem prosociální chování se bere jako projev vysoce rozvinutých měkkých sociálních schopností a dovedností (soft skills).
     V současnosti u významných firem top manažeři stále více dbají na rozvíjení firemní kultury, která výrazně ovlivňuje kvalitu i produktivitu práce a vede ke snižování zbytečných ztrát ve firmě. Na internetu se dnes můžeme dočíst, že ziskovější je firma s kulturou spolupracovní (odpovídá prosociálnímu chování) než kultura soupeřivá (odpovídá egoistickému chování). Z toho vyplývá, že ve velkých kapitalistických firmách s vysokými nároky na spolupráci zaměstnanců je egoistické chování nežádoucí. Tam přestává platit, že s ostrými lokty dojdeš nejdál.
Marxismus
V marxistické filozofii se přímo o prosociálním chování nehovoří, avšak nepřímo lze odvodit, že marxisté prosociální chování přisuzují dělnické třídě, lidu. (V komunistickém manifestu se otevřeně egoistické chování přisuzuje osobám vlastnícím výrobní kapitál.)
Sociologie
V sociologii se teprve začíná objevovat pojem prosociální chování. https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Chování
Politologie
V politologii je pojem prosociální chování spíše neznámý.
Historie
V současnosti na internetu se nedaří nalézt historické téma: „vliv prosociálního chování na dějinné události“ v rámci „dějin mentalit“ či „dějin každodennosti“.
Psychologie vývojová a personální
Přirozené prosociální chování pramení z rozvinutých vyšších sociálních schopností a dovedností, zejména z empatie. Vidí-li osoba s empatií někoho trpět, do určité míry pociťuje vnitřní utrpení, což ji motivuje trpícímu pomoci. Vidí-li egoistická osoba někoho trpět, žádný vnitřní pocit utrpení se neobjeví, proto vnitřně necítí potřebu pomoci, leda za protislužbu nebo zisk, případně ze sympatií, nepomáhá ze soucitu.

Výchova k prosociálnímu chování

Velkou míru empatie mívají nezkažení psi. Když je páníček smutný, snaží se ho utěšit, když má radost, raduje se s ním. Bohužel, řada dospělých lidí v emoční oblasti je na tom hůře než psi a nic jim nepomůže ani sebevětší řada titulů obalující jejich jména. Příčinou obvykle jsou výchovné chyby rodičů z nevědomosti.

Ony vyšší sociální schopnosti a dovednosti se rozvíjejí hlavně v předškolním věku vhodnými stimulacemi za příznivých předpokladů. Jedním z nich je citové uspokojení. Když dítě není citově uspokojováno, stará se především o citové uspokojování vlastní a potřeby druhých ho nezajímají. Tyto schopnosti se v mozku programují na úrovni nervových spojů, které se vytvářejí vhodnými stimulacemi při vhodných podmínkách.

Batolata mají v genetickém programu dispozice k empatii i pomáhání druhým. Když citově uspokojené batole vidí maminku nebo jiné batole nešťastné, často se snaží o utěšení. Velký mozek u batolat ještě bývá nepopsaným listem papíru. To lze přirovnat k novým počítačům v minulosti, kdy člověk kupoval osobní počítač, býval jen se základním programovým vybavením, bez aplikací, ty musel každý sám nahrávat. Tak je tomu i s empatií ve velkém mozku – musí se tam nejdříve naprogramovat, aby fungovala. Rodiče mají napomáhat svým dětem ony psychické aplikace (sociální schopnosti) naprogramovat.

Mezi významné faktory pomáhající rozvíjet základy vyšších sociálních schopností patří v raném dětství tzv. synchronie pozornosti a prožívání mezi matkou a dítětem, tedy soulad společně zaměřené pozornosti a společně sdílené emoce a jiné prožitky. Ne každá matka se takovou synchronii snaží, mnohé se spokojují s materiálním zabezpečením dítěte.

Pokud dítě dlouhodobě svými aktivitami se nedokáže alespoň minimálně citově uspokojovat, dochází ke ztrátě zájmů o mezilidské vztahy a začne se uzavírat do sebe.

Rodina, zejména rodiče jsou hlavním socializačním činitelem v procesu socializace dítěte, pro malé dítě jsou hlavními představiteli lidské společnosti. Klíčovým problémem je nevědomost rodičů, kteří nedovedou odhalit, že jejich děti chronicky citově strádají a místo citového uspokojování je uspokojují materiálně. Mezi projevy citového strádání patří zlobivost, hašteřivost, popichování – výprask pro tyto děti je citovou odměnou nikoli trestem.

Mnoho škod na dítěti napáchají rodiče, kteří svému dítěti vštěpují, že je nejlepší. I nadané dítě narazí na hranice svých možností a pak se jejich představa své výjimečnosti hroutí. Pro některé to může znamenat z jejich pohledu životní tragedii.

Poznámky

Pro snazší porozumění základním vztahů bylo upuštěno od podrobnějšího škálování osob. Samozřejmě platí:

a) Vyhraněné typy jsou zidealizované krajnosti, osoby takových krajností v reálu nejsou.

b) V současné době většina občanů se nachází mezi těmito krajnostmi

c) Lidstvo se může tomuto ideálu stale více přibližovat, i když absolutního ideálu nikdy nedosáhne.

10. Komunistická hnutí - historie


Stručný a jasný přehled přináší Wikipedie:
cs.wikipedia.org/wiki/Komunismus

Ke hlubšímu porozumění historie komunistických hnutí ve Wikipedii přispěly by připojené dějiny mentalit. Zejména vývoj obyvatelstva v oblasti chování na dvou osách:

1. Osa znázorňující chování v oblasti rozdělování vyráběného bohatství
egoistické chování – prosociální chování

2. Osa znázorňující chování v oblasti prosazování cílů
agresívní chování – liberální chování

 V grafu znázorněný historický vývoj mentalit v korelaci s ekonomickými formacemi.
 
 

Mnoho politiků a filozofů vnímá masy lidu jako beztvaré stádo, které je ovládáno vůdci.

K jinému názoru došel Karel Marx, který přišel s ideou, že větší hybnou silou než samotní vůdci je vývoj kvality výrobních sil: soubor výrobních nástrojů a pracovních sil. Ony pracovní síly (pracující) tvoří většinu lidu a mají svou kvalitu proměnlivou geograficky i časově.

Někteří historici si všimli, že mentalita obyvatelstva má významný vliv na dějinné události. Dnes dějiny mentalit bývají vyučovacím předmětem na některých fakultách.
Wikipedia: Dějiny mentalit
cs.m.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_mentalit

Výzkumy dějin mentalit zatím podnikali především historikové středověku a raného novověku. Jednou budou historikové propojovat dějiny mentalit s dějinami komunistického hnutí. Problémem dneška je nejednotná metodologie zkoumání. Pro hodnocení na ose agresivní – liberální může být uvedený článek inspirací, možnost stáhnout v souboru *.docx 104 kB.
Stanislav Hendrych: Vymezení pojmu „agrese“

Druhým závažným problémem je subjektivita historiků, kteří bývají při hodnocení mentalit silně subjektivní. Obvykle sympatizují s mentalitou, které odpovídá té jejich. Zatím se důsledněji nezkoumá fenomenologie vnímání u historiků a dopady na kvalitu jejich zkoumání v sociální oblasti.

Většina komunistických ideologů se zaměřila na rozvoj kvality výrobních nástrojů, na technologii výroby. Samotné výrobní nástroje a technologie výroby neovlivňují vztahy ve společnosti přímo: nedemonstrují, cílevědomě nestávkují, nehlasují ve volbách, neprosazují zákony, …

Klíčem je kvalita pracujících. To není jen fyzická síla spojená s vědomostmi a zkušenostmi. Soudobá psychologie i pedagogika ve velké míře věnuje pozornost sociálním schopnostem a dovednostem osob. Lze pozorovat, že v globálu charakter lidu (pracovní síly) odpovídá charakteru zřízení a to geograficky i historicky. Historické zmapování vývoje mentalit historikovými psychology bude mít pro historiky obdobný význam, co pro lékaře znamenal rentgen či mikroskop.

Řadu let pozoruji, že v militantních zemích a v zemích s občanskými ozbrojenými konflikty, občanskými válkami, dominuje obyvatelstvo s vysokými sklony k agresivitě. V zemích prolezlých korupcí, šedou ekonomikou a neformálními silnými mocenskými skupinami (mafie, klany, kliky, lóže, syndikáty) převládá obyvatelstvo silně egoistické. (Někde je obojí.)

Na druhé straně pozoruji, že v komunistických hnutích převládají osoby s prosociálním chováním, osoby s rozvinutou schopnosti empatie, se sociálním cítěním - mentalita levičáků, mentalita levicově smýšlejících osob, občanů, voličů.

Na první pohled se může zdát, že zde jsou vedle sebe dva modely hybných sil ve společnosti. Jde o jeden, ale upřesněný model:

1) Čím složitější nástroje tím více se vyžaduje složitější technologie výroby.

2) Čím složitější technologie výroby tím vice se vyžadují kvalitnější pracující.
- pracovní zručnost
- vědomosti, zkušenosti, tvořivost
- schopnost udržovat dobré mezilidské vztahy

3) Zvyšující se nároky na kvalitu mezilidských vztahů se pozvolna promítají do výchovných cílů společnosti, rodin.
(Nároky se projevují v nárocích na kvalitu trhu pracovních sil. Jiné nároky byly před padesáti léty proti dnešním.)

4) Zkvalitnění výchovných cílů vede ke zkvalitňování nových generací v sociální oblasti.

5) Kvalitnější nové generace usilují o kvalitnější výrobní vztahy, kvalitnější (humánnější) zřízení.

Samozřejmě, že zde existují zpětné vztahy a řada dalších faktorů.

Z historického vývoje Evropy jsou v globálu tyto vztahy zřejmé. Proč tedy nežijeme již v komunismu? Do výchovného procesu silně zasáhla televize a moderní technologie. Tím se změnilo výrazně výchovné prostředí dětí v rodinách.

Než existovaly televize
   V globálu, po večerech se děti tulily s rodiči, prarodiči, sourozenci při „černých hodinkách“. Vyprávěli si své zážitky ze dne, kolektivně se radili o problémech, plánech. Děti prožívaly citové uspokojování: časté příjemné oční kontakty, příjemné tělesné dotyky, příjemný pocit sounáležitosti s rodinou. Při těchto příjemných pocitech se v těle uvolňují různé hormony, zejména oxytocin. Citové uspokojování patří mezi základní předpoklady pro rozvoj vyšších sociálních schopností a dovedností jako je schopnost empatie, sociální cítění, schopnost radovat se z radosti druhých aj.

Doba televizní a počítačová
   V globálu po rozšíření televize, po večerech se vysedává v papučích před televizí a členové rodiny ztrácí zájem o citové potřeby vlastních členů rodiny. Každý sedí ve svém křesle, dnes mnohdy každý člen rodiny u své televize nebo u svého počítače. Děti včetně rodičů se stávají citové neuspokojení, nervózní, nedůtkliví a orientují se převážně na citové uspokojování prostřednictvím materiálního konzumu a dnes pomocí sociálních sítí. Pak je zcela logické, že nebývale stoupá množství konzumovaných psychofarmak.

Chronická citová neuspokojenost vede děti i dospělé k tomu, že se egoisticky starají především o vlastní citové uspokojování a potřeby druhých je nezajímají. Tím dlouhodobě narůstá množství egoistů ve společnosti, kteří sympatizují s pravicovými idejemi, které obhajují egoistické chování a snaží se prosazovat prostředí vyhovující egoistům – soupeřivé tržní prostředí, kde se každý stará sám o sebe - pro sebe.

Potěšující dnes je pozvolný nárůst zájmů rodičů o výchovu svých dětí, zájmu o citové uspokojování dětí, o rozvíjení vyšších sociálních schopností a dovedností. Na knižním trhu přibývají stále kvalitnější populární knihy o rozvíjení osobnosti dětí v sociální oblasti, přibývá časopisů a webů věnující se tomuto tématu. V rozvinutých zemích pozvolna začíná se rozvíjet trend celoživotního vzdělávání rodičů. Zdá se mi, že se začíná blýskat na lepší časy.

V současnosti teoretici a vůdci komunistických hnutí nejsou schopni tento trend absorbovat a stále se opírají o klasiky levicových filozofů, kteří neměli ve své době k dispozici soudobé vědecké poznatky o motivacích lidského jednání a chování. Připomíná mi to staré konzervativní železničáře, kteří stále prosazují parní lokomotivy při současné elektrifikaci tratí.

Červená pěticípá hvězda a uvnitř řecké písmeno Ψ symbolizující psychologii.

Doba, kdy dojde k propojení komunistických teoretických základů se soudobou psychologií v oblasti sociálního chování a jednání bude následně zaznamenána v historii, jako významné období obrody komunistických hnutí. (Řecké písmeno Ψ bývá znakem psychologie.)

11. Komunistická ideologie - filozofie


Filozofie (obecně)

Je to teoretické poznávání světa a člověka. Zájem lidí o toto teoretické zkoumání přerostl v samostatný vědní obor. Filozofie má končit tam, kde je exaktní poznávání světa, kde domněnky jsou nahrazovány výzkumy, experimenty. S rozvojem exaktních věd se hranice filozofie postupně zmenšují. Ne každý filozof je ochoten opustit prostor svého filozofování, který má již exaktně prozkoumaný psychologie.

V teoretické rovině se dá filozoficky řešit mnohé. Obrazně, co se stane, když dva lidé spadnou do komína?

a) Intelektuální teorie
„Do komína spadnou dva lidé, jeden bude umazaný a druhý čistý. Který z nich se umyje? Ten čistý, protože vidí druhého a předpokládá, že je také umazaný. Zatímco umazaný se považuje za čistého.“

b) Exaktní praxe
„Již jste viděli, aby dva spadli do komína, jeden se umazal a druhý ne?“

Ideologie (obecně)

Je to filozoficky propracovaná soustava názorů a idejí, je to specifická filozofie, která slouží určité skupině k určitým záměrům. Ideologie vládnoucí skupiny se promítá i do oficiální filozofie, do morálky a práva. V obecné rovině druh ideologie odpovídá druhu chování a jednání autorům filozofie a jejich stoupenců či sympatizantů. Do určité míry ideologie působí jako kolektivní racionalizace (obhajoba) určitého druhu chování a jednání.

Komunistická ideologie – marxistická filozofie, marxismus

Marxisté, komunisté komunismus vnímají jako sociálně vyšší úroveň zřízení:

- požadují společenské vlastnictví výrobních prostředků, rovnoprávnost a sociální spravedlnost;

- odmítají soukromé vlastnictví výrobních prostředků vedoucí k vykořisťování, odmítající třídní rozdíly (mocenské a majetkové).

Nejvýznamnějšími teoretiky komunistické ideologie se stali Karl Marx (1818-1883)-a Friedrich Engels (1820-1895). Základním teoretickým dokumentem se stal jejích Manifest komunistické strany, který byl vytištěn poprvé v roce 1848.

Současný marxismus bere socialismus jako přechodovou fázi na cestě ke komunismu – komunistickému systému, zřízení. Pro socialisty je socialismus konečné zřízení.

Pravicoví ideologové ignorují informace o tom, že v Manifestu komunistické strany se revoluční charakter společenských změn týká prvního kroku: Svržení monarchií a nastolení vlády pracujícího lidu – nastolení demokracie, kde všichni občané mají voličské právo.

Na uzení Československa k této revoluční změně došlo v roce 1918, kdy monarchistická vláda byla svržena, a nastolena demokracie, kdy byly zrušeny vrchnostenské správy obcí a v obcích zřízeny samosprávy. Upírání práva občanů na revoluci znaná upírání práva občanům na vznik Československa v roce 1918 Státní svátek České republiky 28. září, Den České státnosti, je to den, kdy zástupci Národního výboru československého zveřejnili provolání o vzniku Československa a vydali zákon o zřízení samostatného státu.

Pokud si přečteme Manifest komunistické strany, tak tam jsou popisovány i nenásilné demokratické cesty zbavování kapitalistů jejich majetků: vysoké daně bohatým, zrušení dědění výrobního kapitálu. Je to násilné? Pak je násilné i současné odnímání části majetků formou placení daní z příjmů a daní z dědictví. Současné kapitalistické zřízení ze zákona odnímá majetky pocházející z trestné činnosti - je to rovněž násilný akt odnímání majetků.

Mezi specifické komunistické ideologie patří bolševismus, stalinismus, trockismus, maoismus, leninismus, marxismus-leninismus.

Poznámky

1. Manifest komunistické strany je dnes historický dokument z roku 1848. V Manifestu se píše o revolučním charakteru boje v souvislosti s nastolováním demokratického zřízení. V další fázi má jít o demokratický postup. V dnešní době programy komunistických stran nejsou vázány na Manifest komunistické strany.

2. Neomarxismus – je spíše antikomunismus, pouze využívá některé vytržené části z marxismu k budování trvale udržitelného kapitalismu. Cílem je budování konzumní společnosti a poslušných pracujících, kteří se nebudou sdružovat a rebelovat. Realizace idejí neomarxismu se provádí prostřednictvím sociálního inženýrství. Strategii je vybudování multikulturní konzumní egoistické společnosti, kde se každý řadový občan stará sám o sebe a nemá zájem vytvářet protikapitalistické organizace či hnutí.

12. Komunistická propaganda


Pravičácký citově negativně zabarvený pojem pro propagaci komunistických stran propagující komunistické ideje. Dnes má propaganda odlišný význam než propagace. Podle současného pojetí, propaganda využívá nekalé praktiky.

Propaganda (obecně)

lat. propagare = rozhlašovat, rozšiřovat, rozmnožovat

- Systematické vytváření politického společenského povědomí o určitých idejích (ideologii), teorií, názorů za účelem ovládnutí mas. K tomu se užívá agitace, reklamy, osvěta, publikace aj. Dnes se k tomuto účelu stále více užívá internet.

- Někteří mohou vidět propagandu i tam, kde není. Například komunističtí ideologové „viděli“ kapitalistickou propagandu v psychologických poznatcích o chování a jednání, v informacích o moderních efektivních metodách řízení ve firmách. Pravičáci mohou vidět komunistickou propagandu ve filmech z období socialismu, které zobrazují život běžných lidí.

- V současné době má pojem negativní zabarvení, záleží na úhlu pohledu: pravičáci považují šíření marxistických idejí za komunistickou propagandu a komunisté berou šíření pravičáckých idejí za kapitalistickou propagandu. Přibližně do konce druhé světové války byla propaganda vnímána neutrálně jako jeden z prostředků fungující demokracie

Druhy propagandy levicové, pravicové - socialistické, kapitalistické

1) Bílá propaganda – užívání relativně věrohodné informace, jen jsou citově zabarvené, účelně vybírané či záměrně zamlčované některé podrobnosti.
     Například z kapitalistických zemí byli čeští občané informováni o všech škodlivinách v socialistickém Československu a záměrně byly zamlčovány informace o škodlivých potravinách v kapitalistických zemích. Občané byli informováni o zadluženosti Československa a zamlčovány byly informace, že obdobnou částkou jim dluží jiné země. USA šíří informace o pronikání ruských agentů a zamlčuje, kam všude pronikli agenti USA.

2) Šedá propaganda – cíleně a záměrné šíření klamavých informací za účelem ovlivňování názorů. Například šíření informací, že určitý mírumilovný stát se chystá napadnout jiný či že vyrábí atomové zbraně. Tím se získá veřejný souhlas k obsazení onoho státu jiným silnějším státem.

Smajlík černé propagandy našeptává: Egoisté jsou hodní lidé.

3) Černá propaganda – vytváří dojem, že pochází ze známého zdroje, ačkoli pochází ze strany jiné. Nese silná emočně zabarvená sdělení, ale snaží se skrýt pravé záměry. Černá propaganda využívá polopravd, dezinformací, skandalizaci, fámy aj. v současnosti se černá propaganda šíří nejvíce po internetu a v bulvárním tisku.
     Na šíření černé propagandy se aktivně podílí řada obyčejných občanů přeposíláním článků e-maily, které jsou součástí černé propagandy.

13. Komunistická strana


Politická organizace, která má ve svém programu uskutečnění komunismu, beztřídní (rovnostářské) a solidární společnosti bez vykořisťování. Ideologickou základnou komunistických stran bývá marxismus.

Celosvětový přehled komunistických stran od roku 1821 do současnosti na Wikipedii:
cs.wikipedia.org/wiki/Komunistick%C3%A1_strana

14. Komunistické historické dokumenty


Mezi základní komunistické historické dokumenty patří zejména Komunistický manifest a O historickém materialismu, jejich autory jsou Karl Marx (1818-1883)-a Friedrich Engels (1820-1895).

I. dokument: Komunistický manifest (původně Manifest komunistické strany)

Manifest komunistické strany je historickým dokumentem a je jedním ze základních dokumentů marxismu. Historický protože současné komunistické strany mají již vlastní programy. Knižně byl poprvé vydaný v roce 1848, byl vydán nejprve německy. Autoři byli jeho sepsáním pověřeni delegáty II. sjezdu Svazu komunistů, který se konal koncem listopadu 1847 v Londýně a byl tajný. Svaz komunistů mohl existovat rovněž jen jako tajná organizace.

Východiska v Manifestu – volná interpretace

Mezilidské vztahy / společenské vztahy (obecně):

A) Vztahy ve společnosti se z historického pohledu neustále vyvíjí.
     V manifestu se popisuje, jak se rodí nové společenské formace vztahů. Když nové přerostou staré, staré vztahy se pak odstraní. Z toho pro dnešek vyplývá, že kapitalismus sám od sebe se nezhroutí. Nejdříve se musí rozvíjet socialistické formace vztahů, např. v podobě družstevnictví, akciových společností s vlastnictvím zaměstnanců či obcí. A když převládnou, dojde k demokratickému odstraňování kapitalistických vztahů.

B) Motorem vývoje je rozvoj technologie výroby.
     Ze současného pohledu personalistů firem je zřejmé, že současná stále složitější výroba a zvyšující se konkurenceschopnost klade stále vyšší nároky na zaměstnance (pracovní síly) v oblasti charakterových vlastností. Personalisté stále více upřednostňují u uchazečů o prácí charakterové vlastnosti, které vedou k týmové spolupráci, tzn. U zaměstnanců je stále více žádoucí prosociální chování a a stále více nežádoucí egoistické chování.      Korelace mezi charakterovými vlastnostmi pracujícího lidu a charakterovými vlastnostmi výrobních vztahů, zřízení není náhodná.

Zlo ve společenských vztazích dle Manifestu:

1. Zlem ve vztazích je egoismus

2. Příčinou egoismu je vlastnictví výrobního kapitálu
     Existující korelace mezi egoismem – neegoismem a bohatstvím – chudobou. Logický závěr z pohledu tehdejšího vědění o motivacích lidského chování a jednání.

3. Odstraněné příčiny zla spočívá v odstranění soukromého vlastnictví výrobního kapitálu.
     Dnes se ukazuje, že rozhodující není samotné vlastnictví výrobních prostředků, ale citový vztah k nim. Člověk mající egoistickou touhu po majetku nebude nikdy uspokojen, ať bude mít majetku sebevíc – nikdy nebude mít dost. Na dobročinnost přispěje, jen když by si tím okatě zvedl prestiž mezi bohatými. Člověk neegoistický je ochoten o část svého bohatství se dělit, má-li nadbytek, podporuje dobročinné organizace nebo je sám zakládá. Mnozí takoví zůstávají v anonymitě.

V manifestu se popisují dva strategické kroky k budování komunismu:

1. krok: Pozvednutí proletariátu na panující třídu, vydobytí demokracie.
     Zde je dobré si připomenout, že v době sepisování Komunistického manifestu v Evropě vládly monarchie a pracující lid byl bez volebních práv, byl pod nadvládou monarchů.
     Na území Československa došlo k realizaci prvního kroku v roce 1848 svržením monarchie a nastolení demokracie. Jednalo se o revoluční krok: Kdo odsuzuje revoluci, odsuzuje i vznik demokratického Československa. Demokracie vedla k uzákonění osmihodinové pracovní doby v roce 1918. Ještě na počátku 18. Století pracovali dělníci v průmyslu až 16 hodin denně, ročně pracovali i přes 3000 hodin. Dnes při plném úvazku Češi mají základní pracovní dobu 40 hodin za týden. S přesčasy odpracují v průměru 1985 hodin za rok.
     Ideální demokracie může existovat pouze v malých skupinách, kde se mohou všichni domlouvat o všem. Jde o přímou demokracii. Jenže plně uplatňovat zodpovědnou přímou demokracii v rámci státu prakticky nelze. V současné době správa země vyžaduje řadu odborných vědomostí a praktických zkušeností. Takový rozsah žádná osoba neobsáhne. Také není v silách jedince obsáhnout kvantum rozhodnutí. A nezbyl by čas na práci, kdo by pak pracoval? Proto je na místě, že si občané volí do samospráv své zástupce, kterým důvěřují, i když to nese mnoha úskalí.
     Demokracie má vice podob, její charakter zhruba odpovídá charakteru občanstva. V globálu, čím je sociálně vyzrálejší občanstvo, tím je vyzrálejší demokracie. Je-li občanstvo sociálně nevyzrálé, převaha egoistů, demokracie je deformována mafiánskými zájmovými skupinami. V takové zemi bují korupce, úplatkářství, tunelování státních a obecních rozpočtů. V zemi s převahou neegoistických osob je vyšší úroveň demokracie, kde se upřednostňuje spolupráce a prospěch všech.

2. krok: Pracující lid využije své vlády k tomu, aby postupně vyrval buržoazii veškerý kapitál a soustředil všechny výrobní nástroje v rukou státu.
     V Komunistickém manifestu se nepíše, že se to musí dít přímým vyvlastněním firem. V něm jsou popisovány i jiné cesty, o kterých antikomunisté mlčí: vysoká vzestupná daň, zrušení dědického práva aj. Mimo jiné se uvádí možnost využití kapitalistického systému a rozmnožovat národní továrny a zúrodňování pozemků podle obecného plánu.
     Zajímavý je bod 9.: Spojení zemědělství s průmyslem, úsilí o postupné odstranění protikladu mezi městy a venkovem.
     Klíčový problém při realizaci druhého kroku vyplývá z nenaplnění jednoho z východisek. Předpokladem bylo neegoistické chování pracujícího lidu. Jenže v demokracii se pracující lid rozdělil na dva antagonistické tábory: jeden podporuje egoistickou dravou soutěživost kapitalismu a druhý týmovou spolupráci pro blaho společnosti. Vznikaly sice v Československu samosprávná družstva, pokud avšak se do vedení dostali egoisté dovedli je ke krachu, protože osobní zájmy egoisticky povyšovali nad družstevními zájmy. Svým egoistickým chováním firmy poškozovali tunelováním, vytvářením neformálních klik, přisvojováním si neoprávněných výhod, zneužívání pravomocí apod. Nebo nepřímo, v rámci egoistického kariérismu škodili svými intrikami, manipulacemi, zamlčováním problémů, které by ohrozily jejich kariéru, nadsazováním výsledků na svém pracovišti atd.
     Prosperující konkurenceschopné samosprávné firmy lze rozvíjet jen s vyloučením egoistů ze samospráv. Byla by to diskriminace? Do určité míry ano, ale to diskriminace, jako když při výběrovém řízení vyloučíte osoby, které neumí počítat s procenty. V současnosti lze pozorovat na pracovním trhu, jak personalisté kapitalistických firem vyžadují u uchazečů stále větší měrou charakterové vlastnosti, které jsou neslučitelné s egoistickým chováním. Egoisté, personalisty označovaní jako osoby s nižší úrovní měkkých schopností a dovedností (soft skills). Mezi tyto schopnosti patří i schopnost empatie a touto schopnosti rozhodně egoisté neoplývají. Prostě, pro vyspělé kapitalistické firmy jsou dnes egoističtí zaměstnanci nežádoucí – v globálu snižují firmě zisky.

II. dokument: O historickém materialismu

Autory této historické knihy jsou Karel Marx a Friedrich Engels. Je výchozím dílem marxistické filozofie – dialektického materialismu. Autoři položili základy vědeckého, tj. materialistického pohledu na společnost.

Na svou dobu přišli s geniálním materialistickým pojetím dějin a pochopením hlavních zákonitostí ve vývoji společnosti.

Společenská formace nikdy nezaniká dříve, dokud se nerozvinuly všechny produktivní síly, pro které je zralá, a nové, vyšší výrobní poměry nikdy nenastupují na její místo, dokud se materiální podmínky jejich existence nevylíhly v lůně staré společnosti samé.

K. Marx – B. Engels: O historickém materialismu. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1949, strana 10

Z toho lze odvodit, že kapitalistická formace zanikne tehdy, až budou mít navrch firmy se společenským vlastnictvím: výrobní podniky, samosprávné komunální podniky, družstva, akciové společnosti se zaměstnaneckým vlastnictvím akcií atd.

Podle historického materialismu je chybou čekat, až se kapitalistická formace sama od sebe zhroutí a udělá místo nové – socialistické, komunistické. Žádná ekonomická formace se sama od sebe nezhroutila, ale vždy nová nejdříve přerostla starou a až se nová formace stala silnou odstranila starou.

Filosofové svět jen různě vykládali: jde však o to jej změnit.

Strana 104

Podrobně o historickém materialismu je psáno v marxistické internetové knize:
http://marxismus.cz/hismat/hismat.htm

15. Komunistické organizace


Obecné označení pro různá formální uskupení, jejichž společným znakem je idea komunismu.

Komunistická internacionála – Kominterna

(Internacionála je i název písně.)

Zvaná také Třetí internacionála. Byla to mezinárodní komunistická organizace založená v Moskvě roku 1919. Roku 1928 měla přes 580 tisíc členů mimo Sovětský svaz. Byla rozpuštěna roku 1943, důvodem bylo čelit hitlerovské propagandě, která tvrdila, že se Moskva hodlá vměšovat do vnitřních záležitostí jiných zemí a bolševizovat je.
   I. internacionála – marxistická a anarchistická
   II. internacionála - socialistická
   Další internacionály jsou na Wikipedii
cs.wikipedia.org/wiki/Internacion%C3%A1la_(politika)

Komunistická strana

Politická organizace, která má za strategický cíl komunismus, s mezistupněm socialismus. V současné době některé komunistické strany mají sice ve stanovách jako cíl komunismus, avšak celkově jejich politika je středová: zachování kapitalismu s jeho sociálním vylepšováním.

Seznam komunistických stran: Wikipedie
https://cs.wikipedia.org/wiki/Komunistick%C3%A1_strana

Komunistické hnutí (organizace)

Politická organizace - hnutí, nemívá pevný program. Ten bývá vymezen jen rámcově. Taková organizace obvykle zahrnuje řadu proudů. K programovému vyhranění obvykle dochází, když se hnutí začne stávat parlamentním a musí provádět jednotně politická rozhodnutí.

Komunistický svaz

Svaz (obecně) – druh organizace, obvykle zastřešuje několik samostatných organizací, sdružuje je do svazu.

Komunistický svaz mládeže, z.s.
www.ksm.cz

Svaz mladých komunistů Československa
www.komsomol.cz

Komunistický svaz mladých
www.???

16. Komunistický režim - zřízení


Je to sousloví pravičáků pro socialistické zřízení s nadvládou komunistické strany, nadvládou komunistů. Většinou užívají jednoslovní označení „komunismus“. Pojem vznikl v západních kapitalistických zemích po vzniku socialistického zřízení v Rusku, kde vládli komunisté. První komunistický (socialistický) režim vznikl v roce 1917 v Rusku.

Tento výklad převzali pravicoví politici i u nás a minulé socialistické zřízení v Československu označují jako komunistické. V jejich řeči to znamená „zřízení ovládané komunisty“. V politických diskuzích mezi komunisty a antikomunistickými pravičáky tak vnikají zbytečná nedorozumění. Obrazně: „Jeden mluví o voze a druhý o koze.“

17. Postkomunismus


Pojem je užívaný vyhraněnými antikomunisty, kteří pod pojmem komunismus vnímají zřízení ovládané komunisty – obvykle socialistické zřízení.

Ze své pravicové vyhraněnosti vnímají i politiky z politického středu jako komunisty. Proto současné kapitalistické zřízení označují jako postkomunistické.

18. Zelený komunismus


Negativní výklad „zelený komunismus

Zelená pěticípá hvězda, možný symbol zeleného komunismu.

Zelený komunismus je ultravičácké sousloví označující mnohé současné ekologické programy, které jsou dle ultravičáků přehnané.

Pozitivní výklad „zelený komunismus

Vize komunismu věnující zvýšenou pozornost ekologii: Je to liberální společnost, v níž egoisté jsou jen v minimálním počtu a osoby s prosociálním chováním mají přirozený zájem i o ekologii a jsou více ochotné se omezit v rámci ekologie. Nástin, jak to může vypadat v ekologickém liberálním komunismu, jev článku Reálný komunismus 22. století:

   Ekologie bude na předních stupních hodnost. Výroba a spotřeba bude místo peněz hodnocená bodově dle dopadů na životní prostředí, jak při výrobě, tak i při spotřebě a při následné nepotřebnosti - odpad. Konzumenti budou upřednostňovat výrobky šetřící životní prostředí.
   U budov se bude dbát na jejich minimální energetickou náročnost, dobré zateplení, tepelná čerpadla. Aut s jedním řidičem bude na silnici velmi málo. In bude využívání hromadných dopravních prostředků.
   Ekologii prospěje, že v komunistické společnosti přestane být egoistická soupeřivost mezi lidmi, kdo má nejmodernější, nejnovější výrobky. Naopak, společensky uznávanými osobami budou ty, které budou užívat retro, pokud dobře slouží, čím starší, tím společensky uznávanější. U mladých osob bude samozřejmostí, že budou vybavováni novými nejmodernějšími výrobky.

19. Hledanost hesla komunismus


Na stránkách Google https://trends.google.cz lze zjišťovat statistiku hledanosti slov. Ne každý člověk má možnost provádět náročnější průzkumy v sociální oblasti. Avšak na internetu je dnes množství statistických údajů, které lze využít k dalšímu zpracovávání. Výchozí data jsem získal ze stránek Google, grafy jsem vytvářel sám s pomocí Excelu.


Lineární graf znázorňující vývoj hledsanosti pojmu komunismus na Google v Česku od roku 2004

Hledanost hesla „komunismus“ v Česku ve všech kategoriích od roku 2004 do 2018 je znázorněná grafem z vypočtených indexů. Jako kontrolní údaje jsou připojeny hesla socialismus a kapitalismus a vypočteny průměry v jednotlivých létech kvůli přehlednosti.


Lineární graf znázorňující vývoj hledsanosti pojmu komunismus na Google celosvětově od roku 2004

V roce 2013 nastala ve světě renesance zájmu o komunismus. Bude pokračovat? Ze zpravodajství jsem zaznamenal, že v USA u mládeže stoupá zájem o komunismus.



Autor:
Publikováno:
Česká republika