Anotace
Potřebujeme překlenout vzdálenost mezi rokem 1847 a dneškem. V prosinci 2017 je to 170 let od schválení komunistického Manifestu. Hlavním cílem článku je předložit psycho-sociální pohled a podněcovat k samostatnému kritickému myšlení.
Aby se čtenář neutopil v detailech historického dokumentu Manifest komunistické strany, je dobré udržovat si v paměti klíčové myšlenky autorů. Dle mého názoru, K. Marx měl tři klíčové názory, které se prolínají a vinou se celým manifestem:
- Příčinou zla (egoistického vykořisťování) je soukromý kapitál:
- Zrušení soukromého kapitálu povede k vysoce humánní společnosti bez útisku a vykořisťování.
- Rozvoj výroby vyžaduje zvyšování úrovně výrobních vztahů:
- Historická vývojová osa směřuje od despotického útisku pracujících (zotročování) k plnému osvobození od útisku a vykořisťování.
- Historický vývoj lidské společnosti má své zákonitosti:
- Předcházející ekonomické formace zanikly, tak zanikne i kapitalismus a bude nahrazen vyšší rovni výrobních vztahů.
Vznik dokumentu Manifest komunistické strany
Vznik dokumentu Manifest komunistické strany
V souvislosti s Komunistickým manifestem vydaným v roce 1848 se obvykle píše, že jeho sepsáním byl druhým sjezdem Svazu komunistů pověřen K. Marx spolu s F. Engelsem. To vyvolává dojem, že teoretické základy Komunistického manifestu byly vytvářeny až při jeho psaní.
Východiskem Komunistického manifestu byly teorie K. Marxe, který s nimi vystoupil na sjezdu. Dnes bychom takový sjezd nazvali pracovním - moderním pojmem workshopem. Formulace teorií K. Marxe byly na sjezdu upravovány do podoby přijatelné pro všechny členy sjezdu.
Málo se píše, kdy a jak byl Manifest komunisty schválen. V podstatě jádro Manifestu bylo schválené již na samotném druhém sjezdu Svazu komunistů. Marx s Engelsem byli v závěru pověření sepsáním, co sjezd jednomyslně schválil.
Druhý sjezd se konal koncem listopadu a počátkem prosince téhož roku. [1847] Byl na něm přítomen i Marx a hájil v delší debatě (sjezd trval nejméně 10 dní) novou theorii. Všechny rozpory a pochyby byly konečně zlikvidovány a nové zásady jednomyslně přijaty, Marx i já jsme byli pověřeni úkolem vypracovati manifest. Došlo k tomu.
F. Engels: K dějinám "Svazu komunistů" - str. 97 *
O schválení Manifestu před jeho vypracováním K. Marxem a F. Engelsem se píše v samotném úvodu Manifestu:
Proto se shromáždili v Londýně komunisté nejrůznějších národností a sepsali tento Manifest, který je uveřejňován v jazyce anglickém, francouzském, německém, italském, vlámském a dánském.
str. 31 - úvod Manifestu *
Sepsán byl v německém jazyce a pak překládán do jiných jazyků.
Napsáno K. Marxem a F. Engelsem německy v prosinci 1847 - v lednu 1848. Poprvé vyšlo roku 1848 v Londýně.
str. 72 - poslední strana Manifestu *
Hlavní cíl komunistického programu
Hlavní cíl komunistického programu
Osvobození proletariátu od utlačování a od vykořisťování.
Proletariátem jsou myšleny všechny námezdně pracující osoby, nejen dělníci.
Buržoazií je míněná třída novodobých kapitalistů, kteří vlastní prostředky společenské výroby a používají námezdní práce.
Proletariátem třída novodobých námezdních dělníků, kteří nemajíce svých vlastních výrobních prostředků, jsou nuceni, aby mohli žíti, prodávat svou pracovní sílu.
(Engelsová poznámka k anglickému vydání z r. 1888).
str. 31 - I. Buržoazie a proletariát - poznámka pod čarou *
Lumpenproletariát, tento pasívní produkt hniloby nejnižších vrstev staré společnosti, bývá místy proletářskou revolucí strhován do hnutí, ale celým svým životním postavením bude spíše ochoten zaprodat se pro reakční rejdy.
str. 44 - I. Buržoazie a proletariát
Rámcový plán realizace komunismu
Rámcový plán realizace programu
I. krok: Sjednocení proletariátu.
První krok je výstižně vyjádřen heslem v závěru Komunistického manifestu.
Proletáři všech zemí, spojte se!
str. 71 - poslední strana
II. krok: Vydobytí demokracie
V jádru jde o vydobytí demokracie, vlády většiny a zbavení se vládnoucí menšinové třídy, která nebyla volena lidem.
Viděli jsme výše, že prvním krokem v dělnické revoluci jest pozvednutí proletariátu na panující třídu, vydobytí demokracie.
str. 55 - II. Proletáři a komunisté *
Pokud by ve společnosti početně dominoval proletariát (námezdně pracující) nebo by se spojil s dalším pracujícím lidem (drobnými živnostníky), šlo by o nastolení vlády většiny. Pokud by byl proletariát v menšině a násilně se uchopil moci, pak by šlo o diktaturu proletariátu.
Pravičáci záměrně vypouštějí informaci, že v době vydání Komunistického manifestu (únor 1848) v Evropě nebyla demokracie. České země byly pod Rakouským císařstvím (1804-1867), které nebylo demokratické. V době sepisování Komunistického manifestu vládlo nejen v Českých zemích poddanství, které bylo zrušeno 7. září 1848. Dělnická hnutí byla násilně potlačovaná. Současné zaměstnanecké odbory by tehdy byly brány jako vzpoura proti mocnáři.
Obecné odmítání revolučního svržení vládnoucí třídy, popsané v Komunistickém manifestu, lze brát jako uznávání poddanství, nedemokratického císařství, uznávání pracovní doby 12-14 hodin denně, diskriminaci žen - dostávaly poloviční mzdy, uznávání dětské práce - práce 11letých či 12letých dětí byly běžné.
Obecné odmítnutí revolučního násilného převzetí moci znamená neuznávání vzniku Československa v r. 1918, které v podstatě vzniklo násilným převzetím moci. Přitom 28. říjen je dnes uznávaným státním svátkem, tudíž pravicovým Českým státem uznávané násilné revoluční převzetí moci a nastolení demokracie. Osmihodinová pracovní doba byla uzákoněná v Československu v roce 1918. Ještě na počátku 18. Století pracovali dělníci v průmyslu až 16 hodin denně, roční rozsah pracovní doby činil přes 3000 hodin.
8 hod. za den x 5 dnů = 40 hodin týdně.
Pracovní doba počátkem 18. století
16 hod. za den x 6 dnů = 96 hodin týdně
Uzákoněné volební právo žen bylo v Československu v r. 1919.
Z rámcového pohledu v roce 1918 v Českých zemích mezi lidmi dominovali pracující všeho druhu. Vznikem národních výborů a lidmi voleného parlamentu lze z určitého pohledu říci, že se po 70 létech naplnila vize popsaná v Komunistickém manifestu - nastolení demokracie, vlády lidu kam patří i proletariát. Tím se do určité míry naplnila fáze popsaná v Komunistickém manifestu - svržení nedemokratické mocenské vlády a nastolení demokracie.
Pokud by se dnešní komunisté zřekli revoluce, museli by i zavrhnout revoluční vytvoření Československa v roce 1918. Bylo to revoluční, násilné převzetí moci, ať se to líbí či ne.
Komunisté měli v Manifestu komunistické strany vydobytí demokracie, nikoli zlikvidování demokratického systému a jeho základních hodnot, jak to komunistům podsouvají někteří pravičáci. Demokratický systém tehdy v Evropě nebyl, tudíž ho nebylo ani možné ho likvidovat.
Chybné je černobílé vnímání demokracie: "Demokracie buď je, nebo není." Ideální demokracie neexistuje, reálná demokracie se k ideálu více či méně jen přibližuje. Objektivní hodnocení úrovně současné demokracie je velmi složité, vyžaduje větší prostor než je tento článek.
Viděli jsme výše, že prvním krokem v dělnické revoluci jest pozvednutí proletariátu na panující třídu, vydobytí demokracie.
str. 55 - II. Proletáři a komunisté *
Z určitého pohledu se dá říci, že některým levičákům jde o určité zlikvidování stávajícího demokratického systému a jeho hodnot, jak uvádějí někteří pravičáci. Pro pravičáky demokracie znamená prosazování dravé soutěživosti a elitářství. Co tomu brání považují za nedemokratické. I demokratické volby považují za soupeření o moc.
Levičáky dnes prosazované změny a hodnoty jsou však více demokratické. Poměrné zastupování a spolupráce všech zvolených stran je vice demokratické než pravičáky prosazované většinové zastupování a nespolupráce s opozičními stranami. Přímá demokracie formou referend je rovněž vyšší úrovni demokracie, kterou pravičáci v parlamentu odmítají. Co se týká hodnot, levici prosazovaná týmová spolupráce různých stran v parlamentních komisích je víc než pravicová soupeřivost a snahy vylučovat opozici. (Poznamenávám, že zde jde o extrémní zjednodušení kvůli názornosti.)
Pokud si promítneme historickou osu dvou století vývoje demokracie v Evropě, tak ta směřuje od pravicových hodnot k levicovým. Restauraci kapitalismu v socialistických zemích lze brát v dějinách jako historickou epizodu.
III. krok: Osvobození proletariátu od vykořisťování.
Cíle má být dosaženo tím, že se buržoazii vyrve všechen kapitál a zespolečenšti se vlastnictví výrobních nástrojů - výrobních továren.
Proletariát využije svého politického panství k tomu, aby postupně vyrval buržoazii všechen kapitál, soustředil všechny výrobní nástroje v rukou státu, tj. proletariátu zorganizovaného v panující třídu, a co nejrychleji rozmnožil masu výrobních sil.
str. 55 - II. Proletáři a komunisté *
Autoři Manifestu komunistické strany napsali, že sepsané zásady nejsou dogmatem a mají se přizpůsobit místním podmínkám.
Tato opatření budou arciť podle různých zemí různá.
V nejpokročilejších zemích může však být téměř všeobecně použito těchto opatření:
str. 56 - II. Proletáři a komunisté *
Jedná se zejména o opatření zamezující kumulaci kapitálu buržoazii: vysoká vzestupná daň, zrušení dědictví, soustředění úvěrů v rukou státu.
V programu z druhého sjezdu Svazu komunistů není uvedeno, že bude vládou proletariátu ihned násilně zespolečenštěn veškerý soukromý kapitál:
str. 56 - II. Proletáři a komunisté *
- Vyvlastnění pozemkového vlastnictví a použití pozemkové renty na výdaje státu.
- Vysoká vzestupná daň.
- Vysoká vzestupná daň.
- Zrušení dědického práva.
- Konfiskace majetku všech emigrantů a rebelů.
- Soustřední úvěru v rukou státu prostřednictvím národní banky se státním kapitálem a výhradním monopolem.
- Soustřední veškeré dopravy v rukou státu.
- Rozmnožení národních továren, výrobních nástrojů, obdělání a zúrodnění pozemků podle obecného plánu.
- Stejná pracovní povinnost pro všechny, zřízení průmyslových armád, zejména pro zemědělství.
- Spojení zemědělství s průmyslem, úsilí o postupné odstranění protikladu mezi městy a venkovem.
- Veřejná a bezplatná výchova všech dětí. Odstranění tovární práce dětí v její dnešní podobě. Spojení výchovy s materiální výrobou atd.
Předpoklad vývoje společnosti, po dosažení demokracie, popsaný v Manifestu:
Jakmile zmizí v průběhu vývoje třídní rozdíly a všechna výroba bude soustředěna v rukou sdružených jedinců, pozbude veřejná moc svého politického rázu. Politická moc ve vlastním smyslu slova jest organizovaným násilím jedné třídy k potlačování druhé.
str. 57 - II. Proletáři a komunisté *
Pravděpodobným východiskem mohl být předpoklad, že příčinou zla je samotný soukromý kapitál, který způsobuje bezohledné egoistické chování vlastníků kapitálu.
Současná situace - psycho-sociální pohled
Současná situace - psycho-sociální pohled
Rozpadem socialistické soustavy se projevily značné nedostatky v marxistické teorii. Účastníci druhého sjezdu Svazu komunistů z roku 1847 by prostě nechápali, proč při demokracii - vládě námezdně pracujících (hlavně oni rozhodují o výsledcích voleb a o rámcových programech), hromadně v celé Evropě nerealizují demokratickou cestou zespolečenšťování výrobních prostředků. Nechápavě by kroutili hlavami nad restauracemi kapitalismu v socialistických zemích a už vůbec by nechápali české námezdně pracující, kteří měli legální možnost v malé privatizaci masově usilovat o získávání firem, v nichž pracovali, do svého vlastnictví - například formou akciových společností se zaměstnaneckými akciemi. Nechápali by námezdně pracující, kteří s nadšením vítali ve svých firmách novodobé kapitalisty.
Jaké jsou současné levicové vize vzdálenější budoucnosti? Řada levicově orientovaných voličů léta očekává, že některá levicová strana či hnutí přijde s reálným programem na destrukci kapitalistického zřízení a s cestou k vyšší úrovni společenského zřízení. Proto mnohdy vzplanou ve volbách některé strany či hnutí, které se tváří jako levicově novátorské. Po volbách se obvykle ukáže, že se jedná v podstatě o zakamuflované pravičáky využívající tuto stranu jako výtah k moci nebo jde o krásný obal zakrývající prázdnotu.
Někteří komunisté spoléhají na to, že dle vize K. Marxe kapitalismus jednou sám zanikne. Oklešťování sociálních výdobytků pravicovými stranami vydávají za příznak hroucení kapitalistického zřízení. Ve skutečnosti je to projev posilování kapitalistického systému a oslabování levicových sil.
Marxističtí intelektuálové dnes vidí společnost jako hmotný celek (historický materialismus). To vede k tomu, že se sociální jevy považují za podstatu a samotná podstata uniká pozornosti. Řada současných levicově orientovaných občanů je přesvědčená, že když by se svrhla pravicová prokapitalistická vláda, zahyne kapitalismus. Ignorují realitu, že v následných volbách by opakovaně zvítězily pravicové strany, které by opět prosazovaly kapitalistické zřízení. Přesněji řečeno, kapitalismus je projevem vítězných pravicových stran a k tomu jim napomáhá většina občanů - voličů.
Komunisté nejsou zvláštní stranou oproti jiným dělnickým stranám.
Nemají zájmů, které by bylo možno odlišit od zájmů veškerého proletariátu
str. 46 a 47 - II. Proletáři a komunisté *
Možná to platilo tehdy, že komunisté měli zájmy shodné s takřka veškerým proletariátem. Dnešní realitou je, že současný proletariát nemá jednotných zájmů v oblasti soukromého kapitálu. Rozštěpil se na pravicový a levicový tábor. Pravicový proletariát v rozporu se stávajícími levicovými teoriemi prosazuje kapitalistické zřízení, a je jeho oporou. Je řada proletářských osob, které s obdivem vzhlížejí k bohatým, knížatům, novodobým magnátům a fandí jim, podporují je ve volbách.
- Klíčová otázka:
- Proč mnozí ekonomicky slabí občané v rozporu se svými ekonomickými zájmy cílevědomě volí pravicové strany?
Hlavní antagonistický rozpor ve společnosti dnes
Hlavní antagonistický rozpor ve společnosti dnes
Metodologie zkoumání
a) Analýzy
Jde o velice často užívanou vědeckou metodu, kdy zkoumaný jev či podstata se rozebírá na významné položky a ty se pak samostatně zkoumají.
b) Myšlenkové mapy
Velmi dobrou pomůckou zkoumání složitějších sociálních jevů jsou tak zvané myšlenkové mapy. Při jejich sestavování dochází ke složitým myšlenkovým procesům, které nejde přesně mapovat. Každá osoba má o něco odlišně rozvinuté schopnosti myšlení, odlišné vědomosti a zkušenosti, odlišné zájmy.
Při zkoumání složitějších jevů je potřeba nejdříve nalézt významnou položku a hloubat nad vztahy s jinými položkami, zkoušet různé varianty vztahů a hledat dominanty. Pokud myšlenková mapa odhalí zákonitost, lze formulovat hypotézu. Následně lze syntézou vytvořit model a na něm zkoumat správnost hypotézy porovnáváním modelových situací s reálnými.
Metodu zkoumání pomocí myšlenkových map užívám dlouho. Domnívám se, že tuto metodu užíval i Karel Marx při hledání hybných sil společnosti. Pomoci myšlenkových map zkoumal dominanty historického vývoje a hledal mezi nimi spojitosti. Pravděpodobně touto metodou přišel na spojitost mezi osvobozováním pracujících a rozvojem technologie výroby. I když měl v plánu popsat a zveřejnit své vědecké metody, ke zveřejnění nedošlo.
Pro myšlenkové mapy nebyl v Marxově době pojem. S "vynálezem" myšlenkových map přišel v 60. létech 20. století Tony Buzan. Jsou považovány jako nejlepší pomůcka pro přemýšlení. K metodě myšlenkových map jsem se propracoval intuitivně sám. Tudíž mohu oprávněně předpokládat, že metodu myšlenkových map mohl užívat i Karel Marx.
Závěry
- Způsob výroby se zákonitě rozvíjí od jednoduché ke složité.
- Jak se mění složitost výroby, mění se i ekonomické (výrobní) vztahy.
- Historický vývoj společnosti je zákonitý. Hybnou silou je rozvoj výroby od jednoduchých nástrojů k automatizované výrobě.
Práce s myšlenkovými mapami může být velmi zdlouhavá a bez záruky úspěšnosti. Přesto při zkoumání deterministického chaosu sociálních jevů tvorba myšlenkových map velmi pomáhá.
c) Typologie - obecně
Typologie je zobecňující vědecká metoda, která se pokouší setřídit vybrané jevy či podstaty podle podobných znaků. Popisované typy bývají zidealizované krajnosti. Při zkoumání typologie usnadňuje výzkum. Taktéž je přínosná při výuce jevů. Při praktické aplikaci je však nebytné vycházet ze škálování mezi vyhraněnými typy a uvědomovat si, že nejde o absolutizování, ale že se pracuje s měkkými daty. Toto vyžaduje potřebné schopnosti myšlení: schopnost přemýšlet ve škálách a schopnost pracovat s měkkými daty. Tato neschopnost bývá označována jako černobílé vnímání, to je přirozené malým dětem.
d) Mezioborové srovnávání
Srovnávání poznatků zejména mezi filozofii, historii, ekonomii a psychologii. Toto vyžaduje schopnost mezioborového myšlení, schopnost vybavovat si z paměti informace vztahující se k jednomu předmětu zkoumání ze dvou i více oborů. Kdo nemá tuto schopnost, nedovede aplikovat informace z jednoho oboru ve druhém, i když má vysokoškolské vzdělání z obou oborů. Při přemýšlení taková osoba prostě přepíná z jednoho oboru do druhého, jako když přejdete z jedné místnosti do druhé a prostě se vám nevybaví nic z té předcházející.
e) Vědecké modelování
Jde o syntézou vytvořený model simulaci zkoumání chování modelu v různých podmínkách. Srovnáváním výsledků z modelování a reálných jevů se ověřuje správnost výsledků analýz. Cílem je pochopit pozorované jevy. Model je vždy přiblížením skutečnosti. Reálný sociální systém má velké množství slabších faktorů a do modelu nejde zahrnout úplně všechny. Přesto modelování přispívá k lepšímu porozumění jevů.
1) Analýza rozporu
Před demokratickou Evropou vládl antagonistický rozpor mezi vládnoucí třídou nevolenou zdola a třídou pracujících. Současná kapitalistická třída má významný vliv na současnou politiku, není však vládnoucí třída. Kdyby byla vládnoucí třídou tak parlament by byl hlavně z kapitalistů a ve vládě by byli samotní kapitalisté nebo pouze kapitalisty jmenovaní členové vlády. Stačí si pročíst současné volební kandidátní listiny kde je řada pracujících. V současné době není dominantní antagonistický rozpor mezi vládnoucí třídou buržoů a třídou pracujících.
Jak ukazují předvolební kampaně, v současné době se občané početně dělí na dva základní tábory: levicový a pravicový. V některých oblastech správy země mezi nimi existují nesmiřitelné rozpory, zejména v sociálních oblastech.
Myšlenková mapa v podobě tabulky: rozpory mezi levicí a pravicí (Myšlenková mapa je sestavena pro demonstraci, jde o extrémní zjednodušení bez škál.)
POLOŽKY | Tábor* | |
---|---|---|
Ppravičáků | levičáků | |
Hodnoty: | osobní prospěch | kolektivní prospěch |
Spolupráce: | soutěživá spolupráce | týmová spolupráce |
Dělba zisku v týmu: | podle osobních zásluh | podle úspěchu kolektivu |
Svoboda: | osobní svoboda je nadřazená. | svoboda neomezující druhé |
Vlastnictví firem: | soukromé | společenské |
*Tábory jsou zde brány jako abstraktní množiny vyhraněných politických stran a hnutí.
Názory | Chování pravičáků | Chování levičáků |
---|---|---|
Názor marxistů: | "Pravicové chování je důsledek nedostatečné rozumové poznání či projev vlastnictví kapitálu." | "Levicové chování je výsledek rozumového poznání." |
Názor pravičáků: | "Pravicové chování je projev přirozeného egoistického chování." | "Levicové chování je projev nepřirozenost kolektivního chování; projev dogmatismu, fanatismu; neschopnosti sebe prosazení, egoistické chování z osobního prospěchu; projev naivity." |
Psychologie: | Pravicové chování odpovídá egoistickému chování** | Levicovému chování odpovídá prosociální chování** |
**Jedná se o dva vyhraněné zidealizované typy, krajnosti. Občané se nacházejí mezi krajnostmi, více či méně se blíží k té či oné krajnosti. Uprostřed je nevyhraněná skupina občanů.
Pohledy
- Z politického pohledu je zde antagonistická rozpor mezi pravičáky a levičáky.
- Z psychologického pohledu jde o antagonistický rozpor mezi egoisty a prosocialisty.
Marxismus jako vědecká filozofie má dávat přednost vědeckým poznatkům před intelektuálními představami. Intelektuální konstrukce mají opodstatnění jen tam, kam vědecké poznatky nedosahují. Současný marxismus se sice zabývá základy psychologie, avšak zhruba na úrovni Ivana Petroviče Pavlova (1849 - 1936). Od té doby psychologie prošla velkým rozvojem v různých směrech, také co se týká motivací chování ve vztahu k majetkům. Současná marxistická filozofie soudobou psychologii neabsorbovala.
Osobně dávám přednost vědeckým poznatkům z oblasti psychologie a neuropsychologie před soudobými intelektuálními konstrukcemi. Z tohoto důvodu upřednostňuji psychologický výklad motivací při přiklánění se k pravicovému nebo levicovému táboru. Dá se hovořit o aplikování psychologických poznatků na politické chování a jednání občanů.
Výklad chování v psychologickém slovníku
Je zajímavé, že v níže uvedeném psychologickém slovníku je velký výčet druhů chování z různých úhlů pohledů, popsáno chování prosociální, ale není uvedeno chování altruistické a egoistické. To najdeme pouze pod samostatnými hesly: altruismus, egoismus.
- altruismus
- - výraz A. Comtea; nesobecký charakter mezilidských vztahů; projevuje se myšlením, cítěním a jednáním, které bere ohled na ostatní lidi; opak egoismu [str. 11]
- egoismus
- - sobectví, vyhraněné uplatňování osobních zájmů [str. 43]
- chování prosociální
- - je charakteristické tendencí pomáhat druhému člověku; vyvrcholení chování sociálního [str. 72]
Vznik pojmosloví
- egoismus
- Samotný pojem je znám již z 18. století a o jeho rozšíření se zasloužil Immanuel Kant (1724 - 1804). V Komunistickém manifestu (české vydání) není užíván pojem egoismus, egoista, je užíváno synonymum sobec, sobectví.
- altruismus
- Pojem vytvořil francouzský myslitel AugusteComte1798 - 1857), jeden ze zakladatelů sociologie.
- prosociální chování
- Tento termín použili poprvé v roce 1967 D. Rosenhan a G. H. White a ve stejnou dobu (nezávisle na nich) i J. H. Bryan a M. Test. V Komunistickém manifestu jsem nenašel definování prosociálního chování ani osob s prosociálním chováním. Je vymezeno nepřímo tím, že prosociální chování se vnímá jako základ společenského chování a z něho se vylučuje sobecké chování. Obecně pozoruji, že co lidé považují za naprosto běžné, nemají pro to někdy ani pojmy, případně malý počet synonym. Zato pro odlišnosti, i pro odlišné chování od normy mají lidé ve svých jazycích vícero pojmů, řadu synonym. Z toho odvozuji, že autoři Komunistického manifestu vnímali prosociální chování jako základ společenského chování a přisuzovali ho proletariátu. Možná v jejich době u proletariátu převládalo prosociální chování. Možná v budoucnu budou tuto oblast zkoumat, dějiny mentalit se dnes objevují jako vyučovací předmět.
Typy osob ze sociálního pohledu
altruistéZde by se měl zachovávat výklad pojmů. Někteří levicoví ideologové altruistické chování vykládají jako prosociální chování. Mezi altruistickým a prosociálním chováním je významný rozdíl, mezi lidmi se vyskytují oba druhy. Když egoistické chování je vyhraněné uplatňování osobních zájmů, pak opačné altruistické chování je vyhraněné uplatňování zájmů druhých.
Altruista se vzdává osobních zájmů ve prospěch zájmů druhých. Mnoho takových bychom našli v řadách sluničkářů. Altruisté bývají často egoisty zneužívání. Altruista se obvykle domnívá, že i egoista bude oplácet dobro dobrem. Egoista vnímá pomoc od altruisty jinak, jako povinnost altruisty mu pomáhat, nebo podezírá altruistu, že bude něco jednou chtít na oplátku, případně altruistovo chování prostě berou jako projev čirého bláznovství.
egoistéPravičáci se netají s tím, že jejich chování je egoistické. Naopak, své egoistické chování povyšují nad jiné, berou ho jako přirozené chování člověka, za projev zdravé životaschopnosti. Někteří inteligentní pravičáci si uvědomují, že levičáci mají odlišné myšlení, ale i tak nechápou skutečné motivace jejich chování a jednání.
prosocialistéPravděpodobně se jedná se o české nové slovo:
- Egoistické chování má egoista.
- Altruistické chování má altruista.
- Prosociální chování má prosocialista. Když existuje pojem egoismus, altruismus, měl by existovat i prosocialismus.
Prosocialisté, kteří se nezabývají psychologii, vycházejí obvykle z vlastního vnímání sociálních jevů. Z tohoto důvodu obvykle při hovoru s egoisty často apelují na jeho sociální cítění, který toto cítění nemá. Proto si v určitých oblastech nikdy neporozumí.
Představte si egoistu jako osobu, která vidí pouze černobílé a prosocialistu, který vidí barevně. Když oba budou posuzovat v galérii barevné obrazy, jak to asi dopadne? Každý vnímá obrazy jinak, jako vnímá sociální jevy jinak egoista a jinak pasocialista. Není to záležitost rozumového intelektu, ale toho, zda jsou či nejsou rozvinuté vyšší sociální schopnosti a dovednosti.
Na internetu je dnes řada zajímavých diplomových prací o prosociálním chování, což je potěšitelné.
"Pokud společenská věda neumí nebo nechce přesně definovat pojmy, jichž užívá, nemůže být vědou; je jen pověrou."
Moto - Slovník společenských věd a pověr
https://marxismus.cz/slovnik/index.htm
2) Škálování sociální úrovně chování
Popsat ve zkratce příčiny rozdílů mezi egoistickým a prosociálním chováním je nesnadném. Velice zajímavá je demonstrace na sociální perspektivě. Vyšší úroveň je vždy podmíněná nižší úrovni.
Úroveň 0 - Egocentrické neboli nediferencované perspektivy
Je to nerozlišování mezi vlastním vnímáním a vnímáním druhých. Jde o přirozenou perspektivu malých dětí, které jsou přesvědčené, že to, co vnímají a cítí ony, tak stejně vnímají a cítí ostatní. Jsou přesvědčeni, že co se líbí jim, líbí se všem; co chutná jim, chutná všem, atd. Je běžné, že děti vybírají dárky podle toho, co se libí jim. Jsou přesvědčené, že se to líbí i obdarovanému. S takovou sociální perspektivou se můžeme setkat i u dospělých. Není jich mnoho, ale jsou. Chovají se naprosto normálně až do okamžiku, kdy jim začnete v něčem oponovat. Odlišné názory vnímají obvykle jako naschvály, jako útoky na svou osobu.
Nedostatečnou sociální perspektivu mívají kriminální recidivisté. To neznamená, že každý s takovou představivostí páchá kriminální činy. Zde vekou roli hraje to, jaké jsou vštípené morální kodexy.
Úroveň 1 - Subjektivní neboli diferencované perspektivy
Schopnost uvědomovat si, že druzí lidé jsou jiní, každý má vlastní prožitky, vlastní názory, vlastní chutě atd. U dětí je to velice důležité sociální poznání. Přestanou se hádat, když jim něco chutná a druhému ne, když jim líbí nějaká knížka a jinému ne atd.
Jejich vlastní potřeby zůstávají nadřazené potřebám ostatních. Ví, že druzí mají své potřeby, ale neuvědomují si je, pociťují jen vlastní a tak jim přikládají vyšší váhu než ostatním. Projevují se silně egoistickým chováním.
Vštěpované morální kodexy či náboženské kodexy (pravidla soužití) jim umožňují sociální život, jinak bývají vytlačování na okraj společnosti. Takové vylučované osoby pro málo společenské chování se cítí ukřivděné, za vše obviňují druhé. Nedovedou si uvědomit, že chyba je na jejich straně. Nemají rozvinutou schopnost metakognice - sebepoznávání, poznávání vlastních schopností a dovedností, vlastních charakterových vlastností. Toto platí i pro nultou úroveň.
Úroveň 2 - Sebereflektující neboli reciproční perspektivy
Dítě je schopné vžít se do pozice druhého, rozvijí se schopnost empatie.
Této úrovně by mělo dobře vychovávané dítě dosáhnout již v předškolním věku. Již kolem tří let se u sociálně vyzrávajících dětí projevuje schopnost empatie. Je to doba, kdy se vytvářejí základní charakterové vlastnosti a mezi nimi patří i to, zda se začne chovat prosociálně či zda u něho zakoření egoistické chování. To předznamenává zhruba politickou orientaci v dospělosti. Osoby s rozvinutou empatií se chovají vysoce sociálně i bez vštěpovaných morálních kodexů.
Empatická osoba soucítí s ostatními a to ji přirozeným způsobem motivuje k prosociálnímu chování.
Již batolata projevují známky empatie. Je to však na úrovni nižších mozkových center. Aby se schopnost empatie rozvinula na rozumové úrovni, ve velkém mozku, dítě musí mít zájem o poznávání druhých a potřebuje vhodné sociální stimuly. Aby dítě mělo zájem zajímat se o prožívání druhých, musí mít nejdříve uspokojeny své vlastní psychické potřeby. Mezi ně patří citové uspokojovaní. Platí zákonitost: "Dítě, které není citově uspokojováno, stará se především o uspokojování vlastních potřeb a potřeby druhých ho nezajímají." Z toho lze logicky odvodit, že egoisté nebyli v raném dětství citově uspokojování.
Úroveň 3 - Vzájemné perspektivy neboli perspektivy třetí osoby
Schopnost nezaujatého postoje - schopnost nezaujatého pozorování vlastního prožívání a prožívání druhých. Na této úrovni dochází k osvobození se od nadvlády vlastních emocí a tužeb, stává se vnitřně svobodný. Je to záležitost prožívání, nedá se to naučit pouhým čtením knih. Takto svobodná osoba přestává být otrokem vlastních emocí a tužeb.
Emoce a city prožívá i nadále, ale dovede být nad nimi, nenechává se slepě jimi ovládat., má mnohem objektivnější vnímání. Tyto osoby mívají rozvinutou schopnost metakognice, schopnost objektivnějšího sebepoznávání.
Dá se předpokládat, že této perspektivy dosáhl Fridrich Engels, spoluautor Komunistického manifestu. Ač jeho rodina vlastnila továrnu a pohyboval se ve vyšších kruzích buržoazie, přesto dovedl z nadhledu hodnotit útisk a vykořisťování proletariátu.
O těchto lidech se hovoří, že jsou moudří a mívají prosociální chování. Zatím jsem nečetl o žádném výzkumu, který by kvantitativně mapoval úrovně sociální perspektivy. Osobně odhaduji, že této perspektivy nedosahuje dnes ani třetina České populace. Nejhůř je na tom pravděpodobně Praha (pravicová bašta) a nejlíp některé vesnice kde ve volbách vítězí levice.
Úroveň 4 - Společenské neboli hlubinné perspektivy
Jde o schopnost prožívání sebe jako součást společnosti. To je to, čeho se egoisté děsí, že by byli součástí masy lidí, že by jejich ego zaniklo. Když jede egoista autem v koloně po dálnici, vnímá to, jako že jede on a okolo je masa aut, z níž sám vyčnívá. Když jiná osoba pozoruje masu aut, v níž jede onen egoista, nevidí žádného vyčnívajícího egoistu, jen masu aut. Egoisté - individualisté často bývají součástí anonymní mysy, i když existenci anonymních mas silně odsuzují.
Této úrovně hlubinné perspektivy dosahuje dnes málo lidí. Ta se nedá naučit z knih, nejde to všeptat učiteli, nejde toho dosáhnout prostou vůli. Jde o dlouhodobou stimulaci vyvolaný prožitek. Když ho osoba jednou dosáhne, pak ho již snadněji dovede vyvolávat. Dle mého názoru nejde o trvalý stav prožívání. Je nesnadné dlouhodobě udržovat takový stav prožívání. I když ho osoba prožívá občas, přesto to u ní má významný pozitivní vliv na sociální chování a jednání.
Poznámka: Názvy úrovní jsou převzaty z knihy, výklady jsou vlastní.
Horst Heidbrink: Psychologie morálního vývoje. Praha: Portál, 1997, ISBN 80-7178-154-1; str. 96 - 97
3) Proč jsou antikomunisté zarytější než antikapitalisté?
Mezi základní psychické potřeby člověka patří potřeba sebeúcty, potřeba mít o sobě kladné mínění. Zde je míněná zdravá sebeúcta, přehnaná sebeúcta není zdravá. Pokud má osoba o sobě negativní mínění, nemá se zdravě ráda, vede to k životní nespokojenosti a nabourává to její psychické zdraví. Příčin, proč se některé osoby nemají rády, je nepřeberný počet.
Psychologický popis antikomunistů a antikapitalismů je teoretická aplikace psychologického poznatku o psychických potřebách člověka.
Antikomunisté
V případě, že by připustili správnost komunistických idejí, museli by připustit, že prosociální chování je správné a jejich egoistické chování je špatné. Člověk snadněji změní svůj názor, než své chování. Protože své egoistické chování nezmění, dokazují správnost svého egoistického chování tím, že odsuzují komunistické ideje jako špatné a tím i neegoistické prosociální chování jako špatné. Z psychologického pohledu jde o racionalizaci vlastního chování.
K nejurputnějšímu odsuzování komunistických idejí dochází zvláště u egoistů, kteří mají pochybnosti o správnosti svého egoistického chování a jednání. Antikomunisté svým antikomunismem obhajují vlastní egoistické chování sami před sebou.
Antikapitalisté
Antikapitalisté jsou přesvědčeni o správnosti prosociálního chování i v situaci, kdy ve společnosti vládnou kapitalistické vztahy. Antikapitalisté svým antikapitalistickým bojem neobhajují své prosociální chování a jednání, protože existence kapitalistického zřízení neohrožuje jejich sebeúctu.
Velký omyl marxistů - zavrhovali psycho-sociální pohled
Strategické omyly marxistů
Omyly vyplývají často z nedostatků informací, ze zúžené perspektivy, nebo z racionalizace z níž se nahlíží na sociální jevy ve společnosti a jejich vývoj. Zejména jde o ignorování soudobé psychologie, která se nejhlouběji zabývá motivacemi lidského chování, včetně ekonomického. U ignorování si myslím, že hlavní příčinou je negativní vliv skupinového rozhodování. Některé vzorce chování lze dnes vystopovat až na neurologické úrovni. Nejvíce deformuje vnímání marxistů jejich záměna příčinnosti v oblasti sociálních jevů: mnohé společenské jevy považují za podstatu, což vede k chybným závěrům.
a) "Socialistické chování občanů je dáno socialistickým zřízením, proto musíme změnit zřízení."
Syntetizují-li filozofickou kategorii podstata-jev a poznatky personální a sociální psychologie, vychází: Kvalita podstaty občanů se projevuje kvalitou chování a to se v globálu projevuje v demokracii kvalitou zřízení. Zákon rovnováhy. Mění-li se v demokratické zemi kvalita občanů, časem se změní i kvalita zřízení. Rozvoj egoismu v socialistickém Československu se projevoval rozvojem konzumní společnosti a v souladu se zákonem rovnováhy to vyústilo v následnou restauraci kapitalismu.
b) "Příčinou zla je soukromý kapitál, který vede k egoistickému chování. Když se odstraní soukromý kapitál, občané se přestanou chovat egoisticky."
Hlavní příčinu bezohledné kumulace vidím v egoistické touze po co největším bohatství. "Žádný egoista nemá tolik bohatství, aby netoužil mít ještě víc." V době počátků kapitalismu lze v obecních kronikách nalézt řadu popsaných případů, kdy tvořivá a podnikavá osoba pracovitostí rozvinula živnost ve větší firmu. To bývalo běžné. Zajímavé však je, jak tito novodobí kapitalisté nakládání s nakumulovaným majetkem. Podle teorie, že soukromý kapitál je příčinou egoistického chování, museli by všichni novodobí kapitalisté stát se egoisty. V kronikách však najdeme řadu případů, kdy "kapitalisté" významnou část kapitálu věnovali na obecný rozvoj obce, stavěli školy a nemocnice. Pokud se dochovaly rukopisy oněch osob, lze si grafologickým rozborem odhalit jejich charakterové vlastnosti.
Chybnost předpokladu marxistů potvrzují události při restauraci kapitalismu po roce 1989 v Československu, kdy novodobými dravými kapitalisty se stávaly i osoby ryze dělnického původů, dokonce osoby, které zastávaly významné funkce v KSČ a měly vysoké komunistické vzdělání. Dle teorie marxistů měl egoismus u občanů v socialistické zemi zcela zaniknout. Nezanikl, naopak pod vedením KSČ začal naopak bujet, což se projevovalo rozvojem konzumní společnosti. Hlavní příčinou nebyla kapitalistická propaganda. Pravé příčiny lze odhalit aplikováním soudobých poznatků vývojové psychologie.
c) "Levicová orientace občanů je důsledkem rozumového poznávání. Proto je potřeba masové agitace a masového politického vzdělávání."
Že názor o všemocnosti samotného rozumu je klamný dokazuje na vědecké úrovni soudobá neuropsychologie. Jsou vědecky popsány případy, kdy došlo k poškození mozku takového druhu, že byly poškozeny nervové dráhy přivádějící do velkého mozku informace z emočního centra (amygdaly) nebo citového centra (thalamu). Přesto intelekt, všechny rozumové schopnosti včetně paměti zůstaly zachovány.
V případě ztráty emocí se začaly osoby chovat společensky chybně. Z tohoto důvodu nejdříve přišly o práci, pak se jich začali stranit jejich přátelé a nakonec došlo k rozpadu rodin.
V případech, kdy došlo ke ztrátě informací z citové oblasti, přestaly osoby pociťovat libost a nelibost, proto ztratily zájem o jakékoli lidské činnosti. Zachováno bylo pouze nejzákladnější uspokojování biologických potřeb. Pokud u osoby byly uspokojeny základní biologické potřeby, osoba pak dovedla celé dny ležet a koukat lhostejně do stropu.
Na druhé straně osoby s rozvinutými emocemi a city a malou rozumovou inteligenci, dovedou obstojně žít v lidské společnosti.
Při aplikování psychologických poznatků o emoční inteligenci (sociální vyzrálost emocí a citů) vychází, že osoby mající vysokou emoční inteligenci projevují se chováním, které odpovídá levicovému chování. Z tohoto pohledu vychází, že pro levicovou orientaci je rozhodující vyšší emoční inteligence nikoli inteligence rozumová.
Můj osobní názor, kdyby KSČ věnovala podpoře emoční inteligence (rozvoji vyšších sociálních schopností) takovou péči, jakou věnovala ideologické osvětě, nerozbujela by v Československu konzumní společnost a po roce 1989 by komunisté sice ztratili svou mocenskou pozici, ale stále by zde byl socialismus a to socialismus na vyšší demokratické úrovni, a po ekonomické stránce by se vyrovnával západním zemím. Historii nelze zvrátit, ale jde se poučit z chyb do budoucnosti.
Stěžejní příčinu omylů marxistů vidím v tom, že začali vnímat společnost jako zhmotnělý celek a následkem toho začali společenské jevy pokládat za podstatu. Neřídili se základy vlastní marxistické filozofie, kde se velmi dobře popisuje párová filozofická kategorie "podstata - jev".
Novodobá učebnice marxismu Základy marxistické filozofie - www.marxismus.cz
I. Dialektický materialismus
Kategorie dialektiky - Podstata a jev
Člověk si musí všechny jevy zjednodušovat na podstatu, aby je mohl pochopit. Avšak nesmí toto zjednodušení absolutizovat, protože by mu unikla složitost problému.
II. Historický materialismus
Historický materialismus je nejobecnější společenskou vědou, je společenskovědní metodou. Důsledně používá dialektický materialismus při studiu společnosti. Ve své podstatě způsobil převrat ve společenských vědách, které dosud vždy posuzovaly společnost na základě nějakých jednou provždy daných měřítek a principů:
* vidí společnost jako hmotný celek
Historický materialismus při vnímání společnosti jako hmotného celku (dle svého učení) toto zjednodušení absolutizoval. Marxistům pak unikala složitost problému a projevy lidí v rámci společnosti začali vydávat za podstatu. Tím se vytvořil klamavý obraz vztahu mezi kvalitou společenského zřízení (jev) a kvalitou osob, tvořící společnost (podstata).
Velkou skupinu osob lze přemístit na opuštěný ostrov. Jejich mezilidské vztahy začnou se formovat do společenských vztahů - společenských pravidel. Podstatou jsou lidé a jejich globálním projevem jsou společenské vztahy.
Samotný jev nelze vyvézt na opuštěný ostrov. Jev je vázaný na podstatu. Kapitalistické zřízení není zhmotnělým celkem, nedá se vyvést na opuštěný ostrov. Teoreticky, i když na ostrově postavíte továrny a lidé opustí ostrov, nebudou na ostrově se projevovat žádné kapitalistické ani socialistické vztahy.
Osídlí-li opuštěný ostrov převážně egoisté s výrobní technologií, začnou mezi sebou vytvářet kapitalistické vztahy. Kapitalistické vztahy jsou projevem egoistických osob, nikoli naopak. Osídlí-li ostrov pouze osoby s prosociálním chováním, začnou mezi sebou rozvíjet vztahy na vysoké sociální úrovni. Ono to nemusí být ani ostrov, viz kibucy.
Společnost je ryze abstraktní množina. Tato abstrakce má své opodstatnění pouze v případě názorného zjednodušování, např. při výkladech pro snadnější porozumění. Chybou je, pokud se za touto abstraktní představou přestane vnímat podstata společnosti - lidé. V Manifestu komunistické strany autory je vnímána společnost jako soubor osob, který je tvořený podsoubory osob, nikoli jako svébytný hmotný celek.
Vidění společnosti, zřízení, kapitalismus, jako hmotný celek mi připadá jako personifikace jevů, která je běžná u malých dětí. U složitých jevů je snadnější jev personifikovat, než porozumět nepersonifikované složitosti jevů.
Budoucnost komunismu
Budoucnost komunismu
Vize o komunistické společnosti je v budoucnosti realizovatelná.
Aby mohlo dojít k realizaci komunistického programu v oblasti zespolečenštění výrobního kapitálu, bankovnictví atd. nenásilnou demokratickou cestou, je potřeba, aby mezi občany voliči bylo nadkritické množství osob s prosociálním chováním.
Proto by se levicové strany a hnutí by se měly zaměřit více na rozvoj prosociálního chování u nové generace. O výchově dětí jsou články v samostatné rubrice Výchova politiků:
Pravičáci v současnosti komunistům nejvíce vyčítají násilí, které v České republice pouze předpokládají. Nedovedou si totiž představit, jak jinak by komunisté mohli svůj program zespolečenštění kapitálu realizovat. Pokud by se zespolečenšťování provádělo v zemí přeplněné egoisty, tak vskutku by se to bez násilí neobešlo.
Mírumilovná cesta k zespolečenšťování kapitálu výrobního, obchodního a bankovního je možná za předpokladu, že počet egoistů v zemi poklesne pod kritickou hranici a dominovat bude počet občanů s prosociálním chováním. Pak se nabízejí možnosti:
a) Zrušení vlastnictví kapitálu výrobního, obchodního, bankovního.
To povede k tomu, že nastane pozvolný odliv soukromého kapitálu do zemí, kde bude platit dědictví. Asi jako nyní uniká ze země kapitál do daňových rájů. Jsou to pro zemi ztráty, ale ekonomiku země to nezruinuje.
b) Socialistická soutěživost v kapitalistickém prostředí.
Prosociální osoby musí v praxi dokázat, že firmy se společenským vlastnictvím jsou ekonomicky silnější než firmy vykořisťující své pracovníky. Tomu může napomáhat to, že pasocialisté budou při nákupech upřednostňovat zboží zakoupené v obchodech a vyráběné ve firmách ve společenském vlastnictví. Dnes některé organizace apelují na občany, aby nekupovali výrobky firem s prekarizovanou nebo dětskou prací či firem silně poškozující přírodu.
Podmínkou je, že ve firmách se společenským vlastnictvím musí být přísný výběr zaměstnanců. Musí se zabránit egoistům dostávat se na vedoucí pozice. V rámci egoistického kariérismu se o to budou snažit. Pro svou kariéru budou dělat vše, i v případech, že to bude mít v globálu negativní dopad na celkové hospodaření firmy. Jejich podstatou je, upřednostňovat osobní zájmy před zájmy celku, osobní zájmy před zájmy firmy jako celku.
Například na svém postu egoisté nebudou řešit dlouhodobé problémy, budou vykazovat jen velké úspěchy. Neřešením problémů preventivně budou vykazovat nižší náklady na svém úseku. Avšak tím, že nebudou včas řešit dlouhodobé problémy, problémy prevence, dlouhodobé údržby apod., po čase se to velmi negativně projeví, avšak to již včas opustí svůj post a přesunou se na jiný, stejné úrovně nebo vyšší. Za nastalé problémy obviní z neschopnosti nástupce.
Pokud se podaří více egoistům proniknout do vrcholového vedení firmy se státním nebo společenským vlastnictvím, začnou si egoisté vytvářet byrokratickou kastu, která dbá především o blaho členů kasty na úkor blaha firmy. Takto špatně dopadla nejedna firma ve světě, která byla ve vlastnictví zaměstnanců. Toto je i jev i v některých současných státních podnicích.
c) Silná socialistická morálka občanstva.
Při dominantní převaze občanů s prosociálním chováním a při cílevědomé výchově dětí k prosociálnímu chování začne přibývat osob, které v rámci dědictví se samy zřeknou kapitálového dědictví nebo ho budou vkládat do nadačních fondů. Lidé v globálu přestanou obdivovat bohaté a "urozené". Přestanou hromadně sledovat televizní seriály o boháčích, které jsou plné intrik, kde bezohledná egoistická vychytralost je vydávána za moudrost. Kapitalisté v takové zemi přestanou vystavovat své bohatství na odiv, protože široká veřejnost to bude vnímat jako projev sociální nevyzrálosti. Pozvolna tak zaknikne kult majetkového bohatství a společnost přestane být konzumní.
Mnozí namítají, egoisté byli, jsou a stále budou. Ano, budou stále, avšak důležité je, aby jich bylo stále méně a méně.
Jak v budoucnu to skutečně bude? To si musí řešit nová generace sama. Povinnost současné generace je naplňování základních práv dětí a tím vytvářet podmínky pro vytváření sociálnější společnosti a následné komunistické. Mezi základní práva dětí a mládeže patří:
a) Citové uspokojování ze strany rodičů.
Základní předpoklad rozvoje zájmů o potřeby druhých - levicový rys.
b) Podpora rodičů vedoucí k plnému rozvoji osobnosti
Sem patří rozvíjení vyšších sociálních schopností a dovedností. Ty se projevují prosociálním chováním a zvýšenými sklony k levicové orientaci.
c) Právo dětí a mládeže na vědomosti ve školách
Školství má za úkol v rámci všeobecného vzdělávání připravovat žáky a studenty do praktického života. Rodičovství, výchova dětí v rodině je součástí běžného života. Společnost v současnosti disponuje velkým množstvím informací o zákonitostech ve výchově dětí v rodinách, které jsou prakticky prověřeny psychology na poradenských centrech. V současnosti ministerstvo školství České republiky v této oblasti neplní své úkoly a nezajišťuje v rámci všeobecného vzdělávání předávání významných informací na učňovských a středních školách o zákonitostech ve výchově dětí v rodině. Na ukázku jeden rámcový vzdělávací program za všechny:
Rámcový vzdělávací program pro gymnázia
(platné pro gymnázia v České republice)
© VÚP v Praze 2007
ISBN 978-80-87000-11
3. Pojetí a cíle vzdělávání
3.1 Pojetí vzdělávání
Vzdělávání ve čtyřletých gymnáziích a na vyšším stupni víceletých gymnázií má žáky vybavit klíčovými kompetencemi a všeobecným rozhledem na úrovni středoškolsky vzdělaného člověka a tím je připravit především pro vysokoškolské vzdělávání a další typy terciárního vzdělávání, profesní specializaci i pro občanský život.
Společensky i osobní součástí občanského života je výchova dětí v rodině.
3.2 Cíle vzdělávání
... připravit žáky k celoživotnímu učení, profesnímu, občanskému i osobnímu uplatnění.(sem patří i rodičovství)
4. Klíčové kompetence
Kompetence občanská
Žák:
● informovaně zvažuje vztahy mezi svými zájmy osobními, zájmy širší skupiny, do níž patří, a zájmy veřejnými, rozhoduje se a jedná vyváženě;
● o chodu společnosti a civilizace uvažuje z hlediska udržitelnosti života, rozhoduje se a jedná tak, aby neohrožoval a nepoškozoval přírodu a životní prostředí ani kulturu;
● respektuje různorodost hodnot, názorů, postojů a schopností ostatních lidí;
● rozšiřuje své poznání a chápání kulturních a duchovních hodnot, spoluvytváří je a chrání;
● promýšlí souvislosti mezi svými právy, povinnostmi a zodpovědností; k plnění svých povinností přistupuje zodpovědně a tvořivě, hájí svá práva i práva jiných, vystupuje proti jejich potlačování a spoluvytváří podmínky pro jejich naplňování;
● chová se informovaně a zodpovědně v krizových situacích a v situacích ohrožujících život a zdraví, poskytne ostatním pomoc;
● posuzuje události a vývoj veřejného života, sleduje, co se děje v jeho bydlišti a okolí, zaujímá a obhajuje informovaná stanoviska a jedná k obecnému prospěchu podle nejlepšího svědomí.
O rodičovských kompetencích zde není ani zmínka.
5. Vzdělávací oblasti …
5.4.1 Občanský a společenskovědní základ
ČLOVĚK JAKO JEDINEC
Učivo● podstata lidské psychiky - vědomí; psychické jevy, procesy, stavy a vlastnosti
● osobnost člověka - charakteristika osobnosti, její typologie; vývoj a formování osobnosti v jednotlivých etapách lidského života; význam celoživotního učení a sebevýchovy
● psychologie v každodenním životě - rozhodování o životních otázkách; zásady duševní hygieny, náročné životní situace, systém psychologického poradenství
O vlivu výchovných chyb na podstatu lidské psychiky, osobnost člověka, život potomka v dospělosti ani zmínka. Přitom žáci mají dětské právo na tyto významné informace potřebné do praktického života. Tyto informace přispívají i k lepšímu sebepoznáváni, poznávání druhých a tím i k lepší orientaci v mezilidských vztazích. Dobrá orientace v mezilidských vztazích je významná i k orientaci mezilidských vztahů na pracovištích.
Sebepoznávání přispívá k vyšší produktivitě a kvalitě práce. Z ekonomického pohledu to přispívá k celkové prosperitě země. Ekonomicky vyčíslit je to problematické. Jen odhaduji, pokud by se srovnaly dvě obdobné firmy, v jedné by byly špatné mezilidské vztahy a ve druhé dobré, rozdíl v prosperitě firmy by byl 7 až 12 %. To přináší i vyšší příjmy do státní pokladny z daní. Čím vyšší prosperita firmy, tím vyšší daně.
ČLOVĚK VE SPOLEČNOSTI
Učivo
● společenská podstata člověka - význam začlenění jedince do sociálních vazeb, proces socializace; mezilidská komunikace, problémy v mezilidských vztazích
● sociální struktura společnosti - sociální útvary, společenské instituce; sociální nerovnost, sociální mobilita; jedinec ve skupině (vztahy, role, normy chování)
● sociální fenomény a procesy - rodina, práce, masmédia, životní prostředí; sociální deviace, sociální problémy (nezaměstnanost, kriminalita, extremismus)
Ani zde není konkrétně uveden vliv výchovných chyb rodičů na sociální fenomény a procesy. Žáci nemají na tyto informace právo?
Platné rámcové vzdělávací programy České republiky je možné si stáhnout na adrese: https://www.msmt.cz/vzdelavani/...
Vize všeobecného vzdělávání
Vize všeobecného vzdělávání
Ještě v kapitalistické společnosti v budoucnu bude ve vzdělávací oblasti OBČAN VE STÁTĚ přiřazeny body:
● Vliv výchovy dětí v rodině na politickou orientaci v dospělosti. K tomuto tématu mám rubriku Výchova politiků.
● V oblasti ideologie se budou o ni učit jako o kolektivní racionalizaci vlastního chování.
● V oblasti lidských práv se žáci budou učit i o dětských právech:
○ právo na citové uspokojování,
○ právo na rozvoj celkové své osobnosti,
○ právo na informace o zákonitostech ve výchově dětí v rodinách, o vlivu výchovných chyb rodičů na život potomka v dospělosti.
Ve vzdělávací oblasti TRH PRÁCE A PROFESNÍ VOLBA budou žáci se učit o souvislosti mezi styly výchovy dětí v rodině a požadavky na trhu práce v oblasti sociálních schopností a dovedností.
Současná společnost disponuje s řadou významných informací v této oblasti. Mimo jiné lze na internetu pozorovat, že přibývají inzeráty firem, které požadují u uchazečů o práci schopnost empatie. Z toho lze odvodit, že na pracovním trhu stoupá poptávka po uchazečích s prosociálním chováním, tudíž osobách levicověji orientovaných. V řadě firem si personalisté stále více uvědomují, že silný egoismus zaměstnanců v globálu firmě ekonomicky škodí. (Vrcholové vedení kapitalistických firem je něco jiného.) U empatie egoisté vůbec nechápou, oč se jedná. Obvykle ji zaměňují za schopnost intuice. Je to sice blízká schopnost, ale není to empatie.
Komunismus není o potlačování osobnosti, nepřemýšlet samostatně a chovat se stádově. Naopak, komunismus vyžaduje plně rozvinuté schopnosti a dovednosti, sem patří i samostatné kritické myšlení. Tohle pravičáci nikdy nepochopí, nemají k tomu rozvinuté vyšší sociální schopnosti a dovednosti.
Společenským úkolem školství je rovněž všestranně napomáhat celkovému rozvoji osobností žáků a vybavovat mladé lidi potřebnými vědomostmi o výchově dětí v rodinách. Pro školství je to vlastně zpětná vazba, vše se školství vrací v nové generaci. Pro společnost je to investice do rozvoje lidského kapitálu v ekonomické oblasti. Současně je to dobrá prevence negativních jevů včetně terorismu a také je to cesta k lepší společnosti.
Hybné síly ve společnosti
Hybné síly ve společnosti
V Manifestu je popisovaná teorie hybných sil ve společnosti. I na hybné síly ve společnosti se dívám nejen z ekonomicko-sociálního pohledu, ale i z psycho-sociálního pohledu. Vše do sebe zapadá, jako nárys a půdorys téhož objektu.
V kapitalistických firmách stále více upřednostňují zaměstnance s prosociálním chováním a upozaďují zaměstnance se silným egoistickým chováním. Tato potřeba se pozvolna promítá do vzdělávání a následně vzniká tlak na výchovu dětí v rodinách. Ve světě narůstá počet programů celoživotního vzdělávání rodičů.
Existující vztah mezi zkvalitňováním výroby (pracovní nástroje) a výchovou zkvalitňující lid (pracovní síly), které působí na kvalitu výrobních vztahů a zřízení, potvrzuje funkčnost Marxova modelu hybných sil ve společnosti. K. Marx si uvědomovat, že pracující lid je podstatou a výrobní vztahy, zřízení je projevem této podstaty. Kapitalismus není svébytná bytost, ale abstrakce pro kapitalistické vztahy mezi lidmi, tvořící společnost (abstraktní množinu podstat).
Nebude-li existovat podstata - člověk, nebude existovat výroba, obchod, kapitalismus, společnost. V minulosti existovaly případy ztroskotání lodí, kdy lidé se zachránili na pustém ostrově. Existovali i bez peněz, továren, bez kapitalistického zřízení, bez širší společnosti. Hybnou silou ve společnosti jsou lidé.
Z kvalitativního pohledu se lidmi nejhloupěji vědecky zabývají psychologové a z kvantitativního pohledu sociologové. Proto lze očekávat rozvoj teoretických základů levice včetně komunistů zejména v oblasti psychologie.