KOMENSKÝ Pouhé odsuzování zla nestačí

Rodičovská pedagogika

Publikováno v týdeníku Naše pravda č. 15 (10. - 16. dubna 2025))

Nastává období vzpomínkových akcí, kladení kytic k památníkům obětem druhé světové války a obětem nacismu. Řečníci připomínají nacistická zvěrstva, varují před přepisováním dějin, zdůrazňují nutnost neustále připomínat okupaci naší vlasti jako varování.

Demonstranti, řečníci dsuzují německý rasismus snažící se v představě o své nadřazenosti zotročit, poněmčit, odsunout nebo vyhubit české obyvatelstvo. Stačí to?

Společný základ mají i další podoby extremismu, jako je nacismus: fašismus, fundamentalismus, militarismus, radikalismus, rasismus, terorismus… Všechny ideologie povyšují nositele ideologie nad jiné skupiny osob. Extremistické ideologie nadřazování logicky odůvodňují, zahrnují fakta umně přizpůsobená.

Samotné ideologie nejsou problémem. Jednotlivé ideologie v knižní podobě můžete mít uložené vedle sebe na poličce. I když jsou mezi sebou protichůdné, na poličce bude klid. Nebudou se mezi sebou hádat, nebudou mezi sebou bojovat.

Problémem jsou jejich vyznavači, ti mezi sebou bojují, někdy i o život. Proč? Není to o rozumu, o rozumovém uvažování. Jde o prožívání. Přesněji, jde o prožívání extrémní touhy být víc než ostatní. Pokud tato touha je vytvořena výchovou a nedaří se ji naplňovat, dochází k narušování psychického zdraví. A když se extremista setká s ideologií, která rozumově dokládá, že on je nadřazen jiným, tak to v něm vyvolá sympatii, libost a snadno ji přijme za svou.

Lidskou vlastností je sdružovat se, obvykle v tom bývá nějaký sjednocující prvek. Tím bývají i ideologie, a tak se sdružují osoby vyznávající shodnou ideologii. A když jedné ideologie je hodně občanů, ovládnou zemi a zformují celé zřízení k obrazu svému, jako tomu bylo v nacistickém Německu.

Jádro problémů je ve výchově

Co s tím? Je s podivem, že si dnes klademe takovou otázku. Toto vyřešil a poznatek nám odkázal již před staletími Jan Amos Komenský (*28. 3. 1592). Pochopil, že jádro celospolečenských problémů spočívá ve výchovných chybách rodičů.

Odhaloval zákonitosti ve výchově dětí v těchto rodinách. Uvědomil si význam výchovy v rodinách, proto napsal v polském Lešně r. 1632 celosvětově unikátní knihu »Informatorium školy mateřské« pro rodiče. Tou školou mateřskou nemínil mateřskou školu v současném pojetí, ale myslel tím školu rodičovskou. Domníval se, že o tuto knihu bude velký zájem, protože rodiče chtějí vychovávat své děti dobře, a že tato kniha se dostane všem mladým manželům, ještě než začnou s výchovou svých dětí. V této knize píše: "A protož jak daleko s nimi v které té věci do šesti svých let směřovati a jakými cestami jíti mají, již ukázáno býti má." … "Avšak poněvadž všeho toho základem jest život a zdraví dobré, ukáže se nejprve, jak toho rodičové dítkám svým dobývati a v něm utvrzovati mohou."

Proč se nám, vzdělanému národu, hlásicí se ke Komenskému, toto dosud nepodařilo naplnit? Proč v globále stále mezi rodiči vládne nevědomost?

Na základě letitých pozorování jsem dospěl k poznatku: „Čím méně rodiče o zákonitostech ve výchově ví, tím více jsou přesvědčení, jak dobře výchově rozumí.“ A současné školství se zbavuje odpovědnosti, že výchova je záležitost ryze rodičů.

Je takřka nepochopitelné, že v rámci všeobecného vzdělání dosud nejsou mladí vzděláváni v oblasti rodičovské výchovy. Přitom povinností školství je příprava na život v dospělosti a běžnou součástí života je výchova dětí v rodině.

Všichni noví rodiče by měli zvědět, že dlouhodobé citové strádání dětí vede k tomu, že se starají především o uspokojování vlastních potřeb a potřeby druhých je nezajímají. Naučí se nadřazovat osobní zájmy nad zájmy druhých, což vede k vyvyšování se nad druhé i v dospělosti. Rovněž by měli zvědět, jaké jsou projevy u dětí toužících po nadřazování se. (Průvodním jevem je nerozvinutá empatie a rozvinuté egoistické chování.)

Dále by měli zvědět, že velmi liberální, nebo naopak nepřiměřeně tvrdá výchova v raném dětství vede ke zvýšeným sklonům ke zlostem. Zlostnost a zvýšené sklony k násilí jsou druhým charakterovým znakem extremismu (nacismu atd.). Zvýšené sklony k násilí se projevují v paraverbální komunikaci kladením přízvuku na koncích slabik a krátkých slov. Nacisté při proslovech byli známí svým štěkotem.

Neméně významnou informací je informace o účinné prevenci všech forem extremismu, je to výchova k empatii. Empatii se nedá rozumově naučit, nedá se nabiflovat. Dá se pozvolna rozvinout na úrovni prožívání vhodnými sociálními podněty při splnění základních předpokladů. Empatie přirozenou cestou motivuje k asertivnímu boji proti všem formám extremismu.

Kdyby mírumilovné organizace místo pouhého odsuzování násilí vytvořily jednotný tlak na školství, aby se povinně vyučovalo rodičovství s rozvíjením empatie u dětí, tak by hrozba nacismu a dalších extremismů byla zažehnána.

Kdyby mírumilovné organizace místo pouhého odsuzování násilí vytvořily jednotný tlak na školství, aby se povinně vyučovalo rodičovství s rozvíjením empatie u dětí, tak by hrozba nacismu a dalších extremismů byla zažehnána.

NEŘEČNIT, KONAT!

V Dánsku tento problém mají částečně vyřešený. V základních školách mají povinnou výuku empatie hodinu týdně a to již od roku 1993. pravděpodobně je to jeden z významných faktorů, proč se Dánové každoročně umusťují mezi nejšťastnějšími zeměmi světa. Když to jde v Dánsku, proč to nemůže být i u nás. Proč to nemůže být v celé EU?

Vize Evropské unie

Cílem jsou šťastnější obyvatelé Evropské unie. Není to o materiálním blahobytu, ale o prožívání mezilidských vztahů. Dle vzoru Dánska zavedení povinné výuky empatie na všech základních školách v celé Evropské unie.