Co je levice a pravice - pojem, kategorie obecně
Dělení společnosti na levicovou a pravicovou souvisí s demokracií od dob, kdy nevolená vládnoucí třída tratila na moci. Budoucnost ukáže, zda toto politické dělení přetrvá nebo se změní pojmosloví a politická scéna se bude znázorňovat na ose: osoby bez empatie (jejích cílem je dravá soutěživá společnost, kapitalistická) – empatické osoby (jejich cílem je empatická společnost).
Původní výklad
Pojmy levice a pravice jsou vžité pojmy politické typologie od Francouzské revoluce (1789 – 1799). Původně pojmy zahrnovaly množiny osob ve francouzském ústavodárném shromáždění podle zasedacího pořádku: Napravo od předsedajícího se posadili stoupenci královského práva a nalevo se posadili zástupci suverenity lidu, kteří byli vice sociálně orientovaní. V mnohých sociálních otázkách byl mezi nimi nesmiřitelný rozpor.
V každé demokratické zemi existuje v parlamentu levice sedící nalevo a pravice sedící napravo od předsedajícího. V sociálních hodnotách je vždy mezi nimi rozpor – bojují politicky proti sobě, proto sedávají proti sobě. Mentalita v různých zemích je rozdílná, co v jedné zemi je označováno jako levice, v jiné může být hodnoceno jako pravice.
Je zajímavé pozorovat, které strany se samy tlačí nejvíce na pravici a které na levici. Aktuální zasedací pořádek je na stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR: www.psp.cz/sqw/hp.sqw?k=1003
Soudobý výklad
Dnešní pojem levice a pravice lze definovat jako abstraktní množiny občanů, hnutí, organizací a politických stran, mezi nimiž panuje nesmiřitelný rozpor u určitých hodnotových měřítek. Podstatou jsou osoby, organizace a strany tvoří metapodstatu. Levicově a pravicově orientované osoby prožívají sociální jevy odlišně. Hrubý rámec hodnot je formován prožíváním osob, které je zabarveno úrovni rozvinutých sociálních schopností.
Levice - politická
Zahrnuje jak skutečně levicově smýšlející osoby tak pokrytecké bez levicového myšlení (levicová menšina), které se hlásí k levici z osobního prospěchu:
- "Levicoví" kariéristé
- Kariéristům jde o kariéru prostřednictvím levicových stran, někteří je využívají jako výtah k moci.
- "Levicoví" egocentrici
- Egocentrici vstupují do levice, cítí-li možnost stávat se středem pozornosti.
- "Levicoví" prospěcháři
- Prospěcháři se hlásí k levici, kyne-li jim z toho nějaký prospěch, třeba zaměstnání. Naskytne-li se jim možnost větších výhod u pravice, bez výčitek svědomí k ní přejdou. Mnohdy bývá nesnadné tyto osoby identifikovat, dovedou se umně maskovat. Někteří se odhalí sami tím, že z prospěchu přejdou k pravici.
Kategorie
- Atomická hodnota
- Označuje základní hodnotu, kterou si mohou jednotlivé osoby vykládat po svém. Například svoboda: Svobodu jako hodnotu uznávají jak levičáci, tak pravičáci.
Absolutní svoboda neexistuje, vždy jsou nějaká omezení. Například se člověk nemůže svobodně pohybovat mezi hladovými velkými dravými šelmami. Člověk nemůže svobodně létat jako pták – létá sice na strojích, ale je jimi omezován. Člověk se nedovede svobodně pohybovat v čase. - Vymezená hodnota
- Rozdíly mezi levičáky a pravičáky jsou ve vymezení hranic.
Například pro levičáky je osobní svoboda založená na vzájemné ohleduplnosti. Pro pravičáky je osobní svoboda nadřazená nad svobodou druhých v závislosti na společenském žebříčku. Pravičák si nárokuje vyšší svobodu na úkor osob, které zařazuje pod sebe, a uznává vyšší nároky na svobodu těch, které zařazuje nad sebe. - Peronifikace
- Pojem levice a pravice se často personifikuje, je to však abstraktní personifikace obsahující množinu podstat – osob. Rozumové odtržení abstrakce od podstaty vede ke zkresleným představám a tím k chybným závěrům. Personifikace bývá běžná u dětí, které se snaží personifikaci různých jevů jim lépe porozumět. Děti si například bouři snadněji představí jako projev nějaké bytosti než jako fyzikální jev.
- Pravičáci
- Pravým pravičákům chybí schopnost empatie, proto nemají sociální cítění, vlastní potřeby vnímají jako nadřazené všem ostatním, což vede k egoistickému chování. Pravicové ideologie slouží jako skupinová obhajoba egoistického chování a jednání – racionalizace. Na to navazují vymezené pravicové hodnoty.
- Levičáci
- Praví levičáci mají rozvinutou schopnost empatie, která vede k sociálnímu cítění – k vnímání potřeb druhých. To přirozenou cestou motivuje k sociální spravedlnosti, sociální solidaritě, týmové spolupráci, k levicovému chování a jednání (alias empatické či prosociální chování). Na to navazují vymezené levicové hodnoty.
- Altruistické chování
- Je odlišné od empatického (prosociálního) chování, je to opak egoistického chování. Egoistické chování se vyznačuje upřednostňováním osobních potřeb i na úkor druhých. Altruisté upřednostňují potřeby druhých na úkor svých vlastních – jde o formu sebeobětování se ve prospěch druhých. Prosociální chování není opakem egoistického chování, ale je nejvyšší úrovni sociálního chování.
- Schopnost empatie
- Řadí se do emoční inteligence (psychologie), sociálních kompetencí (školství), měkkých schopností a dovedností (soft skills – personalistika firem).
Kategorie - celostní definice se neobejdou bez psychologie
Se zájmem jsem si přečetl tři studie z roku 2020 mapující stav občanské společnosti z levicové perspektivy. Je tam řada zajímavých informaci. Jako velký problém studií i závěrečného shrnutí vidím v tom, že autoři nemají vzájemně sjednocené definice pojmu „levice“ – nejednotné související kategorie.
Kategorie s nejednotnými definicemi jsou charakteristické i pro řady dalších levicových studií. Pevná definice kategorie „levice“ a „pravice“ ušetří drahocenný čas autorům politických studií s vlastním autorským definováním pojmů. Dále to významně usnadní srovnávaní studií odlišných geograficky i časově.
Definice levice a pravice se neobejde bez propojení s psychologií. Psychologie umožňuje objektivní definování pojmů levice a pravice. Psychologie vnáší světlo do temných koutů politologie i sociologie, Psychologie je zdrojem nových cenných informací a pomáhá porozumění mnohým společenským jevům. Zejména jde o hlavní motivace osob k politické orientaci na osách levice-pravice a umírněnost-násilnictví.
Hlavní kriterium pro definici co je pravicové a co levicové je úroveň rozvinutí vyšších sociálních schopností a dovedností, které přirozenou cestou motivují k určitému druhu chování a výrazně ovlivňují politickou orientaci a myšlení.
Hodnocení rozvinutosti vyšších sociálních schopností umožňuje vytvořit širší škálu hodnocení na ose levice pravice. Například: vyhraněná pravice – nevyhraněná pravice – politický střed – nevyhraněná levice – vyhraněná levice. (Smířlivost - násilnictví tvoří druhou osu.)
Psychologie poskytuje odpověď, proč řada ekonomicky slabých občanů v rozporu se svými zájmy ve volbách podporuje pravici, proč někteří podnikatelé finančně podporují komunisty v rozporu s jejich politickými cíli. Nebo proč kariérističtí pokrytci v řadách KSČ v období socialismu se chovali komunističtěji než komunisté z přesvědčení.
Levice a pravice - nesmiřitelné hodnoty
Levičáci prožívají levicové hodnoty kladně a pravicové záporně. Pravičáci prožívají pravicové hodnoty kladně a levicové záporně. Mezi levičáky a pravičáky tak vzniká antagonistický rozpor v oblasti sociálních hodnot.
ATOMICKÉ HODNOTY (Kategorie) | VYMEZENÉ HODNOTY | |
---|---|---|
Hodnoty levicové* | Hodnoty pravicové | |
Chování | Levicové – empatické, prosociální, soudružské, uvědomělé chování** | Pravicové – egoistické chování*** |
Rovnost | Sociální rovnost | Sociální nerovnost |
Svoboda | Svoboda založená na ohleduplnosti | Svoboda založená na osobním právu na svobodu |
Individualita | Individuality jsou si rovnocenné, organizovaná skupina individualit je víc než pouhý součet individualit. **** | Individuality jsou nadřazené nad skupinou, společnosti. |
Vyjednávání | Smířlivé hledání kompromisů výhodných pro obě strany | Úsilí o vlastní vítězství, kompromis je prohrou |
Práce v týmu | Týmová spolupráce na společný účet. | Při práci v týmu se hodnotí individuální zásluhy a soutěživost. |
Zájmy | Společenské, kolektivní zájmy jsou nad osobními zájmy. | Osobní zájmy jsou nad společenskými zájmy, zejména peníze, kariéra a moc. |
Empatie | Projevy empatie jsou projevy lidskosti. (Projevy empatie lze pozorovat i u řady savců, u i psů.) | Projevy empatie jsou projevy slabosti či vypočítavosti. |
Sociální zabezpečení, zdravotnictví a školství | Solidární financování | Soukromé financování |
Výrobní prostředky | Společenské vlastnictví výrobních prostředků | Soukromé vlastnictví výrobních prostředků |
Trh | Trh podřizován společenským zájmům | Kapitalistický volný trh |
Demokracie | Volby jsou výběrem odpovědných zástupců lidu. | Volby jsou veřejnou soutěží o moc. |
* Je-li u osoby vnitřní rozpor mezi rozumem uznávanými hodnotami a vlastním chováním, jde o psychický konflikt, který nabourává psychické zdraví. Mezi základní psychické potřeby patří kladný obraz své osoby, proto osoby si obvykle rozumově zdůvodňují své chování. I zločinci si dovedou rozumově zdůvodnit své zločiny, které pak ve svých očích „nevidí“ jako zločiny.
**Přirozenou motivací k levicovému chování jsou rozvinuté vyšší sociální schopnosti, které vedou k sociálnímu cítění, zejména schopnost empatie. Do této kategorie se dá zařadit i tzv. uvědomělé chování uvědomělé osoby. Záměrně zde není uvedeno altruistické chování, které se vyznačuje upřednostňováním potřeb druhých před vlastními, což je forma sebeobětování.
*** Egoisté nemají rozvinutou schopnost empatie, proto nemají sociální cítění, což vede k tomu, že se zajímají hlavně o egoistické uspokojování vlastních potřeb.
**** Tento rozvoj je dnes podporován ve školství (viz sociální kompetence) i v personalistice velkých úspěšných firem (viz soft skills).
Vymezení osob na ose levice-pravice | Sociální schopnosti (Sociální perspektiva osob) | Sympatie se zřízením |
---|---|---|
Vyhraněná pravice | Prožívání výlučnosti vlastního prožívání, druhé osoby jsou vnímány spíše jako loutky. | Kapitalistický liberální trh neomezovaný státem. |
Nevyhraněná pravice | Schopnost uvědomování si, že druzí lidé mívají odlišné hodnoty a zájmy. | Kapitalistický trh s pevnými etickými pravidly pro všechny |
Politický střed* | + Schopnost uvědomování si sebe v situacích druhé osoby, schopnost soucitu | Kapitalistický trh s pevnými etickými pravidly pro všechny a sociální podpora osob na okraji společnosti |
Nevyhraněná levice | + Schopnost uvědomovat si prožívání druhých (empatie) nezávisle na svém. | Sociální kapitalismus** až socialismus |
Vyhraněná levice | + Schopnost vnímat sebe jako sounáležitost se skupinou, společností | Některá forma komunismu. |
+ Vyšší schopnost staví na nižší schopnosti. Úrovně schopností nelze přeskočit.
* V této tabulce nejsou zařazené ty osoby politického středu, které se samy záměrně politicky nezařazují, nebo nejsou schopny se politicky orientovat a zařadit se.
** Sociální kapitalismus – kapitalistická ekonomika paralelně se sociálním zajištěním osob vyloučených z ekonomického procesu výroba-spotřeba, a to tak, aby vyloučené osoby mohly žít plnohodnotný život.
Co je politický střed mezi levici a pravici
Mezi levici a pravicí existuje dnes silná množina nevyhraněných osob kličkující mezi levici a pravici a části osob neschopných se politicky orientovat. Tato množina bývá vyhodnocovaná autory studií obvykle subjektivně, podle toho, co se autorovi hodí.
Z objektivního pohledu se jedná o samostatnou nevyhraněnou množinu, zejména když se její členové sami cíleně odmítají zařadit mezi levici či pravici. Mnohdy zahrnují širší spektrum členů – charakterově levicové i pravicové. Zejména se to týká odborů a nábožensky založených stran. Takové nevyhraněné skupiny by se neměly řadit mezi levicové, i když by vykazovaly řadu levicových znaků.
Hodnocení na škálách je schopnost, která se musí rozvíjet. Malé děti vnímají jen vyhraněné hodnoty – „Buď to anebo ono.“ Buď je to dobré nebo špatné a nic mezi tím. Takové vnímání často označujeme jako „černobílé“, u některých osob přetrvává i v dospělosti.
Co je ideologie pravice, levice a středových politiků
Každá ideologie v souhrnu obhajuje určité hodnoty a charakter chování. Obvykle zahrnuje východiska, strategické cíle a metody dosažení cíle. Člověk snadněji změní svůj názor než své chování, proto osoby obvykle sympatizují s takovou ideologií, která obhajuje jejich vlastní hodnoty a chování. Ideologie tak plní roli skupinové racionalizace – rozumové obhajoby sebe.
Pravicové ideologie se dnes více opírají o psychologii voličů než levicové. K rozvoji a prosazování pravicových idejí má pravice mnohem větší množství fundovaných center než levice.
K porovnání počtů ideologických center (politické think tanky) pravice a levice poslouží stránka Wikipedie
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Think_tank/ cs.m.wikipedia.org/wiki/Think_tankNa řady projektů pravicových ideologických center přispívá stát. Levicové strany a hnutí takovou finanční pomoc zatím využívají minimálně.
Think Tank jsou samostatné právní subjekty (instituce, společnosti, organizace) zaměřené na levicovou či pravicovou politiku, zabývají se politicky zaměřenými výzkumy a průzkumy, politickým vzděláváním, poradenstvím pro politiky a určitou propagací. Jejich nepřímý vliv na všeobecné názorové klima je významný.
Současné levicové ideologie neodpovídají současnému vývoji společnosti ani současnému exaktnímu vědění. To je jedna z významných příčin skepsí levičáků a dlouhodobého propadání levice ve volbách.
Středové ideologie zavrhují pojmy levice a pravice, případně je spojují s násilím. Většinou hlásají, že existuje pouze politika dobrá a špatná. Tu svou (středovou) samozřejmě považují za nejlepší.
Charakterové položky osob napříč politickou osou
Na charakter konkrétních politických skupin má vliv i četnost osob s dalšími charakterovými položkami, zejména ve vedení. Níže uvedené charakterové rysy se vyskytují u osob na celé ose levice-pravice.
- Mírumilovnost
- - násilnictví (radikalismus, extremismus) tvoří druhý rozměr politické scény: Násilnictví bývá způsobováno zvýšenými sklony ke zlostem pocházející z raného dětství. Zlosti se nedají odstraňovat pouhým rozumem, zodpovědné mozkové centrum leží mimo dosah vědomí. Zlosti vypínají výčitky svědomí.
- Konzervatismus
- - psychická ochrana před konflikty vyvolaná konflikty v dětství.
- Dogmatismus
- - neschopnost samostatného kritického myšlení vede k přebírání hotových názorů od jimi uznávaných autorů, kteří jsou zbožštění a jejich myšlenky jsou vnímány jako dogmata.