Kritické myšlení jsou úvahy opírající se o fakta a logiku

Psychologický pojem pro úvahy opírající se o fakta a logiku

Nejde o lidový výklad, který asociuje představu osoby neustále jen všechno kritizující. Zde jde o odborný pojem pro druh vyšší úrovně myšlení, které se trénováním stává přirozeným při řešení problémů, v rozsahu odpovídající závažnosti řešeného problému.

Pouhé kritizování druhých je snadné. Kritizovat dovedou i malé děti. Mezi kritické myšlení (psychologický pojem) nepatří přebírání hotových názor na základě libosti a nelibosti nebo na základě autorit. Ke kritickému myšlení mají lidé pouze geneticky dané předpoklady, samotné kritické myšlení se rozvíjí trénováním.

Kritické myšlení zahrnuje řadu schopnosti myšlení nižších úrovní: analytické a syntetické, induktivní a deduktivní, divergentní a konvergentní, holistické, systémové apod. Kdo má rozvinuté kritické myšlení nenechává se tak snadno zmanipulovat jinými osobami.

Při kritickém myšlení se postupuje krok za krokem, obdobně jako při různých seminárních pracích:

1. Přesné pojmenování, definování problému. (logické myšlení)
2. Shromažďování informací – vzpomínání co o problému víme, porozhlédnutí se po internetu, studování odborné literatury i příbuzných oborů – rozsah shromažďování inforrmací se odvíjí od závažnosti řešeného problému. (mezioborové myšlení)
3. Třídění informací – dělení na významné a nevýznamné, shlukování informaci do souvislejších celků - myšlenkové mapy (deduktivní myšlení)
4. Analyzování informací – cílem je jejich porozumění (analytické myšlení)
5. Syntetizování informací – vytváření představy celku, v němž všechny informace do sebe zapadají jako skládačka a vytváří ucelený obraz. (syntetické myšlení)
6. Nalézání řešení, hledání alternativních řešení a zkoumání předpokládaných dopadů řešení. (tvořivé myšlení, může se uplatnit i induktivní myšlení pro ukládání zkušeností)
7. Výběr optimálního řešení. (zodpovědné myšlení)

Při analýzách se položky rozkládají a zkoumají se jednotlivé části.

Kritické myšlení se rozvíjí pouze trénováním a praxi při zodpovědném přístupu. Při nezodpovědném přístupu k řešení problémů se jednotlivé kroky řešení prožívají negativně, proto se hledají zkratky. V osobním životě to není problém, ale v mnohých zaměstnáních ano.

Při syntézách se jednotlivé analyzované části skládají do uceleného funkčního obrazu, kde vše by mělo do sebe zapadat.

Neschopnost kritického myšlení může v práci vést k závažným chybným rozhodnutím a tím i ke ztrátě zaměstnání. Zde zaměstnavatelé nezohledňují, že to zaměstnanec myslel „dobře“. Myslet pouze v dobré víře neznamená být v práci schopný. Proto by měli studenti na svých seminárních i diplomových pracích pracovat samostatně a zodpovědně – je to trénink do praxe.

Pomalé introverzní - charakteristické pro kritické myšlení

Z pohledu rychlosti dělíme způsoby myšlení na rychlé a pomalé. Rychlý způsob myšlení se vyznačuje intuitivnosti, kdy řešení nalézáme na základě asociací, zkušeností, potřeb, stereotypů. Pomalý způsob myšlení je rozumový, při něm o problémech více přemýšlíme.

Samostatnou kategorií je biologická frekvence myšlení, dá se měřit. Mnohdy jde o charakterový rys, někdo celkově myslí pomaleji, jiný rychle. Biologický rytmus myšlení se zvyšuje při stresech a zpomaluje při únavě či smutku. Mění se i s denní dobou, večer se zpomaluje.

Biologický rytmus myšlení má významný vliv na sklony k určitému způsobu myšlení. Při stresech osoby mají sklony více užívat proces rychlého myšlení. Večer při pomalejším rytmu mají mnoho osoby zvýšené sklony k pomalému procesu myšlení. Z biologického pohledu je večer časem rozjímání, zhodnocování uplynulého dne a plánování na den nový.

Rychlý způsob myšlení nám pomáchá s situacích, kdy se musíme rychle rozhodovat, například při řízení auta, při vážném úrazu, v různých konfliktních situacích, atd. Velmi rychle se musí mnohdy rozhodovat učitelky v mateřských školách, dispečeři, hasiči, …. Nevýhodou rychlého myšlení jsou častější chybná rozhodnutí, zejména při závažných, jako jsou smlouvy, volba zaměstnání, řešení rozpočtu, …

Pomalý způsob myšlení zapojujeme v běžném životě, kdy je potřeba zvýšené pozornosti, jako je zaparkování auta mezi dvě jiná; při vaření podle nového receptu; při psaní úkolů z matematiky, fyziky, slohových, …

Při pomalém myšlení se zapojují jiné části mozkových struktur a těžiště pozornosti vědomí se přesouvá dovnitř psychiky. Pomalý způsob myšlení vyžaduje zklidnění mysli, utlumení toku asociačních myšlenek. To se dnes stává stále větším problémem, přibývá osob s roztříštěnou pozorností. K ní přispívají časté reklamy v televizi, některé činnosti na počítačích (mnohé hry, sociální sítě, stránky plné reklam odvádějící pozornost) a rušné prostředí plné podnětů – například puštěná televize při domácích pracích.

Ideálem je, když osoba dovede snadno přepínat způsoby myšlení (pomalý a rychlý) dle potřeb. Některé osoby nedovedou zastavit úprk asociačních myšlenek, nedovedou mysl zklidnit. Jejich mysl je jako dovádivá neposlušná opice. Dovedou se sice rychle rozhodovat, ale nedovedou již svá rozhodnutí rozumově usměrňovat. Například intuitivně si vezmou v obchodě na něco půjčku a teprve při splátkách si uvědomí, že na splácení nemají dostatek peněz. Nebo si v obchodě něco intuitivně koupí a doma zjistí, že to doma neuplatní.

Osoby, jejichž těžiště vědomí je převážně ve „vnějším“ prostoru (ve smyslovém vnímání), označujeme jako extroverty. Výborně zvládají rychle myšlení, ale nesnadno to pomalé – rozumové.

Osoby s těžištěm ve vnitřním vnímání svých prožitků označujeme jako introverty. Pro ně bývá nesnadné se rychle rozhodovat, zato oplývají pomalým myšlením. Jsou to osoby uvážlivé, někdy až strojené.

Mezi těmito typy existuje řada různých variant. Na ně má velký vliv výchovné prostředí a jeho změny v průběhu života.

Charakteristický rytmus myšlení i převládající způsob myšlení u osob se odráží v jejích rukopisech. Touto oblastí se zabývá klasická grafologie. Grafologické rozbory rukopisů mají vědecké základy.

Bolest při myšlení – proč mohou kritické myšlenky bolet

Při kritickém myšlení někdy osoba dospěje k poznatku, který je v rozporu s představou o své vlastní osobě a to zabolí.

Mezi základní psychické potřeby člověka patří kladná představa o své osobě, představa, že jsem „dobrý“. Negativní představa o své osobě nabourává psychické zdraví.

Při prožívaní rozumového poznatku o některé špatnosti u své osoby, spouští se psychický alarm - úzkost.

V části mozku zvané amygdala existují psychické programy, z části dané geneticky a z části vytvořené osobními zkušenostmi. Tam je zásobník modelových situací, kdy hrozí nějaké nebezpečí.

Alarm se spouští při setkání s predátorem, při prožitku, že jsme zabloudili, při představě ztráty zaměstnání, při představě propadnutí u zkoušky, ale také při představě, že naše chování je „špatné“.

Při spuštění úzkosti se mění biologický režim těla i psychiky tak aby osoba byla preventivně připravená na boj nebo útěk. V amygdale se nerozlišuje, zda jde o ohrožení života, ztrátu zaměstnání či psychický vnitřní konflikt. Při silných úzkostech se stahují mezižeberní svaly natolik, že způsobují bolest na hrudi.

Proto při určitých závěrech kritického myšlení může se spouštět úzkost a tím i bolest na hrudi. Například při poznatku svého velkého omylu, při poznatku špatnosti svého chování či špatnosti některého svého činu.

Jako protiváha existuje řada psychických obranných procesů, které odstraňují nebo mírní úzkosti: racionalizace, bagatelizace, vytlačení z paměti, ignorování, smíření se s realitou, přenos negativního poznatku na druhé osoby („Jsem dobrý, protože druzí jsou horší.“), únik (vyhýbání se situacím vyvolávající úzkosti) aj.

Mezi bolestná témata patří prožívání velké neopětované lásky, představa vlastní smrti, ke které jednou nevyhnutelně dojde. Pro egoisty je to představa splynutí s masou.

Ovlivňování kritického myšlení psychickým prostředím

Zde jde o tzv. vliv subjektivity na kritické myšlení, které by mělo být objektivní. Snadno řekne, nesnadno činí. Některé osoby si dovedou udržet nadhled nad svými emocemi a city. Jiné jsou otrokem svých emocí a citů.

Zvláštní kategorii jsou osoby bez emocí, které ani v mezních situacích neprožijí emoce jako je strach, zlost, smutek, radost – označují se jako psychopati. Někteří jsou osobám nebezpeční, jiní jsou společnosti prospěšní. To záleží na tom, jaké morální kodexy se jim vštípily v raném dětství.

Nebezpeční jsou ti, kteří svůj životní cíl vidí v hraní her s lidmi. Zkoušejí, jak se s lidmi dá co nejlépe manipulovat. Zkoušejí, nakolik se lidé nechávají zmanipulovat, v krajnosti manipulacemi přimět k sebevraždě. Pro jiné je hrou kariérní růst, dovedně vytváří svou masku odbornosti a nenápadnými intrikami se zbavují konkurence. Zejména v politice se dovedou probojovat až na vysoká místa.

Někteří psychopaté jsou pro společnost velmi užiteční, protože nemívají strach. Jsou ochotni jít do takových nebezpečných situací, kdy jiný by ztuhl hrůzou. Nají své uplatnění u profesionálních hasičů a záchranářů, kde se často dostávají do situací ohrožující jejich vlastní život.

Při kritickém myšlení prožitky libosti a nelibosti ovlivňují výběr výchozích informací, kdy informace vyvolávající nelibost se spíše vylučují. Rovněž závěry vyvolávající nelibost se mění tak, aby se nelibost zmenšovala.

Emoce, city, pocit vitality aj. vytváří prostředí, v němž přemýšlíme:

Úzkost

zvyšuje sklon přemýšlet o drobných problémech jako by to byly velké. Úzkosti mnohdy vedou k pedanterii.

Zlost

zvyšuje sklon myslet rychle a hledat rázná řešení bez domýšlení.

Smutek

zvyšuje sklon přemýšlet skepticky, přeceňuje rizika. "Jestli půjdu volit či ne, stejně nic nezměním. Tak proč jít k volbám?"

Radost

zvyšuje sklon přemýšlet optimisticky, podceňuje rizika. "Ve volbách každý hlas je dobrý, půjdu volit."

Velmi silné emoce

člověk přestává rozumově myslet a začne jednat a chovat se pod vlivem emocí. Na sociálních sítích lze často pozorovat myšlení ve vleku emocí, což se projevuje pouhými emotivními výlevy bez rozumového zdůvodnění.

Velmi malá sebedůvěra

Příklad myšlení: "Myslím si, že mám sice dobrý nápad na zlepšení práce, ale určitě nebude tak dobrý, jak si myslím." Velice často nepřijde za partnerem či nadřízeným se svým nápadem, i když by byl sebelepší.

Nezdravě velká sebedůvěra

Příklad myšlení: „To, že můj nápad neuspěl, není moje chyba. Měli mne na chybu upozornit.“ Prostě zdary jsou vždy jeho a za všechny nezdary mohou druzí. "Že včas upozorňoval? Měl upozorňovat důrazněji."

Bez mantinelů může být i kritické myšlení

Pro ryze logicky myslící osoby je tato kapitola nepochopitelná, možná jednou pochopí.

Současné vzdělávání ve školách je založeno především na vštěpování šablon, mantinelů co je a co není možné. Řada nových objevů spočívala v překročení těchto pomyslných mantinelů. Žáci se často učí konkrétním metodám tak, že jim stačí dosazovat proměnné, aniž by vnitřně porozuměli učivu. Přírodní i sociální zákonitosti jsou jim předkládány hotové, tím se rozvíjí pouze reprodukční inteligence.

Předkládání hotových informací vede u žáků k vyhasínání geneticky dané potřebě zkoumat nové, objevovat nepoznané. Žákům se vtiskují mantinely poznávání. To je důvod, proč na největší objevy přicházeli laici, amatéři. Ti mnohdy překračují „vědecké mantinely“, protože o nich neví. Někteří uspějí a je z toho „objev“.

Sokratovo učení je založeno na jiných zásadách, jeho způsob výuky je náročný na čas a na vysoce rozvinuté vlastní rozumové schopnosti. Určitou pedagogickou manipulací (pozitivní) Sokrates naváděl své žáky, aby sami objevovali určité zákonitosti a vnitřně porozuměli jim - "Aha, tak je to, už tomu rozumím." Vedl své žáky k rozvíjení myšlení vhledem - osobním prožitkem, který je slovy nepřenositelný. To je také důvod, proč nezanechal po sobě své učení v psané podobě.

„Vím, že nic nevím.“

Často denně chodíte kolem nějakého stromu a říkáte si, tento strom znám. Víte skutečně co je to za strom? Je rozdíl poznávat konkrétní strom podle tvaru a místa nebo vědět o stromu všechny informace. Skutečně znát strom znamená víc než jen pár povrchních informací. Jsme schopni znát všechny informace o stromu?

1. Co to je za druh, jaké má listy, plody?
2. Odkud pochází?
3. Jaké jsou vlastnosti jeho dřeva? O to se zajímají zejména stolaři.
4. Jaký je průběh života stromu? V letokruzích lze číst zajímavé informace o životě stromů. Samostatná oblast poznávání.
5. Jaký je život v koruně stromu? O to se zajímají biologové, hnízda ptáků, hmyz, škůdci.
6. Jaký je přínos stromu pro včely? O to se zajímají včelaři.
7. Jak je strom zajímavý z estetického pohledu? To bývá zájmem malířů a fotografů.
8. Neohrožuje lidi? To zase zajímá osoby zajímající se o bezpečnost: není kmen prohnilý? Nehrozí pády suchých větví? Nezasahují větve do elektrického vedení?
9. Je-li strom v blízkosti menší budovy, neohrožuje statiku budovy? O to se zajímají statici, kořeny mohou porušit základy budovy.
10. Odkud strom pochází, kdo ho zasadil a proč?
11. Jaké má plody? Dají se zužitkovat?
12. Jak a kdy kvete? Je cizosprašný, dvojdomý?
13. Dá se na něj vylézt? Častá myšlenka dětí.
14. Jaká je koruna, štíhlá, rozložitá, ….?
15. Jaký je kořenový systém stromu, kořeny jdou hodně do hloubky, nebo jsou spíše povrchové?
16. Jakou má spotřebu vody, je hodně náročný na vodu? Toto zajímá zahradní a parkové architekty.
17. Koho poslechnout? Hlas rozumu říká, „poslechni hlas srdce“. Hlas srdce říká, „neposlouchej hlas rozumu“.
18. …

Je ještě řada dalších otázek ohledně jednoho jediného stromu. Znáte dokonale ten svůj strom? Obdobné je to u osob, řekne-li někdo o nějaké osobě „toho znám“, může jít o pouhé zařazení této osoby do nějaké kategorie: soused, kolega, vzdálený příbuzný, prodavačka, kadeřnice atd. Přitom nezná charakter a život dané osoby. Někteří rodiče ani neznají plně své děti.

Když jiný člověk řekne „toho znám“, může to znamenat, že o osobě ví mnoho informací jako je úroveň spolehlivosti, pečlivosti, tvořivosti, zábavnosti, emoční a rozumové inteligence, odbornosti, sociálnosti atd. K tomu chování v běžném životě i v kritických situacích, chování k druhým lidem atd. avšak ani ten nebude znát osobu dokonale.

Při hlubokém zamýšlení člověk obvykle zákonitě dospěje k prožitku, že nikdy nedojde k dokonalému komplexnímu poznání: "Vím, že nic nevím." Je rozdíl jestli to někdo říká jako frázi, příklad logického nesmyslu nebo jako slovní vyjádření hlubokého prožitku.

• Břehy svazují řeku do koryta. Velkou vodu však v korytě neudrží.

Příkladem myšlení bez mantinelů je tzv. Kolumbovo vejce: „Jak postavit vajíčko na špici?“ Myšlení bez mantinelů umožnilo Kolumbovi nalézt jednoduché řešení, které osoby s mantinely vnímají jako geniální, viz Wikipedie. Kolumbus se stal "Kolumbem" tím, že překročil tehdejší vědou vytvořený pomyslný mantinel světa a doplul do Ameriky.

Rozvíjení kritického myšlení – jsou to metodologie

Kritické myšlení se rozvíjí krok za krokem, je výsledkem řady nižších rozumových schopností. Kritické myšlení se nedá nabiflovat, nedá se koupit či dostat hotové darem. Nestačí si říci "budu kriticky myslet".

K rozvíjení kritického myšlení žáků a studentů slouží zejména slohové útvary jako je esej, referát, zamýšlení, úvaha,

Základem kritického myšlení je dětská zvídavost a kladení si otázek „A proč?“ Tím, že někteří rodiče a učitelé předkládají dětem hotové odpovědi, mnoho dětí ztratilo přirozenou radost z vlastního objevování, „Proč mám něco hledat, zkoumat, když se všechno dozvím a navíc se to musím učit?“

Reprodukční inteligence

Některé děti se začnou učit biflováním, což je snadnější cesta. Prostě si vštípí do paměti co nejvíce přesných matematických postupů. Rozvíjejí. Problém nastává, kdy k vyřešení úkolu je potřeba vlastní úsudek, zejména u slovních příkladů.

Tvořivá inteligence

Rozvíjejí ti žáci, kteří snaží se porozumět matematice a rozvíjejí schopnosti samostatně řešit matematické operace. Ti pak mají mnohem vyšší pravděpodobnost vyřešit úkol s variantou zadání, kterou nemají natrénovanou.

To, co jsou u počítače aplikace, to jsou ve velkém mozku schopnosti, jen nejdou koupit, volně si stáhnout, dostat darem. Prostě, nezbývá, než je natrénovat. Malé děti trénují s elánem a mají radost z každé své rozvinuté schopnosti. Některým to vydrží do pozdního věku. Ti se vyznačují i v pokročilém věku mladistvým myšlením.

"Kdo chce hýbat světem, ať nejprve hýbe sám sebou."

Sokrates

Sokrates učil své žáky prožitkem porozumění problémům. Pokud někdo měl nabiflovanou odpověď, Sokrates to snadno odhalil kontrolními otázkami. Takový žák se začal zaplétat do vlastních osidel. Komu to u zadaného tématu cvaklo "Aha, tak to je, už tomu rozumím", nevyvedly ho z míry žádné křížově kladené otázky a dovedl plynule odpovídat.

Žáci a studenti mohou i dnes pozorovat dva druhy učitelů a profesorů. Ti pedagogové, kteří sami plně neporozuměli učební látce, vyžadují při zkouškách citace z výkladů či učebnic.

Pedagogové, kteří porozuměli učivu do hloubky, dovedou rozpoznat, zda i zkoušený porozuměl učivu. Tak se stává, že zkoušený citující celé odstavce z knih dostane špatné hodnocení, protože nedovede rozumově odpovědět na kontrolní otázky.

Naopak zkoušený neoplývající výřečnosti, pokud dovede vlastními slovy odpovídat na kontrolní otázky, dostane slušnou známku. To je, když dobrý pedagog pozná, že zkoušený porozuměl základům učiva.

Avšak tentýž žák, u pedagoga, který sám plně neporozuměl učivu, dostal by známku horší, protože neodříkával látku.

Prosté otázky Sokratovské školy

1. Jak lze definovat naprosto přesnou hranici mezi dobrem a zlem?
2. Když vše má své klady a zápory, jaká negativa přináší radost?
3. Kde je přesná hranice mezi vychytralostí a chytrostí?
4. Kdyby v současnosti zázrakem přestaly existovat peníze, měli by všichni všeho dost?
5. Podle čeho poznáte přesnou hranici, kdy porušujete svobodu druhého?
6. Na okraji neobdělávaného pole začínají divoce vyrůstat stromy. Definujte hranici, kdy ze skupiny ojedinělých stromů se stane remízka.
7. Na lešení pracuje třináct zedníků. Přijde polír a zavolá: "Polovina dolů!" Kolik zedníků zůstane na lešení?
8. Šli dva. Prostřední zakopl. Jak je to možné?
9. Nakreslete trojúhelník, který má všechny úhly pravé. (po 90°)
10. Jak spravedlivě rozdělit třináct různě velkých jablek mezi pět osob?
11. Co bylo dříve, slepice nebo vejce?

Pro děti nelehké úkoly dávané rodiči – rodiče by měli více si uvědomovat význam svých slov.

"Zavři pusu a sněz tu polívku."
"Podívej se na tu špínu, co máš na zádech."
"Zmiz!"

Výuka matematiky matkou :-)

"Kolik chceš knedlíků?"
"Tři."
"Tady máš pět."

Nesnadné úkoly ze zenových škol (kóany) – rozvíjí myšlení překračující hranice rozumového myšlení.

• Jak zní potlesk jedné ruky?
• Mate láhev a uvnitř je kuře, které je dvojnásob větší, než je hrdlo láhve. Jak dostanete kuře z láhve, aniž poškodíte kuře nebo láhev?
• Poté, co vstoupíš do svého domu, nech, ať dům vstoupí do tebe.

Záměrně zde nejsou uvedené odpovědi. :-)