Web - Levicové obzory

 
28. 7. 2017

Předcházení negativním projevům skupinového myšlení


O B S A H

* Úvod

* Negativa skupinového myšlení obecně

* Negativní projevy skupinového myšlení

* Symptomy skupinového myšlení (příznaky)

* Příčiny negativních jevů skupinového myšlení

* Předcházení syndromu skupinového myšlení

* Z životních zkušeností

Úvod

Kolektivní - skupinoví myšlení sebou nese některá významná negativa, zejména když skupina je stálá či pod vlivem silné autority. Tyto negativa lze utlumovat, je však potřeba o nich vědět. Za skupinové myšlení se alibisticky schovává mnohdy řada členů skupiny: "Já za to nemohu, tak rozhodli ostatní."

Samozřejmě, skupinové myšlení má i své klady. Již v dávné minulosti existovaly rady starších. Uznávalo se, že starší bývají všeobecně zkušenější a více hlav pohromadě znamená více rozumu. Ze stejného principu dnes lidé ustavují různé výbory, ve firmách ustavují řešitelské kolektivy či svolávají různé rady či porady.

Negativa skupinového myšlení obecně


Někdy se tomu říká skupinová hloupost, stupiditu. Mnohdy i vysoce vzdělaní a vysoce postavení lidé podléhají skupinovému myšlení.

Zkoumání v této oblasti spadá do sociální psychologie. Je to věda o chování, prožívání a zkušenostech jednotlivce ve společnosti. Zkoumání se provádí nejčastěji experimenty. V podstatě spojuje dva obory: psychologii + sociologii.

Například na schůzi se rozhodovalo, zda udělat mítink nebo ne. Všichni hlasovali, že jsou pro. Dle anonymní ankety většina si osobně myslela, že to bude fiasko jako minule a neměl by se děla. Avšak většina se domnívala, že ostatní mítink chtějí, tak hlasovali pro - podrobili se domnělé většině.

Negativní projevy skupinového myšlení


Hodně členů skipin se obvykle domnívá, že mnohé udělají "ti druzí". Neuvědomují si, že sami jsou těmi druhými.

Neúplný přehled alternativ
Obvykle se ke schválení předkládá jen jedna alternativa, viz konference a sjezdy.
 
Neúplný přehled cílů
Nikdo neudělá celkovou analýzu komplexnosti a významnosti stanovených cílů. Všichni spoléhají, že to již někdo udělal.
 
Opomenutí prozkoumat rizika akce
Členové často spoléhají na to, že to již udělali druzí, proto sami rizika nezkoumají. Neptají se, zda byla rizika někým analyzována, aby to sami nedostali za úkol.
 
Opomenutí hlouběji zhodnotit ostatní alternativy
Většina nemá motivaci hlouběji zkoumat ostatní alternativy, slepě věří ve správnost kolektivního rozhodnutí. V případě dotazu, zda byly zhodnoceny ostatní alternativa to může dostat sám za úkol, nebo bude ponížen otázkou: "Tys to neudělal?"
 
Slabé vyhledávání informací
Jednoznačné spoléhání na druhé.
 
Absence náhradních plánů
Některé skupiny pracují spíše formálně bez většího zájmu, nevidí důvod natahovat rozhodování.
 
Konzervativnost
Při zaběhnutých stereotypech ve skupině se tyto berou jako správné a odchylky od nich se vnímají negativně, proto se nepohodlné názory odstraňují manipulativními praktikami, například:

  Bagatelizace
"To je nepodstatné."
 
Snižováním autority novátora
"Jsi mladý, ty tomu ještě nerozumíš."
"Kdybys studoval marxismus jako my, tak změníš názor."
"Až budeš ve straně pracovat tak dlouho jako já, pak teprve budeš moci o tom mluvit."
 
Přímý tlak
"Všichni jsou jiného názoru, měl by ses přizpůsobit."
"Měl bys více respektovat schválené dokumenty."
 
Argumentace v kruhu
"Je to dobré, protože ostatní říkají: je to dobré."
  1. Předseda výboru přednese svůj názor.
  2. V diskuzích mezi sebou se členové zaštiťují předsedovým výrokem a členové nabudou postupně dojmu, že většina souhlasí s předsedovým výrokem.
  3. Předseda v diskusích slyší potvrzování svého názoru, proto se ubezpečí, že jeho názor je pravdivý: "Členové výboru potvrzují, že mám pravdu."
 
Vliv mentality na rozhodování
Převládající nálada a vztah členů ke skupině, silně ovlivňuje rozhodování skupiny. Ve skupině se vliv nálady zesiluje. Například při optimismu se více riskuje. Vlivem skupinového faktoru skupina volí riskantnější řešení, než by zvolila většina členů, kdyby byli sami v této situaci a rozhodovali by se za sebe. Pokud ve skupině vládně silná skepse, skupina má sklon k pasivitě - syndrom vyhoření. Zde mnoho nepomohou pouhé apelace. Zde pomůže zvedat optimismus u členů, pak sami začnou být aktivní.

Symptomy skupinového myšlení (příznaky)


  • Iluze o nezranitelnosti, neporazitelnosti skupiny
  • Nepochybná víra ve vlastní morálku skupiny
  • Kolektivní racionalizace rozhodnutí skupiny
  • Sdílené stereotypy ve skupině
  • Autocenzura - Členové se chovají a jednají tak, jak si představují, že se chová a jedná většina skupiny.
  • Iluze jednomyslnosti - Když všichni hlasují pro, neznamená to, všichni jsou přesvědčeni o správnosti rozhodnutí skupiny.
  • Ochranářství skupiny - Samozvaní ochránci skupiny, chrání skupinu, ideje skupiny, před negativními informacemi. K ochraně užívají řadu manipulativních praktik.

Příčiny negativních jevů skupinového myšlení


Hlavní příčiny negativních projevů skupinového myšlení:
  • Vysoká skupinová soudržnost
  • Přesvědčivá síla vůdce skupiny nebo ideje
  • Direktivní vůdce
  • Izolace skupiny od informací z vnějšku
  • Skupina je pod tlakem a je potřeba rozhodnout rychle
  • Dlouhodobá stejnorodost skupiny

Předcházení syndromu skupinového myšlení


* Vůdce skupiny se chová nestranně, nekritizuje unáhleně vystupující, se svými názory vystupuje až poslední.

* K rozhodování ve skupině předkládat alternativní řešení.

Větší skupina se při řešení problému rozděluje na menší pracovní skupiny, které paralelně vypracovávají návrh na řešení, ke schválení se předkládají alternativy. Pokud se jedná o významné rozhodnutí na úrovni ano či ne, jedna skupina se pověří hledat argumenty proč "ano" a druhá argumenty proč "ne". Pak teprve dojde k samotnému skupinovému rozhodování ano či ne. V praxi obvykle většina se automaticky přiklání k návrhu předsedy nebo výboru.

* Obměňovat vedení skupiny.

Při pozvolném obměňování členů skupiny dochází k přejímání zlozvyků novými členy, nepřijme-li je ze skupiny vyloučen.

* Probírá-li se významné rozhodnutí, samotné rozhodnutí nechat na další setkání.

* U významných problémů zařazování anonymních anket, i když to je jen jedná otázka.

* Má-li skupina rozhodovat, nepřetěžovat ji dlouhým monotónním řečněním.

   Nejlépe se dá negativním projevům skupinového myšlené předcházet kritickým myšlením. Dlouhodobý poslech monotónních řečníků utlumuje kritické myšlení, posluchači pak obvykle přestávají kriticky myslet a začnou informace přebírat nekriticky.

* Nedávat za úkol řešit problém automaticky tomu, kdo na problém upozornil.

* Člen skupiny má dostávat vždy konkrétní odpovědi na své podněty.

Pokud dostává neurčité odpovědi jako "podnět bude/byl zohledněn při rozhodování výboru", člen začne ztrácet zájem se angažovat ve prospěch skupiny.

Z životních zkušeností


Mně osobně se stále vyplácí klást si příležitostně otázky a popřemýšlet o nich jako:

  1. Chovám se ve skupině přirozeně nebo ve skupině se snažím vypadat tak, jak si přeje skupina?
  2. Odpovídají mé názory realitě?
  3. Při nepříjemném pocitu z někoho: "Nechce se mnou manipulovat?
  4. Při sporu v diskusi, kdy si druhý stojí pevně na svém: Díváme se na problém ze stejného úhlu, užíváme stejné pojmosloví?
  5. Když mi nezapadají nové významné informace do celkové představy o světě: Kde je problém? Vážím pro a proti:
  • Přijmout novou informaci a provést korekci své představy.
  • Informaci odmítnout jako nespolehlivou, zavádějící, chybnou, …
  • Vážení odložit na dobu, kdy budu mít více informací.

Dnes si uvědomuji, jak často jsem se choval pod vlivem skupinového myšlení, jak snadno jsem podléhal manipulacím. Ne vždy se mi vše daří podle ideálních představ, ale poznatky o skupinovém myšlení jsou pro mne vodítko.

Vše má své klady a zápory.
Klady je dobré vyzvedávat a zápory utlumovat.
Kde je hranice mezi kladem a záporem?


Autor:
Česká republika
Publikováno:
Aktualizováno: 25. 4. 2019
Publikoval: Stanislav Hendrych