Web - Levicové obzory

 
29. 07. 2017

Evoluce chování


Tuto kapitolu nechť nečtou vědci, jde o moje hypotézy a představy evoluce. Vycházím ze struktury lidského mozku. Jednotlivé vrstvy narůstaly během dlouhé evoluce. Samotná agrese jednoduchým živočichům zpočátku nebyla dána, kromě běžného potravního řetězce.

Teprve s rozvojem predátorů a potřebou ochrany teritoria se začalo rozvíjet agresivní chování u některých zvířat. Bylo to v rámci přežití druhu. Agresivní chování bývalo geneticky zakódováno.

U savců se rozvíjely emoce, mezi které patří zlost. To je emoce, která seřizuje tělesné pochody a mysl tak, aby savec byl ve své agresi ještě více agresívní. U této úrovně živočichů se dá hovořit, že agresivita je jejich přirozeností.

Jenže v rámci zachování některých druhů se začal osvědčovat život ve skupině. Silně agresivní chování není ve skupině žádoucí. Evoluce se nikdy nevrací zpět, pokud něco přestalo plnit svou úlohu, začne se to předělávat. Jak? Začaly se na genetické úrovni vytvářet předpoklady k rozvíjení tzv. vyšších sociálních schopností. Ty však se musí rozvíjet v procesu rozvoje. Zde dochází k velkým rozdílům mezi lidmi a tak máme jak agresivní tak mírumilovné osoby a většinu osob někde mezi tím.

Jak je to s přirozenosti agresivního chování u lidí? Myslím si, že zde většinu čtenářů zklamu. Dnes v době informačních zázraků lidé milují jednoduché atomické odpovědi "ano" či "ne". Takové zjednodušené myšlení je na úrovni dětí, které dovedou rozlišovat pouze dobro a zlo a nic mezi tím. V pubertě se děti učí rozvíjet přemýšlení na hodnoticích stupnicích - škálové myšlení. Ne všechny se to naučí.

Atomické odpovědi proto, že jde o nejjednodušší odpovědi. Nenašel jsem vhodný pojem pro odpovědi, kdy je souhlas či nesouhlas něčím podmíněn. V duchu tomu říkám podmíněné odpovědi. (Na internetu toto sousloví není běžně používáno, nenašel jsem výklad.) K porozumění také přispívá schopnost konvertibilního myšlení: Jeden problém zahrnuje vícero úhlů pohledů, vícero řešení. To se již blížíme holistickému myšlení.

1. Evoluční pohled

ANO, člověk má geneticky danou možnost projevovat zlost, ALE současně má dány předpoklady k rozvíjení sociálních schopností, které v mezilidských vztazích dovedou ovlivňovat zlost: sebeovládání, schopnost empatie, schopnost orientovat se v mezilidských vztazích, schopnost vyjednávat smířlivá kompromisní řešení, …

2. Vývojový pohled

Osobnost člověka se vyvíjí a má v tom určitou posloupnost. Ta kopíruje evoluci. V kojeneckém a batolecím věku, kdy dítě ještě není komunikovat slovy, je pro něj zlost významným komunikačním prostředkem. Rodiče ví, že když dítě začne být zlostné, tak něco silně chce. Zlostnost je pro malé děti přirozeným projevem.

Dovede si představit, kdyby batole mělo sílu dospělého člověka a rozzlobilo se? To by byla pro osoby v okolí katastrofa. To je jeden z důvodů, proč lidé mají tak dlouhé dětství, aby se naučili zvládat emoce a rozvinuli vyšší sociální schopnosti a dovednosti. Zvýšené sklony ke zlosti u dospělého člověka již nejsou přirozeností.

ANO, pro člověka je přirozené agresivní chování, ALE v raném dětství nebo při ohrožení života. Zvýšená agresivita u dospělých bývá projevem sociální nevyzrálosti, duševní poruchy či nemoci.

3. Personální pohled

Lidé jsou různí, jedni mají zvýšené sklony ke zlosti a druzí ne. Pro jednotlivé osoby je vnitřní přirozeností takové emoční a citové chování, kterému se navykly v raném dětství. Dá se říci, že takové chování se zakonzervovalo na úrovni nervových spojů. "Ve víně je pravda." Alkoholu odbourává zábrany a pod vlivem alkoholu se osoba začne chovat podle zakořeněných vzorců chování.

ANO, pro člověka je přirozené agresivní chování, ALE rozhodující je velikost sklonu ke zlosti, který zakořenil v raném dětství.

Mír a agrese


Mír je zde brán jako základní norma. Zkoumá se agrese. Jednotné pojmosloví (agrese, agresivita, násilí, militarita, militantnost, terorismus, mentalita) je základním předpokladem mezioborovosti mezi psychologii a sociologii, antropologii, politologii aj.

Dal jsem si práci s upřesněním pojmu "agrese" jako jevu, příčinám a souvislostem, a upřesňujících podhesel pro lepší porozumění agresi jako jevu a vytvoření základů další práce.

Využití je mezioborové, pro výzkumy v nepsychologických humanitních a sociálních vědách. Jednotný mezioborový výklad významných pojmů zabraňuje tvorbě paralelních pojmů, které vyvolávají dojem odlišnosti. Má práce je podrobně popsaná v příloze ve Wordu: stáhnout

Proč jsou stále války?


Po druhé světové válce si lidstvo myslelo, že se lidé z hrůz války poučí a brzy bude nastolen trvale udržitelný mír. Jako garance míru byla vytvořená mezinárodní organizace OSN.

Tak proč jsou stále války?

OSN? Z velké mezinárodní organizace se stal velký tygr, ale bezzubý. OSN je svou strategii neschopná nastolit trvale udržitelný mír. Stále přibývá konferencí, které se zabývají násilím, agresivitou, militantností, atd.

Jako příčinu neúspěchu v boji za mír vidím v malém zájmu veřejnosti i politiků řešit problém vědecky. Intelektuálně se řeší makro problémy a ignoruje se realita, že i ty nejsložitější věci se skládají vskutku z věcí nejjednodušších. I ty nejsložitější chemické sloučeniny se skládají ze tří základních částic: protonu, neutronu a elektronu. Co počítače, které řídí celé metro, nebo geniální internetová síť? I u těch nejsložitějších počítačů je základem nejobyčejnější informační jednotkou "0" a "1". Po internetu přijímáte samé jedničky a nuly. Tak je tomu i u složitých sociálních jevů, i u občanských a dobyvačných válek: za vším je základní jednotka - člověk.

Změňte chování jedinců a změníte chování celé společnosti. Klíčovou otázkou je, proč někteří lidé se chovají mírumilovně a jiní mají zvýšené sklony se chovat násilnicky? Z kvalitativního pohledu obvykle dojdeme k závěru, že toto ovlivňují všechny faktory. Zde je žádoucí kvalitativní pohled.

Jaký je vztah mentality obyvatelstva k občanským válkám?


Při hledání odpovědí narážím v současnosti na jeden velký společenský problém: nedostatečný zájem o mezioborovost. Psychologie se zabývá příčinami zvýšených sklonů k agresivnímu chování, avšak psychologie samotná se nezabývá příčinami celospolečenských jevů. (Pouze vlivem společnosti na osobnost.)

Politologové a sociologové (mimo antropologie) se zase nezabývají kvalitou jednotlivých osobností tvořící společnost a společnost vnímají spíše jako odosobněnou. Prostě postrádám mezioborový přístup k tak závažnému společenskému jevu jako je násilí v nejrůznějších podobách: šikana, domácí násilí, násilné kriminální činy, agresivní nepokoje, terorismus, občanské a dobyvačné války. Situaci komplikuje to, že mnoho osob se chová agresivně pod pláštíkem bojem za mír:

  • "Bombardujeme v rámci míru ."
  • "Aby byl mír, nejdříve je potřeba zmlátit některé lidi."
  • "Vyhlásili jsme válku v rámci míru."
  • "Jsem mírumilovný člověk, pokud jsem někoho zmlátil, tak jen proto, že si to zasloužil."
  • "V rámci zachování míru je potřeba preventivně zaútočit na nepřítele."

Zajímavostí je, že mentalitami se začali zabývat historici. Dokonce existuje vyučovací předmět "dějiny mentalit". Ale i ti zůstávají spíše jen na povrchu. Velkým problémem mezioborovosti je společný jazyk. Když se postupně mnohé vědní obory oddělovaly od filozofie, v rámci vlastního rozvoje začaly si vytvářet vlastní pojmosloví, vlastní úhly pohledu, prostě si začaly vytvářet vlastní svět. To vedlo k tomu, že ve slovníku politologie, sociologie, pedagogiky, filozofickém aj. není dobrý výklad pojmu "agrese" a souvisejících pojmů. To mne motivovalo k mé práci vytvořit slovníček k tématu agrese, násilí.

Heslo agrese a související podhesla


agrese
pojem v psychologii zavedli ve 20. letech 20. stol. S. Freud a A. Adler, je odvozen z latinského slova aggressió - výpad, útok; a. je neoprávněný útok, napadení, dobývání, může být primární (prvotní útok) nebo sekundární (reagování na útok protiútokem); agresí není nahodilé neúmyslné ublížení, poškození, zničení; agresivitou není samotná zlost, i když silná zlost často vyústí v agresi, vyústění zlosti v agresi není zákonitostí; původcem agrese je agresor; objektem agrese jsou konkrétní (věci, zvířata, osoby) nebo abstraktní množiny představující určitou skupinu osob (organizace, národ, stát, víra, ideologie, ekonomie určitého celku, aj.); specifickou agresí je autoagrese; podle charakteru může být a. ekonomická, fyzická, patologická, politická, psychická, vojenská, typická nebo smíšená; cílem samotné agrese je násilné škození (poškozování až ničení, násilné omezování, vyvolávání tělesné nebo psychické bolesti až zabíjení); motivace agrese jsou různé: a. motivované i a. nemotivované (viz); na sklony k agresím působí řada vlivů (viz dispozice k agresím); a. mívá různou úroveň, lze je dělit podle živosti (a. na neživé objekty, zvířata, lidi) nebo na sociální stupnici (viz agrese ve stupních);
 
agrese motivovaná
(nové sousloví) motivem může být: odstraňování překážek (překážky na cestě k uspokojování cílů, potřeb); obrana a ochrana; prospěch získaný agresí (loupeže, loupežné výpravy, dobyvačné války, zotročování, vydírání vyhrožováním agresí, získáni nadvlády); uvolnění nepříjemného psychického napětí (katarze); msta (u některých národů je i dnes krevní msta součástí kultury); zábava k zahánění nudy (objevuje se v souvislosti se šikanou, agresor bývá obvykle sociálně velmi nevyzrálý až psychopatický); citové uspokojování (fascinace násilím, masochismus, sadismus, pocit sounáležitosti s obětí aj., pro některé agresivnější děti je tělesný výprask citovou odměnou); řešení mezilidských konfliktů (napodobování zejména malými dětmi, navyklý styl řešení, když dochází rozumové argumenty a vzbuzuje se zlost); donucení (forma šikany, nátlak při krevní mstě, donucení vojáka bojovat); odstranění samotného problému (zničíme to, co nám nejde, co nedovedeme vyřešit); a. může být i sexuálně motivovaná; jednotlivé motivace se mohou vzájemně prolínat;
 
agrese pasivní
je to u osoby (agresor pasivní), která při agresi je pasivní, avšak na agresi má svůj podíl; např. 1. nezastavila agresi, i když mohla, 2. sama agresi vyvolala a pak z toho těží (libuje si ze svých intrik, libuje si v pohledu na trpící oběť, staví se do role oběti a nechává agresora potrestat), 3. obhajuje agresora;
 
agrese primární
(nové sousloví) prvotní neoprávněný útok, na který může navazovat protiútok (sekundární agrese);
 
agrese samoúčelná
(nové sousloví) nemotivovaná, obvykle jde o agrese s vyloučením vědomého rozhodování; příčinou bývají některé psychické nebo tělesné nemoci, bezprostřední ventilování zlosti při sníženém sebeovládání nebo při afektu;
 
agrese sekundární
(nové sousloví) agresívní reakce na předcházející (primární) agresi; sekundární a. může být oprávněně přiměřená nebo neoprávněně silná; hranice oprávněnosti je proměnlivá v prostoru a čase;
 
agrese skupinová
skupina osob vystupuje navenek jako agresor, i když agresory nemusí být všichni členové skupiny; při větším počtu agresorů ve skupině dochází ke vzájemné podpoře agresorů a tím se zvyšuje síla a nebezpečnost agrese; skupinový faktor se násobí u davu;
 
agresor
útočník, napadající, dobyvatel provádějící agresi buď primární agresi nebo protiútočník (obránce, oběť) provádějící neoprávněně silnou sekundární agresi; agresorem může být osoba, skupina osob (kolektiv, zájmová skupina, instituce, hnutí, umělá skupina) dav, národ nebo stát; své oběti si vybírá 1 cílevědomě (může jít o konkrétní oběť nebo oběť určitých znaků) 2 náhodně (zejména u agresí pod vlivem silných citových hnutí, agrese nemotivovaná);
 
agresor pasivní
(nové sousloví) neprovádí samotnou agresi, ale podílí se na ní tím, že s ní souhlasí nebo ji nepřímo sám vyvolal (viz agrese pasivní); motivace bývají obdobné jako u agresorů samotných (viz agrese motivované);
 
autoagrese
(sebepoškozování) forma agrese, kdy jedinec poškozuje sám sebe (od tetování přes polykání předmětů, úrazy až k sebevražedným pokusům horní hranicí je až suicidium (sebevražda);
 
autoagresor
(novosloví) osoba provádějící agresi vůči sobě (autoagrese);
 
dispozice k agresím
obecně se dá říci, že člověk má dispozice k agresím; zvýšené sklony k agresím u osob jsou způsobovány určitými vlivy:

● biologické vlivy - genetická výbava, některé tělesné nemoci a některé druhy biologického poškození mozku;

● psychické vlivy (vnitřní):

• psychické prostředí (chronické emoce a snížený práh vzbuzování úzkostí a zlostí, citový chlad, psychické napětí (stres, frustrace);

• nerozvinuté nebo málo rozvinuté sociální schopností (empatie, emoční sebekontrola, schopnost orientovat se ve vlastním prožívání a tím i prožívání druhých);

• naučené agresivní vzorce chování;

• neuspokojené psychické potřeby (bezpečí a jistoty, spokojenost s vlastním životem, citové uspokojování, pocit sociální sounáležitosti a seberealizace);

• některé psychické poruchy a nemoci;

● sociální vlivy (vnější):

• veřejná propagace agresí (násilí) v televizi, filmech, počítačových hrách;

• společensky uznávané agresivní řešení mezilidských konfliktů;

• považování projevů zlosti jako projevy zdravé životaschopnosti;

• udržování agresivních kulturních zvyků (agresivní zápasy, rituální veřejné zabíjení zvířat, veřejné opěvování agresorů);

• společensky uznávána krevní msta (stále se společensky uznává v některých zemích);

• nedostatečně funkční právní systém;

• členství v agresivní skupině (s agresivní mentalitou);

• špatné životní podmínky apod.;

skupina umělá
(nové sousloví) skupina osob uměle vytvářená podle určitých kritérií za účelem analyzování zákonitostí, monitorování vývoje či geografické zkoumání; kritéria bývají u dotazníků v třídicích otázkách, které zjišťují u respondentů pohlaví, věk, vzdělání, zaměstnání, rodinný stav, kraj, velikost obce aj.; umožňují tak hledat zákonitosti, mapovat a následně monitorovat vývoj; umělou skupinou je i skupina experimentální.

Seznam pramenů


[1] Bales, K.: V otroctví stále žijí miliony lidí po celém světě. URL: https://www.online.muni.cz/veda-a-vyzkum/8632-v-otroctvi-stale-ziji-miliony; 11. 01. 2017

[2] Hartl, P.: Psychologický slovník. 2. vyd. Praha: vydal Jiří Budka, 1994, ISBN 80-90 15 49-0-5, 2. vydání

[3] Hendrych, S.: osobní poznámky z přednášek o psychologii (o psychickém prostředí, emocích, citech, psychických potřebách aj.)

[4] Internetový vyhledávač Seznam. URL: https://www.seznam.cz; 23.02.2017

[5] Jandourek, J.: Sociologický slovník. Praha: Portál, 2001, 1. vyd.

[6] Jílková, M.: "Velikovslá: Že je to tyran, jsem poznala příliš pozdě. URL: http://zpravy.idnes.cz/velikovska .... 11. 01. 2017

[7] Kábrt, J.; Kucharský, P.; Schams, R.; Vránek, Č.; Wittichová, D.; Zelinka, V.: Latinsko/český slovník. 1. vyd. Praha: LEDA, 2000, ISBN 80-85927-82-9

[8] Kolektiv autorů Wikipedie: Internetová encyklopedie Wikipedie. URL: https://cs.wikipedia.org/wiki/ přečteno 11. 01. 2017

[9] Kolektiv autorů: Filosofický slovník. 2. rozšířené vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2002, ISBN 80-7182-064-4

[10] Kolektiv autorů: Malý encyklopedický slovník. 1. vyd. Praha: Academia, 1972

[11] Kolektiv autorů: Malý slovník společenskovědních pojmů. 1. vyd. Praha: Futura, 2004, ISBN 80-85523-99-X



Autor:
Publikováno:
Aktualizováno: 14. 4. 2019
Česká republika
Publikoval: Stanislav Hendrych