Jak (ne)vychovat z dítěte agresora

Je s podivem, kolik mírumilovně orientovaných rodičů, i když chtějí mít z dítěte mírumila, realizuje řadu výchovných bodů pro výchovu agresora.

Společenský vztah k agresivnímu chování je proměnlivý v prostoru i čase, liší se i ve společenských skupinách. V mnohých arabských zemích je agresivní chování společensky vnímáno jako pozitivní projev zdravé přirozené síly a projevy zlosti jako projevy Boží síly.

Agresivní osoby jsou v těchto zemích společensky uznávané a uznává se tam právo řešit mezilidské konflikty zastrašováním násilím a silou. Mnoho lidí tam uznává zákon krevní msty - "krev za krev". V Evropě naopak agresivní chování je považováno za negativní projev špatného sebeovládání.

V Evropě závažné mezilidské konflikty řešívají soudy a krevní msta je postavena mimo zákon. V této oblasti jsou tyto kultury protichůdné. Taktéž je protichůdné hodnocení agresivity mezi mírumilovnými politickými stranami, hnutími a radikálními. (Radikálními nikoli z pohledu, že jdou ke kořenům problémů, ale že problémy řeší rázně až bezohledně násilně.)

Agresorem je zde myšlena osoba se zvýšenými sklony k agresivnímu chování a jednání. Položka agresivita je složitější, než je vnímána veřejností. Ani sociologie, pedagogika či politologie nemají shodné pojmosloví s psychologií, která má agresivitu nejvíce prozkoumanou. V odborných slovnících různých věd se pojmy vztahující se k agresivitě liší, proto přílohou je propracovaný malý slovníček.

Co se stane, když se v nějaké skupině koncentrují silní agresoři? Osobám pod 18 let nedoporučuji otvírat článek "Popraviště aneb Zpověď volyňského Čecha; vraždění pokračuje …"
olser.blog.idnes.cz

• Agresivita je u něho strategicky způsob řešení konfliktů. Pokud je nucen potlačovat svou zlost, pak v něm zlost se hromadí a hledá obětního beránka, na němž by svou zlost vybil. V některých agresívnějších společnostech to bývá kolektivní obětní beránek, obvykle nejslabší skupina společnosti, která se nedovede úspěšně bránit. Může jím být náboženská skupina, etnikum, rasa atd.
• Uznává sílu a neuznává smířlivé osoby, demokratické či liberální vedoucí. Mírumilovné osoby vnímá jako změkčilé, zbabělé, neživotaschopné (z fenomenologie vnímání). Nevěří v existenci silné mírumilovné osoby, že všechny zdravé osoby nejsou v jádru silně agresivní.
• Sympatizuje s idejemi obhajující rázná a násilná řešení konfliktů.
• Upřednostňuje společnost, kde se uznává mocenský řád až militantní zřízení.
• Pokud má chronickou zlost, nemívá nikdy výčitky svědomí. (Zlost vypíná úzkosti, které jsou základem výčitek svědomí. Není-li úzkost, nemohou být ani výčitky svědomí.)

Výchova vyhraněného agresora začíná již od batolecího věku. K výchově je proto potřeba, aby rodiče přistupovali k výchově zodpovědně již od batolecího věku a nenechali nic náhodě. Co se zanedbá, velmi těžce se napravuje.

a) Batolecí věk

• Plně uspokojovat všechny potřeby dítěte.
• Jídlo a spánek řídit zcela podle zájmů dítěte, prostě přizpůsobovat se dítěti, aby si navykalo vždy prosazovat své potřeby a neučilo se sebeovládání.
• Případné projevy zlosti dítěte doprovázet úsměvem.

b) Předškolní věk

• Navykat dítě, že své potřeby si musí prosazovat zlostí, proto nereagovat na prostá slovní přání, ale počkat, až bude dítě projevovat zlost a pak teprve uspokojit jeho přání. Zde není potřeba mít obavy, děti si na agresívní způsob prosazování svých potřeb rychle zvyknou.
• V žádném případě nerozvíjet u dítěte schopnost empatie, mohlo by pak mít zábrany při agresivním chování. Zdůrazňovat, že je v pořádku, když se agresívně chová vůči vrstevníkům či sourozencům.
• Chválit dítě za projevovanou agresivitu.
• Vštěpovat dítěti, že agresivní chování je projev zdravé vitální síly a neagresivní lidé jsou změkčilí a neživotaschopní.
• Na veřejnosti vždy obhajovat agresivní chování svého dítěte a za projevy agresivity vždy obviňovat druhé, nějaká záminka se vždy najde.

c) Školní věk

• Jakmile dítě nastoupí do školy, přejít z měkké liberální výchovy na tvrdou výchovu. Protože do té doby dítě nebylo zvyklé se podřizovat, začne se u něho rozvíjet vzdor - zlost, která je potlačována, kumuluje se. Tím se dosáhne trvalého prožívání zlosti, která se stane přirozenou součástí jeho osobnosti.
• Poskytnout dítěti nějakého obětního beránka, na kterém si mohou beztrestně vybíjet svou zlost. Například označit nějakou skupinu dětí, které může beztrestně bít, pro odlišnost víry či jiného přesvědčení, etnické skupiny, rasy, nebo jen původ z určité čtvrti.
• Postupně dítě seznamovat s idejemi povznášející agresivní chování jako nejvyšší projev lidské síly.
• Poskytovat dítěti hračky, počítačové hry, filmy s agresivní tématikou, kde vítězí vždy ti nejsilnější.
• Všechna mírumilovné ideje označovat jakou největší zlo, zhoubu lidstva.
• Ideální je stále udržovat dítě ve zvýšeném stresu neboť zvýšený stres zvyšuje sklony k agresivitě.

Zde je zajímavé, že rodičům podaří snadno vychovat z dítěte agresora, i když rodiče mohou mít mírumilovné chování. Zde není podmínkou být dítěti vzorem.

1. S tím, že lidé v okolí nebudou mít rádi rodiče agresora a budou mít mnoho problémů.
2. Až bude dítě silné, že rodiče přepere, počítat s domácím násilím, že kdyby dítěti někdy odporovali, tak je prostě bezohledně zmlátí, to v tom lepším případě.
3. Také je potřeba dopředu počítat, že v dospělosti rodiče proslaví tím, že se může iniciativně zapojit do nějaké teroristické skupiny, či skončí ve vězení.
4. Myslete kriticky a vše si ověřujte. Záleží jen na vás, jak se bude vaše dítě převážně chovat v dospělosti.