Levicové obzory

www.levice.info


Hierarchie webu
 ➔  Psychologie
 ➔  násilí
    Tlačítko e-mail   Tlačítko Facebook   Tlačítko Twitter
Tlačítko -šípka nahoru  

Násilí

Páchat násilí přináší mnohým zlostným pocit úlevy a slasti z násilí. Častá příčina násilí, šikany, mobbingu.

Stránka slouží pouze jako úvod do problematiky násilí. Informace berte s rezervou a ověřujte si je. Pro názornost jsou zde popisovány zidealizované krajnosti násilí a krajní typy osob. Když porozumíte krajnostem, Snadno si pak představíte stupnice násilí dle potřeb: od tří do sedmi. Kdo zvládne stupnice, může přikročit ke kombinacím příčin a následků násilí. Život je pestrý a přináší nepřeberné množství kombinací.

Co vypadá jako násilí, ale není násilí?

Kde je přesná hranice mezi nenásilím a násilím?

Sportovní bojové zápasy
Podmínkou je, že zápasníci mají své emoce pod kontrolou a nepodlehnou zuřivosti.
Výchovné plácnutí nemluvněte od batolecího věku
Batole přirozenou cestou samo poznává, co může a nemůže tím, že spadne či do něčeho vrazí a uhodí se, že když ublíží kočce, tak ho bolestivě škrábne apod.
    Výchovné plácnutí musí být je bezprostředně při nežádoucím chování, kdy překročilo určité bezpečnostní či výchovné hranice. Jinak si nedá dohromydy starší čin s plácnutím. Nesmí být bolestivé a nesmí být doprovázeno zlostí, jinak si bude dítě vytvářet negativní vztah k rodičům.
    Když začne dítě mluvit, začneme s ním o zákazech komunikovat. Rodiče by měli být schopni přiměřeně věku rozumově vysvětlit dítěti všechny své zákazy, jinak může dítě nabýt dojmu, že ho rodiče nemají rádi.
Dětské zápasy a škádlení
Tělesný kontakt děti uspokojuje. V dávné minulosti lidé sedávali na lavicích mnohdy namačkání jeden na druhého. Lidé jsou kontaktní tvorové, dáno geneticky. Při příjemných tělesných kontaktech se v těle uvolňuje hormon (tzv. sociální) vyvolávající dobrou náladu. Bylo to přirozené. To dnes dětem chybí.
    U chlapců mazlení s rodiči nebývá, proto v dnešní době chlapci mnohem více citově strádají, což vede k mnohým výchovným problémům: zvýšené zlobivosti, vzdorovitosti. Dlouhodobé citové strádání může být příčinou i některých psychických poruch. Některé děti se začnou citově uspokojovat projevováním násilí, šikanováním.
    Dětem je nezbytné vysvětlovat, jak poznají hranici, co je ještě škádlení a co je již ubližování. Hranici stanovuje druhé dítě, když začne dávat najevo svou nelibost. Problémem mnohdy bývá, že jedno dítě laškování stále bere jako hru, avšak druhé to prožívá jako šikanu.

Racionalizace násilí

Zákonitost: Každá osoba potřebuje mít kladnou představu o svém chování.

Člověk snadněji změní svůj názor, než své chování, proto si osoby obvykle rozumově zdůvodňují vlastní chování a odlišné odsuzují. Mírumilovné osoby uznávají mírumilovné chování a násilnické odsuzují.

Většina násilníků si své násilí rozumově zdůvodňuje. Lidský rozum umožňuje rozumově si zdůvodnit jakékoli činy. I úkladní vrazi dovedou si zdůvodnit své činy. Příklady obhajoby svého násilí:

  • „Zlost a projevy síly jsou přirozenosti člověka, proto se chovám přirozeně.“
  • „Já jsem dobrý člověk, jiní se chovají mnohem hůř.“
  • „Život je boj o přežití a přežívají jen nejsilnější. Musím být silnější než druzí.“
  • „Za to, že jsem ho zmlátil, si může sám. Neměl mne vyprovokovat.“
  • „Mám právo hájit si svou čest, i za cenu násilí.“
  • „Chtěl mne uhodit, tak jsem ho praštil dřív. Mám právo se bránit.“ (Přenos vlastního prožitku na druhé.)
  • „Svou ženu jsem zmlátil, protože ji vychovávám.“

Tolerance vůči násilí

Každá osoba má o něco odlišnější představu o hranici, kdy lze násilí ještě tolerovat a kdy již ne. Nemusí vždy jít o tělesné násilí, mnohdy bývá psychické násilí – vyhrožování, vydírání, nátlaky. Největší vliv na toleranci vůči násilí má rodinné prostředí. Pokud dítě vyrůstá v rodině, kde se častěji objevuje násilí, bývá v dospělosti tolerantnější vůči násilí. K větší toleranci přispívá i časté sledování filmů plných násilí.

Toto se projevuje u žen tak, že jsou tolerantnější vůči násilí svého budoucího partnera a přehlížejí signály o jeho násilnictví. To se pak plnou silou často projeví do dvou let po svatbě. Můžete pozorovat u mnohých žen, které se rozvedou kvůli násilnictví partnera, že si opět vyberou násilníka.

Společenská tolerance vůči násilí je velmi proměnlivá v prostoru i čase. Některé kultury dosud uznávají zlost a násilí jako projevy zdravé vitality. Empatické dítě chovající se mírumilovně je v takové rodině považováno za černou ovci a rodiče se za něho stydí.

V kulturách tolerantních vůči násilí, kde lidé považují za normální řešit mezilidské konflikty násilím, bývají často ozbrojené nepokoje až občanské války.

Politici často zaměňují následek za příčinu. Tvrdí, že občanské války v chudých zemích jsou zapříčiněny chudobou. Existují však země chudé, kde občanské války nejsou. Pokud by příčinou násilí byla chudoba, pak by nejagresivnějšími osobami byli bezdomovci. Není tomu tak. Politici se mýlí, zlost a násilí výrobě ani obchodu neprospívá, proto tyto kultury bývají velmi chudé.

Problémem bývá střet agresivní s mírumilovnou kulturou, existuje mezi nimi nesmiřitelný rozpor. Osoby z agresivní kultury považují obyvatelé neagresivní kultury za podřadné, neživotaschopné. Proto považují za správné si je podmanit či vyhubit. K tomu přispívá i jimi uznávaná ideologie či náboženství.

Proč jsou tresty za násilí málo účinné?

Zlost je emoce vyvolávaná v přírodě v mezních situacích, mobilizují se síly k destrukci bránicí uspokojení potřeb zdoláním nějaké překážky nebo při ohrožení života vlastního či blízkých.

Zlost mobilizuje síly, soustřeďuje energii v krvi do svalů. Strach, úzkostí mohou tuto energii v mezních situacích brzdit, proto při nastartování zlosti se vypínají úzkosti, tím i strach. Proto osoby při zlosti nebo s chronickou (trvalou) zlostí nemívá výčitky svědomí ani obavy z něčeho. Proto nemají strach ani z trestů za násilné činy.

Při velké zlosti se ubírá energie i z velkého mozku, aby ji bylo co nejvíce ve svalech. Proto se osoby při zlosti cítí velmi silné. Avšak při ubrání energie velkému mozku osoby přestávají rozumově uvažovat a začínají se chovat pudově. Jejích chování při zlosti neovlivní ani nejpřísnější zákon.

To je také důvod, proč je zbytečné diskutovat s osobou, má-li zlost. Má zúžené myšlení, vnímá jen to své a jiné argumenty nepřijímá. Prožívání velké zlosti u osoby poznáte podle „hry“ mimických svalů, k jejich cukáni. I když taková osoba se může chovat mírumilovně, ale je to silně „natlakovaný parní kotel před výbuchem“. Výbuch zlosti může způsobit i bezvýznamná maličkost a zlostná osoba ztrácí nad sebou kontrolu.

Psychické příčiny násilí

Psychika osoby a podněty vyvolávající násilí, to jsou dvě samostatné položky. Stejné podněty mohou nechávat jeny osoby klidné a u jiných vyvolat zlost, hněv. Příčiny zlosti jsou vnější a vnitřní – psychické. Výčet se týká psychických vnitřních příčin zvyšující pravděpodobnost vyvolávání zlostí.

  • Snížený práh vyvolávání zlosti – z klidu rychle vzplane jak věchet slámy.
  • Silný stres – psychické napětí zvyšuje citlivost na podněty.
  • Libost ze své síly při zlosti.
  • Libost z ubližování druhým – oxytocin při pozorování trpících při vlastním utrpení. Zvláštní situace, kdy vnitřně trpící začne prožívat souznění s pozorovanou trpící osobou a to začne uvolňovat do těla hormon oxytocin. Ten vyvolává pocit slastné dobré nálady až euforie.
  • Libost z ventilování vlastního velké psychického napětí, které vyvolává nervozitu a nelibost. Je více osob, které navyknou vybíjet se na svých obětních beráncích. Jimi mohou být neživé předměty, bezbranná zvířata či slabší osoby.

V některých agresivnějších kulturách mívají kolektivní obětní beránky. Tise něčím výrazněji odlišují a bývají v menšině, nemají možnost se bránit. Může to být menšinové etniku, stačí o něco odlišnější náboženství, barva pleti, příslušnost k nějaké skupině. Když se osoba vybije na kolektivním obětním beránku, tak často sklidí od kamarádů ještě pochvalu.

Typ oběti násilí

Bohužel společnost je jednostranně zaujatá vůči násilníkům a nezajímá se o příčiny, proč se oběť stává obětí. Některé osoby svým chováním a jednáním nepřímo provokují k užití násilí vůči nim.

a) bázlivé osoby – do nich si mnohdy rýpnou i mírumilovné osoby, prostě jim udělá dobře si rýpnout, aniž ví proč.

b) vylučující se osoby – to jsou osoby dávající najevo okolí, že jsou jiné, odlišné. Lidé obecně nemají rádi, když jim někdo dává okatě najevo, že je odlišný: velký šprt, pyšní se vzhledem, bohatstvím, postavením rodičů, příslušnosti k nějaké skupině, … Výjimkou jsou případy, když tato odlišnost je předmětem obdivu druhých – je silně individuální.

Pokud dochází ve škole k šikaně z výše uvedených důvodů, nepomůže pachatele trestat ani žáka přemístit do jiné třídy či jiné školy. Jeho vzorec chování i tam přivolá na sebe šikanu. Jedinou efektivní cestou je výchovou či převýchovou změnit vzorec chování „obětního beránka“ na zdravě sebejisté chování a šikana samovolně pomine.

Intrikáni násilí vyvolávají násilí záměrně

Intrikáni, manipulátoři, podněcovatelé násilí bývají okolím často vnímáno jako oběti. Nebývá vždy všechno tak, jak se na pohled jeví. Několik smýšlených příběhů, pokud se v nich někdo „pozná“, jde o náhodu.

Žena manipulátorka má vznětlivého partnera, který ji miluje. Přesně ví, jak ho vytočit natolik, že ztratí kontrolu a zbije ji. Příčinou násilí je v podstatě ona sama. Důvodů může být více:

  1. Může si v kruhu rodiny či kamarádek stěžovat na násilí svého partnera odměnou jí je slastný pocit pozornosti okolí a dělá ji dobře, jak ji všichni litují. Tím se sama citově uspokojuje.
  2. Partner po vychladnutí se ji prosebně omlouvá a začne jí dělat pomyšlení. Žena si pak vychutnává slastný pocit moci nad partnerem a plně ho ovládá. Když muž vychladne, žena proces opakuje.
  3. Má-li manipulátorka někoho, kdo ji bude bránit a utočit na partnera, využije ho jako nástroj pomsty na partnerovi. V krajnosti může být trestající osobou soudce.

Manipulátoři se vyskytují i mezi žáky. Slabší žák se může silnějšímu pomstít tak, že před příchodem učitele ho vyprovokuje ke rvačce. Učitel snadněji uvěří, že silnější napadl slabšího a potrestá ho. Učitel se tak nevědomky stal nástrojem pomsty.

Nebo manipulující žák nenápadně spřádá intriky, šíří nepravdivé informace, že jeho oběť pomlouvá žáka, který se nevědomky stává nástrojem pomsty. A když dojde ke rvačce, pravý pachatel z povzdálí libě přihlíží.

Existují i manipulátoři, kteří vyvolávají nepřátelství mezi jinými osobami jen pro svou zábavu. Berou to pouze jako hru, kdy výhrou je vyvolání rvačky a prohrou, když se rvačka nekoná. Tito manipulátoři bývají velmi inteligentní a je velmi těžké je odhalit. Naštěstí takových manipulátorů není mnoho.

Prevence násilí začíná u sebe

Typické osoby západních kultur sebe vnímají jako správné a žádají, aby se změnili ti druzí. Obvykle chtějí, aby se druzí lidé chovali podle jejich vlastních představ a neuvědomují si, že sami jsou těmi druhými.

Když se odvoláváme na změny u druhých, tak i ti druzí očekávají, že se změní ti druzí. Důsledkem je, že se nemění nikdo.

Osoby východních kultur si celkově více uvědomují s nadhledem, že samy jsou součástí kultury a se změnami je nezbytné začínat u sebe.

Když by každý začal s pozitivními změnami u sebe, tak se začne pozitivně měnit celá společnost. Možnosti:

Obecně je dobré být pánem situace

  • Při své zlosti upozornit okolí na svou zlost. Pokud pak přece jen po někom zlostně vyjedete, nebude si to brát osobně, ale ono vyjetí si dá do souvislosti s předcházející vaší zlosti.
  • Neustupovat násilníkovi, pokud to bezprostředně neohrožuje vlastní zdraví. Někdy je potřeba přiměřeně avšak jasně dávat najevo, když vás někdo opakovaně rozlobuje. Také mu vysvětlit příčinu, co tuto zlost vyvolává.
  • Při konfliktu s rozzlobenou osobou či se sklony ke zlosti zachovávat klid, nejlépe vyklidit pole.
  • Pěstovat zdravou sebedůvěru: umět vyhodnocovat s nadhledem a umět se nenásilně prosazovat a vyjednávat.
  • Nebrat zlost druhého osobně. Ve většině případů bývá příčina zlosti jinde. Zkuste zlostnou osobu pozorovat z povzdáli, často se ukáže, že se zlostně chová i k druhým osobám.

Osoby se sklony k násilí

  • Naučit se rozpoznávat vlastní zlost od zlosti druhých.
  • Při zlosti varovat okolí.
  • Bránit kumulaci zlosti.
  • Trénovat metody ventilovaní zlosti.
  • Při uvědomění si zlosti u druhé osoby si položit otázku: „Co když má zlost, protože já s ní mluvím zlostně?“.

Oběti násilí

  • Rozpoznávat příznaky zlosti u sebe i u druhých.
  • Při střetu s násilníkem odvádět ¨pozornost od zlosti k mírumilovným tématům.
  • Nedávat najevo strach, zaujímat pevné postoje, a vyrovnanou hlavu.
  • Vyhýbat se přímým očním kontaktům.
  • Neustupovat násilí vhodnými metodami – potřeba individuálního přístupu – obrátit se na odborníky, lze i anonymně.

Sociální prevence násilí – rodiče a učitelé

Výchova dětí v rodinách směřující k asertivní mírumilovnosti
Poznámky - více v knihách

Zdůrazňuji „asertivní mírumilovnosti“, to znamená zvládat zdravé sebe prosazování a vyjednávání bez prožívání zlosti a bez násilí či vyhrožování násilím.

Nedostatečně asertivní chování u osob vede u násilníků ke stupňování násilí, protože u neasertivních osob dosahují svého prostřednictvím násilí.

Tato zákonitost platí i ve vztahu dítě-rodič. Neasertivní rodiče mívají velmi liberální výchovu a obvykle ustupují násilí ze strany dítěte. Děti těchto rodičů brzy poznají, že si své potřeby mohou vyvzdorovat zlostí. A ustupování rodičů jen zesiluje zlostné chování dítěte.

Kritickým obdobím je předškolní věk, kdy na výchovu mají největší vliv rodiče. Zde platí zákonitost: Nepřiměřeně tvrdá nebo velmi liberální výchova vede ke zvýšené zlostnosti, což přetrvá i v dospělosti.

Věnovat pozornost mluví-li dítě o své potřebě, že něco chce, a vyřešit to co nejdříve slovně. Zda dostane, co chce, ale až za chvíli, či později. Nebo vysvětlit a konverzovat s dítětem, proč jeho potřeba nebude uspokojená – pak je nezbytné na neuspokojení trvat. Stačí dvakrát či třikrát porušit svůj zákaz uspokojení potřeby a již dítěti si uloží do paměti, že zákazy nejsou pevné a dají se zrušit.

Žádí-li dítě něco, neodkládat řešení, až si dítě začne prosazovat svou potřebu vztekle.

Citově uspokojovat své dítě, znát příznaky citového strádání u dítěte. Může se citově uspokojovat zlostným až násilnickým chováním.

Všímat si u malých dětí, kterým bojujícím osobám fandí. Fandí kladným nebo záporným hrdinům?

Dávat jasně avšak přiměřeně najevo, když dítě rodiče něčím rozzlobí. Dítě se tak učí poznávat zlost u druhých.

S předškoláky přiměřeně jejích věku mluvit o zlosti jako o přirozené emoci, proč lidé mívají zlost, jak se zlostí nakládat, jak poznat zlost u druhých a jak se k nim chovat.

Výchova dětí ve školách – součást prevence násilí

Žáci by měli ze školy vědět:

  • Co je to zlost – biologické opodstatnění;
  • Psychické příčiny zvyšující pravděpodobnost zlostí;
  • Projevy zlosti u sebe a druhých;
  • Nakládání se svou zlostí;
  • Výchovné chyby vedoucí ke sníženému prahu vybuzování zlosti;
  • Chování se k osobám se zlosti;

Odkazy na blízké stránky o násilí


Publikováno:
Aktualizováno: 14. 8. 2022

Publikoval: Stanislav Hendrych
Česká republika