NEUROPOLITIKA:
empatie → levice vs. nonempatie → pravice

NEUROPOLUTICKÁ STUDIE – název, autoři, kontakt

Název článku: IDEOLOGICKÉ HODNOTY JSOU PARAMETRICKY SPOJENY S EMPATIÍ NERVOVOU REAKCÍ NA ZÁSTUPNÉ UTRPENÍ

© The Author(s) 2023. Published by Oxford University Press.
Toto je článek s otevřeným přístupem distribuovaný za podmínek licence Creative Commons Attribution License (https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/), která umožňuje neomezené opětovné použití, distribuci a reprodukci na jakémkoli médiu za předpokladu, že je původní dílo řádně citováno."

Publikováno: 22. května 2023

Citace originálu: Niloufar Zebarjadi, Eliyahu Adler, Annika Kluge, Mikko Sams, Jonathan Levy, Ideologické hodnoty jsou parametricky spojeny s empatií nervovou reakcí na zástupné utrpení, Sociálně kognitivní a afektivní neurověda, svazek 18, vydání 1, 2023, nsad029, https://academic.oup.com/scan/article/18/1/nsad029/7175525

Kontakt:
Korespondence by měla být adresována: Jonathan Levy, Department of Neuroscience and Biomedical Engineering, Aalto University, Rakentajanaukio 2, Espoo 02150, Finland. E-mail: jonathan.levy@aalto.fi
Niloufar Zebarjadi and Eliyahu Adler přispěli k této práci stejnou měrou.

Abstrakt

Několik studií z politické psychologie uvádělo vyšší úroveň empatie mezi politickými levicovými (tj. liberály) ve srovnání s politickými pravicovými (tj. konzervativci). Přesto se všechny tyto studie opírají o vlastní zprávy, které jsou často omezeny subjektivní zaujatostí a konformitou se společenskými normami. Zde jsme testovali tuto domnělou asymetrii pomocí neuroimagingu: zaznamenali jsme oscilační nervovou aktivitu pomocí magnetoencefalografie, zatímco 55 účastníků dokončilo dobře ověřené paradigma neuroimagingu pro empatii k zástupnému utrpení. Nálezy odhalily typickou rytmickou „empatickou odpověď“ v alfa pásmu v temporálně-parietálním spojení. Tato reakce nervové empatie byla výrazně silnější u levicových než u pravicových skupin. Kromě tohoto dichotomického rozdělení byla neurální odpověď parametricky spojena jak s politickou inklinací, kterou sám uvedl, tak s pravicovými ideologickými hodnotami. Toto je první studie, která odhalila asymetrii v reakci nervové empatie jako funkci politické ideologie. Zjištění uvedená v této studii jsou v souladu se současnou literaturou v oblasti politické psychologie a poskytují novou nervovou perspektivu na podporu ideologické asymetrie v empatii. Tato studie otevírá nové obzory pro řešení otázek politické psychologie pomocí neuroimagingu.

Klíčová slova: neuropolitika, empatie, ideologická asymetrie, alfa rytmus, magnetoencefalografie

Úvod

V posledních letech vzrůstá zájem o zkoumání spojení mezi empatií a politickou ideologií (Hasson et al., 2018; Morris, 2020). Ideologické hodnoty představují sociální a ekonomické preference a nedávný výzkum se pokouší prozkoumat, zda existuje psychologický kořen, jako je empatická schopnost mít konkrétní hodnoty a preference (Thorisdottir et al., 2007). Psychologické studie řešily tento vztah tím, že požádaly subjekty, aby samy ohodnotily své empatické reakce (Hasson et al., 2018). Účelem současného výzkumu je využít neurozobrazování jako kvantitativní neobstrukční nástroj pro hodnocení empatických schopností k prozkoumání jeho spojení s politickou ideologií. Levo-pravé politické spektrum je systém, který popisuje politickou ideologii občanů a určuje jejich postoje a přístupy ke komplexním politickým problémům ve společnosti (Thorisdottir et al., 2007; Jost, 2021). Po desetiletí se výzkumníci v oblasti sociálních a psychologických věd pokoušeli objasnit, zda je politický sklon zakořeněn v psychologických mechanismech a osobnostních rysech jednotlivce, nebo je ovlivněn jinými vnějšími faktory (Jost et al., 2009; Brandt et al. , 2014a ; Hasson et al. al. , 2018). Na jedné straně rozsáhlé výzkumy uvedly politickou ideologii jako odraz psychologických rysů a specifikovaly charakteristiky každé ideologické skupiny na základě skupinových hodnot a cílů (Jost et al., 2003; Thorisdottir et al., 2007; Morris, 2020). Levicová skupina (liberální) je obvykle oslovována jako politická skupina, která podporuje rovnostářské sociální politiky, jako je poskytování bezplatného vzdělání a zdravotní péče pro každého člena společnosti, a má větší otevřenost vůči sociálním reformám na ochranu menšin a diskriminovaných komunit (Jost et al. Morris, 2020). Naproti tomu pravicová skupina (konzervativní) má větší touhu vytvářet a udržovat hierarchické sociální struktury a jednotu v rámci skupiny a zachovávat sociální tradice (Alford et al., 2005; Jost, 2006; Morris, 2020; Sidanius a Pratto, 2001). Kromě toho několik nedávných studií naznačilo vyšší úroveň politické nesnášenlivosti, zaujatosti a pocitu vnějšího ohrožení u lidí, kteří zastávají pravicové strany vs. levicové politické přesvědčení (Lindner a Nosek, 2009; Stewart a Morris, 2021).

Na druhé straně protichůdný pohled kritizuje tato přisuzování levičákům a pravičákům. Tvrdí, že mezi těmito dvěma ideologickými skupinami je více podobností, než bylo dříve vnímáno, a jejich příklon k otázkám sociální politiky může být ovlivněn kontextem a cílovou skupinou (Chambers et al., 2013; Brandt et al., 2014a ). Například Brandt a kol. (2014a) vyjádřili, že liberálové a konzervativci mají podobnou míru netolerance vůči ideologickým odpůrcům a ohrožujícím skupinám. Tvrdili, že nekonzistentní výsledky v předchozích studiích mohly být způsobeny neobjektivními podněty, například použitím cílové skupiny, která byla pro konzervativní účastníky vnímána jako liberálnější (Brandt et al., 2014a).

Neuropolitika

Neuropolitika, nově vznikající obor ke studiu souhry mezi neurovědou a politikou, zkoumá mozkové mechanismy, které jsou základem komplexního zpracování politických informací, jako je politické poznávání a rozhodování (Jost et al., 2014; Schreiber, 2017; Haas et al., 2020). Ve srovnání s běžně používanými průzkumy v politologických studiích jsou měření zobrazování mozku objektivnější, přesnější a méně zaujaté techniky měření pro hodnocení otázek v politické psychologii (Jost et al., 2014). Jedním z hlavních cílů neuropolitických studií je prozkoumat, zda existují nějaké anatomické a funkční rozdíly v mozku mezi jednotlivci s levicovými a pravicovými politickými ideologiemi (Amodio et al., 2007; Haas et al., 2017, Schreiber, 2017; Haas et al., 2020).

Abychom na tuto otázku odpověděli, předchozí studie zaznamenávaly a vyhodnocovaly hlavně nervové nebo funkční reakce v odlišných oblastech mozku zapojených do sociálního a kognitivního zpracování (Jost et al., 2014; Haas et al., 2020). Například několik studií elektroencefalografie (EEG) a funkčního zobrazování magnetickou rezonancí (fMRI) uvedlo neurokognitivní funkční rozdíly v oblasti přední cingulární kůry (ACC) související s konfliktem mezi levicovými a pravicovými skupinami (Amodio et al., 2007; Weissflog et al., 2013, Haas a kol. Ve studiích EEG Amodia et al. a Weissflog et al., výzkumníci detekovali větší aktivitu ACC během úkolu Go/No-Go u liberálů vs. konzervativců, což možná odráží vyšší citlivost pro monitorování konfliktu odpovědí (Amodio et al., 2007; Weissflog et al., 2013). Weissflog a kol. také našli pozitivní korelaci mezi aktivitou ACC a preferencí sociální rovnosti, stejně jako souvislost mezi přesností výkonu a otevřeností vůči sociální změně. Podobně ve studii fMRI od Haase a kolegů o funkční mozkové aktivitě liberálů vs. konzervativců, pokud jde o nekongruentní politické pozice, autoři pozorovali větší aktivaci nekongruentních studií na ostrově a ACC u liberálních účastníků (Has et al., 2017). Tato zjištění byla v souladu se studií MRI, která zjistila strukturální rozdíly a zvýšený objem šedé hmoty ACC u liberálů ve srovnání s konzervativci (Kanai et al., 2011). Další nedávná studie fMRI o neurálním podkladu ideologických rozdílů v rasové kategorizaci ukázala pozitivní korelaci mezi aktivitou předního ostrova (AI) vůči rasově nejednoznačným tvářím a konzervatismem (Krosch et al., 2021).

Empatie a politická ideologie

Rostoucí množství literatury o spojení mezi empatií a politickou ideologií naznačuje vyšší obecnou úroveň empatie u levičáků vs pravičáků (Pratto a kol., 1994; Iyer a kol., 2012; Wagaman a Segal, 2014; Hasson a kol., 2018; McCue a Gopoian, 2000, 2020; Navrhli, že pravděpodobným vysvětlením různých empatických náhledů na zkušenosti druhých je rozdíl v jejich základních ideologiích a politických preferencích (Morrell, 2010; Wagaman a Segal, 2014). Například v nedávné studii Hasson et al. použili dotazníky ke zkoumání korelace mezi politickými postoji subjektů a (i) jejich motivací cítit empatii, (ii) jejich prožívanou empatií a (iii) jejich ochotou pomáhat druhým ve třech zemích (Hasson et al., 2018). Zjistili, že v průměru měli liberálové versus konzervativci větší tendenci k empatii a větší empatii k ostatním a ve dvou ze tří zemí měli větší ochotu pomáhat druhým. Tento výsledek byl v souladu se studií Pilskina et al. kteří našli vyšší touhu u levičáků vs. pravičáků podporovat humanitární politiku (Pliskin et al., 2014). V jiné studii Wagamana et al. o vztahu empatie a postojů k vládním intervencím v oblasti sociální péče a blahobytu, výsledky vycházející z dotazníků naznačovaly pozitivní korelaci mezi obecnou mírou empatie a podporou účastníků vládní intervence ve výše uvedených záležitostech (Wagaman a Segal, 2014). Přesvědčivě argumentují, že silnější empatický vhled motivuje lidi k podpoře rovnostářské politiky a přispívá ke zlepšení blahobytu ostatních.

Spojení empatie a politické ideologie se však typicky omezuje na dotazníky a průzkumy s vlastními údaji (Pratto et al., 1994; Wagaman a Segal, 2014; Hasson et al., 2018; Morris, 2020). K měření empatických rysů účastníků tyto studie často využívaly index interpersonální reaktivity (IRI) nebo podobné behaviorální škály a žádaly subjekty, aby samy ohodnotily své empatické schopnosti zodpovězením otázek souvisejících s různými aspekty empatie, jako je empatický zájem (EC) nebo perspektiva-přijímání (PT). Jak však bylo uvedeno v několika předchozích studiích empatie, taková hodnocení někdy nedokázala přesně řešit empatické rysy účastníků (Whitmarsh et al., 2011; DiGirolamo et al., 2019; Zebarjadi et al., 2021). Kromě toho mohou subjekty nevědomě nebo záměrně nehlásit své skutečné přesvědčení nebo preference (Jost et al., 2014; Hasson et al., 2018). Jak bylo uvedeno v předchozí části, měření neurozobrazení nabízí nový nástroj ke studiu sociální a politické psychologie. Zejména může být využitelný pro zkoumání, zda existuje korelace mezi politickou ideologií a nervovou aktivitou zapletenou do úkolů zahrnujících empatii.

Neurověda o empatii

Pochopení emocionálního utrpení druhých a schopnost vcítit se do nich je důležité pro navazování přátelství, navazování efektivních vztahů a posilování sociálních vazeb ve společnosti (Zaki, 2014). Empatie je mnohostranný psychologický proces s afektivní a kognitivní složkou (Shamay-Tsoory et al., 2009; Lamm et al., 2011). Afektivní sdílení je schopnost automaticky zrcadlit emoce ostatních a kognitivní aspekt je komplexní schopnost shora dolů, která se objevuje prostřednictvím mentalizace a přijímání perspektiv druhých. Druhý aspekt umožňuje „vžít se do kůže druhých“ a sledovat svět z jejich pohledu. Studie fMRI Bruneau et al. (2012a) uvedli dvě oddělené mozkové sítě pro empatii vůči emocionálnímu utrpení druhých, jako je ztráta blízkého člena rodiny nebo rozvod, a empatii vůči fyzické bolesti druhých, jako jsou zranění rukou nebo nohou (Bruneau et al., 2012b). Tato studie tvrdila, že v empatii během emoční bolesti vs. fyzické bolesti je kognitivní aspekt empatie výraznější ve srovnání se smyslovými a afektivními aspekty.

Kognitivní složka empatie, která zahrnuje přemýšlení o duševních stavech druhých, aktivuje oblasti mozku, které se převážně překrývají s mozkovými sítěmi teorie mysli (ToM) (Völlm et al., 2006; Bruneau et al., 2012b ). Překrývající se oblasti zahrnovaly především temporální-parietální spojení (TPJ) a mediální oblasti prefrontální kůry (Saxe a Kanwisher, 2003; Völlm a kol., 2006; Van Overwalle, 2009; Bernhardt a Singer, 2012; Bruneau a kol.2012). Konkrétně během sociálně kognitivních úkolů byla TPJ důsledně uznávána jako klíčová oblast pro pochopení emocionálních zkušeností druhých a přijetí jejich perspektivy (Samson a kol., 2004; Perner a kol., 2006; Decety a Lamm, 2007; Van Overwalle, 2009, 2011). Například studie lézí od Samson et al. naznačili, že léze TPJ mají za následek specifické deficity ToM a poškození kognitivních procesů zapojených do sociální percepce (Samson et al., 2004). Kromě toho předchozí studie MEG ukázaly, že tato temporoparietální a posteriorní temporální sulcus oblast se podílí na sociální percepci (Levy, Goldstein, Zagoory-Sharon, et al., 2016) a předpovídá empatické interakce (Levy et al., 2017). Konečně metaanalýza Schurze et al. vybrali TPJ jako jeden z hlavních nervových markerů pro PT a uvažování o falešné víře (Schurz et al., 2013).

Aktuální studie

Používáme neurozobrazovací metody ke zkoumání, zda reakce mozku během empatie na zástupné emocionální utrpení potvrzuje výsledky předchozích studií a odráží námi uváděné rozdíly mezi těmito dvěma politickými skupinami. Kromě toho se snažíme prověřit, zda se tato nervová reakce odráží v oblasti (TPJ), která zachycuje kognitivní schopnost vcítit se do afektivního utrpení ostatních. Zaznamenáváme mozkové reakce subjektů při implementaci typického paradigmatu empatie neuroimaging (Morelli et al., 2014; Levy et al., 2019a; Adi et al., 2021), vyprávění krátkých příběhů o protagonistech s následným poskytováním emocionálního utrpení a neutrálních obrázků z nich účastníkům (Obrázek 1). Vzhledem k tomu, že hodnotíme empatii obecně v obou politických skupinách (a nikoli meziskupinovou empatii), vybíráme zde cílovou skupinu, která není mezi oběma ideologiemi zaujatá.

Obr. 1. Experimentální návrh jednoho bloku MEG paradigmatu. Experiment zahrnuje čtyři bloky emočního utrpení a čtyři neutrální bloky.

Na základě předchozích psychologických studií předpokládáme, že aktivace mozku v oblastech určených pro empatii k utrpení druhých (tj. TPJ) bude v obou ideologických skupinách odlišná. Pomocí MEG zachycujeme frekvenčně rozložené nervové aktivity a zdroj generovaných aktivit v celém mozku. Četné studie zobrazování mozku prokázaly pozitivní korelaci mezi potlačením výkonu v alfa pásmu a funkční aktivací ve specifické oblasti mozku (Pfurtscheller a Da Silva, 1999; Jensen a Mazaheri, 2010; Hanslmayr a kol., 2012; Schubring a Schupp, 2021). Kromě toho se ukázalo, že aktivity v alfa pásmu se podílejí na spoustě kognitivních, emocionálních a sociálních úkolů (Sadaghiani a Kleinschmidt, 2016; Schubring a Schupp, 2021), stejně jako v úkolech empatie MEG (Whitmarsh a kol., 2011; Motoyama et al. , 2017; (2019a). Proto, abychom určili aktivaci mozku, měříme statistický kontrast síly v alfa pásmu (~10 Hz) mezi emočním utrpením a neutrálními (kontrolními) podmínkami. Zvýšená suprese alfa síly v TPJ představuje větší aktivaci mozku v této oblasti a vyšší úroveň empatie. Na základě literatury očekáváme, že budeme pozorovat větší supresi alfa v oblasti TPJ u leváků ve srovnání s praváky, což představuje vyšší úroveň empatie ve skupině leváků. Kromě neurálního měření hodnotíme politickou ideologii a empatickou schopnost účastníků pomocí několika škál self-report.

Metody

Subjekty

55 zdravých subjektů (30 mužů a 25 žen, průměrný věk ± SD = 25,34 ± 3,87) bylo nabráno prostřednictvím sociálních médií do studie zkoumající politické postoje a empatii. Účastníci byli předem vyšetřeni a všichni byli kompatibilní s MEG bez závažných neurologických nebo psychiatrických problémů. Studie získala etický souhlas od etické komise IDC Herzliya a účastníci před experimentem podepsali formulář souhlasu.

Experimentální design

MEG paradigma

Aby bylo možné změřit mozkové reakce během empatie vůči utrpení ostatních, byli účastníci vystaveni dvěma kontrastním podmínkám a byli požádáni, aby zaujali perspektivu cílů. Čtrnáct bloků emočního utrpení nebo kontroly bylo náhodně vybráno ze skupiny sedmi bloků utrpení a sedmi kontrolních bloků a předloženo účastníkům. Interblok mezi bloky byl jitterován po dobu ~4–5 s. Jak je znázorněno (v Obrázek 1), každý blok obsahoval kontextový příběh s jednou větou (který trval 10 s) následovaný 8–10 souvisejícími fotografiemi (každá trvala 2 s) s intervalem mezi stimuly ~1–2 s. Věty byly navrženy tak, aby popisovaly situaci na následujících fotografiích a zahrnovaly M  ±s.d. 9,07 ±1,14 slov a M  ±s.d. 43,64 ±5,10 dlouhých znaků, bez statisticky významného rozdílu (P  ❯ 0,3) v délce mezi kategoriemi. Příklady vět pro utrpení a neutrální situace byly „Tato žena právě slyšela, že se ve škole jejího syna střílí“ a „Tato žena si žehlí prádlo“. Celkem se jednalo o 128 fotografií v jednotné velikosti 300 × 225 pixelů, z nichž polovina zachycovala zástupné emocionální utrpení a polovina zachycovala neutrální situace (Obrázek 1). Fyzické parametry fotografií, jako je složitost, kontrast a jas, byly porovnány [žádný statisticky významný rozdíl (P  ❯ 0,35)] a na základě hodnocení byly hodnoceny rozdíly v afektivní valenci fotografií a vzrušení mezi kategoriemi. Valence fotografií byla hodnocena jako neutrální (M  ±s.d. 3,04 ±0,25) a negativní (M  ±s.d. 1,95 ±0,28) pro neutrální a trpící podněty [statisticky významný rozdíl mezi kategoriemi (P=6,21×10−47)], a vzrušení fotografií bylo hodnoceno jako nízké (M  ±s.d. 2,05 ±0,33) a vysoké (M  ±s.d. 3,83 ±0,42) pro neutrální a trpící podněty [statisticky významný rozdíl mezi kategoriemi (P =2,37×10−53)]. Toto paradigma bylo naprogramováno a provozováno pomocí softwaru E-Prime® 2 (Psychology Software Tools Incorporated). Stejné paradigma bylo dříve použito ke zkoumání nervového mechanismu emoční empatie v kontextu chronického traumatu (Levy et al., 2019a).

MEG nahrávky

Účastníci byli položeni v poloze na zádech uvnitř MEG skeneru v magneticky stíněné místnosti a byli požádáni, aby během měření nepohybovali hlavou ani tělem. Aby se účastníci seznámili s postupem, zhlédli před záznamem dva ukázkové bloky. Stimuly byly prezentovány ve středu 20palcového monitoru s šedým pozadím při pozorovací vzdálenosti 50 cm. Mozková aktivita byla zaznamenávána se vzorkovací frekvencí 1017 Hz (online pásmový filtr 1–400 Hz) za použití celohlavového MEG s 248kanálovým polem magnetometru (4-D Neuroimaging, Magnes® 3600 WH). Poloha hlavy vzhledem k senzorům byla zaznamenávána pomocí pěti cívek připojených k temeni subjektů. Další referenční cívky nad hlavou subjektu (~30 cm) byly použity k potlačení okolního hluku.

Behaviorální opatření

Škála politické ideologie. Obecná politická ideologie účastníků byla zpracována pomocí sedmibodové škály politické ideologie v rozmezí od 1 (extrémně pravicový) do 7 (extrémně levicový). Dále jsme vyhodnotili čtenářské návyky subjektů tím, že jsme je požádali, aby ohodnotili své preference ohledně denních levicových (Ha'aretz) a pravicových (Israel Hayom) celostátních novin v Izraeli (Sulziner a Stukalin, 2021), od 1 (ne na všechny) do 7 (stále). Škály čtenářských návyků byly použity ke kontrole a validaci výsledků škály politické ideologie. Ty, které na škále politické ideologie vybrali 1–3, jsme kategorizovali jako pravicovou skupinu a 5–7 jako levicovou skupinu (nebyl nalezen žádný nesoulad mezi politickou ideologií a výsledky škály zvyků). Z 55 subjektů bylo 25 označeno jako levičáci, osm jako centristé (ti, kteří na škále politické ideologie ohodnotili 4) a 22 jako pravicové. Pro rozdělení centristů jsme je kategorizovali podle stupnice jejich čtenářských návyků na pravicové nebo levicové skupiny, takže pět subjektů bylo přiřazeno levákům a tři subjekty pravicovým. Nakonec bylo zváženo a vyšetřeno 30 subjektů pro levicovou skupinu a 25 subjektů pro pravicovou skupinu. Je důležité poznamenat, že žádný ze subjektů neohodnotil svou politickou ideologii známkou 1 nebo 7, což znamená, že v žádné z těchto skupin neexistuje extrémní hodnocení. Průměrné skóre politické ideologie pro levicovou a pravicovou skupinu je 5,3 a 2,5.

Pravicové autoritářské měřítko. Subjekty ohodnotily 10 položek týkajících se autorizační osobnosti v rozmezí od 1 (silně nesouhlasím) do 6 (silně souhlasím) převzatých z dotazníků pravicových autoritářů (RWA) (Altemeyer, 1983). Tato škála měřila, do jaké míry subjekty respektují a podporují tradiční hodnoty schválené úřady. Pokud jde o předchozí studie, jedinci s vyšším skóre na této škále měli obvykle větší tendenci k pravicové politické ideologii (Manganelli Rattazzi et al., 2007).

Škála empatických schopností. Subjekty byly požádány, aby ohodnotily několik položek subškál EC a PT v dotazníku IRI od 1 (zcela nesouhlasím) do 7 (zcela souhlasím).

Pocit meziskupinové empatie. Účastníci hodnotili svůj pocit empatie vůči opačné ideologické skupině (tj. levičáci vůči pravicovým a pravákům vůči levičákům) na škále od 1 (vůbec ne) do 7 (ve velké míře).

Předzpracování a analýza dat

Předzpracování a analýza dat byla provedena pomocí MATLABu (MathWorks) a sady nástrojů softwaru FieldTrip. Artefakty, jako je pohyb očí, mrkání a srdeční rytmus, byly odstraněny pomocí nezávislé analýzy složek. Jakékoli zbývající špatné testy byly vizuálně zkontrolovány a zamítnuty a přijatelné testy byly filtrovány pásmovou propustností (1–40 Hz). Dva z 248 senzorů byly vyřazeny z důvodu poruchy. Začátek každého pokusu je, když se účastníkům objeví obrázek. Pro výpočet spektrálního výkonu a Fourierových transformací byly v každém pokusu vytvořeny epochy 2500 ms (včetně základní periody 450 ms) a na každé časové okno bylo aplikováno Hanningovo zúžení s posuvným časovým oknem 500 ms. Vzhledem k tomu, že oscilační síla zahrnuje jak vyvolané, tak indukované odezvy, vedlo odečtení složek vyvolané energie od oscilační síly k indukované aktivitě generované v reakci na podněty. Poté byly odhady síly pro emocionální utrpení a neutrální podmínky odděleně zprůměrovány napříč zúženými datovými epochami. Nakonec byl statistický kontrast mezi těmito dvěma podmínkami vypočítán neparametrickým statistickým přístupem (Maris E, 2007) a bylo zjištěno významné časově-frekvenční okno.

Pro lokalizaci zdroje mozkových aktivit u všech subjektů byl nejprve vytvořen model mozku s jednou skořápkou s použitím šablony mozku dospělých z Montreal Neurological Institute. Tento model byl upraven pro každý subjekt pomocí SPM8 (Wellcome Department of Imaging Neuroscience, University College London, www.fil.ion.ucl.ac.uk), aby odpovídal ručně digitalizovanému (digitizér Polhemus FASTRAK®) tvaru hlavy subjektu. Poté byl objem mozku každého subjektu rozdělen do pravidelné mřížky a pomocí zařízení pro vytváření paprsků byly rekonstruovány prostorové filtry pro každé umístění mřížky. Tyto prostorové filtry, které byly založeny na časově-frekvenčním okně detekovaném během analýzy senzorů, umožňovaly aktivity pouze z místa zájmu. Následně byly vzorce mozkové aktivity v tomto zájmovém místě vyhodnoceny na levých a pravostranných skupinách odděleně a statistika virtuálních kanálů byla vytvořena v okně beamformeru. Během statistického postupu byly vypočítány t -hodnoty kontrastu mezi emočním utrpením a neutrálními podmínkami pro každého účastníka a statistika testu na úrovni skupiny byla hodnocena přes t -hodnoty. Pro nalezení významných časově-frekvenčních shluků s náhodnými účinky byla t -hodnota každého subjektu náhodně vynásobena 1 nebo -1, aby se permutovaly původní podmínky, a byla sečtena přes subjekty. Distribuce náhodnosti byla získána 1000-násobným opakováním tohoto postupu, přičemž pokaždé byla vyhodnocena část maximálního a minimálního statistického histogramu testu na úrovni clusteru pro další výpočet k definování pravděpodobnosti významnosti Monte Carlo.

Výsledek

Pro srovnání úrovně empatie mezi lidmi s různými politickými ideologiemi byla MEG zaznamenána mozková odezva při pozorování a slyšení utrpení ostatních (vs. neutrální). Spektrální analýza napříč všemi MEG senzory ve frekvenčním rozsahu alfa pásma a v časovém okně 0–2500 ms ukazuje dva hlavní vzory potlačení: (i) 0–850 ms v 9–13 Hz (P_cluster-cor=9,9900e–004) a (ii) 1250–1850 ms při 11–13 Hz (P_cluster-cor=0,0020). Časově-frekvenční reprezentace a topo grafy jsou uvedeny v Obrázku 2. Vzhledem k tomu, že dřívější potlačení alfa bylo robustnější než druhé a že dřívější vzor byl také objeven v předchozí studii MEG implementující stejné paradigma empatie (Levy et al., 2019a), provedli jsme další analýzu pouze na tomto vzoru.

Obr. 2. Časově-frekvenční reprezentace a topo grafy vzorců potlačení.

Zdroj neurálních substrátů byl lokalizován ve špičkové alfa frekvenci (11 ±2 Hz) a časovém okně 0–850 ms. Jak je zastoupeno v Obrázku 3 bylo zjištěno, že suprese alfa rytmu vychází ze dvou významných kortikálních zdrojů, přičemž maximální hodnoty v levém TPJ (P_cluster-cor=0,0190) se rozšiřují do zadního sulcus superior temporalis (Beuchamp, 2015) a okcipitálního (P_cluster-cor=9,9900e−04) regionů. Kognitivní empatie (také známá jako „mentalizující“ nebo „teorie mysli“) typicky zahrnuje aktivaci souboru oblastí v mozku, z nichž TPJ je jednou z centrálních složek (Zaki a Ochsner, 2012; Marsh, 2018). Zkoumali jsme dvě souřadnice v levé temporoparietální oblasti uvedené v předchozích klíčových studiích zkoumajících kognitivní empatii/'teorii mysli' s podobnými podněty (Saxe a Kanwisher, 2003; Hynes et al., 2006), a obě souřadnice byly ve významném shluku, který zde jsme detekovali s hodnotou t -3,2 a -2,4. To naznačuje, že zde uváděná aktivace TPJ věrohodně odráží kognitivní empatii k zástupné úzkosti. Týlním vrcholem byla pravděpodobně typická okcipitální suprese alfa související s vnímáním a pozorností, která byla zvýšena ve stavu vyvolávajícím empatii (da Silva, 2013). S ohledem na literaturu o kognitivní empatii zdůrazňující prominentní roli TPJ (Zaki a Ochsner, 2012; Marsh, 2018) jsme pokračovali v další analýze píku zdroje TPJ.

Obr. 3. Lokalizovaná aktivita v alfa-pásu, znázorněná na překrytém kortikálním povrchu.

Abychom vyhodnotili zdroje změn aktivity alfa výkonu v TPJ v pravicové a levicové skupině, přistoupili jsme k analýze virtuálních kanálů v TPJ ve dvou skupinách samostatně. Plochy A a B v Obrázku 4 představují časovou evoluci vrcholové souřadnice alfa v reakci na emocionální utrpení ostatních v levicové a pravicové skupině. Jak je znázorněno v Obrázku 4A analýza odhalila významné časové body suprese alfa u levicové skupiny v 450–1000 ms (P_cluster-cor=0,0040) po nástupu stimulu. Na rozdíl od toho nebyl pozorován žádný významný časový bod suprese alfa v pravé skupině (P_cluster-cor=0,1608) (Obrázek 4B). Tato analýza potvrdila to, co bylo zjištěno v analýze senzoru a analýze tvarování paprsku, a dále ukázala, že efekt TPJ je spíše pozdním efektem, protože nebyl zahájen v nulovém bodě. Abychom dále potvrdili výsledky, replikovali jsme analýzu virtuálních kanálů na dvou souřadnicích v levé temporoparietální oblasti uvedené v předchozích studiích s podobnými podněty (Saxe a Kanwisher, 2003; Hynes et al. , 2006). Podobně pro tyto dvě souřadnice byly výsledky pro levou skupinu významné, zatímco pro pravicovou skupinu byly nevýznamné.

Obr. 4. Časové změny síly v alfa pásmu (normalizované na základní aktivitu) v reakci na zástupné emoční utrpení (modrá čára) a neutrální (červená čára) podněty v levicových (graf A) a pravicových (graf B) politických skupinách. Odstíny představují SEM a tlustá černá čára ukazuje statisticky významný vliv (P_cluster-cor ❮ 0,001) na časovou osu.

Následně byly vypočteny průměrné změny výkonu alfa v TPJ během významného časového okna vybraného z analýzy virtuálních kanálů všech subjektů a statistická t -test mezi těmito hodnotami u subjektů dvou politických skupin a poskytnut v Obrázku 5A. Variace mezi levicovými a pravicovými skupinami ukázaly významný statistický rozdíl mezi těmito dvěma ideologickými skupinami (P=0,033). Také jsme zkontrolovali účinek, když byli vyloučeni centristicky naklonění jedinci, a rozdíl mezi těmito dvěma skupinami byl opět významný (P=0,048). Tento důkaz uvádí, že průměrný rozdíl hodnot výkonu mezi dvěma stavy v levicové skupině je negativní (M  ±s.d. −0,076 ±0,21), což představuje významně robustní potlačení alfa v této skupině, zatímco rozdíl průměrné hodnoty výkonu v pravicové skupině je pozitivní. (M  ±s.d. 0,040 ±0,17). Navíc, abychom ověřili, že detekovaný účinek je aktivita související s empatií, provedli jsme podobnou analýzu na týlním zdroji. Pro okcipitální oblast byl statistický rozdíl mezi subjekty obou politických skupin nesignifikantní (P-hodnota=0,202), což znamená, že politická ideologie je zvláště modulována empatií/regionem souvisejícím s ToM.

Obr. 5.
(A) Statistický kontrast mezi průměrným potlačením síly alfa v levicových a pravicových skupinách (P=0,033)
(B) korelace mezi politickou ideologií subjektů a potlačením moci alfa v TPJ (r=−0,3, P=0,032)
(C) korelace mezi stupnicí RWA subjektů a potlačením výkonu alfa v TPJ (r=0,32, P=0,019)

Abychom otestovali, zda je rozdíl dichotomický nebo parametrický, znovu jsme otestovali tuto alfa sílu proti hodnotám, které politická ideologie sama uvedla. Obrázek 5B ilustruje korelační graf mezi změnami síly alfa v TPJ a politickou ideologií subjektů, což naznačuje, že větší příklon k ideologii levicových jedinců je spojen s větším potlačením síly alfa v TPJ a vyšší úrovní emoční empatie (r=−0,3, P=0,032). Dále jsme testovali, zda je tento nervový efekt spojen s pravicovými hodnotami kromě vlastní politické ideologie. Obrázek 5C ilustruje korelační graf mezi změnami alfa síly v TPJ a reakcemi na stupnici RWA subjektů, což představuje, že tendence k hodnotám pravého křídla vysvětluje pokles suprese alfa síly TPJ a tím i sníženou nervovou empatickou odezvu zachycenou v současném paradigmatu (r=−0,32, P=0,019). Korelace mezi škálou politické ideologie a škálou RWA je středně významná (r=−0,56, P  ❮ 0,001).

Konečně, kromě reakce nervové empatie, subjekty hodnotily subškály EC a PT v dotazníku IRI, stejně jako jejich meziskupinové pocity empatie zaměřené na druhou ideologickou skupinu, tedy levičáky vůči pravákům a praváky vůči levičákům. Analýza ukazuje, že rozdíl v meziskupinových pocitech empatie mezi leváky (M  ±sd 3,66 ±1,49) a praváky (M  ±s.d. 3,24 ±1,64) nebyl významný (P=0,335). Podobně neexistuje žádná významná korelace mezi self-reported EC a PT s ani TPJ efektem (r=−0,001, P=0,996 pro EC a r=−0,140, P=0,313 pro PT) ani politickou ideologií (r=−0,070, P=0,615 pro EC a r=0,023, P=0,866 pro PT).

Diskuse

Cílem této studie bylo posoudit souvislost mezi politickou ideologií a obecnou úrovní empatie k zástupnému emocionálnímu utrpení. Na rozdíl od dřívějších studií, které tuto asociaci vyhodnocovaly hlavně prostřednictvím self-reportových průzkumů, jsme použili MEG k měření reakce mozku na empatii s utrpením a strachem druhých u pravičáků i leváků. Naše výsledky ukázaly, že míra empatie vůči utrpení druhých se odráží v potlačení alfa rytmu generovaného v oblasti TPJ mozku. Tento výsledek je v souladu s řadou předchozích studií (Samson et al. , 2004; Perner et al., 2006; Whitmarsh et al., 2011; Bernhardt a Singer, 2012; Bruneau et al. , 2012a; Schurz 2013,; Motoyama a kol. , 2017, 2018; Studie o TPJ ukázaly, že tato oblast mozku je jednou z hlavních oblastí emocionální a kognitivní empatie, stejně jako mentalizace a PT. Rozdělením subjektů do levicových a pravicových ideologických skupin jsme pozorovali výrazně silnější zapojení TPJ u levicové skupiny ve srovnání s pravicovou skupinou. Větší aktivace TPJ mezi leváky při naslouchání a pozorování utrpení druhých naznačuje, že jejich nervová empatická reakce, alespoň v afektivním a kognitivním kontextu tohoto experimentu, může být silnější než u praváků. Tento unikátní nález neuroimagingu dále podporuje výsledky několika self-report studií, které zjistily vyšší obecnou úroveň empatie v levicové versus pravicové politické skupině (Wagaman a Segal, 2014; Hasson a kol., 2018; Morris, 2020; Harell a kol. , 2021). Důležité je, že naše zjištění parametrické modulace neurální empatické odpovědi jsou v souladu s hypotézou Graded Empathy (Levy a Bader, 2020) a dále zdůrazňují relevanci rytmických opatření (neurálních oscilací) empatie (Zebarjadi et al., 2021).

Tento rozpor mezi pravicovými a levičáky by mohl souviset s morálním základem a zásadními ideologickými rozdíly mezi těmito dvěma politickými skupinami. Například větší tendence levičáků podporovat sociální a ekonomickou rovnost, jejich motivace pomáhat sociálním skupinám s nízkým statusem a jejich nízký zájem o sociální hierarchii mohou pravděpodobně vysvětlit jejich silnější empatické schopnosti (Morris, 2020). Tyto asociace a výsledek korelace mezi škálou RWA a změnou síly alfa TPJ jsou v souladu s dřívějším psychologickým výzkumem negativní korelace mezi empatií a sklonem k sociální hierarchii, která je typicky připisována pravicovým politickým názorům (Bäckström a Björklund, 2007; McFarland, 2010; Sidanius a kol. Tento negativní vztah mezi vnímáním utrpení u druhých a preferencí hierarchie sociální dominance byl potvrzen i ve studii fMRI ( Chiao et al. , 2009). Chiao a kolegové zaznamenávali mozkovou aktivitu účastníků v reakci na pozorování bolestivých versus neutrálních vizuálních scén. Zjistili, že preference hierarchických spíše než rovnostářských sociálních vztahů, měřená škálou orientace sociální dominance, negativně korelovala s funkční aktivitou v oblastech mozku zapojených do empatie bolesti, jako jsou AI a ACC.

Dosud byla většina publikovaných studií o korelaci mezi empatií a politickou ideologií založena na subjektivních zprávách (Morris, 2020). Přesto použití dotazníku self-report jako jediného nástroje k hodnocení empatie účastníků a jejího vztahu k politickým postojům nemusí být adekvátní a může vést k určitému zkreslení (Jost et al., 2014; Hasson et al., 2018). Současná studie používala jak techniky neurozobrazování jako objektivní měřítko, tak dotazník IRI jako měřítko sebehodnocení k posouzení empatie účastníků. Přestože jsme našli jasnou významnou korelaci mezi politickou ideologií a empatií na nervové úrovni, nebyl nalezen žádný důkaz, který by odrážel vztah mezi politickou ideologií a úrovněmi empatie měřenými IRI (tj. EC, PT a meziskupinová empatie). Nedostatek neurálně-behaviorální korelace byl také hlášen v několika předchozích studiích ( Whitmarsh et al., 2011; DiGirolamo et al., 2019; Zebarjadi et al., 2021). Jedním z možných vysvětlení by mohla být typická nízká velikost vzorku studií MEG (zhruba 20 subjektů) (Gross, 2019) ve srovnání s psychologickými studiemi, které používaly výhradně měření sebe sama (zhruba 300 subjektů nebo více) (Wagaman and Segal, 2014; Hasson et al., 2018; Harell et al., 2021). Ačkoli by to vyžadovalo další zkoumání, současná zjištění lze interpretovat jako indikativní, že sebehodnocení empatie jsou s největší pravděpodobností ortogonální k neurálním měřítkům empatie, což může být zachycení empatie způsobem, který nelze zachytit vlastními zprávami.

Zjištění této studie mohou vyvolat zajímavé otázky týkající se povahy empatie u lidí a zda může být systematicky zaujatá politickou ideologií. Například, pokud je nám známo, neurovědecké studie empatie přehlížely politickou ideologii jako závislou proměnnou (Lamm et al., 2011; Bernhardt a Singer, 2012). Vzhledem k tomu, že empatie je komplexní mnohostranná sociální schopnost, zvážení této asociace v budoucích studiích, kromě dalších sociálních okolností a subjektivních zkušeností (Zebarjadi et al., 2021), by mohlo vést k novým zjištěním v této rozvíjející se oblasti a poskytnout hlubší vhled do empatie jev. Kromě toho, pokud je nám známo, tato studie je první, která používá MEG a odhaluje rytmickou nervovou aktivitu v oblasti neuropolitiky. Tato nová neurální perspektiva může otevřít nové pohledy na neuropolitické studie (Schreiber, 2017).

Sociálně psychologická studie naznačila, že neexistuje žádný rozdíl v absolutní úrovni empatické schopnosti mezi opačnými politickými skupinami a zjištěné rozdíly jsou způsobeny vybranými cílovými skupinami (Waytz et al., 2016). Tvrdili, že rozdílné kognitivně-motivační styly, osobnostní rysy, motivační orientace a morální základy mezi ideologickými skupinami a způsob, jakým nahlížejí na sociální svět, mohou mít za následek větší tendenci konzervativců vcítit se do menších, blízkých a přesněji definovaných sociálních skupin (např. rodina) a u liberálů se vcítit do větších a prostupnějších sociálních skupin. Tuto studii podporuje také meziskupinová zaujatost nervové empatie, která byla měřena v izraelském kontextu (Levy et al., 2016a ), ačkoli tato studie nezkoumala možný příspěvek politické ideologie. Tato studie byla navržena tak, aby zhodnotila empatii obecně v obou ideologických skupinách, bez jakéhokoli definovaného kontextu nebo omezení cílové skupiny. Výsledek je proto třeba interpretovat opatrně, protože empatie pravičáků vs. levičáků vůči konkrétní blízké cílové skupině (např. jejich rodinným příslušníkům), jak uvádí Waytzova studie, nebyla hodnocena. Kromě toho jsme na úrovni self-reported hodnotili úrovně meziskupinové empatie (vůči pravičákům vs. levičákům) a naše výsledky neodhalily žádný významný rozdíl mezi těmito dvěma skupinami a spíše mírné úrovně empatie vůči sobě navzájem.

Je nutné poznamenat, že za prvé, podobně jako v předchozích studiích na toto téma, které považují levo-pravou dimenzi za ekvivalent liberálně-konzervativní dimenze (Fuchs a Klingemann, 1990; Hasson et al., 2018), v celé této práci termíny levicový a liberální (a podobně pravicový a konzervativní) byly používány zaměnitelně. Liberálně-konzervativní dimenze se často používá ve Spojených státech, zatímco levo-pravá dimenze se běžně používá v Evropě a Izraeli (Hasson et al. , 2018). Přesto je důležité mít na paměti sociální kontexty, ve kterých byly tyto studie provedeny (Verkuyten, 2004). V současné studii se ideologické hodnoty silně opírají o izraelsko-palestinský konflikt: Bar-Tal a kolegové (2012) navrhli stupnici k měření přilnavosti jednotlivců k étosu konfliktu v Izraeli a prokázali, že tato škála negativně koreluje s podporou pro mírotvornou politiku. Tuto škálu jsme použili v současné studii a korelace mezi politickou ideologií a étosem mezi účastníky byla silná (r=−0,741, P  ❮ 0,001) a naznačovala, že pravicová ideologie je silně spojena s izraelským étosem. Neuropolitické výsledky uváděné v této studii proto mohou být specificky interpretovány v přirozeném meziskupinovém kontextu, ve kterém studie probíhala.

Za druhé, tato studie měla za cíl prozkoumat možnou souvislost mezi politickou ideologií a empatií vůči zástupnému utrpení spíše než hledáním příčiny a následku. Proto je důležité vzít v úvahu, že není jasné, zda politická ideologie formuje empatii nebo empatie formuje politickou ideologii. Za třetí, je důležité poznamenat, že zjištěný rozdíl v úrovni empatie v současné studii nemusí nutně odrážet empatickou přesnost. Zde použité paradigma však bylo testováno a ověřeno v několika předchozích studiích a ukázalo se, že účinně zachycuje empatii (Morelli et al., 2014; Levy et al., 2019a , 2019b; Adi et al., 2021).

Za čtvrté, tato studie zdůraznila rozdíly mezi těmito dvěma ideologickými skupinami. Nicméně, jak diskutují Costello et al. (2022), existují také některé společné rysy a sdílené rysy u pravicových a levicových jedinců s extrémními ideologickými názory (Brandt et al., 2014b; Costello et al., 2022). Například obě skupiny inklinují k sociální uniformitě a mají předsudky, kognitivní rigiditu a agresi vůči konkurenční skupině. Podobně některé další studie naznačovaly netoleranci v pravicových i levých politických skupinách vůči lidem s opačnými názory, hodnotami a postoji (Crawford a Pilanski, 2014; Brandt et al., 2014b). Navíc studie Pilskina et al. hledali interaktivní vliv ideologie a emočních procesů a zjistili, že politická podpora levičáků (ve srovnání s pravicovými) více souvisí s jejich pozitivními a negativními emocemi (Pliskin et al., 2014). Argumentovali tím, že vysoký vliv emocionálního procesu na levičáky může vést jejich politickou podporu a vést k přerušovaným politickým pozicím spíše než stabilním a dlouhodobým. Vzhledem ke všem těmto bodům je klíčové nepřehlížet předsudky, netoleranci či jiné negativní postoje levičáků vůči pravičákům a jejich slabosti při zaujímání stabilních politických pozic.

Závěr

Paradigma použité v současné studii zkoumalo empatii vůči emocionálnímu utrpení a neštěstí jiných jedinců. Výsledky potvrdily typickou reakci empatie v alfa rytmu v TPJ mozku. Nervová odezva byla výrazně silnější u levicové vs pravicové skupiny a byla parametricky modulována politickým sklonem a řízena pravicovými hodnotami. Přesto nelze vyloučit možnost, že mozek pravičáků může reagovat odlišně v závislosti na jiných empatických kontextech. Naše studie však dále podporuje pozorování, že leváci versus praváci mohou na utrpení druhých reagovat empatičtěji.

Financování

Studie byla podpořena financováním z prostředků výzkumného pracovníka Akademie Finska pro JL a financováním projektu Akademie Finska pro M.S.

Konflikt zájmů

Autoři prohlásili, že nemají žádný střet zájmů, pokud jde o jejich autorství nebo zveřejnění tohoto článku.

Dostupnost dat

Data, která jsou základem tohoto článku, mohou být na přiměřenou žádost sdílena s odpovídajícím autorem, dokud nebude schválena instituce.

Reference

Adi, U.Y., Salomon, R., Waidergoren, S., et al. (2021). Synchronous caregiving from birth to adulthood tunes humans’ social brain. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America, 118(14), e2012900118.

Alford, J.R., Funk, C.L., Hibbing, J.R. (2005). Are political orientations genetically transmitted? American Political Science Review, 99(2), 153–67.

Altemeyer, B. (1983). Right-Wing Authoritarianism. Winnipeg, Manitoba: University of Manitoba Press.

Amodio, D.M., Jost, J.T., Master, S.L., et al. (2007). Neurocognitive correlates of liberalism and conservatism. Nature Neuroscience, 10(10), 1246–7.

Bäckström, M., Björklund, F. (2007). Structural modeling of generalized prejudice: the role of social dominance, authoritarianism, and empathy. Journal of Individual Differences, 28(1), 10–7.

Bar-Tal, D., Sharvit, K., Halperin, E., et al. (2012). Ethos of confict: The concept and its measurement. Peace and Confict, 18(1), 40–61.

Beauchamp, M.S. (2015). The social mysteries of the superior temporal sulcus. Trends in Cognitive Sciences, 19(9), 489–90.

Bernhardt, B.C., Singer, T. (2012). The neural basis of empathy. Annual Review of Neuroscience, 35, 1–23.

Brandt, M.J., Reyna, C., Chambers, J.R., et al. (2014a). The ideologicalconfict hypothesis: Intolerance among both liberals and conservatives. Current Directions in Psychological Science, 23(1), 27–34.

Brandt, M.J., Wetherell, G., Reyna, C. (2014b). Liberals and conservatives can show similarities in negativity bias. Behavioral and Brain Sciences, 37(3), 307–8.

Bruneau, E.G., Dufour, N., Saxe, R. (2012a). Social cognition in members of confict groups: Behavioural and neural responses in Arabs, Israelis and South Americans to each other’s misfortunes. Philosophical Transactions of the Royal Society B: Biological Sciences, 367(1589), 717–30.

Bruneau, E.G., Pluta, A., Saxe, R. (2012b). Distinct roles of the ‘Shared Pain’ and ‘Theory of Mind’ networks in processing others’ emotional suffering. Neuropsychologia, 50(2), 219–31.

Chambers, J.R., Schlenker, B.R., Collisson, B. (2013). Ideology and prejudice: The role of value conficts. Psychological Science, 24(2), 140–9.

Cheon, B.K., Im, D.-M., Harada, T., et al. (2011). Cultural infuences on neural basis of intergroup empathy. NeuroImage, 57(2), 642–50.

Chiao, J., Mathur, V.A., Harada, T., et al. (2009). Neural basis of preference for human social hierarchy versus egalitarianism. Annals of the New York Academy of Sciences, 1167(1), 174–81.

Costello, T.H., Bowes, S.M., Stevens, S.T., et al. (2022). Clarifying the structure and nature of left-wing authoritarianism. Journal of Personality and Social Psychology, 122(1), 135–70.

Crawford, J.T., Pilanski, J.M. (2014). Political intolerance, right and left. Political Psychology, 35(6), 841–51.

da Silva, F.L. (2013). EEG and MEG: Relevance to neuroscience. Neuron, 80(5), 1112–28. N. Zebarjadi et al. 9

Decety, J., Lamm, C. (2007). The role of the right temporoparietal junction in social interaction: How low-level computational processes contribute to meta-cognition. The Neuroscientist, 13(6), 580–93.

DiGirolamo, M.A., Simon, J.C., Hubley, K.M., et al. (2019). Clarifying the relationship between trait empathy and action-based resonance indexed by EEG mu-rhythm suppression. Neuropsychologia, 133, 107172.

Fuchs, D., Klingemann, H.-D. (1990). The left-right schema. In: Jennings, M.K., van Deth, J.W., editors. Continuities in Political Action, Berlin, Boston: De Gruyter, 203–34.

Gross, J. (2019). Magnetoencephalography in cognitive neuroscience: A primer. Neuron, 104(2), 189–204.

Haas, I.J., Baker, M.N., Gonzalez, F.J. (2017). Who can deviate from the party line? Political ideology moderates evaluation of incongruent policy positions in insula and anterior cingulate cortex. Social Justice Research, 30(4), 355–80.

Haas, I.J., Warren, C., Lauf, S.J. (2020). Political neuroscience: Understanding how the brain makes political decisions. Oxford Research Encyclopedia of Politics. New York: Oxford university press.

Hanslmayr, S., Staudigl, T., Fellner, M.-C. (2012). Oscillatory power decreases and long-term memory: The information via desynchronization hypothesis. Frontiers in Human Neuroscience, 6, 74.

Harell, A., Hinckley, R., Mansell, J. (2021). Valuing liberty or equality? Empathetic personality and political intolerance of harmful speech. Frontiers in Political Science, 3, 64.

Hasson, Y., Tamir, M., Brahms, K.S., et al. (2018). Are liberals and conservatives equally motivated to feel empathy toward others? Personality & Social Psychology Bulletin, 44(10), 1449–59.

Hynes, C.A., Baird, A.A., Grafton, S.T. (2006). Differential role of the orbital frontal lobe in emotional versus cognitive perspectivetaking. Neuropsychologia, 44(3), 374–83.

Iyer, R., Koleva, S., Graham, J., et al. (2012). Understanding libertarian morality: The psychological dispositions of self-identifed libertarians. PLoS One, 7, e42366.

Jensen, O., Mazaheri, A. (2010). Shaping functional architecture by oscillatory alpha activity: gating by inhibition. Frontiers in Human Neuroscience, 4, 186.

Jost, J.T. (2006). The end of the end of ideology. American Psychologist, 61(7), 651–70.

Jost, J.T. (2021). Left and Right: The Psychological Signifcance of a Political Distinction. New York, NY: Oxford University Press.

Jost, J.T., Federico, C.M., Napier, J.L. (2009). Political ideology: Its structure, functions, and elective affnities. Annual Review of Psychology, 60, 307–37.

Jost, J.T., Glaser, J., Kruglanski, A.W., et al. (2003). Political conservatism as motivated social cognition. Psychological Bulletin, 129(3), 339–75.

Jost, J.T., Noorbaloochi, S., Van Bavel, J.J. (2014). The ‘chicken-and-egg’ problem in political neuroscience. Behavioral and Brain Sciences, 37(3), 3–42.

Kanai, R., Feilden, T., Firth, C., et al. (2011). Political orientations are correlated with brain structure in young adults. Current Biology, 21(8), 677–80.

Krosch, A.R., Jost, J.T., Van Bavel, J.J. (2021). The neural basis of ideological differences in race categorization. Philosophical Transactions of the Royal Society B, 376(1822), 20200139.

Lamm, C., Decety, J., Singer, T. (2011). Meta-analytic evidence for common and distinct neural networks associated with directly experienced pain and empathy for pain. NeuroImage, 54(3), 2492–502.

Levy, J., Bader, O. (2020). Graded empathy: a neuro-phenomenological hypothesis. Frontiers in Psychiatry, 11, 554848.

Levy, J., Goldstein, A., Feldman, R. (2017). Perception of social synchrony induces mother–child gamma coupling in the social brain. Social Cognitive and Affective Neuroscience, 12(7), 1036–46.

Levy, J., Goldstein, A., Feldman, R. (2019b). The neural development of empathy is sensitive to caregiving and early trauma. Nature Communications, 10(1), 1–10.

Levy, J., Goldstein, A., Infus, M., et al. (2016a). Adolescents growing up amidst intractable confict attenuate brain response to pain of outgroup. Proceedings of the National Academy of Sciences, 113(48), 13696–701.

Levy, J., Goldstein, A., Pratt, M., et al. (2018). Maturation of pain empathy from child to adult shifts from single to multiple neural rhythms to support interoceptive representations. Scientifc Reports, 8(1), 1–9.

Levy, J., Yirmiya, K., Goldstein, A., et al. (2019a). The neural basis of empathy and empathic behavior in the context of chronic trauma. Frontiers in Psychiatry, 10, 562.

Lindner, N.M., Nosek, B.A. (2009). Alienable speech: Ideological variations in the application of free-speech principles. Political Psychology, 30(1), 67–92.

Manganelli Rattazzi, A.M., Bobbio, A., Canova, L. (2007). A short version of the Right-Wing Authoritarianism (RWA) Scale. Personality and Individual Differences, 43(5), 1223–34.

Maris, E., Oostenveld, R. (2007). Nonparametric statistical testing of EEG- and MEG-data. Journal of Neuroscience Methods, 164(1), 177–90.

Marsh, A.A. (2018). The neuroscience of empathy. Current Opinion in Behavioral Sciences, 19, 110–5.

McCue, C.P., Gopoian, J.D. (2000). Dispositional empathy and the political gender gap. Women & Politics, 21(2), 1–20.

McFarland, S. (2010). Authoritarianism, social dominance, and other roots of generalized prejudice. Political Psychology, 31(3), 453–77.

Morelli, S.A., Rameson, L.T., Lieberman, M.D. (2014). The neural components of empathy: Predicting daily prosocial behavior. Social Cognitive and Affective Neuroscience, 9(1), 39–47.

Morrell, M.E. (2010). Empathy and Democracy: Feeling, Thinking, and Deliberation. University Park, PA: Penn State Press.

Morris, S.G. (2020). Empathy and the liberal-conservative political divide in the US. Journal of Social and Political Psychology, 8(1), 8–24.

Motoyama, Y., Ogata, K., Hoka, S., et al. (2017). Frequency-dependent changes in sensorimotor and pain affective systems induced by empathy for pain. Journal of Pain Research, 10, 1317–26.

Perner, J., Aichhorn, M., Kronbichler, M., et al. (2006). Thinking of mental and other representations: The roles of left and right temporo-parietal junction. Social Neuroscience, 1(3–4), 245–58.

Pfurtscheller, G., Da Silva, F.H.L. (1999). Event-related EEG/MEG synchronization and desynchronization: Basic principles. Clinical Neurophysiology, 110(11), 1842–57.

Pliskin, R., Bar-Tal, D., Sheppes, G., et al. (2014). Are leftists more emotion-driven than rightists? The interactive infuence of ideology and emotions on support for policies. Personality & Social Psychology Bulletin, 40(12), 1681–97.

Pratto, F., Sidanius J., Stallworth L.M., et al. (1994). Social dominance orientation: A personality variable predicting social and political attitudes. Journal of Personality and Social Psychology, 67(4), 741.

Sadaghiani, S., Kleinschmidt, A. (2016). Brain networks and αoscillations: Structural and functional foundations of cognitive control. Trends in Cognitive Sciences, 20(11), 805–17.

Samson, D., Apperly, I.A., Chiavarino, C., et al. (2004). Left temporoparietal junction is necessary for representing someone else’s belief. Nature Neuroscience, 7, 499–500.

Saxe, R., Kanwisher, N. (2003). People thinking about thinking people: The role of the temporo-parietal junction in ‘theory of mind’. NeuroImage, 19(4), 1835–42. 10 Social Cognitive and Affective Neuroscience, 2023, Vol. 18, No. 1

Saxe, R., Kanwisher, N. (2013). People thinking about thinking people: The role of the temporo-parietal junction in ‘theory of mind’. In: Social Neuroscience. Psychology Press, 171–82.

Schreiber, D. (2017). Neuropolitics: Twenty years later. Politics and the Life Sciences, 36(2), 114–31.

Schubring, D., Schupp, H.T. (2021). Emotion and brain oscillations: High arousal is associated with decreases in alpha- and lower beta-band power. Cerebral Cortex, 31(3), 1597–608.

Schurz, M., Aichhorn, M., Martin, A., et al. (2013). Common brain areas engaged in false belief reasoning and visual perspective taking: a meta-analysis of functional brain imaging studies. Frontiers in Human Neuroscience, 7, 712.

Shamay-Tsoory, S.G., Aharon-Peretz, J., Perry, D. (2009). Two systems for empathy: A double dissociation between emotional and cognitive empathy in inferior frontal gyrus versus ventromedial prefrontal lesions. Brain, 132(3), 617–27.

Shultziner, D., Stukalin, Y. (2021). Distorting the news? The mechanisms of partisan media bias and its effects on news production. Political Behavior, 43(1), 201–22.

Sidanius, J., Kteily, N., Sheehy-Skeffngton, J., et al. (2013). You’re inferior and not worth our concern: The interface between empathy and social dominance orientation. Journal of Personality, 81(3), 313–23.

Sidanius, J., Pratto, F. (2001). Social Dominance: An Intergroup Theory of Social Hierarchy and Oppression. Cambridge: Cambridge University Press.

Stewart, B.D., Morris, D.S.M. (2021). Moving morality beyond the in-group: Liberals and conservatives show differences on groupframed Moral Foundations and these differences mediate the relationships to perceived bias and threat. Frontiers in Psychology, 12, 579908.

Thorisdottir, H., Jost, J.T., Liviatan, I., et al. (2007). Psychological needs and values underlying left-right political orientation: Cross-national evidence from Eastern and Western Europe. Public Opinion Quarterly, 71(2), 175–203.

Van Overwalle, F. (2009). Social cognition and the brain: A metaanalysis. Human Brain Mapping, 30(3), 829–58.

Verkuyten, M. (2004). The Social Psychology of Ethnic Identity. Hove, East Sussex: Psychology Press.

Vollm, B.A., ̈ et al. (2006). Neuronal correlates of theory of mind and empathy: A functional magnetic resonance imaging study in a nonverbal task. NeuroImage, 29(1), 90–8.

Wagaman, M.A., Segal, E.A. (2014). The relationship between empathy and attitudes toward government intervention. Journal of Sociology and Social Welfare, 41, 91.

Waytz, A., Iyer, R., Young, L., et al. (2016). Ideological differences in the expanse of empathy. In: Social Psychology of Political Polarization. New York: Routledge, 61–77.

Weissfog, M., Choma, B.L., Dywan, J., et al. (2013). The political (and physiological) divide: Political orientation, performance monitoring, and the anterior cingulate response. Social Neuroscience, 8(5), 434–47.

Whitmarsh, S., Nieuwenhuis, I.L.C., Barendregt, H.P., et al. (2011). Sensorimotor alpha activity is modulated in response to the observation of pain in others. Frontiers in Human Neuroscience, 5, 91.

Zaki, J. (2014). Empathy: A motivated account. Psychological Bulletin, 140(6), 1608–47.

Zaki, J., Ochsner, K.N. (2012). The neuroscience of empathy: Progress, pitfalls and promise. Nature Neuroscience, 15(5), 675–80.

Zebarjadi, N., Adler E, Kluge A, et al. (2021). Rhythmic neural patterns during empathy to vicarious pain: Beyond the affective-cognitive empathy dichotomy. Frontiers in Human Neuroscience, 15, 708107.