L e v i c o v é    o b z o r y
- nezávislé stránky -

Úvodní část

S 21 kapitola: 4. Sociální spravedlnost - jiný pohled

Černý text - text vize, stránkování dle časopisu ALTERNATIVY
Červený text - letmé osobní poznámky k odstavci.

4. Sociální spravedlnost

Primárním zájmem podstatné části světové populace a hybnou silou revolučních hnutí je touha po sociální spravedlnosti, sociální jistotě a úctě k člověku. Mezi lidmi stále sílí nespokojenost se světem, ve kterém někteří bohatnou jen díky svým zděděným nebo násilně uzurpovaným výsadám, díky privilegiím stavovským, majetkovým, rasovým, národnostním, náboženským aj., zatímco jiní jsou odsouzeni k životu v bídě, přestože celý život namáhavě pracují.

Na prvním místě je nezbytné si uvědomovat, že absolutní sociální spravedlnost neexistuje. Cílem je k ideální spravedlnosti směřovat, i když absolutní sociální spravedlnosti se nikdy nedosáhne. O něco se bude lišit vždy například názor zdravé pracující osoby a nepracující osoby připoutané na vozíčku. Pokud budou mít prosociální chování, dovedou se shodnout na kompromisních řešeních. Egoisté při uplatňování sociální spravedlnosti se budou vždy cítit poškození. Egoisté nezávilí na sociálních příjmech obvykle otevřeně odmítají sociální spravedlnost a postižení egoisté zase si nárokují vyšší práva, než jim náleží.

Že v posledním období celosvětově sílí nespokojenost se světem, ve kterém někteří bohatnou jen díky zděděným nebo násilně uzurpovaným výsadám, neznamená automaticky nárůst touhy po sociální spravedlnosti. Může to být z velké částí nárůstem závistí. Závistiví nemají zájem o sociálně spravedlivou společnost, chtějí se sami dostat nahoru.

Podle výsledků voleb do EU dlouhodobě klesá počet levicových poslanců EU. Pokud by v Evropě stoupal počet nespokojených občanů toužících po sociální spravedlnosti, tak by musel úměrně s tím stoupat i počet levicových poslanců v EU.


Karel Marx prokázal, že v kapitalismu vykořisťování existuje v důsledku zákonitostí kapitalistického soukromého vlastnictví i při formální občanské rovnosti a platnosti zákonů zbožní směny. Podstatou kapitálového vztahu stále

- 15 -



NAHORU
zůstává to, že kapitalista si bez náhrady přivlastňuje část práce fyzicky i duševně pracujících zaměstnanců. Předpokladem sociální spravedlnosti je proto odstranění nadvlády kapitalistické formy vlastnictví rozvojem společenských vlastnických forem, které se stanou převažujícími. To umožní zajistit všem:

a) rovnou příležitost k práci podle schopností,

b) odměnu za práci podle pracovní zásluhy,

c) rovné právo na vzdělání, zdravotní péči a další podmínky kultivace osobnosti,

d) sociální jistoty pro všechny pracující v takové míře, aby i nejméně odměňovaná řádná práce dávala šanci na důstojné životní podmínky.

Že vykořisťování existuje v "důsledku zákonitostí kapitalistického soukromého vlastnictví" je klamná hypotéza. Byla vytvořená na základě pozorování korelace, vlastníci soukromého kapitálu se chovají egoisticky a u nemajetných nebylo pozorováno tak silné egoistické chování.

U majitelů soukromého kapitálu K. Marx zaměnil příčinnost. Ke kumulaci soukromého kapitálu docházelo vlivem samotného egoismu, který je charakterovou vlastností. Prostě, v bohatých rodinách se vychovávaly děti k egoistickému chování a osoby pracující pro bohaté rodiny v dětech podporovaly rozvoj egoismu, protože jim dávaly najevo, že jsou víc než oni. Pěstovali v nich pocit nadřazenosti. Vyvolávalo to však dojem, že samotné vlastnictví vyvolává egoistické chování.


Princip sociální spravedlnosti neznamená sociální a mzdovou nivelizaci - klíčová je zásada odměňování pracovníků podle jejich pracovní zásluhy, samozřejmě při uplatňování doprovodných mechanismů solidární sociální pomoci těm skupinám i jednotlivcům, které jsou nezaviněně znevýhodněny a samy si pomoci nemohou.

Rozhodující zde je, že princip sociální spravedlnosti cílevědomě odmítají egoisté. Jak prosazovat sociální spravedlnost demokratickou cestou, když egoisté demokraticky si prosazují, že nechtějí sociální spravedlnost?


Sociální spravedlnost rozhodně není poskytováním pasivního sociálního pohodlí státem neoprávněným osobám, jde o systémovou podporu sociální aktivity občanů, pružnou a motivační sociální politiku s pestřejší škálou forem i poskytovatelů sociálních služeb.

V počátečních fázích vývoje socialismu se bude muset společnost vyrovnávat s problémy spojenými se starou dělbou práce a deformacemi kapitalistické ekonomiky. Je to v prvé řadě problém množství a skladby pracovních příležitostí, řešitelný na jedné straně zkracováním pracovní doby, na druhé straně restrukturalizací výrobních činností a služeb, spojenou s rozsáhlými změnami pracovní přípravy, základní i celoživotní.

Společnost je zde personifikovaná, tím se deformuje vnímání mezilidských vztahů ve společnosti. Společnost se bude muset vyrovnávat …? To zavání diktaturou. Co když to společnost nebude chtít?

Se starou dělbou práce? Dělba práce se neustále mění, mění se i v dnešní době.

Problém množství a skladby pracovních příležitostí? Když si místo starého pojmosloví zadáme do vyhledávače soudobé, které souvisí se současným stavem (trh pracovních sil, lidský kapitál, rozvoj konkurenceschopnosti) a pročteme si fundované články, tak získáme reálnější představu jak o současném stavu tak vývojových trendech.

Aby se až v socialistickém zřízení nemuselo řešit tak velké množství problémů, mělo by se více starat o tyto problémy již dnes. Mnohé řeší již dnes rekvalifikační programy, programy na rozvoj konkurenceschopnosti.

Velkým problémem je dnes nedostatek řemeslníků. Na jedné straně je to způsobeno rušením učňovských škol, na druhé straně nechuť mládeže manuálně pracovat a narůstající počet manuálně nemotorných dětí. Nůž, pilka, kladívko jsou pro dnešní děti hlásicí se na řemeslné školy velmi nebezpečné nástroje, neumí s nimi zacházet, snadno si ublíží. Práce na strojích vyžaduje zvýšenou sebekontrolu a zvýšenou pozornost. Obojího se dětem stále více nedostává. Proto přibývá absolventů řemeslných škol, kteří ovládají sice řemeslo teoreticky, ale v praxi jsou takřka jako řemeslnící nepoužitelní.

Na ekonomiku v socialistickém zřízení je dobré si připravovat podmínky již dnes.


Zvláštní problém pak bude tvořit skupina "nezaměstnatelných", "sociálně vyloučených osob", zčásti své postavení již dědící v druhé či ještě další generaci. Jde nejen o osoby postrádající potřebnou kvalifikaci a pracovní návyky a často ani nejevící snahu je nabýt a začlenit se do životního způsobu většinové populace. Jde také o skupinu "technologicky" nezaměstnaných, které technický rozvoj vytěsňuje z výrobního procesu a pro které bude obtížně hledat možnosti uplatnění ve službách a aktivitách rozvíjených ve volném čase. Společnost na cestě k socialismu bude hledat humánní řešení podobných problémů s požadavkem aktivní účasti postižených a způsoby předcházení takovým situacím.

Z textu vyplývá, že se tento zvláštní problém bude řešit, až bude společnost na cestě k socialismu. Tento zvláštní problém existuje již nyní a společnost se snaží ho řešit již nyní. Když se bude řešit, až bude společnost na cestě k socialismu, vyvolává to dojem, že současní poslanci za KSČM tento zvláštní problém v současnosti vůbec neřeší a čekají až na socialismus.

Na internetu se dá najít řada realizovaných programů, které pomáhají řešit uvedené problémy. Strategický problém zejména v této oblasti je ve výchovných chybách rodičů při výchově dětí.

K pracovním návykům se mají děti vést od raného dětství zapojováním do domácích prací dle přiměřenosti jejich věku. Nesmí se však domácí práce znechutit, ale rozvíjet potěšení z dobře vykonané práce. Nesmí se odměňovat penězi, ale radostí z pocitu sounáležitosti s rodinou, radosti druhých z pomoci.

Jedna upracovaná maminka si postěžovala, že její dospívající děti ji v domácnosti vůbec s ničím nepomáhají, spíše ji jen práci přidělávají. Na dotaz, zda je zapojovala do domácích prací, když byly malé, zakroutila hlavou. Nakonec z ní vylezlo, že při sobotním úklidu vždy poslala děti s manželem ven, aby nepřekáželi a úklid měla rychleji hotový. Při vaření odháněla děti od vaření, aby nepřekážely a nedělaly binec. Prakticky tak zcela odstavila své děti od domácích prací a sama se postavila do role služky.

Co si navyknou děti v raném dětství, tak to je motivuje i v dospívání. Přitom experimenty ukazují, že malé děti mají přirozenost napodobovat dospělé i při domácích pracích a samy se hlásí se svou pomocí. Když se toto v nich potlačí, pak nelze očekávat, že době dospívání budou nadšené z domácích prací, nebudou nadšené ani z řemeslných prací. Mezi manuální práce patří i zubařina. Již dnes je kritický nedostatek zubařů.

- 16 -



Jiným problémem, omezujícím sociální politiku státu jako formu naplňování sociální spravedlnosti, bude zřejmě rozdílná ekonomická úroveň jednotlivých zemí, vstupujících na socialistickou cestu. Z ní vyplývá omezenost prostředků sociální solidarity v některých zemích ve srovnání s jinými, riziko sociální migrace mezi zeměmi a problém míry mezinárodní solidarity.

Zvýšená sociální migrace nastala již nyní. Zde je potřeba ujasnění pojmu sociální spravedlnost. Za sociální spravedlnost nepovažuji to, když sociální migranti migrují za bezpracnými sociálními dávkami a vyhýbají se práci. Když přijdou o sociální dávky v jedné zemi, migrují do jiné.

Významným faktorem je zde výchova k vlastenectví, sociálně vyzrálí vlastenci pracují na rozvoji své země ve spolupráci s jinými, byť je to země chudá. Egoisté migrují za osobním blahobytem. Tudíž problém není v samotném menším bohatství chudších socialistických zemí, ale v počtu egoistů v těchto zemích. Opět problémy pramenicí z výchovných chyb rodičů.


Toto vše způsobí, že při obecných zásadách sociální spravedlnosti se její principy budou promítat do sociální politiky státu v různých postupných fázích vývoje socialismu, v různém stupni, podmíněném objektivními okolnostmi. Sociální spravedlnost je nutné chápat jako proces, jako tendenci, nikoli jako ideální, jednou provždy daný stav. Přehnaná očekávání ani populistická sociální politika by nebyla na místě.

Sociální spravedlnost potřeba chápat jako přirozený projev sociálně vyzrálých osob. Žádný organizační systém sociální spravedlnosti neuspokojí egoisty, ti budou mít vždy pocit, že právě oni mají málo.




Publikováno 16. 12. 2017
Pokračování - kapitola: 5. Politický systém socialistické

   

Pokračovat
OBSAH - Vize S 21
Názor na S 21
Autorství S 21
Úvodem 8
1. Východiska9
2. Materiální základna socialismu11
3. Ekonomické vztahy12
4. Sociální spravedlnost15
5. Politický systém socialistické17
6. Společenské vědomí a hodnoty socialistické společnosti 19
7. Socialismus a ekologie22
8. Vstup na cestu k socialismu23
9. Hlavní rysy socialistické společnosti28


Úvodní stránka
Krize současné levice, projevy, příčiny, východiska

  Banner stránek pod menu
  * * * * *