L e v i c o v é    o b z o r y
- nezávislé stránky -

Úvodní část

S 21 kapitola: 8. Vstup na cestu k socialismu - jiný pohled

Černý text - text vize, stránkování dle časopisu ALTERNATIVY
Červený text - letmé osobní poznámky k odstavci.

8. Vstup na cestu k socialismu

Naplňování vize socialismu si lze představit jen jako tvůrčí proces uskutečňovaný demokratickou cestou. Náčrt obrazu socialistické společnosti jako strategického cíle komunistů zahrnuje i prostředky a cesty dosažení tohoto cíle a objasnění, jak bude samotná systémová změna probíhat, jaký bude její charakter a kdo bude jejím rozhodujícím subjektem.

- 23 -



V procesu globalizace sílí potřeba koordinované činnosti mezinárodní levice a komunistického hnutí. S tím souvisí schopnost integrovat zájmy občanů různého typu, utváření solidarity s více transnacionálním rozměrem. Sklouzávání do nacionalismu by bylo pro perspektivu socialismu velkou bariérou. Problematika socialismu pro 21. století se musí stát předmětem diskuse v rámci mezinárodního komunistického hnutí.

Vznik socialismu nemůže být jednorázovým procesem. Půjde o kumulaci různých předpokladů pokroku v čase i v prostoru, o vzájemně se podmiňující procesy evoluce a revoluce.

Přínosné by bylo vyjmenování těchto předpokladů. Odstavec je velmi obecný.


Ke krizovému zauzlení situace může v soudobém kapitalismu dojít v zásadě kdykoliv. Ohnisek potenciální revoluční situace je mnoho: neustávající hrozba válečných konfliktů, nevratné negativní změny klimatu, energetické krize, neschopnost udržet v přijatelných rozměrech využívání přírodních zdrojů a zachovat životní prostředí, příznivé pro život příštích generací, stupňování hospodářských a sociálních rozporů mezi chudou a bohatou částí světa, pokračující sociální polarizace i uvnitř hospodářsky vyspělých států samotných, neschopnost soudobého kapitalismu zabezpečit fungování politické demokracie a občanských svobod, čelit totalitárním tendencím. Kdekoliv může vzplanout jiskra.

NAHORU

Zde je nejasné geografické zaměření obsahu vize S 21: jedná se o Česko, Evropu, Svět? V úvodu vize S 21 by mělo být jasně uvedeno geografické zaměření vize. Pokud se jedná o Svět, k nejrůznějšímu zauzlení soudobého kapitalismu již dlouhou dobu dochází. V některých zemích válečné konflikty jsou, v jiných je extrémní rozdíl mezi bohatými a chudinou, která trpí hladem, v některých rovníkových zemích se mění výrazně klima vlivem likvidace pralesů v rozsáhlých oblastech. V některých zemích již je situace, kdy teoreticky mělo docházet k rozkladu kapitalismu a nastolování socialismu. Ve většině případu však dochází místo revoluce k nárůstu migrace.

"Neschopnost soudobého kapitalismu zabezpečit fungování politické demokracie a občanských svobod, čelit totalitárním tendencím." Tato formulace se částečně rozchází s logikou. Elementární podstatou kapitalismu je kumulace majetku bohatých vykořisťováním. Tudíž v zájmu samotného kapitalismu není zabezpečovat fungování politické demokracie a občanských svobod. Naopak kapitalismus posiluje tím, že se buduje nadvládat nadnárodních kapitalistů.

Řada komunistů se mylně domnívá, když kapitalismus plně nezabezpečuje fungování politické demokracie a občanských svobod a nečelí totalitárním tendencím, že oslabuje a začíná se rozkládat. Kapitalismus nečelí totalitárním tendencím, ale naopak tyto tendence podporuje.


Možnost zahájení cesty k socialismu, procesu socialistické revoluce v některé části světa, je významným politickým činem, který vytváří novou základnu působení v dalších zemích a může přispívat k předpokladům celkového úspěchu. V současných podmínkách není však vybudování socialismu - a dnes už ani dlouhodobě udržitelný úspěch socialistické revoluce - v možnostech jediné země, byť i rozsahu Ruska, USA nebo Číny. Vedle hospodářsky vysoce vyspělých existují i země procházející teprve stádiem industrializace a země, které vlastním vývojem nedospěly ani ke kapitalismu.

Tyto představy se jeví v rozporu s historickými změnami minulých ekonomických formací. V Komunistickém manifestu se dost jasně popisuje, jak uvnitř staré formace se postupně začíná tvořit základ formace nové, až ta začne přerůstat starou, tak odstraní staré zřízení.


Konkrétní revoluční situace v zemích vysoce rozvinutých bude mít se vší pravděpodobností jinou podobu než v zemích méně rozvinutých. Na "periferii" se spojuje horší sociální situace se silnějším národním, protiimperialistickým odporem, což vede k radikálnějšímu postupu. Ve vyspělých zemích je naopak možnost dovršit socialistické změny bližší. S ohledem na globální propojenost se tyto změny navzájem ovlivňují a spoluvytvářejí obecné podmínky přechodu k socialismu.

Hlubšímu objasnění problematiky by prospělo, kdyby autoři předložili psychologický pohled na "revoluční situaci" náladu a mentalitu obyvatelstva. Podle stávajících levicových předpokladů měly již dávno být socialistické revoluce v zemích s hladovějícím obyvatelstvem.

Ve vyspělých zemích je možnost dovršit socialistické změny bližší? Rusko v roce 1917 nepatřilo k nejvyspělejším zemím. Taktéž Kuba před revolucí nepatřila k nejvyspělejším zemím. Patří k nejvyspělejším zemím Venezuela?

- 24 -



Různé startovní čáry a různé bezprostřední cíle revolučních hnutí v jednotlivých zemích a jejich sdruženích vyvolávají potřebu rozdílných revolučních přístupů. Bylo by opětně tragickou chybou očekávat u jednotlivých zemí jednotné konkrétní postupy. Rozdílnost a rozmanitost, přihlížení ke zvláštnostem i jedinečným podmínkám při uplatňování stejných obecných zásad, je naopak nenahraditelnou inspirací a zárukou trvalého dalšího rozvoje socialistických myšlenek.

Vize KSČM by měla především směřovat k podmínkám v České republice. Když se autoři tak rozsáhle zabývají Světem, nakolik jsou asi přesvědčení o reálnosti budovat socialismus v České republice?


Komunisté v ČR vycházejí při úvahách o socialismu 21. století logicky z poměrů v hospodářsky nejvyspělejších zemích, protože odrazovým můstkem socialismu jako vyššího společenského řádu jsou právě ony. V těchto zemích jsou materiální předpoklady socialismu nejrozvinutější a demokratické principy vlády běžnější. Nejpříznivější budou tyto podmínky tam, kde se podaří odrazit nápor antisociální ofenzívy kapitálu, ubránit či znovu prosadit a v dalším vývoji významně prohloubit podstatné prvky sociálního státu. Tento boj o sociální stát rozhodně nelze podceňovat. Nejde totiž o pouhé vylepšování kapitalismu, ale o prosazování oprávněných zájmů občanů, které by mohlo přerůstat do vyšší kvality. Přestože i zde bude znamenat překonávání kapitalismu řadu zásadních sociálních přeměn, předpokládáme, že se odehrají pokojnou cestou.

Jedna věc je vycházení z logiky a jiná psychologicky sociologické zmapování mentalit obyvatelstva v jednotlivých zemích a jejich vývoj.


Revoluce je zpravidla chápána jako násilné svržení vlády určité třídy nebo společenské skupiny a nastolení politické moci jiného společenského subjektu. Ve velkých revolucích minulosti byla jejím dominantním rysem právě násilná stránka, velmi často provázená proléváním krve. Marxisté však socialistickou revoluci s násilím nutně nespojují. Politická moc, jako úvodní krok socialistické revoluce, může být získána plně demokratickou cestou, stane-li se záležitostí širokých vrstev a bude-li prosazována jejich aktivitou. Sociálně-ekonomická stránka socialistické revoluce, tj. reálná přeměna společenského řádu, je pak dlouhodobý proces, trvající desetiletí. Socialistické přeměny, mají-li být trvalé, musí mít většinovou, neustále obnovovanou podporu obyvatelstva, být jím přijímány jako žádoucí pokrok oproti kapitalismu.

Dlouhodobý proces přeměny měl být zde mnohem více popsán a mít oporu v současných vědecky dokládaných zákonitostech, výzkumech, experimentech.

Víte, že existuje i "srdeční revoluce"? Nevěříte? Zadejte si sousloví do internetového vyhledávače.


KSČM považuje nekrvavou a demokratickou revoluci za cestu, která nejvíce odpovídá potřebám a zájmům lidí a je nejlépe slučitelná s humánní podstatou systémové změny. Nejsme naivní, víme, co dokážou ti, kteří hájí své zisky a mocenské pozice, zároveň však víme, že samotná logika ekonomických a civilizačních procesů jim za

- 25 -



podmínek intenzivní masové aktivity může a musí zabránit uvrhnout lidstvo do slepé uličky sebevražedných občanských i jiných konfliktů.

Nekrvavá a demokratická revoluce bývá v zemích s mírumilovnou mentalitou. Kde mezi občany převládají osoby se zvýšenou agresivitou, bývají i revoluce a boje o moc krvavé. Viz článek Jak vychovat z dítěte agresora

Je tam rámcový popis, jak mnoho rodičů vychovává z dětí agresory v zemích se sklony k občanským válkám, nebo kde již jsou. Nezmění-li se v těchto zemích výrazně výchovný styl v rodinách, nebude možné v těchto zemích dosáhnout trvale udržitelného míru.


Prvek demokratického donucení je v přechodu k socialismu 21. století omezenější rozsahem i časově. Je nahrazován organizačními a kulturními funkcemi politické moci i institucí občanské společnosti. Většinová vůle společnosti přitom bude plně respektovat práva menšin. I při řešení sociálně patologických jevů nepůjde o pouhou represi, větší akcent bude kladen na prevenci.

Samá abstrakce. Když někdo s takovou abstraktní rétorikou vystupoval před obyčejnými lidmi, často jsem zaslechl poznámku: "Zase kecák."

Postrádám vyhodnocení současné úrovně prevence a konkretizování hlavní oblasti prevence. Na internetu lze nalézt řadu realizovaných programů prevence sociálně patologických jevů. Prevence má široký záběr. Samotná represe funguje i jako prevence, jako varování a u závažných trestných činů zavřením pachatele - tím se vyloučí ze společnosti a nemůže páchat trestné činy.

Osobně považuji za nejlepší prevenci v rámci všeobecného vzdělávání provádět osvětu o výchovných chybách rodičů, které pak vedou k sociálně patologickým projevům.


Na cestě k socialismu (i později, dokud bude socialismus existovat v menší části světa) zůstane nepochybně aktuální otázkou jeho ochrana před vnějším útokem, terorismem apod. Jde o to skloubit hodnoty míru s vyčleněním nezbytných ekonomických zdrojů na obranu, existencí zbrojního průmyslu, ale i koncipovat mezinárodní systémy kolektivní bezpečnosti i domácí branné moci socialistického společenství.

Velmi povrchní popis. Jakou má informace praktickou hodnotu? Problém terorismu je aktuální již nyní, ne až v socialismu. Komunisté budou terorismus řešit jen jako ochranu socialismu? Přitom agresivitu lidí jako podhoubí terorismu má psychologie celkem dobře prozkoumanou. Viz článek Evoluce od agresívnosti k mírumilovnosti


Co se týče přežívajících zastánců kapitalistického režimu, odpůrců socialismu podporovaných případně ze zbývajícího kapitalistického světa, bude se proti nim socialistická revoluce bránit především svými hospodářskými, politickými i kulturními úspěchy, svým demokratismem a sociální solidaritou, které postupně vezmou nepřátelům socialismu půdu pod nohama.

Na místě by měl být psychologický profil a popis charakteristických hlubších motivací zastánců kapitalistického režimu. O tom se rozepisuji v článku Jak vychovat z dítěte pravičáka


Kdo bude aktivním společenským subjektem socialistické revoluce, hlavním nositelem revolučních změn a jakým nárokům bude muset dostát? Je skutečností, že v hospodářsky vyspělých zemích se počet klasických, fyzicky pracujících dělníků, zejména průmyslových, tradičních nositelů revolučních myšlenek i revolučních akcí, snížil na méně než třetinu zaměstnaného obyvatelstva. Změnil se také charakter jejich práce, změnily se formy a rozsah solidarity a organizovanosti. Na druhou stranu však výrazně roste počet pracovníků ve službách i dalších skupin vykořisťovaných zaměstnanců. Významná část dělnické třídy i dalších zaměstnanců získává znaky tzv. znalostního proletariátu, jejich práce je utvářena v podmínkách technologické, informační revoluce, což má na jejich organizovanost i vědomí specifický vliv. Uvědomění si svého vykořisťování a sounáležitosti se všemi zaměstnanci se bude postupně formovat. K nim si představitelé nekapitalistických a protikapitalistických sil teprve razí cestu. Je to však sám kapitalismus, který v honbě za vyššími zisky a stlačováním ceny práce již dnes

- 26 -



sahá a bude stále víc sahat i na dílčí výhody těchto skupin netradičních dělníků a sbližovat je s ostatními i pokud jde o protikapitalistickou orientaci.

Strategickou chybou současných marxistů je hledání revolučního subjektu dle vnějších sociálních znaků. Druhou velkou chybou je personifikování společenského zřízení. Marxisté hledají to, co mají přímo před sebou, jen to nevidí.

Stačí si položit logický řetěz otázek:

a) Co je nejvíce charakteristické pro typické zastánce kapitalistického režimu a co pro antikapitalismy?
Jde o rozdílné uznávání hodnot.
b) Čím jsou tyto hodnoty charakteristické?
Zastánci kapitalistického režimu uznávají pravicové hodnoty (pravičáci) a antikapitalisté levicové hodnoty (levičáci).
c) Čím jsou charakterističtí pravičáci a čím levičáci?
Je to druh chování osob. Pravičáci se netají svým egoistickým chováním, dokonce ho povyšují na zdravé chování. Levičáci převážně mívají prosociální chování - nezaměňovat s altruistickým chováním.
d) Který typ osob volí levicové strany a má největší zájem o budování socialistického režimu?
Jsou to osoby s prosociální chováním.

Z toho je vyplývá, že hybnou silou společnosti na cestě k socialismu jsou osoby s prosociálním chováním. To jsou osoby, u nichž má KSČM co nejvíce poznat, jak je co nejlépe oslovit. Osoby s prosociální chování by měli být cílovou skupinou všech komunistů, nezávisle na jejich společenském postavení či na třídním původu.

Velkou roli určitá společenská třída, jako hlavním nositelem společenských změn, hrála ve společnosti s mocenskou třídou, která nebyla volena. Třídní boj se vztahoval na první fázi cesty ke komunismu, budování lidové demokracie. V druhé fázi s vládou lidu mělo demokratickou cestou docházet k zespolečenšťování výrobních prostředků a bohatí měli být postupně zbavování velkých majetků různými legislativními opatřeními. Leč tento předpoklad se nenaplnil v očekávaném měřítku. Klíčovým předpokladem bylo, že lid je bez egoistického chování - nebyl a není. V demokracii se lid rozštěpil na dva nesmiřitelné tábory - levicový a pravicový. Proto současnou společností nehýbe třídní boj, ale ideový boj.


S rozvojem hospodářské samosprávy a participace se bude formovat také skupina samosprávných vlastníků, překonávající odcizení vlastnictví v tradičních soukromých či státních podnicích a vystupující s novou úrovní sebevědomí.

Zde je stejná strategická chyba jako ve strategii KSČ po roce 1948. Konkurence schopné samosprávné firmy nelze budovat s egoisty ve vedení. Představu, že se zánikem soukromého kapitálu zanikne i egoistická touha po výhodách na úkor druhých, dnes lze považovat za sociálně naivní.

I v kapitalistických firmách se personalisté dnes snaží získávat řídicí pracovníky sociálně vyzrálé s vysokou emoční inteligenci (EQ) a to egoisté nesplňují. Jinou položkou jsou majitelé firem a vrcholové vedení firem. Tam egoisté převládají. Nesmí se zapomínat, že základním principem egoismu je upřednostňování osobních zájmů před zájmy společenskými. Proto i v samosprávných firmách budou egoisté upřednostňovat své finanční a kariérní zájmy před zájmy samosprávné firmy jako celek.


Všechny tyto dílčí skupiny však spojuje, ať si to dnes uvědomují nebo ne, zájem na změně společnosti a v tomto spojenectví zůstává proletariát v roli potenciálního vůdce všech vykořisťovaných, neprivilegovaných, znevýhodněných. K těmto neprivilegovaným vrstvám se začleňují a přiklánějí lidé s potřebou svobodnějšího rozvoje a s výraznějšími hodnotami duševně bohatého života. Fronta těchto potenciálních odpůrců kapitalismu se bude dále rozšiřovat a vnitřně stmelovat, přestože její politickou a institucionální reprezentaci bude představovat velmi pestrá paleta stran, hnutí i organizací. Záleží jen na komunistech, nakolik se dokážou v této paletě uplatnit a přispívat k jejímu sjednocování.

Zájem na změně společnosti má v podstatě dnes většina občanů. Jde o to, kdo jakou změnu kdo chce. Proletariát ani lid není homogenní masou, dnes je rozložen na dva základní tábory.

Egoisté z řad proletariátu usilují o kapitalistický režim, co největší liberalizaci soutěživé dravosti, kdy vychytralost, lstivost se vydává za chytrost. V rozporu se svými ekonomickými zájmy odmítají sociální spravedlnost.

Prosocialisté z řad proletariátu usilují o socialistický režim, co sociálně nejspravedlivější, socialistickou společnost. Dnes jsou v ČR převážně pasivní, prožívají pocit bezmoci.

Tyto dva typy jsou vyhraněné a mezi nimi je široká škála. Pravděpodobně dnes v České republice se nejvíce občanů nachází někde kolem středu mezi těmito typy.


Potenciální revoluční fronta, ve které komunisté a levicově politicky angažovaní lidé hrají významnou roli, se rozšiřuje o účastníky různých sociálních hnutí, alterglobalisty, o ochránce životního prostředí, o přemýšlivé intelektuály, o revoluční mládež, o zastánce sociálního státu a o další skupiny osob, z nějakého důvodu nespokojených se stavem věcí za kapitalismu. Přestože většina z nich nemusí mít a ani nemá socialistické cíle a stranictví se i záměrně vyhýbají, svou činností kapitalismus objektivně oslabují. Mnohé z nich prostá logika vývoje posléze dovede k přesvědčení, že svých cílů mohou dosáhnout jenom při celkové změně společenského řádu.

Co vypadá jako pozitivní, je ve skutečnosti negativní. Ono rozšiřování různých hnutí je projev narůstajícího tříštění levicových sil. Místo skutečně sjednocující se fronty přibývá počet nových hnutí. I komunisté se začali tříštit na samostatné komunistické strany. Příčinou je neexistence přitažlivé a reálné strategie. Nevypadá to, že by vize KSČM S 21 zaujala širokou veřejnost a sjednocovala levicové strany a hnutí.


Socialistická revoluce nemusí začínat jako socialistická, může se rozvinout z revoluce národní, demokratické, environmentální či jiné. Jejími nositeli mohou být v jejích různých fázích různé společenské vrstvy či skupiny a její socialistická orientace se může prosadit až po delší době.

Socialistická revoluce? Jak přecházela jedna ekonomická formace ve druhou? Nejdříve začala pozvolna vznikat formace nová a teprve když přerostla starou tak tu starou odstranila. Z tohoto pohledu měl pokračovat v minulosti nastartovaný systém družstevnictví a sami občané měli mít zájem na zakládání samosprávných firem. Protože případné zisky mohou zpětně investovat do rozvoje konkurenceschopnosti. Tyto samosprávné firmy by měly být proto konkurenceschopné a občané měli by je podporovat upřednostňováním nákupu jejích výrobků. Nakonec by kapitalistické firmy začaly krachovat samy. Tak by mohlo dojít k přirozenému přerodu kapitalismu v socialismus. Proč se to neděje? Prostě rodiče ve velkém vychovávají ze svých dětí egoisty, pravičáky, oporu a realizátory kapitalismu.

Změna situace je možná osvětou či nejlépe všeobecným vzděláváním v oblasti rodičovské výchovy. Jen stručně o výchově dětí k levicovým hodnotám píši v článku Výchova levicových politiků, občanů, potomků


Levicově orientované strany mohou utvořit socialisticky orientovanou vládu, která po získání většinové politické moci naváže na nejlepší stránky předchozího společenského vývoje (např. využitím pozitivních prvků ideje a praxe sociálního státu) a bude postupně uskutečňovat socialistické změny v ekonomické a sociální

- 27 -



oblasti. Zvolí hospodářskou, zejména daňovou a pracovně-právní politiku, omezující vykořisťování zaměstnanců, a vnese do hospodářství prvky strategického řízení. K dalším krokům patří zvýšení společenské kontroly nad strategicky významnými podniky a institucemi, včetně posilování společenského vlastnického sektoru (zejména v oblasti dopravy, energetiky, informací, vybraných finančních oborů). Tím omezí ekonomickou svévoli soukromého vlastnictví a vliv soukromého nadnárodního kapitálu.

Nejdříve je však potřeba vyřešit, aby ve volbách vítězství levice bylo trvale udržitelné. Nelze porcovat medvěda, dokud se neuloví.


Touto nenásilnou, právní řád plně respektující cestou, která nijak nenaruší běžný chod ekonomiky, bude postupně sílit socialistický sektor a stávat se základním pilířem národního hospodářství. Postupně budou vznikat a působit i socialistické nadnárodní a celosvětově působící instituce.

Jak bude tento socialistický sektor sílit, když levice v Evropě je na úbytě? Viz článek Je krize levice v Evropě?


Politický postup socialisticky orientované vlády bude bezpochyby obtížný. Bude muset být koordinován s postupem vlád dalších stejně orientovaných zemí, aby nedocházelo k nežádoucí ekonomické, ale i politické migraci; bude muset čelit odpůrcům socialistického vývoje stejně jako těm, kteří ho budou chtít zbrkle urychlit; bude se muset vyrovnávat s dezinformacemi a politickými kampaněmi, s cílevědomou manipulací i s živelnými tlaky v zahlcených informačních sítích. Nebude však diktaturou proletariátu v žádné z jejích dosud realizovaných podob; bude demokratickou vládou většiny, obhajující zájmy této většiny a snažící se tuto většinu vést k politické aktivitě, k pochopení vlastní zodpovědnosti za svůj život.

Základem dobré koordinace je spolupráce. Základem egoismu je dravé soupeření. Proto podmínkou dobré koordinace je týmová spolupráce vlád, a to bude možné jen když vlády budou bez egoistů. Jinak se z koordinace pozvolna vytvoří koordinační mocensky aparát jako nyní z EU. A to někteří pravičáci EU požadují federální Evropu, aby direktivní moc pravice se ještě více upevnila.





Publikováno 16. 12. 2017
Pokračování - kapitola: 9. Hlavní rysy socialistické společnosti

   

Pokračovat
OBSAH - Vize S 21
Názor na S 21
Autorství S 21
Úvodem 8
1. Východiska9
2. Materiální základna socialismu11
3. Ekonomické vztahy12
4. Sociální spravedlnost15
5. Politický systém socialistické17
6. Společenské vědomí a hodnoty socialistické společnosti 19
7. Socialismus a ekologie22
8. Vstup na cestu k socialismu23
9. Hlavní rysy socialistické společnosti28


Úvodní stránka
Krize současné levice, projevy, příčiny, východiska

  Banner stránek pod menu
  * * * * *