L e v i c o v é    o b z o r y
- nezávislé stránky -

Socialismus pro 21. století - jiný pohled

Cílem stránky, s poznámkami Stanislava Hendrycha ke stávající vizi S 21, je podnítit k přemýšlení o hlubších souvislostech a o nových zdrojích informací. Očekává se navazující diskuze a upřesňování.


Modrý text - stručné hodnocení
Černý text - text zveřejněné vize, stránkování dle časopisu ALTERNATIVY
Červený text - letmé osobní poznámky k částem textu v horním odstavci.
Všechny odkazy mimo obsahu se zobrazí v nových záložkách.

OBSAH - Vize S 21
Názor na S 21
Autorství S 21
Úvodem 8
1. Východiska9
2. Materiální základna socialismu11
3. Ekonomické vztahy12
4. Sociální spravedlnost15
5. Politický systém socialistické17
6. Společenské vědomí a hodnoty socialistické společnosti 19
7. Socialismus a ekologie22
8. Vstup na cestu k socialismu23
9. Hlavní rysy socialistické společnosti28

Text vize Socialismus pro 21. století je převzat z internetového časopisu ALTERNATIVY - časopis Centra strategických a teoretických studií, číslo 1., ročník 2017.
ALTERNATIVY č 1 v PDF, 196 stran, objem 2,9 MB

Otevřít v novém okně

Názor na Socialismus pro 21. století

Tato vize je výkladní skříň KSČM a je zvláštní tím, že se zabývá vzdálenější budoucnosti, avšak myšlením vězí v hlubší minulosti. výboborně to vystihl Jiří Dolejš: "Avantgarda pro 21. století nemůže mít starou tvář a vězet zkušenostmi i myšlením v minulém století."

Vize S 21 mi připadá jako kompilát ze starých stranických učebnic marxismu-leninismu. Taktéž rétorika připomíná bývalou rétoriku ideologů KSČ. Problém zřejmě spočívá v kolektivní snaze dogmaticky zachovávat "ideologickou čistotu". Je to jako když by lékaři dogmaticky stále zachovávali čistotu učení zakladatele Hippokrata. Na jaké úrovni by asi byla dnes medicína s dogmatickým přístupem?

Kdyby byla tato studie publikovaná v roce 1947, pak by byla vynikající. Jenže vývoj společnosti je dnes na jiné kvalitativní úrovni. Morální kodex v době komunismu bude vycházet z přirozeného prosociálního chování u převážné části občanů, nikoli z intelektuálně vymýšlených pravidel a technokratického prosazování těchto pravidel.
Tato vize S 21:

  1. Nezohledňuje společenské trendy v oblasti současného rozvoje pracovních sil.
  2. Nezabývá se trendy v oblasti moderního řízení ve firmách (systémové řízení, týmová spolupráce, snižování zbytečných ztrát) a v oblasti rozvoje lidského kapitálu firem.
  3. Nezohledňuje trend vývoje současného školství v oblasti rozvíjení sociálních kompetencí žáků.
  4. Nezohledňuje soudobé psychologické poznatky v oblasti motivací, zejména v oblasti sociálního cítění, ochotě k solidaritě, uznávání levicových hodnot.
  5. Nezajímá se, které vědecky ověřené faktory vedou k egoistickému chování a které k prosociálnímu chování.
  6. U výkladů zřízení je rozporu se samotnými základy marxistické filozofie, dochází k záměně podstaty a jevu. Kapitalismus je jevem, nikoli zhmotnělou podstatou.
  7. Místo opírání se o teorii hybných sil ve společnosti, popsanou v Komunistickém manifestu, vytváří intelektuální teorie založené na domněnkách a bez opory v soudobých vědeckých poznatcích.
Ignorování jiných zdrojů informací může mít několik obecných příčin:
  • U kolektivu autorů Informace z jiných zdrojů nezapadají do představy modelu společnosti. Pokud je tomu tak, pak je to nefunkční model.
  • Převládá prostá nevědomost z oblasti psychologie. Do určité míry lze u politiků pozorovat, že čím méně o určité problematice ví, tím více jsou přesvědčení, jak problematice rozumí.
  • Jde o negativní projev skupinového myšlení, viz článek „Předcházení negativům skupinového myšlení v základních organizacích, konferencích a výborech"

Otevřít v novém okně

NAHORU
Za klad vize S 21 lze považovat to, že vůbec nějaká vypracovaná vize KSČM existuje.

Autorství Socialismus pro 21. století

Velice zajímavé jsou informace na stránce wikipedia.org, kterou Google obvykle zobrazuje na předním místě při zadání sousloví „Socialismus pro 21. století". Tam je brán za duchovního otce tohoto modelu „Heinz Dieterich Steffan (1943), levicově zaměřený politolog německého původu, žijící v Mexiku, poradce venezuelského prezidenta Huga Cháveze.

Otevřít v novém oně


V jiném článku Socialismus pro 21. století se píše: „Za počátek myšlenky Socialismu 21. století lze považovat rok 1996, kdy byl soubor těchto myšlenek, názorů a idejí uveřejněn německým sociologem a politologem Heinzem Dietrichem. Uveřejnil je ve stejnojmenné knize."

Otevřít v novém okně


Zajímavý je článek: „Komunisté představí nový a krásnější socialismus. Už o víkendu" v ParlamentníchListech, kde se za duchovního otce vize KSČM považuje Jiří Dolejš: Dokument se jmenuje „Socialismus pro 21. Století" a podle duchovního otce modelu - poslance Jiřího Dolejše - „horký" materiál nebude předložen jako programový dokument, ale jako shrnutí od různých kritiků.

Otevřít v novém okně


Ve vizi S 21 KSČM není informace, zda je vize KSČM samostatnou autorskou prací, či přebírá myšlenky z jiné vize „Socialismus 21. století". Neplánují se dále zabývat autorstvím těchto vizí.


Socialismus pro 21. století
kolektiv autorů

Úvodem

Dokument „Naděje pro Českou republiku", přijatý VI. sjezdem KSČM, označil za základní programový cíl KSČM socialismus, demokratickou společnost svobodných, rovnoprávných občanů, společnost politicky a hospodářsky pluralitní: „Je postavena na maximální občanské samosprávě, je prosperující a sociálně spravedlivá. Pečuje o zachování a zlepšování životního prostředí, zabezpečuje lidem důstojnou životní úroveň a prosazuje bezpečnost a mír. V její ekonomice se prosazují přednosti a klíčová úloha společenského vlastnictví, které zaručí efektivní, celospolečensky provázané a usměrňované hospodaření kolektivu zaměstnanců podniků, družstev, obcí, regionů i dalších sdružení občanů. Jde o strategický cíl, který vychází z dlouholetých tradic marxistického myšlení. Jeho naplnění chceme dosáhnout demokratickou cestou. KSČM odmítala a odmítá takovou praxi, která připouští nebo ospravedlňuje omezování demokracie, diskriminaci nebo represi za názory a vytváří podmínky pro kult osobnosti."

Dokument „Naděje pro Českou republiku", Co je zač? Jde o programový dokument VI. Sjezdu KSČM. Politika pro období do VII. sjezdu (2004)

Ač jde o programový dokument komunistické strany, jako základní programový cíl se uvádí socialismus nikoli komunismus. Dle mého názoru, u komunistické strany by měl být základním programovým cílem komunismus a dílčím cílem socialismus jako přechodová fáze.

V úvodu dokumentu se píše: „Za základní příčinu stupňujících se problémů světa i naši společnosti považuje KSČM kapitalismus." V Komunistickém manifestu se nepíše o kapitalismu jako o zlu, ale píše se o kapitalistech, kteří vykořisťují. Kapitalisté jsou podstatou, dá se proti nim jasně bojovat. Kapitalistické zřízení je ryze abstraktní pojem pro jev. Jak chcete bojovat proti abstrakci?

Tím, že marxisté kapitalismus jako jev zhmotnili, personifikovali, navazovalo vytváření virtuálních představ o společnosti. Hlavním problémem je, že vlivem tohoto abstraktního zhmotnění se zapomíná na lidi, kteří se často berou jen jako abstraktní masa. Chybné vstupní informace obvykle vedou k chybným závěrům. Personifikaci považuji za jeden z důvodu nezájmu marxistů o psychologii, prostě ji ke svým abstraktním představám nepotřebují.

Představa zhmotnělého kapitalismu vede k další mylné představě, že"zahnívající" kapitalismus se sám od sebe zkroutí.

Jen pro zajímavost, v raném dětství je personifikace různých jevů, například živlů, běžnou vývojovou fázi vyzrávání osobnosti. Například pro malé dítě je snadnější si představit, že bouřku někdo seslal, než si představovat její vznik, jak to popisuje věda.
      Dokument KSČM „Naděje pro Českou republiku",
      přijatý na VI. Sjezdu KSČM v r. 2004
      Ke stažení v PDF o objemu 550 kB

 Otevřít v novém okně 


Celkově se jeví, že KSČM má sice jako hlavní programový cíl socialismus, ale prakticky přímo nemá ve svém programu nastolování socialismu, jen něco, jako zlidšťování kapitalismu a podporu vzniku samosprávných firem v rámci plurality. Viz volební program KSČM 2017:
http://volby.kscm.cz/volebni-program

 Otevřít v novém okně 


O socialismu je psáno pouze v úvodu „naším strategickým cílem je socialismus a postupnými kroky společně s vámi bychom rádi změnili životní poměry ve prospěch většiny. Když si program přečtu, tak jde v jádru o budování kapitalismu s „lidskou tváří". Jako nejsilnější komunistická strana v České republice nemá o komunismu ani slovíčko.

Rok 2017 - Dle mého názoru, politika KSČM se tak dostala na ose levice-pravice svým programem spíše k levému křídlu politického středu. Jenže politický střed je již obsazen ANO. A tak KSČM kromě skalních nemá v poslaneckých volbách výrazný počet hlasů ani z politického středu, ani od stoupenců socialismu jako konečné fáze, ani od stoupenců komunismu, protože o komunismu v programu nic nemá. Řada občanů sympatizující s idejí komunismu očekávala, že v programu KSČM 2017 se dočtou, jak komunisté konečně zatočí s tím „zatraceným" kapitalismem. V programu nezatočili ani teoreticky. Zato pravičáci, opora sloužící kapitalismu, vítězí.


 

V současné době, plné hrubého zkreslování povahy socialismu a politických a hospodářských cílů KSČM, pokládáme za nezbytné tuto charakteristiku podrobněji rozvinout. Svět se v posledních desetiletích závažně změnil a i my sami pro sebe si potřebujeme upřesnit, jaké závěry z těchto změn pro nás vyplývají.

Pokud jsem dobře porozuměl, tato vize je ono upřesnění pro členy KSČM.


Neúspěch první formy socialismu, která u nás i v dalších zemích ztroskotala pod tlakem kapitalistického obklíčení i v důsledku vlastních chyb, neubral nic na významu základních myšlenek socialismu pro nejširší vrstvy obyvatelstva. Společenský pokrok zahrnující větší sociální spravedlnost, životní jistoty, růst životní úrovně, mírový svět, to jsou stále hodnoty, s nimiž se ztotožňuje většina našich občanů.

- 8 -


Je naším úkolem ukázat, že tyto hodnoty jsou reálně dosažitelné a nejsou jen utopickým snem, a současně ukázat, jaké cesty k jejich dosažení vedou.

Ztroskotání první formy socialismu vlivem tlaku kapitalistického obklíčení? Pokud má tlak kapitalistické obklíčení přisuzovanou moc, pak na Kubě by musel socialismus ztroskotat mezi prvními zeměmi.

Ztroskotání lze jasně vysvětit na modelu hybných sil ve společnosti, popsaném K. Marxem v Komunistickém manifestu. Dle zákona rovnováhy výrobní síly působí na výrobní vztahy. Výrobní síly zahrnují pracovní síly, jinak řečeno pracující. V zemi je většina občanů pracujících, tudíž v globálu lze říci, že jde o lid. Dle zákona rovnováhy, kvalita lidu ovlivňuje zřízení tak, aby kvalita zřízení odpovídala kvalitě lidu.

Problémem v politice je, že ona kvalita lidu je hodnocená silně subjektivně. Stále postrádám sociologické průzkumy, které by kvantitativně zkoumaly charakterové vlastnosti obyvatelstva v prostoru a čase. Charakterové vlastnosti se projevují především charakteristickým chováním.

V marxismu se egoistické chování přisuzuje hlavně bohatým. Realitou je, že egoistické chování se vyskytuje i mezi pracujícími lidmi, jen není tolik zjevné.

Abych předešel zbytečným nedorozuměním, tak kvůli zjednodušené názornosti zjednodušují širokou škálu mezi dvěma vyhraněnými typy na dva krajní typy. Nejdříve je potřeba porozumět základním vztahům, teprve pak lze vytvářet různé kombinace a pracovat se škálami.

Egoisté se vyznačují egoistickou touhou po kumulaci soukromého majetku i za cenu vykořisťování druhých, touhou vyniknout soupeřivosti, uznávají direktivní řízení. Vyznávají pravicové hodnoty, obdivují bohaté a iniciativně jim přisluhují a odmítají sociální rovnost, inklinují ke kapitalistickým hodnotám. V globálu se to projevuje egoistickým chováním.

Nejvyšší úrovni sociálního chvání je prosociální chování (psychologický pojem). Osoby s prosociálním chováním mají rozvinutou empatii a vyznačují se sociálním cítěním, ochotou nezištně pomáhat druhým, solidaritou, týmovou spolupráci, zvládají liberální styl řízení organizace. Nezaměňovat s altruistickým chováním, které se považuje za opak egoistického chování. Altruisté vnímají práci pro druhé jako svou oběť. Prosocialisté se neobětují pro druhé jako altruisté, práce pro blaho všech vnímají jako seberealizaci, nikoli jako oběť , inklinují k humánním, levicovým hodnotám socialistickým. Přirozenou motivací k prosociálnímu chování jsou rozvinuté vyšší sociální schopností a dovedností.

V rozumové oblasti jde převážně o logickou obhajobu vlastního chování - racionalizaci. Osobně vnímám ideologii jako kolektivní racionalizaci určitého chování.

V roce 1948 mohlo dojít k nekrvavé změně režimu proto, že ve společnosti byla určitá převaha občanů s prosociálním chováním, kteří s nadšením se podíleli na obnově republiky. Nadšení pasocialistů se projevovalo při budování socialistických staveb, obnově průmyslu, při rozvoji zemědělství. Egoisté byli v poválečném období oslabení, protože mnozí z nich více či méně spolupracovali s okupanty.

Vlivem změn ve výchově dětí postupně začal narůstat počet obyvatel s egoistickým chováním. K tomu přispívali rodiče, kteří po válečných útrapách se snažili co nejvíce materiálně zabezpečovat své děti. K rozvoji egoismu přispívala komunistická propaganda, které neustále zdůrazňovala materiální blahobyt v socialismu (konzum) a také neustálou podporou soutěživosti. Soutěživost je doménou egoistických kariéristů.

Zcela selhala pojistka komunistů, která spočívala ve výběru kádrů dle třídního původu. Marxistická filozofie nepřipouštěla existenci egoistů dělnického původu. Přesto existovali a existují. Tak se do vysokých řídicích a správních funkcí dostala řada egoistických bezpáteřných kariéristů, kteří na prvním místě se starali o osobní kariéru, která jim přinášela i finanční prospěch. Někteří sice po čase přijali marxistickou filozofii za svou, ale nebyla jim přirozená.

Jak se říká poturčenec horší Turka. Tak i kariérističtí bezpáteřní egoisté se chovali ve svých funkcích komunističtěji než skuteční komunisté z přesvědčení. Mnozí egoisté se tak stávali brzdou ekonomického rozvoje, i když formálně plnili a překračovali plán. Upevňovali byrokracii - schovávali se za nařízení, aby si nekomplikovali kariéru. Mnozí vytvářeli neformální vztahy ve stylu: „Já na bráchu, brácha na mně."

Správa státu byla dlouho formálně pevně v rukách komunistů. Tím docházelo k potlačování vnitřní nespokojenosti obyvatelstva - v globálu. Řada občanů si u některých egoistických členů KSČ všímala rozporu mezi tím, co formálně hlásali a jak se sami chovali v osobním životě. Nespokojenost velkého množství občanů vyvrcholila v roce 1989 odstraněním vlády jedné strany.

Stále postrádám fundované hodnocení vztahu mezi mentalitou a dějinnou události - nenásilného převratu i nenásilného procesu dělení Československa. Dle mého názoru, se v oblasti mentality občanstva kvantitativně minimalizovaly sklony k agresivitě, proti roku 1948. Jednou to budou historici vědecky zkoumat v rámci dějin mentalit. Dějiny mentalit mají dnes studenti historie jako učební předmět. Lze to najít na internetu.

V počáteční fázi změn po roce 1989 lid se rozdělil na dva tábory: stoupence starého režimu a stoupence nového režimu. Pro nový politický režim byla většina občanů, vypadalo to jako svorné jednotné hnutí. Jednotné bylo pouze při procesu odstraňování starého politického systému. Představy o budoucnosti však byly rozdílné. Společensky nejaktivnější byli egoisté, kteří ucítili „konečně" šanci urvat si pro sebe co nejvíce. „Ti, kteří byli vzadu, budou vpředu." Protože kvůli svému tvrdému egoismu nespolupracovali se socialistickým systémem, jevili se veřejnosti jako čistí a snadno proplouvali do vysokých pozic.

V době, kdy se začalo konkrétně plánovat nové uspořádání společnosti, byla média již v rukou egoistů. Občanstvo se začalo dělit na škále levice-pravice. Pravicově orientovaní egoisté již měli v rukou média a ve volbách získali převahu. To jim umožnilo manipulovat s veřejným míněním a nastartovat restauraci kapitalismu. Mnoho levicově orientovaných občanů prohlédlo pozdě. Upřímně se domnívali, že vše sociálně dobré zůstane a jen se odstraní chyby. Pak mnoho začalo prožívat rozčarování a pocit poraženosti, proto přestávají chodit i k volbám.

Dle mého názoru, v současné době je ve společnosti výrazně větší počet egoistů než v roce 1948. Svým způsobem nyní nastala určitá rovnováha mezi kvalitou občanstva a kvalitou zřízení. Občanstvo je podstata a zřízení je projev této podstaty.

Zavádějící je běžná personifikace zřízení a považování zřízení jako svébytnou bytost. Někteří lidé mají nižší schopnost širší představivosti a nedovedou souvisle vnímat souvislosti mezi volbami a zřízením. Proto jim vyhovuje představa zřízení jako svébytné bytosti.

Této personifikace společnosti využívají mnozí egoisté k obhajobě svého bezohledného egoistického chování: „Já se musím chovat bezohledně egoisticky, nutí mne k tomu tato společnost." Slyšel jsem, jak současný komunista hájí svého syna, z něhož vychoval egoistu: „On se dnes musí chovat bezohledně egoisticky, jinak by v práci nepřežil. Taková je dnes společnost." Je to jejich racionalizace a mnoho levičáků jim to baští.


Světový kapitalismus ani ve stadiu globalizace ekonomických vztahů nezměnil svou povahu. I nadále plodí válečné konflikty, které mohou kdykoli přerůst v ničivý celosvětový požár. Bezohledností k životnímu prostředí ohrožuje život nejen příštích generací, ale i té současné. Odsuzuje k bídě a hladovění desítky miliónů obyvatel chudých zemí a ani v hospodářsky nejvyspělejších zemích nebrání růstu počtu sociálně vyloučených, živoření nebo kriminalitě ponechaných lidí. S každým rokem další existence kapitalismu narůstají škody, s nimiž se bude muset příští společnost vyrovnávat. Kritikové kapitalismu, jejichž počet stále narůstá, vystupují s heslem „Jiný svět je možný!" My připojujeme: Je nejen možný, ale v zájmu zachování lidské civilizace je i nutný.

Personifikace světového kapitalismu je zavádějící. Světový kapitalismus se nedá odstranit bez odstranění podstaty. Odvádí pozornost od strategického problému, jimž je samotný egoismus velkého množství lidí. Když se dosadí místo abstraktních pojmů osoby s charakterem, který odpovídá popisovaným jevům, tak vše bude jasnější.

REÁLNÝ SCÉNÁŘ

Ano, souhlasím, jiný svět je možný, ale jen s minimálním počtem egoistů. Toho lze dosáhnout pouze prevencí v oblasti výchovy dětí v rodinách.

Obvykle slyším bezmyšlenkovité fráze typu: „Rodičům nelze nařizovat, jak mají vychovávat své děti. Rodiče mají právo sami se rozhodovat o tom, jak vychovávají své děti." Přitom jsem se ani nezmínil, o nějakém porušování práva rodičů. Jiní rodiče mi dávají za pravdu, že za výsledky výchovy jsou plně odpovědni rodiče.

Vysvětlím to na příkladu. Ve středověku rodiče nic nevěděli o hygieně, proto k ní ani moc nevedli své děti. Dnes rodiče jsou znalí v oblasti hygieny a tak až na výjimky sami dobrovolně bez jakéhokoli nařizování vedou své děti k hygienickým návykům.

V oblasti výchovy je to v principu stejné, když budou rodiče znát zákonitosti v oblasti vývoje osobnosti dětí a budou znát dopady základních výchovných chyb na život v dospělosti, tak i bez jakéhokoli nařizovaní budou lépe rozvíjet u svých dětí vyšší sociální schopnosti a dovednosti.

Bude následovat nárůst občanů s prosociálním chováním, sympatizující s levicovými hodnotami. Tím bude přibývat levicově orientovaných občanu volící levicové strany. Při překročení kritického množství začne trvale vítězit ve volbách levice. Pak se bude moci s budováním socialistického zřízení.

Tento scénář je v souladu s naplňováním práv:

  1. Se základními lidskými právy, k jejichž dodržováním bude přispívat v rámci prevence. (Listina základních lidských práv byla sepsána kvůli bezohlednému chování egoistů, kteří jsou na mocenských místech nebo jsou přisluhovači „mocných".)
  2. Se základním právem mládeže na informace ze strany školství pro běžný společenský život. Výchova dětí patří k běžnému společenskému životu.
  3. Se základním právem dětí na výchovu vedoucí k plnému rozvoji osobnosti, k rozvíjení vyšších sociálních schopností a dovedností.

Tento scénář je v souladu s teorii K. Marxe o hybných silách společnosti a dosahování rovnováhy mezi výrobními silami a výrobními vztahy. Současná technologie výroby stále více vyžaduje u pracovníků jejich nesoupeřivou týmovou spolupráci, dobré mezilidské vztahy na pracovištích, tvůrčí angažovanost. Tomu právě odpovídá prosociální chování. V souladu s těmito nároky ve školství se stále více věnuje pozornost rozvíjení vyšších sociálních schopností a dovedností. Těžiště stále leží ve výchově v rodinách. Samotné školství není schopno plně napravovat výchovné chyby rodičů. To pak ani není výchova, ale náprava převýchovou.

  1. Výrobní technologie dlouhodobě klade nároky na charakterové vlastnosti pracovních sil.
  2. Výchova v rodinách je do určité míry motivována požadavky kladené technologii práce.
  3. V globálu, postupně se tak historicky mění charakterové vlastnosti obyvatelstva.
  4. Při změně celkové kvality obyvatelstva, lidu, začne se vytvářet tlak na výrobní vztahy, aby odpovídaly svou kvalitou výrobním silám. Výrobní vztahy jsou tak v obecné rovině projevem pracovních sil, pracujícího lidu, lidu obecně. K. Marx byl géniem v tom, že porozuměl vztahu mezi podstatou (pracovními silami) a projevem podstaty (výrobními vztahy). Vědecké poznávání chování člověka v jeho době mu neumožňovalo zkoumat změny charakterových vlastností do hloubky. Prakticky se nedostal k rozpracování psychologicky-sociálního pohledu na historický vývoj lidské společnosti.

Je to rámcový proces, na který má vliv řada dalších faktorů proměnlivých v prostoru a čase. Ano, lepší svět je možný, dokazuje to mozaika soudobých vědeckých poznatků poskládána do funkčního modelu.

To, že dobrá výchova je nejlepší cesta k lepší společnosti, si uvědomovala řada historických myslitelů. Mezi takové klasiky patří J. A. Komenský, který sepsal knížku o výchově dětí v rodinách pro rodiče. V knize zdůraznil, že o zákonitostech ve výchově mají zvědět rodiče ještě před tím, než začnou vychovávat děti. Tato jeho vize nebyla dosud naplněná, ač se české školství hlásí k jeho odkazu.


Komunisté jsou přesvědčeni, že tento jiný svět bude socialismem: společností svobodnou, ekonomicky výkonnou, sociálně spravedlivou, uvolňující tvůrčí schopnosti každého jednotlivce a v neposlední řadě poučenou z vlastních chyb v minulosti. Je úkolem politiky, aby uvedla do pohybu společenské síly, které by takovou společnost dokázaly vytvořit. Úkolem vědy je objasnit, na jakých základech musí být postavena, aby byla skutečným východiskem z krizí soudobého kapitalismu, nejen dočasným záplatováním jejich následků. Kontury socialistické společnosti, vycházející z těchto zásad, jsou načrtnuty v následujícím textu.

"Společenské síly" - sousloví jsem nenalezl v encyklopedickém slovníku marxismus.cz
http://marxismus.cz/Encyklopedie.pdf 5,8 MB

 Otevřít v novém okně 

Ani se mi nepodařilo najít výklad v jiném internetovém výkladovém slovníku.


Úkolem vědy je objasnit? Převážně v kapitalistickém zřízení je věda v rukou vládnoucí pravice. Ta rozhodně nemá zájem o objasňování levicových základů. V Česku jsou dvě vědecká komunistická uskupení:

  • Centrum strategických a teoretických studií při KSČM, které vypracovávalo tuto vizi. Nejspíše se nepovažuje za centrum levicové vědy, ač by mělo jim být.
  • Klub společenských věd - samostatná levicová organizace, kde se sdružují mnozí levicově orientovaní vědci.

Zde vyvstává logická otázka, když úkolem vědy je objasnit, tak to asi věda dosud neobjasnila. Když to věda dosud neobjasnila, pak ani S 21 nemůže stavět na základech objasněných vědou, když je ještě neobjasnila.




Publikováno 16. 12. 2017
Pokračování - kapitola: 1. Východiska
OBSAH - Vize S 21
Názor na S 21
Autorství S 21
Úvodem8
1. Východiska9
2. Materiální základna socialismu11
3. Ekonomické vztahy12
4. Sociální spravedlnost 15
5. Politický systém socialistické17
6. Společenské vědomí a hodnoty socialistické společnosti 19
7. Socialismus a ekologie22
8. Vstup na cestu k socialismu23
9. Hlavní rysy socialistické společnosti28


Úvodní stránka
Krize současné levice, projevy, příčiny, východiska

  Banner stránek pod menu
  * * * * *