Levicové obzory

www.levice.info


Hierarchie webu
 ➔  Válka
     Tlačítko e-mail    Tlačítko Facebook    Tlačítko Twitter

Válka je válka

Psychologické experimenty odhalily děsivou zákonitost: „U psychicky trpících osob pohled na jiné trpící osoby vyvolává pocit slasti.“ Taktéž představa války ničící, bořící, zabíjející v představě u mnohých vyvolává pocit slasti – rozum u války mají odstaven na »vedlejší kolej«. Obvykle jim nejde přímo o samotné vyvolání války, jen si s válkou pohrávají v představách. Válka je neděsí, ale přitahuje. Bez takových osob by byli válečničtí politici bezmocní, byli by bez posluchačů, bez přisluhovačů, bez podpory.

Válka – obecně

Válka obecně je spojovaná s ničením a ničení je charakteristickým projevem zlosti.

Válka - etymologie
Pojem »válka« nemá v českém jazyce synonyma. Jde o původní české slovo odvozené od pojmu »valit se« - valí se pohroma: valí se lavina, valí se velká voda, valí se divoké stádo, valí se horda lidí. Valí se ničivá síla hordy lidí – valí se hrůzostrašná válka.
Válka – dnešní výklad
    Ozbrojený konflikt dvou či více států nebo skupin uvnitř státu. Moderní doba přináší i moderní způsoby boje. Dnes lze válčit – zabíjet lidi z pohodlných křesel domovů prostřednictvím dronů.
    V dnešní době se odehrávají nejčastěji nevojenské, neozbrojené obchodní války. Většina lidí je přesvědčená, že jako obyčejní zákazníci na obchodních válkách vydělají. Omyl, na přechodnou dobu může dojít ke snižování cen v rámci konkurenčního boje, ale při vítězství jedné strany se ceny mnohem více zvyšují. Při obchodních válkách největší zisky mívají spekulanti – nic nevyrábí, jen zvyšují ceny spekulacemi a intrikami. V principu to jsou dnes legální paraziti společnosti.
    Také existují specifické informační války z manipulativních důvodů – součást sociálního inženýrství. Sem patří informační válka o hodnoty: kapitalistická bezohledná soupeřivost proti socialistické ohleduplné spolupráci. Z tohoto pohledu existují dva typy osob: soupeřící a spolupracující. Válka je soupeření ozbrojenou cestou, kde smír je porážkou. Spolupracující osoby hledají cesty ke smíru – k míru.

Proč válka mnoho lidí neděsí, ale naopak válka je přitahuje?

U psychicky zdravých osob válka vyvolává hrůzu. U mnohých psychicky narušených osob představa války vyvolává pocit slasti, příčin je vícero.

Ve hře jsou mnohé psychické jevy jako je racionalizace, přenos, negaholismus, kolektivní obětní beránek či fobie z domnělého nepřítele.

Racionalizace
„Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde.“ Lidský rozum dovede logicky zdůvodnit i to, co humánně nejde zdůvodnit, rozumově lze zdůvodňovat i válka:
• „Jsme silnější, proto máme právo si vzít, co potřebujeme.“
• „Mír nastolíme pouze tím, že souseda zničíme.“
• „Máme právo preventivního úderu, aby nás nepřítel nepřekvapil.“
• „Jsme vyvolení vládnout světu, válka je jen prostředek.“
• „Mají nerostné suroviny, které my potřebujeme. Dobrovolně nám je nedají, proto je musíme získat válkou.“
Přenos
Osoby mívají sklon přenášet vlastní prožitky a charakterová vlastnosti do druhých. Mnohdy mají přesvědčivý pocit, že vlastní vlastnosti pochází od druhých. Tak je tomu i u mnohých válkychtivých osob, vlastní válkychtivost přisuzují druhým:
• „My jsme mírumilovní, to ti druzí nás chtějí napadnout.“
• „My nechceme válku, to ti druzí chtějí válku.“
• „On mne chce zmlátit.“
- při vlastní chuti někoho zmlátit.
Negaholismus
Je to psychická potřeba mít svého nepřítele. Zda se to absurdní, ale skutečností je to, že některým osobám se žije lépe, když mají vizi svého »nepřítele«. Proč s vizí svého »nepřítele« se jim žije lépe? Jde o obviňování druhých z vlastních úzkostí, „trpím, protože mne ohrožuje“. Takovým nepřítelem může být i jakýkoli soused, nadřízený, spolupracovník … Někdy onen osobní »nepřítel« ani neví, že je »nepřítel«, jen nechápe, proč je dotyčný proti němu zaujatý. Pokud osobní nepřítel zmizí (odstěhuje se, odejde z práce, zemře), negaholici v zápětí si najdou jiného – potřebují ho.
„On může za to, že …, má své kontakty všude.“
• V minulosti: „Je to »komunista« a na mne si zasedl, protože…“
• Dnes: „Je to ruský agent, který si na mne zasedl, protože …“
Kolektivní obětní beránek
V mnohých společnostech existují kolektivní obětní beránci, ať žijí uvnitř společnosti nebo vně. Obvykle to bývá skupina osob, která se nedovede účinně bránit. Můžete na ně nadávat, svalovat na ně vlastní chyby, škodolibě jim škodit, ulevovat si jejich šikanováním atd. Některým osobám dělá dobře škodit Rusku, třeba jen pomluvami.
Fobie z »nepřítele«
Pokud dítě vyrůstá v prostředí, v němž se často probírá nějaký »nepřítel« a vypráví se o něm pro pobavení hrůzostrašné historky, dítě to vnímá vážně a u některých se rozvine fobie. Po 2. světové válce byla v USA rozšířená komunistfobie. Mnohým lidem stačilo malé podezření k tomu, aby někoho udali jako komunistického agenta. Procesy se smýšlenými komunistickými agenty tam bývaly časté. Rusofobové jsou naší dnešní společnosti dokonce opěvovaní.

Válka jako ventilace zlosti

Psychická zákonitost: Fyzická destrukce, rozbíjení, ničení, uvolňuje psychické napětí. Mnohdy stačí pouhá představa.

Tento princip funguje u mnohých masových vrahů: Zpočátku svou potlačovanou zlost ventiluji tím, že v představě ubližují osobám, které viní ze svých problémů. Postupně své představy konkretizují, časem si pořídí i zbraně. Nakonec dospějí do stádia, že svůj plán zabíjení realizují. Slastná až euforická představa utrpení druhých je nakonec u nich silnější než riziko vlastní smrti.

Taktéž někteří zlostní lidé ventilují svou zlost v podobě představy ničící války. Najdou se osoby, které se iniciativně zapojují do občanských válek jen proto, aby okusili slastný pocit ničení, zabíjení.

Zákonitost: Zlost vypíná úzkosti. Zlostní lidé nemívají proto výčitky svědomí ani neprožívají strach o vlastní život – úzkosti mívají vypnuté. Představa obětí „nepřátel“ vyvolává pocit slasti a představa obětí na vlastní straně je nechává lhostejnými. Proto apelovat u válkychtivých s hrůzami války je jako házení hrachu na zeď.

Pokud ve společnosti dlouhodobě stoupá počet osob se zvýšenými sklony ke zlosti, začne se zvyšovat tolerance společnosti k násilí. Za několik generací se může z mírumilovné společnosti stát militantní násilnická společnost. Klasickým příkladem jsou militantní Ukrajinci Ukrajiny kolem Kyjeva dnes veřejně oslavující Banderovce.

Vývoj společnosti od mírumilovné k militantní:

  1. Šíření stylu výchovy vedoucí ke zvýšeným sklonům ke zlosti v mírumilovné společnosti – velmi liberální nebo nepřiměřeně tvrdá výchova.
  2. U nové generace lze pozorovat zvýšenou toleranci vůči násilí, společnost začne tolerovat vyřizování osobních konfliktů rvačkou.
  3. III. Společnost začne tolerovat vytváření soukromých militantních skupin mimo regulérní armádu a tolerovat šíření ideologie fašismu, nacismu či obdobné považující násilí za formu politiky.
  4. Začne docházet k násilnému napadání osob jiných skupin, případně vznikat ozbrojené nepokoje.
  5. Společnost se stane militantní, kde užívání zbraní je považování jako pokračování politiky. V takové zemi hrozí nebo jsou občanské války, nebo země rozpoutá válku vůči jiné zemi.

Agresivní společnost se dá snadno zmanipulovat politiky usilující o moc a zahraničními silami pro své vlastní zájmy.

Válka jako zdroj libosti při vlastním utrpení

Zákonitost: Osobám prožívající vlastní utrpení dělá dobře pozorovat utrpení druhých. Tuto děsivou zákonitost odhalily psychologické experimenty.

Proč tomu tak je? Hypotéza: Psychicky trpící osoba při pozorování jiné trpící osoby prožije pocit sounáležitosti s ní. To následně spouští uvolňování sociálního hormonu oxytocin do krve. Hormon pak v mozku vyvolává pocit slasti až euforie. Pozorováním utrpení svých obětí se některé osoby citově uspokojují, to bývá hlavní motivací k šikanování, mobbingu, stalkingu, kyberšikany atd.

Pro některé rusofobní trpící osoby je libá představa, že prezident Putin »trpí« pod tlakem USA, NATO a EU. Tito vážení evropští občané chtějí »vidět« utrpení – utrpení neoblíbených, utrpení Puna, utrpení Rusů. Každá válka je škodlivá. Při vytváření vlastního názoru je přínosné prozkoumat pohled i z druhé strany. Osoby mající poruchu splitting toho nejsou schopné – 2-3 % lidí.

Anna BELOUSOVOVÁ už má toho DOSŤ: VY NEVIDÍTE, ČO SA S TOUTO SPOLOČNOSŤOU DEJE?!

https://youtu.be/hEE4lqKiePM

Prof.Ing.Staněk CSc. podrobně analyzuje ekonomické dopady války na Ukrajině na Evropu, Rusko, Ukrajinu

https://youtu.be/JC0qy-QnbCY

Peter Staněk: USAchcú odstaviť EÚ od ruského plynu

https://youtube.com/watch?v=Hs9yecAhapE&feature=share

Příčin prožívání utrpení je řada, lidé trpí tělesně nebo psychicky. Mnohdy jedno utrpení se promítá do druhého. Dlouhodobě stoupá poptávka po psycholozích a psychiatrech, stoupá spotřeba antidepresiv i u dětí. Vybrané příčin:

Nenaplněné životní ambice – mnozí rodiče u svých dětí rozvíjejí silné ambice. Představa velkých úspěchů je slastná, vzestup nahoru bývá slastný. O to bolestnější bývá sestup dolů, zejména u kariéristických osob. Prožitek nenaplňování vlastních ambicí bývá bolestný, přináší utrpení.

Ztráta vlastního smyslu života – ten si musí zvolit každý sám. Přibývá mladých lidí, kteří žijí pouze pod vlivem momentálních situací. Nemají dlouhodobý cíl, v podstatě jen přežívají. Nejčastějším jejich životním plánem je: dokončit školu, najít si práci, založit rodinu. Někteří po několika létech rodinného života si začnou uvědomovat jednotvárnost svého žití – život bez vyššího cíle: „Proč vlastně žít?“

Citové strádání – jde o obsáhlé téma. Lidé jsou společenští a kontaktní tvorové. Aby se chovali pospolitě, mají zakódovaná genetický program uvolňování sociálního hormonu oxytocin. Ten vyvolává pocit slasti, radosti až euforie – citově uspokojuje. Uvolňování musí probíhat opakovaně. Při jeho nedostatku se člověk cítí nespokojeně až depresivně. Lidé se pod vlivem novodobého konzumního způsobu života vzájemně odcizují, což vede k dlouhodobému až trvalému citovému strádání – utrpení, aniž znají pravou příčinu.

  1. Hormon oxytocin se do krve uvolňuje zejména při příjemném prožitku tělesného kontaktu. Proto se některé děti často mezi sebou perou, škádlí se, citově se tím uspokojují. V minulosti se lidé v chalupách tulili na lavicích. Dnes sedávají členové rodiny izolovaně ve svých pokojích u svých počítačů.
  2. Dále jde o příjemné oční kontakty, zejména při přátelských hovorech. Přátelské oční kontakty nejsou ani krátké, ani dlouhé, tak akorát. Když matka při vaření komunikuje s dítětem, nenavazuje oční kontakty. Aniž si dítě uvědomuje příčinu, bez očních kontaktů prožívá pocit nemilovanosti: „Maminka mne nemá ráda, nevěnuje se mi, odbývá mne.“
  3. Třetím významným prožitkem je libý pocit sounáležitosti. Dnes děti stále méně prožívají pocit sounáležitosti se svými rodiči – se svou rodinou. Co nenachází u svých rodičů, to dnes hledají na sociálních sítích. Sociální sítě citově uspokojují řadu lidí, až do okamžiku, kdy si uvědomí rozdíl mezi virtuálním a reálným světem.

Válka jako zdroj bohatství

Představa vlastního obohacování obvykle vyvolává libost, představa válečného utrpení však mnohé nechává chladnými – silný bezohledný egoismus bez náznaku schopnosti empatie.

Kořistnické války doprovázejí lidstvo od samého počátku. Kořistnická země své válečníky opěvuje a ze svých synů se snaží vychovávat nové bezohledné kořistnické „bojovníky“. V kořistnických zemích vládne názor, že násilí je v souladu s přírodními zákony. Že přežívat mají právo jen ti nejsilnější a kde projevy empatie, soucitu jsou považovány za projevy slabosti a neživotaschopnosti.

V tomto duchu se i v dnešní době vychovávají děti v některých kulturách: Rodiče vštěpují svým dětem představu své nadřazenosti (důvod se vždy nějaký najde) a podporují u nich agresivitu, zlostnost - „bojového ducha“. Naopak potlačují u svých dětí projevy empatie, soucitu, projevy sociálního cítění, jako projevy slabostí a neživotaschopnosti.

Nelze se pak divit, že v těchto kulturách bývají ozbrojené konflikty na denním pořádku. Taková bojechtivá kultura je snadno ovladatelná. Toho využívají různé bezohledné nadnárodní síly, válečnické dobyvačné mocnosti.

Zlostnost obyvatelstva neprospívá tvořivé ekonomice. Zlostní bojechtiví zaměstnanci mívají špatné vztahy na pracovištích, bývají vzpurnější vůči nařízením a nadřízeným. Dnešní složitá technologie výroby vyžaduje od zaměstnanců klid a rozvahu. Zlostné reakce pracovníků vedou ke zmetkům. Proto je naprosto logické, že většina agresivních kultur tone v chudobě. Problém chudoby zde nevyřeší žádná charita.

Problém může vyřešit pouze osvěta o zlosti a zákonitostech ve výchově dětí v rodinách. Obecně platí: Velmi liberální výchova nebo naopak nepřiměřeně tvrdá vede ke zvýšeným sklonům ke zlostnosti, tím i k agresivitě. Dobyvatelé a militantní kultury mívají agresivní mentalitu vlivem určité výchovy.

Válka jako zdroj zábavy – válka jako hra

Vražedná kombinace: vysoká inteligence + emoční chladnokrevnost + nevštípené humánní kodexy. Jde o psychopatické osoby, osoby bez emocí, nemívají prožitky zlosti, smutku, radosti ani úzkostí, proto nikdy neprožijí výčitky svědomí, i kdyby někoho zabili. Prožívání emocí dovedně předstírají, aby mohli lépe manipulovat s lidmi.

Obvykle mívají vyšší až vysokou inteligenci a řídí se pocity libosti (slasti) a nelibosti. Život je pro ně jedna velká šachovnice a lidé jsou pro ně pouze hrací figurky, které lze v rámci výhry snadno obětovat. Takoví generálové z jednoho generálního štábu si dovedou hrát vlastní hru (válku) mezi sebou jako šachovou partii: „Já budu podporovat jednu ozbrojenou skupinu a ty tu opačnou.“

Psychologové poukazují, že v té nejvyšší politice je mnoho psychopatů. Ti se dovedou velmi dobře maskovat, mají »silné nervy« a politika je pro ně jen zábavná hra. Odmalička se učili manipulovat s lidmi, v tom jsou až geniální, dovedou bez zábran přesvědčovat i citově vydírat. Snadno obelstí mnoho voličů.

Dnes existuje řada dobrých knih o tom, jak odhalovat psychopaty a jak s nimi jednat. Nejlepší je se jim vyhýbat.

Bill Eddy: Proč volíme psychopaty a jak to zastavit. Praha: Portál, 2022

V rámci objektivity je nezbytné se zmínit i o sociálních psychopatech. To jsou chladnokrevné osoby, které mají rodiči vštípené humánní kodexy. I pro ně je život jen hra, avšak s humánními pravidly, kdy výhrou je prospěch společnosti.

Nejvíce se jich vyskytuje u různých záchranných sborů, zejména hasičů, kde jsou ochotni opakovaně pracovat v život ohrožujících podmínkách tam, kde obyčejný člověk zpanikaří hrůzou.

O tom, zda se z psychopata vyvine sociální či asociální psychopat rozhodují hlavně rodiče. Záleží, jakými jsou pro děti vzory a jaké morální kodexy se jim podaří vštípit.

Účinný boj za udržitelný mír

Válkychtivost lze nejvíce otupit tím, když válkychtivým budete dávat najevo, že je litujete, protože jsou v podstatě nešťastní a jak si zbytečně otravují vlastní život. Nejúčinnější je však prevence:

  1. Obecné veřejné odhalování psychických příčin válkychtivosti – poukazovaní, že příčinou problémů válkychtivých není „nepřítel“, ale že příčina leží v jejích vlastní psychice.
  2. Schopnost empatie – osoby soucítící s oběťmi války jsou proti válce. Rozvíjení empatie je účinná prevence násilí obecně. Rozvíjení schopnosti empatie u žáků mají školní vzdělávací plány, avšak těžiště spočívá v rodinné výchově. Bohužel, u dnešních rodičů převládá rodičovská nevědomost o výchově z doby temna. Východiskem je masová osvěta o významu empatie v lidském životě a motivacích vedoucí k rozvíjení empatie u dětí.
  3. Citové uspokojování – citově uspokojované osoby chtějí žít v míru. Bohužel, v dnešní době většina rodičů sama citově strádá. Zajímají se především o vlastní citové uspokojování a citové strádání vlastních dětí je nechává lhostejnými. Následkem toho u dětí se zhoršuje školní prospěch, přibývá poruch chování, děti berou stále větší množství antidepresiv. Bude-li negativní vývoj pokračovat, šťastné dětství se bude ukazovat pouze ve filmech. Východiskem je masová osvěta o citovém uspokojování.

„Budou-li občané mírumilovní, válečničtí politici zajdou na úbytě.“

autor


Stránky pro mladé rodiče

Staří rodiče své potomky již nezmění. Je na mladých rodičích, co chtějí mít ze svých dětí – bojovné násilníky či mírumilovné asertivní osoby. Samostatné webové stránky této domény:

Ostrý jehlan jehož konec drží orlí pařát

Stránka:

Za agresory převážně mohou rodiče – to věděli Sparťané i Komenský. Významnost vlivu výchovy rodičů na charakter nové generace si uvědomovali i němečtí nacisté. Lidé se dnes málo zajímají o to, jaká výchova vede k agresívnímu chování a jednání v dospělosti.

Stránka: Evoluce chování od agrese k míru - výchova v rodině k míru

Smajlíci: Vzdorující zlostné dítě a rodič s nadhledem.

Člověk má geneticky dány předpoklady k mírumilovnému »liberálnímu« chování. K tomu se rozvíjejí schopnosti jako sebeovládání, empatie, orientace v mezilidských vztazích, schopnost vyjednávat smířlivá kompromisní řešení.


Autor:
Publikováno:
Aktualizováno: 6. 3. 2022

Publikoval: Stanislav Hendrych
Česká republika