Levicové obzory

www.levice.info


 Hierarchie webu
     Tlačítko e-mail    Tlačítko Facebook    Tlačítko Twitter

Volby 2021 a hodnocení kandidáti z hlasu

Volby 2021 - Slovem se dá lhát, hlasem nikdy. Kandidáti na poslance ČR mohou krasořečnit sebevíc, hlas odhaluje jejích pravý charakter. Hlasová řeč tvoří pozadí mluvených slov. Tato práce zabývající se hlasovou řečí je jedinečná co do šíře i hloubky. Velká část informaci v tomto článku bude jednou součástí všeobecného vzdělání.

Volby 2021: Slovy se dá lhát, hlasem ne.

Klíčová slova

Hlas
Evolučně byl rozvoj hlasové komunikace podmíněn rozvojem sluchu. Úkolem hlasu je sdělování informací.
Hlasová řeč
Informace předávané určitými znaky v hlase (přízvuky, tóny) jsou nezávisle na obsahu řeči. Je to základ paraverbální komunikace. I u zvířat, vydávají hlasy, existuje hlasová řeč. U lidí se nejdříve začaly formovat slabiky, později slova a nakonec věty. „Le un de a í med. Má ul. I já by id med. Du na brd tam brť a v ní strď.“ (í – v nářečí znamená jí, pojídá; id – jedl)
Přízvuk
(akcent, dynamický přízvuk) Zdůraznění některé části slov zesílením hlasu v určitých částech slov: první, předposlední, poslední slabika.

Obsah této stránky Volby 2021

  • Volby 2021 a hodnocení kandidáti na poslance ČR podle hlasu
  • Paraverbální komunikace
  • Egoismus, agresivita, přátelství a jejich znaky u kandidátů
  • - Základní síla hlasu osobnosti, zvyšování a snižování
  • - Přízvuky direktivních egoistů, agresorů, přátelských osob
  • - Egocentrické tóny mají i někteří kandidáti voleb 2021
  • - Chladnokrevnost se projevuje monotónnosti v hlase
  • Volby 2021 a hodnocení kandidáti na poslance ČR podle hlasu

    Volby 2021 se blíží, kandidáti na poslance ČR slibují, snaží se vyvolávat sympatie. Leč ti největší podvodníci bývají nejsympatičtější. Voliči hodnocení kandidáti do parlamentu ČR mohou krasořečnit sebevíc, jejích hlas prozrazuje, jací skutečně jsou. To však poznáme, když ovládneme hlasový slovník.

    Cenným zdrojem informací o kandidátech je neverbální komunikace – mimika, gesta, postoje, držení hlavy, … O neverbální komunikaci je dnes již řada dobrých publikací a mnoho internetových článků.

    Novým zdrojem informací je psychologické hodnocení hlasového projevu řečníka, jeho paraverbální komunikace. Tak může každý volič ohodnotit základní charakterové rysy kandidátů a pak se zodpovědněji rozhodnout pro toho, koho chce.

    Paraverbální komunikace

    Paraverbální komunikace je přenos určitých informací prostřednictvím hlasu o prožívání řečníka. Tvoří pozadí mluvených slov. Na hlasotvorné svaly působí více mozkových center současně, z oblasti vědomí, podvědomí i nevědomí. Mluvená řeč proto vedle slovního obsahu nese řadu dalších informací o řečníkovi a některé vůbec nesouvisí s mluveným obsahem, ale s prožíváním, s charakterovými vlastnostmi.

    Slovník hlasové, paraverbální komunikace máme naprogramovaný geneticky. Na vědomé úrovni se musí slovník naučit – je to součást sociální gramotnosti. Paraverbální komunikace pochází z předslovní komunikace a ovládají ji mnohá zvířata.

    Paraverbální komunikaci a tím i hlasovou neslovní řeči se dnes zabývá lingvistika, zejména paralingvistika a psychologie, zejména sociální psychologie – psychologie komunikace.

    Psi a paraverbální komunikace
    Velmi dobře ji rozumí psi, proto se dovedli sžít s lidmi. Je to paraverbální komunikace, která umožňuje psům poznat, kdy se páníček raduje, kdy je smutný, rozzlobený, kdy přátelsky hovoří a kdy uděluje příkazy.
    Malé děti a paraverbální komunikace
    Paraverbální komunikaci užívají i malé děti, což by si měli rodiče uvědomovat. Když rozzlobený rodič se snaží uspat dítě a nedaří se mu to, zlost v hlase rodiče v dítěti vyvolává psychické napětí, proto se nezklidní a usne až vyčerpání. Dítě se zklidňuje klasickými ukolébavkami, slovům nerozumí, ale rozumí uklidňující melodii v hlase.
    Psychologie
    Paraverbální komunikace se dá zařadit do sociální psychologie > psychologie komunikace.
    Jazykovědní obory
    Některé jazykovědní obory čeká revize informací v oblasti výuky jazyků a zkoumání nářečí, protože mnohé znaky v hlase jazykovědci považované za pouhé znaky nářečí či národů, ve skutečnosti jsou projevy charakteru, mentalit i momentálního prožívání.

    Nikdo není dokonalý.

    Egoismus, agresivita, přátelství a jejich znaky u kandidátů

    (Platí nejen pro kandidáty.)

    Základní síla hlasu osobnosti, zvyšování a snižování

    V prvopočátcích rozvoje hlasových ústrojí u zvířat měl hlas jednoduchý význam, vábení partnera za účelem rozmnožování se. K tomu stačí jednoduchá hláska či slabika.

    Později přibylo zastrašování soka sílou hlasu. Byl to velký přínos v rámci zachování rodu. Sokové si hlasem měřili své síly bez fyzického boje, který způsobuje početné ztráty jedinců a tím oslabování druhu. Mladý slabší sok tak mohl včas z boje vycouvat a zdráv sílit a čekat, až sok zestárne a zeslábne. Teprve pak je pro mladého prospěšné utkat se v boji se starším slábnoucím.

    Na sílu hlasu má vliv tělesná stránka řečníka: čím tělesně silnější postava, tím zvučnější hlas. Dále tělesné zdraví a vitalita. Významný vliv na hlasitost řeči mívá psychický stav:

    Příliš hlasitá mluva
    V běžné komunikaci je znakem vulgárnosti a neukázněnosti. Hovoří-li řečník na pódiu bez mikrofonu, velmi hlasitá mluva je na místě. Jinou příčinou může být nahluchlost či hlučné pracoviště, i nesmělé osoby tam musí hovořit hlasitě.
    Hlasitá mluva kandidátů, poslanců
    Je to znak sebejistoty, sebedůvěra, cílevědomosti, psychického zdraví. Dodnes u lidí obecně platí, že síla hlasu vypovídá o síle osobnosti. Osobnosti! To není jen o fyzické síle. Existují osoby tělesně silné, avšak psychicky nesmělé, ty mívají tišší hlas. Naopak osoby tělesně slabší avšak psychicky silné s velkou sebedůvěrou mívají hlas zvučnější.
    Tichá řeč kandidátů, poslanců
    Je to známka podřízenosti, nejistoty, nervozity a nesmělosti. Jinou příčinou tichého hlasu může být onemocnění hlasivek či velmi tiché pracoviště. Knihovnice může mít vlivem své práce tišší hlas, než kdyby pracovala v běžném kancelářském prostředí.
    Zesilování hlasu při diskuzích na podporu argumentů
    Čím silnější hlas osoba, kandidát používá, tím větší má tendenci prosadit se. Síla hlasu u lidí se stává často argumentačním nástrojem. Nedaří-li se nám o něčem důležitém přesvědčit druhou osobu, automaticky začneme zvyšovat hlas. Druhá osoba často na to reaguje zesílením svého hlasu, princip měření sil. Tak se může uzavřít spirála, kdy běžný hovor pozvolna přejde do křiku, aniž si to osoby plně uvědomují. Křičící osoba zakřičí na druhou: „Já nekřičím, to ty křičíš. Já jsem úplně klidný!“
    Hlasitá mluva nenahradí dobré argumenty.
    Zeslabování hlasu při uklidňování
    Chceme-li druhou osobu zklidnit, uklidnit či utěšit, často ztišíme hlas. Chceme-li uklidnit, uvolnit, uspat dítě užíváme tichý pomalejší hlas.

    Přízvuky direktivních egoistů, agresorů, přátelských osob

    Jedná se o zesílení hlasu (akcent) v určitých místech slova. Podle četnosti výskytu rozlišujeme dva základní druhy přízvuků: větný a pevný (pravidelný).

    1. Větné přízvuky
    Bývají nepravidelné a jejích úkolem je zdůrazňování významu určitých části vět. Oddělují tak hlavní informace od podružných. Podrobně se jimi zabývají jazykovědci a, řečníci a herci.

    2. Pravidelné, pevné přízvuky
    Jedená se o přízvuky vyskytující se nezávisle na obsahu řeči. Souvisí s charakterovými vlastnostmi osob – s jejich životní strategií. Jazykovědci pevné přízvuky dosud dávají do souvislosti s jazyky národů a s nářečími. Vliv psychiky na pevné přízvuky ignorují. U pevných přízvuků si všímáme:

    a) Umístění pevného přízvuku
    Pozorujeme, na kterých slabikách u slov bývá pravidelně umístěn.

    b) Hodnocení četnosti na škále
    Uvedené popisy jednotlivých znaků a jejích výklady se vztahují ke krajnostem, výklady mezistupňů si provádí každý čtenář sám.

    • Občasný výskyt – obvykle se jedná o větné přízvuky, nikoli pevné. Hodnotíme jako hlas bez pevných přízvuků.
    • Výskyt zhruba u poloviny slov – jedná se o nevyhraněnost osob. V různých situacích se chová odlišně.
    • Výskyt takřka u všech slov – zde se jedná o typický charakterový rys.
    • Extrémně nápadný přízvuk – jedná se o silně vyhraněné osoby.

    Direktivní přízvuk zesílením hlasu na první slabice

    Alias pevný dynamický přízvuk na první slabice: Mama mele maso.“

    Jedná se o direktivní egoistický znak – znak kariéristického egoisty. Je to projev touhy, snahy, vystupovat vůči druhým lidem direktivně z pozice nadřazenosti. Tato touha bývá doprovázená neuspokojitelnou touhou být víc a mít víc než druzí. Smyslem života je stoupání po společenském žebříku neustále nahoru. Všechny osoby kolem sebe řadí do dvou skupin: co jsou na nižších příčkách a co na vyšších příčkách. Osoby nad sebou obdivuje a osobami pod sebou pohrdá.

    Jde o neuspokojitelnou touhu, vždy existuje někdo, kdo je o něco výš či má něco, co on nemá. Neexistuje osoba, která by měla absolutně všechno.

    Význam přízvuku na počátcích slov si uvědomují pejskaři při výcviku psa. Pokud pejskař sděluje pokyny psovi hlasem bez přízvuků, pes to vnímá jako projev přátelství, kdy je na psovi, zda se mu chce pokyn splnit či ne. Aby pes poslouchal na povel, pejskaří při povelu kladou silný přízvuk na počátek povelu, na první slabiku. Psi tomu rozumí: „Páníček dává najevo svou nadřízenost direktivním přízvukem, a vyžaduje poslušnost.“

    Takové přízvuky někdy dávají i rodiče, když chtějí, aby je dítě poslechlo. Některé děti si navykly prožívat svou nadřazenost a direktivní přízvuk se u nich stal natolik pevný, že ho užívají celoživotně i při běžné komunikaci, aniž si to uvědomují.

    Jednou z příčin může být to, že rodiče z různých důvodů připustili, aby jim dítě poroučelo, stavělo se do nadřazené role.

    Další častou příčinou je nezdravě velká chvále dítěte za jeho dobré výsledky, nezdravý obdiv jeho prací. Tím se v dítěti vypěstuje celoživotní touha být výš než druzí. Stává se tak kariéristickou osobou – kariéra na prvním místě. Rodiče si kariérismus často u dítěte pochvalují, ale až do doby, kdy zestárnou a potřebovali by alespoň pozornost, návštěvy svých dětí, jenže ty dávají přednost své kariéře před vlastními rodiči.

    V některých kulturách, náboženských nebo etnických skupinách či jiných, jejichž členové prožívají pocit své nadřazenosti, rodiče přímo vštěpují svým dětem, že ony jsou nadřazené nějaké jiné skupině. Tam je živná půda pro rasismus, fašismus, nacismus, náboženský fanatismus, šovinismus, fundamentalismus. U většiny těchto vyznavačů lze pozorovat pevné přízvuky na počátcích slov.

    Charakter direktivních egoistů - mentalita

    • Touha po moci a síle, nekonečná touha stoupat po společenském žebříku nahoru. Když stoupají, bývají spokojení, když sestupují, mívají z toho mnohdy psychické problémy.
    • Uznávají soutěživost, zřízení umožňující dravou soutěživost, kapitalismus, čili pravicové hodnoty. Obvykle sympatizují s filozofiemi, které obhajují individualismus - egoismus. Východiskem je názor: „Všichni lidé jsou v podstatě egoisté.“
    • Neuznávají kompromisy při vyjednávání, uznávají jen výhru a prohru. Ke kompromisu jsou přístupní pouze tehdy, kdy ho považují za své vítězství.
    • Koalice uzavírají pouze na dobu nezbytnou pro prosazování vlastních zájmů.
    • Někteří mladší jsou v rámci kariéry ochotni veřejně hlásat i levicové názory, pokud jim to přinese kariérní růst. Takoví kvůli kariéře vstupovali do KSČ. Později jim ČSSD sloužila jako výtah k moci. Pokud z toho kyne pospěch, bez uzardění přejdou na druhou stranu. Z takových komunistů se stali antikomunisté, z levicových poslanců ČSSD pravicoví.
    • Ve funkcích se rovněž řídí heslem, že osobní zájmy jsou nad zájmy společenskými. Hlavním motorem jejích politické práce ve funkcích je budování kariéry. Své úkoly se snaží plnit, avšak bez ohledu na to, zda zadělají na problému jiným. Například v rámci úspor v rozpočtu ministerstva politik či úředník převede některé druhy financování na kraje. Ve svém resortu tak vykáže úspory. Avšak již ho nezajímá, kde na zvýšené náklady vezmou kraje peníze. Tak tomu bylo i s důchodovým fondem, pravicoví politici ho vybrali a nakonec zrušili. Že zadělali na problém pozdějším politikům je nezajímalo. Oni si vyřešili své problémy a problémy v budoucnu nechávají řešit budoucí politiky. Osobní zájmy tak vítězily nad společenskými zájmy. Mnohé poradenské firmy v oblasti personalistiky zdůrazňují nepřímou škodlivost egoistických pracovníků.
    • Představa, že by splynuli s davem, že by žili ve společnosti rovných, jim nahání husí kůži. Proto jsou zarytými odpůrci kolektivismu, rovnosti. I když se mnohdy stávají součástí masy, vždy prožívají pocit své výlučnosti. Takovou masou se stávají na demonstracích, masou diváků na koncertě, masou řidičů na dálnici, …

    Voliči a volby 2021

    Některým voličům vadí, když poslanci svým řešením zadělávají na problémy u druhých v rámci samospráv nebo u občanů.

    Egoističtí voliči zase obdivují takové politiky, jak si sami dovedou poradit s problémem, jak jsou mazaní, vychytralí. (Egoisté povyšují egoistickou vychytralost nad chytrost.)

    Výskyt pevného přízvuku na první slabice

    Pevný přízvuk na první slabice slov se nejčastěji vyskytuje u pravicově orientovaných osob, pravicových politiků a u politických moderátorů v médiích.

    Jde o typický pražský přízvuk na první slabice, který se popisuje v lingvistice jako český přízvuk. V lingvistice se uvádí: na Moravě a ve Slezsku bývá pevný přízvuk na předposlední slabice.

    Pevný přízvuk na první slabiku (direktivní) je zřetelný např. Rakousko uherská hymna:
    www.youtube.com/watch?v=m_qoVw3tFUk

    Agresivní přízvuk zesílením hlasu na koncích slov

    Alias pevný dynamický přízvuk na poslední slabice: „Mama mele maso.“ Někteří to označují jako německý akcent.

    Jedná se o znak agresivity – agresivního zastrašování. Je to projev životní strategie při řešení konfliktů – agresívním chováním a jednáním. Vyskytuje se u osob označovaných jako: horkokrevné, prchlivé, svárlivé, prudké, vznětlivé, zlostné, nesnášenlivé, …

    Pokud jsou osoby v pohodě, chovají se naprosto mírumilovně jako největší lidumilové. V konfliktních situacích však snadno u nich vzplane zlost, pak záleží, nakolik se dovedou ovládat a svou zlost zvládat.

    Tento znak je charakteristický pro členy extrémistických radikálních organizací. Charakteristický pro obyvatele zemí s ozbrojenými nepokoji či občanskými válkami.

    Krátkodobě se může vyskytnout i u mírumilovných osob při vybuzení zlosti silným podnětem. Když se zklidní, přízvuk zmizí. U sob se zvýšenými sklony ke zlostem agresivitě existuje tento přízvuk i když jsou v psychické pohodě.

    U verbální komunikace toto přízvuk projevuje u rozkazovacích vět: „Mámo mel maso!“

    Tento přízvuk má své biologické opodstatnění v rámci přežití, jedná se o výhružku, když se druhý nepodřídí, neposlechne. U zvířat to může dle situací znamenat: „Nech mi tu potravu, jinak tě napadnu!“ „Uhni z cesty, jinak tě napadnu!“ „Opusť mé teritorium, jinak tě napadnu!“ Je to v rámci přežití jedince i druhu. Přestože silnější tvor přepere slabšího, může přitom utrpět zranění a i menší zranění nesou v divočině riziko infekce. Proč zbytečně riskovat, když se konflikt dá vyřešit bez boje pouze zastrašováním?

    S významem tohoto přízvuku jsou obeznámeni pejskaři. Když pes neposlechne opakovaný povel, přesune pejskař přízvuk u povelu z první slabiky na poslední. Psovi tím jasně dává najevo: „Udělej …, jinak dostaneš výprask!“

    Dnes v psychologii je běžně známo, že velmi liberální nebo naopak nepřiměřeně tvrdá výchova u dětí v raném dětství vyvolává zvýšené sklony ke zlostem. Někteří rodiče považují zlostnost svého dítěte jako projev jeho zdravé vitality.

    V některých kulturách je u dětí přímo podporován rozvoj zlostnosti a mírumilovné dítě je tam označováno jako slabošské a hanbou rodiny. Toto platilo o Sparťanech (sparťanská výchova) a dosud platí u některých arabských kultur. Platí i v dalších zemích oplývajících dnes násilím.

    Historicky v extrémní podobě je tento jev u německých nacistů označován jako „nacistický štěkot“. Toto si lze ověřit na filmových záznamech.

    Písně jsou zrcadlem duše. Příklad písně obsahující znak agresivity – zesilované konce slov, jako když pejskař uděluje povely s vyhrůžkou potrestání při neuposlechnutí. Národ milující písně s tímto hlasovým znakem vykazuje zvýšené sklony k agresivitě.
    www.youtube.com/watch?v=g3VTmfXVdoo
    Stejný hlasový znak vykazoval Hitler při svých proslovech.

    Agresivita u lidí má pestrou škálu a řadu podob:

    1. Verbální odsekávání, projevování tvrdosti
    2. Verbální zraňování
    3. Verbální vyhrožování od facky po zabití
    4. Fyzické napadení – vlastní škála
    Potlačovaná zlost
    Potlačovat zlost lze jen do určité míry. Zlost se někdy pozvolna hromadí až do úrovně, kdy stačí malý popud a provalí se ven. Okolí se často diví, proč člověk vybuchl kvůli maličkosti. Okolí si obvykle nevšímá potlačované zlosti.
    Přímá agrese
    Oběť ví o tom, kdo je hlavní agresor.
    Nepřímá agrese
    Slabší agresor může intrikami poštvat silnější osobu vůči své „oběti“.
    Přenesená agrese
    Agresor nezaútočí na toho, kdo zlost vyvolal, ale vybije si svou zlost na „obětním beránkovi. Někteří agresoři mívají svého oblíbeného obětního beránka, obvykle kdo se moc nebrání. Existují i kolektivní obětní beránci. Obvykle to bývá nějaká menšinová skupina výrazněji lišící se od většiny. Může to být náboženská supina, rasa, etnikum, politické přesvědčení. „Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde.“ Může to mít podobu i jako rasismus, nacismus, fašismus atd.

    Charakter osob se zvýšenými sklony ke zlostem, agresivitě - mentalita

    • Rychlé vzplanutí zlosti i při menších konfliktech. Mnoho lidí si nevšimne, že druhý potlačuje zlost.
    • Zvýšená tolerance k násilí v okolí.
    • Upřednostňování rázných, tvrdých, jednoznačných řešení.
    • Uznávají filozofie obhajující zlost jako projev zdravé životní síly a mírumilovnost berou jako změkčilost, neživotaschopnost. Východiskem je názor: „Všichni lidé jsou v podstatě agresivní.“ Jako závažný společenský problém je střet dvou rozdílných kultur: agresivní s mírumilovnou. Agresivní se nestane mírumilovnou, ale snaží se mírumilovnou podmanit jako podřadnou.
    • Inklinují ke krajnostem, buď na té straně nebo opačné a nic mezi tím. Pokud osoby charakterově odpovídají nevyhraněnosti na ose levice-pravice, mohou rychle změnit politickou polaritu - nikdy déle nesetrvávají v politickém středu. To je příčina vytvoření politické osy, kde vyhraněná levice a pravice je brána jako radikální se sklony k násilí. Středoví kandidáti na poslance ČR z toho obvykle odvozují zákonitost, že čím je někdo politicky vyhraněnější na ose levice-pravice, tím je násilnější. Ve skutečnosti se jedná o dva rozměry, dvě osy nikoli jednu.
    • Někteří si vyhrazují právo preventivního úderu či hlásají dosažení míru válkou.

    Voliči a volby 2021

    „Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá.“ Je logické, že osoby se obvykle sympatizují s osobami nesoucí stejný znak, jaký mají sami. Proto mírumilovní voliči ve volbách obvykle sympatizují s mírumilovnými politiky a naopak.

    Přátelský přízvuk zesílením hlasu na předposlední slabice

    Jedná se o přátelský přízvuk silných osob. Nese tři významné informace:

    • Jsem pro rovnost. (Potlačení přízvuku na první slabice.)
    • Jsem pro mír. (Potlačení přízvuku na poslední slabice.)
    • Jsem silný. (Přidání přízvuku na předposlední slabice.)

    Toto je charakteristické u silných mírumilovných levicových lídrů i u voleb 2021. I když hovoří se zápalem a tvrdě, nevykytuje se u nich pevný přízvuk ani na začátcích ani koncích slov. Pokud se tam občas objeví, pak to jsou nepravidelné větné přízvuky.

    Potlačování přízvuků na první a poslední slabice je zřetelné u české hymny Kde domov můj. V rámci hlasové komunikace z hymny číší přátelství, lidskost. Přátelství vyzařuje i většina českých, moravských i slezských starých lidových písní.

    "Катюша" Валерия Курнушкина и хор имени Александрова
    m.youtube.com/watch?v=Mowe4ojo_iY
    Národ mající v oblibě písně potlačující přízvuky na počátcích a koncích slov a zesílené středy slov vykazuje znaky síly a současně mírumilovnosti. Jako mírumilovný silný medvěd, nikomu neublíží, ale když mu někdo začne ubližovat tak sám na to doplatí.

    Egocentrické tóny mají i někteří kandidáti voleb 2021

    Egocentrický znak je, jako když někdo hovoří v otázkách. Tento hlasový znak se klasicky objevuje na koncích tázacích vět ukončených otazníkem. „Máma mele maso?“ Egocentrici v řeči vkládají otazník za většinu delších slov. Oznamovací větu pronášejí silní egocentrici takto: „Máma? mele? maso?“ Je to podvědomé či nevědomé neustálé upozorňování na svou osobu nezávisle na obsahu řeči.

    Méně silní egocentrici jen končí všechny oznamovací věty otázkou. Egocentrici obvykle nemívají schopnost empatie, protože středem zájmu jsou oni sami. Umí projevovat soucit, ale to není totéž co soucítění – empatie.

    Tento znak má své opodstatnění již v předslovní komunikaci, jeho cílem je upoutávat pozornost druhé osoby nebo okolí. Dá se často pozorovat u rodinky na houbách, kde se jeden druhému ztratí z dohledu: „Tatí?“ Což znamená, „Tatí, já jsem tady, kde jsi ty?“

    Mezi základní psychické potřeby hlavně u dětí patří citové uspokojování. Dnes se o tom píší celé zajímavé knihy. Strádá-li dítě citově, hledá cesty, jak se citově uspokojovat. V tom bývají děti velmi vynalézavé. Některé děti se uspokojují prostě tím, že vyvolávají zájem rodičů svým zlobením, jiné škádlením sourozence, další svými výkony.

    Některé děti upoutávají pozornost předváděním se, šaškováním. U nich upoutávání pozornosti přerůstá v chronickou touhu po pozornosti - v egocentričnost. Někteří egocentrici ve společnosti dávají okatě najevo upoutávání pozornosti. Někteří jsou nesmělí, nenápadní, po pozornosti touží a obdivují ty, kteří dovedou bezprostředně upoutávat pozornost.

    I mezi politiky najdeme řadu egocentriků, jim jde převážně o pozornost okolí a svou činnost k tomu směřují. Mnohdy si vybírají první politickou stranu nebo hnutí, kde se jim podaří „zazářit“, získávat pozornost, slávu. Někteří egocentričtí kandidáti na poslance ČR ani nemívají volební program, své volební úspěchy získávají nejrůznějším upoutáváním pozornosti v médiích.

    Chladnokrevnost se projevuje monotónnosti v hlase

    Tento znak nemá biologické opodstatnění v rámci přežití, je to projev citové chudoby, nerozvinutí emocí. Monotónnost hlasu může obsahovat přízvuky na první nebo poslední slabice či oba v delších slovech, slova jsou však v jedné tónině. Monotónnost hlasu je nejlépe pozorovatelná u dlouhých slov, kdy mezi přízvuky jsou slabiky v jedné tónině.

    Takové osoby bývají označovány jako osoby chladnokrevné až bezcitné. Jejich myšlení je chladnokrevně vypočítavé. Neví co je strach a nikdy nemívají výčitky svědomí.

    Projevy emocí u druhých osob považují za projevy změkčilosti. Projevy empatie, sociálního cítění za projevy populistické, pokrytecké.

    Řekne-li takový politik, že se má něco odpolitizovat, znamená to odstranit z politiky sociální cítění.

    Monotónnost v hlase se často vyskytuje u politiků vyhraněně pravicových, u dobrodruhů, vrcholových sportovců i vyznavačů adrenalinových sportů.

    Chladnokrevné osoby bývají společensky prospěšné u některých prací, zejména u záchranářů. Pro svoji chladnokrevnost jsou při záchranných pracích ochotny podstoupit rizika, které by jiná osoba nezvládla. Dovedou si udržet „chladnou“ hlavu i v situacích, kdy by jiné osoby zkoprněly či zpanikařily.

    V krajních případech se u osob bez emocí hovoří jako o psychopatech. Někteří psychologové tvrdí, že zvýšený výskyt psychopatů je i mezi nejvyššími politiky. Máme takové v parlamentu? Sedí taková v Evropské komisi?

    Volby 2021 jsou šancí na změny.


    Čárka

    Autor:
    Publikováno:
    Aktualizováno: 17. 5. 2021

    Publikoval: Stanislav Hendrych
    Česká republika
    >