Levicové obzory

www.levice.info


 Hierarchie webu
 ➔  Volby 2021
     Tlačítko e-mail    Tlačítko Facebook    Tlačítko Twitter

Volby 2021 jsou volby poslanců Parlamentu České republiky

Je dobré mít na paměti, že podvodníci obvykle patří mezi nejsympatičtější osoby. A voliči nejčastěji volí podle svých sympatií. Důvěřujte svým kandidátům, ale prověřujte je.

Smajlíci a volby 2021: „Tak rozhodla většina.“ „Já s tím nesouhlasím! To není demokratické, to je diktatura!“

Základem demokracie jsou demokraté – osoby ochotny podřizovat se rozhodnutí většiny.

Kdy jsou volby 2021 - poslanců parlamentu České republiky

Sbírka zákonů č. 611 / 2020

ROZHODNUTÍ PREZIDENTA REPUBLIKY

ze dne 28. prosince 2020 o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky

vyhlašuji volby

do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a stanovím dny jejich konání na pátek 8. října 2021 a sobotu 9. října 2021.

Obrázek – V záhlaví nadpis Parlament České republiky a pod ním vedle sebe Poslanecká sněmovna a Senát.

Parlamentní volby: V roce 2021 se konají poslanecké volby. V roce 2022 se plánují konat volby obecní a prezidentské a v 1/3 republiky senátní.

Kdo volí poslance do parlamentu ČR

Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

§ 1

(2) Do Parlamentu České republiky se volí na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva tajným hlasováním. Do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky se volí podle zásad poměrného zastoupení, do Senátu Parlamentu České re-publiky se volí podle zásad většinového systému.

(3) Volby do Parlamentu České republiky vyhlašuje prezident republiky nejpozději 90 dnů před jejich konáním. Rozhodnutí o vyhlášení voleb se uveřejňuje ve Sbírce zákonů. Za den vyhlášení voleb do Parlamentu České republiky se považuje den, kdy byla rozeslána Částka Sbírky zákonů, v níž bylo rozhodnutí o vyhlášení voleb do Parlamentu České republiky uveřejněno.

(7) Voličem je státní občan České republiky (dále jen ¹občanª), který alespoň druhý den voleb dosáhl věku nejméně 18 let. Ve druhém kole voleb do Senátu může volit i občan, který alespoň druhý den konání druhého kola voleb dosáhl věku nejméně 18 let.

Hodiny voleb - Kdy jsou otevřené volební místnosti

Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

§ 1

(4) Volby do Parlamentu České republiky se na území České republiky konají ve 2 dnech, kterými jsou pátek a sobota. První den voleb začíná hlasování ve14.00 hodin a končí ve 22.00 hodin. Druhý den voleb začíná hlasování v 8.00 hodin a končí ve 14.00 hodin.

(6) Dnem voleb se podle tohoto zákona rozumí první den voleb na území České republiky, nestanoví-li tento zákon jinak. Lhůty a vymezení volebních dnů podle tohoto zákona nejsou dobou hlasování v zahraničí dotčený.

Jak se volí poslanci - poslanecké volby v ČR

SMAJLÍCI Na obrázku jsou tři stejně se usmívající kandidáti. VOLIČ PŘENÝŠLÍ: „Kdo z nich je podvodník?“

Kdyby se podvodníci dali snadno odhalit, nebyli by podvodníky.

Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

§ 19 Zásady hlasování

(1) Volič hlasuje osobně, zastoupení není přípustné.

(2) Voliči předstupují před okrskovou volební komisi nebo zvláštní okrskovou volební komisi a hlasují v pořadí, v jakém se dostavili do volební místnosti.

(3) Volič po příchodu do volební místnosti prokáže svou totožnost a státní občanství České republiky platným cestovním, diplomatickým nebo služebním pasem České republiky anebo cestovním průkazem (dále jen cestovní pas, nebo platným občanským průkazem. Po záznamu ve výpisu ze stálého seznamu nebo zvláštního seznamu obdrží od okrskové volební komise nebo zvláštní okrskové volební komise prázdnou úřední obálku. Na žádost voliče mu okrsková volební komise nebo zvláštní okrsková volební komise dodá za chybějící, škrtané nebo jinak označené hlasovací lístky jiné.

(4) Neprokáže-li volič svou totožnost a státní občanství České republiky, nebude mu hlasování umožněno.

(5) Voliče, který není zapsán ve výpisu ze stálého seznamu a který prokáže své právo hlasovat ve voleb-ním okrsku, okrsková volební komise dopíše do výpisu ze stálého seznamu dodatečně a umožní mu hlasování.Volič, který se dostavil do volební místnosti s voličským průkazem, je povinen tento průkaz odevzdat okrskové volební komisi nebo zvláštní okrskové volební komisi; ta jej přiloží k výpisu ze zvláštního seznamu.

(6) V prostoru určeném pro úpravu hlasovacích lístků nesmí být nikdo přítomen zároveň s voličem, a to ani člen okrskové volební komise nebo zvláštní okrskové volební komise. S voličem, který nemůže sám upravit hlasovací lístek pro tělesnou vadu anebo nemůže číst nebo psát, může být v prostoru určeném pro úpravu hlasovacích lístků přítomen jiný volič, nikoliv však člen okrskové volební komise nebo zvláštní okrskové volební komise, a hlasovací lístek za něho upravit a vložit do úřední obálky.

(7) Volič může požádat ze závažných, zejména zdravotních důvodů, obecní úřad a ve dnech voleb okrskovou volební komisi o to, aby mohl hlasovat mimo volební místnost, a to pouze v územním obvodu volebního okrsku, pro který byla okrsková volební komise zřízena. V takovém případě okrsková volební komise vyšle k voliči dva své členy s přenosnou volební schránkou, úřední obálkou a hlasovacími lístky. Při hlasování postupují členové volební komise tak, aby byla zachována tajnost hlasování. Mimo území České republiky nelze do přenosné volební schránky hlasovat.

§ 19a Způsob hlasování

(1) Po obdržení úřední obálky, popřípadě hlasovacích lístků vstoupí volič do prostoru určeného k úpravě hlasovacích lístků.

(2) Volič hlasuje tak, že po opuštění prostoru určeného pro úpravu hlasovacích lístků vloží úřední obálku s hlasovacím lístkem před okrskovou volební komisí nebo zvláštní okrskovou volební komisí do volební schránky. Za voliče, který není schopen vložit úřední obálku s hlasovacím lístkem do volební schránky, může tak učinit jiný volič, nikoliv však člen okrskové volební komise nebo zvláštní okrskové volební komise.

(3) Voliči, který se neodebral do prostoru určeného pro úpravu hlasovacích lístků, okrsková volební komise nebo zvláštní okrsková volební komise hlasování neumožní.

§ 39 Hlasování

V prostoru určeném pro úpravu hlasovacích lístků vloží volič do úřední obálky 1 hlasovací lístek. Na hlasovacím lístku, který vkládá do úřední obálky, může přitom zakroužkováním pořadového čísla nejvýš u 4 kandidátů uvedených na témže hlasovacím lístku vyznačit, kterému z kandidátů dává přednost. Jiné písemné úpravy hlasovacího lístku nemají na posuzování hlasovacího lístku vliv.

Práce poslanců a senátorů dle svědomí - co na to svědomí

Zklamal-li vás vámi volený politik, chyba není v něm, ale ve vás, protože vy jste si o něm udělali zkreslenou představu.

Poslanecká sněmovna má 200 poslanců, kteří jsou voleni na dobu čtyř let. Za tu dobu mohou poslanci vykonat mnoho dobra, ale i zla. Voliči by měli fungovat jako nejlepší pojistka při výběru těch nejlepších kandidátů. V Ústavě je znění poslaneckého slibu, co vlastně slibují a jak slib plní?

Ústava České republiky
ze dne 16. Prosince 1992
Článek 23

(1) Poslanec složí slib na první schůzi Poslanecké sněmovny, které se zúčastní.

(3) Slib poslance a senátora zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."

Co je to „podle svého nejlepšího vědomí“?

Smajlík říká: „Když nemám svědomí, tak klidně mohu přísahat na své svědomí.“

Existují osoby, které jsou bez prožívání úzkostí, strachu, proto neví, co jsou výčitky svědomí. Říká se o nich, že jsou chladnokrevné.

Lidé mívají rozdílné názory na společnost, řídí se odlišnými etickými kodexy, někteří si vytváří vlastní. Například nepolepšitelní zloději: kradou v podle svého nejlepších vědomí a svědomí.

Když poslanec zastává názor, že všichni berou úplatky, tak je v souladu s jeho nejlepším vědomím, když bude přijímat peníze za určitá svá rozhodnutí.

Poslanec zastávající názor, že braní úplatků je špatné, v souladu se svým nejlepším vědomím bude odmítat přijetí jakýchkoli úplatků.

Co je to „podle svého nejlepšího svědomí“?

a) Poslanci bez výčitek svědomí

Existují osoby, které nikdy neprožívají úzkosti, proto nikdy neprožívají výčitky svědomí. V psychologii se označují jako psychopaté. Psychopat tak v souladu se svým slibem může dělat, co si umane.

Psychopaté bývají vynikajícími manipulátory, dovedou si uměle budovat vynikající obraz na veřejnosti. Mnozí bývají i okouzlující. Na internetu existuje řada fundovaných stránek popisující, jak odhalit psychopata. Bude volit psychopat většího psychopata, než je on sám?

b) Poslanci egoisté – non empatici

Egoistické osoby se řídí zásadou, že osobní zájmy jsou nadřazeny zájmům společnosti. Proto v souladu se svým vědomím může přijímat úplatky (pokud nejsou v rozporu s jeho osobními zájmy), může hlasovat v neprospěch občanů, pokud to je v souladu s jeho osobními zájmy.

Egoisté sympatizují s hodnotami, které odpovídají jejich vlastnímu chování a jednání. Tomu odpovídají pravicové hodnoty, proto inklinují k pravicovým stranám. Když egoistický kandidát či poslanec hlásá: „Chci, abychom se měli lépe“, v jádru tím míní, chci se mít lépe než ostatní. Někteří otevřeně říkají: „Když se budou mít lépe všichni, nebude se mít lépe nikdo.“ Jejích měřítkem je hierarchický žebřík, postoupí-li všichni o řebříček výš, nikdo si nepolepší vůči ostatním.

Egoističtí poslanci vnímají parlamentní volby pouze jako veřejnou soutěž o moc. Zvolením pro ně demokracie končí, zvolením se řídí osobními zájmy. Někteří veřejně říkají: „Když hájím osobní zájmy, tak současně hájím zájmy i ostatních občanů.“ Vylučují možnost, že by občané v globálu mohli mít odlišné zájmy, než má sám.

Egoističtí poslanci uznávají mocenskou hierarchii, více se řídí pokyny z vedení jejich stran. Při vyjednávání se snaží prosazovat se z pozice moci. Vyjednávání kompromisů neznávají, kompromisy jsou pro ně prohrou. Uznávají pouze výhru nebo prohru, a prohrávat nechtějí.

Pokrytečtí kariérističtí kandidáti a poslanci, v rámci budování své kariéry, jsou ochotni bez uzardění hlásat i ideje, se kterými nesouhlasí, pokud jim to umožní kariérní růst. Proto egoistické poslance lze nalézt i v levicových stranách. Pokud se jim vyskytne lukrativní nabídka z některé pravicové strany, bez výčitek svědomí tam přestoupí. Existují poslanci, kteří přestoupili bez uzardění i několikrát.

Zvláštní kategorii egoistických poslanců tvoří egocentrici. Jim v podstatě nejde o vlastní kariéru, ale o pozornost okolí, kterou kariérou získají. V politice se řídí převážně tím, jakou slávu jim to či ono přinese. Stávají se snadnou kořistí lobbistů, kteří je zahrnou opojnou pozorností. Slávou opojení poslanci ztrácejí soudnost a pak dělají vše, co chtějí lobbisté.

c) Poslanci non egoisté - empatici

To jsou neegoistické osoby, převážně empatické, v pozici poslanců to mají nejtěžší. Mívají sociální cítění, které je motivuje k zodpovědné práci. Prožívají zodpovědnost vůči svým voličům, snaží se prosazovat zákony ve prospěch lidu. Bývají nejpracovitější a svého postavení nezneužívají.

Protože mívají sociální cítění, inklinují k levicovým hodnotám a idejím. Jsou přístupni týmové spolupráci a vyjednávání. Oboustranně výhodné kompromisy považují za úspěch.

Protože nejsou orientovaní na egoistický prospěch, nedělají si takovou reklamu jako egoističtí poslanci, proto se dostávají více do pozadí.

Když empatičtí kandidáti a poslanci říkají, „chci, abychom se měli lépe“, myslí tím všechny občany a nejvíce ty nejchudší. Představa, že by všichni občané postoupili o jednu příčku je pro ně příznivá, protože ti dole se budou mít lépe než dříve.

Shrnutí

Voliči by se měli více zajímat, koho volí. Pouhé sympatie mohou být klamné. Ti největší podvodníci bývají nejvíce sympatičtí. Kdyby lidé věděli, co jsou podvodníci zač, nesedali by jim tolik na lep.

Zde jsou uvedeny jen základní typy, pak existuje řada mezitypů. Rozpoznávat charaktery osob se učíme od raného dětství, některé osoby v oblasti rozpoznávání charakterů osob na úrovni raného dětství zůstávají. Nedovedou se orientovat sami v sobě, proto se nedovedou orientovat ani v druhých, natož v politicích. Jde to natrénovat i v dospělosti – pokud je zájem.

Levice v demokracii nikdy nezanikne

Politická stupnice se obvykle hodnotí na ose levice-pravice. Mezi typické levicové strany patří KSČM a ČSSD. Pokud by přestaly v parlamentu existovat, levice nezanikne. Levice je v demokracii nesmrtelná! Proč? Je to vlivem zasedacího pořádku v parlamentu.

„Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá.“ Po volbách poslanci si volí vlastní zasedací pořádek a mnohdy jim to zabere hodně času: ten nechce sedět vedle toho a ten zas vedle toho, … A tak se vykrystalizuje zasedací pořádek odpovídající politické stupnici poslanců.

Je letitým zvykem, že v parlamentu na levé straně od předsedajícího zasedají levicovější strany a hnutí, na pravé pravicové. Ať vítězí levice či pravice, počet poslaneckých křesel je stejný, a stejný počet křesel je na levici od předsedajícího a stejný na pravici. Pokud by ve volbách prohrály všechny levicové strany a hnutí, a zůstaly by jen pravicové, méně vyhraněné pravicové by zasedly na místa, kde sedávali poslanci za KSČM A ČSSD. Protože nevyhraněně pravicové strany by seděly na levici od předsedajícího, staly by se z nich levicové strany.

Co jsou v některých zemích levicové strany, v jiných jsou považovány za pravicové a obráceně. Hodnocení politických stran na levicové a pravicové nemá celosvětově pevný záchytný bod.

Více na stránce

Demokracie - absolutně dokonalá demokracie neexistuje

Demokracie – doslovně vláda lidu, která se prosazuje volbami na různých úrovních: obecní, krajské, státní. Každý hlas má stejnou váhu, topič jako generální ředitel, vysokoškolák jako osoba se základním vzděláním. Konkrétní způsob voleb určuje ústava. Demokracie může být přímá nebo nepřímá.

Smajlíci a volby 2021: „Tak rozhodla většina.“ „Já s tím nesouhlasím! To není demokratické, to je diktatura!“

Základem demokracie jsou demokraté – osoby ochotny podřizovat se rozhodnutí většiny.

Přímá demokracie
- zvyšuje sklon přemýšlet o drobných problémech jako by to byly velké. Úzkosti mnohdy vedou k pedanterii. – při rozhodování formou voleb není mezičlánek. Příklady:
a) Participace – Existuje participativní rozpočet v mnoha obcích a městech, kdy o investování určité části peněz rozhodují přímo občané.
b) Přímá volba prezidenta ČR – Do roku 2012 byla v ČR volba prezidenta nepřímá, hlavu státu volili zvolení zástupci lidu – poslanci a senátoři.
c) Referendum - Přímá demokracie může být formou referenda. V některých zemích k nejvýznamnějším rozhodnutím státu vyhlašují referenda.
Nepřímá demokracie
– zastupitelská, občané si volí své zastupitele, kteří rozhodují za ně.

V rámci státu je nerealizovatelná pouze přímá demokracie, aby všechny zákony a jejich novelizace podléhaly přímé demokracii. Pokud by všichni občané měli zodpovědně přistupovat k hlasování o zákonech v rámci přímé demokracie, pak by museli trávit většinu volného času studováním zákonů a jejích dopadů na život občanů, firem, organizací, nad trestním právem, zákony o zdravotnictví, hygieně, bezpečnosti práce atd. K takové zodpovědné práci je potřeba určité právní vzdělání a odborné znalosti jednotlivých oborů.

Prakticky je to nerealizovatelné, aby všichni občané zvládali tak široký záběr vědomostí. Takový rozsah nemá ani jeden poslanec. Z tohoto důvodu si dobří poslanci budují své vlastní poradenské týmy, mají kontakty na různé odborníky, jimž důvěřují a s nimiž projednávané zákony konzultují.

Problémem demokracie není samotná forma demokracie (přímá či nepřímá), problémem jsou egoističtí občané nadřazující osobní zájmy nad demokracii. Demokracii vnímají jako to, co je v souladu s jejich osobními zájmy a demokratická rozhodnutí, které jsou v rozporu s jejich zájmy, která se jim nelíbí, považují jako nedemokratické.

Podmínkou fungování demokracie je ochota občanů podřizovat se demokratickým rozhodnutím. Pokud by se tím řídili všichni občané, věznice by byly prázdné. Většina občanů souhlasí s tím, že krást a ubližovat druhým je špatné. Přesto někteří lidé kradou a ubližují druhým – v rozporu se zákonem.

Významná část občanů je přesvědčená, že v demokracii si mohou dělat, co chtějí. Když si každý dělá, co chce, tak to není demokracie ale anarchie.

Demo demokracie - chodníky městských parků

Fáze č. 1
a) V městských parcích se procházejí maminky s kočárky a malými nepozornými dětmi. Maminky i děti se chtějí po chodníku svobodně a bezstarostně a bezpečně pohybovat.
b) Cyklisté mezi dětmi se proplétají na kolech, zvoní, aby jim všichni uhýbali z cesty. Žijí přece ve svobodné zemi a chtějí si svobodně jezdit na kole po parku a užívat si rychlé jízdy. „Co je na tom špatného, užívat si rychlé jízdy na kole?“

Fáze č. 2 - Protože někteří cyklisté prosazováním své svobody, bezohlednou rychlou jízdou kolem malých dětí, ohrožují bezpečnost dětí, lidé demokraticky prosadili zákon omezující bezohlednou jízdu na kole v pěších zónách parků.

Fáze č. 3 - Protože bezohlední cyklisté se vymlouvají, že nevědí, kde je pěší zóna, musel se demokraticky vydat zákon o značení pěších zón, že u všech pěších zón se musí postavit dopravní značky.

Fáze č. 4 - Protože ani tyto značky nezabrání bezohledným cyklistům jízdám, lidé se rozhodli demokratickou cestou prosadit pokutování bezohledných cyklistů porušujících zákaz jízdy na kole v pěších zónách. K tomu zase je potřeba osob, které tyto pokuty vybírají a k tomu musí být další zákon.

Fáze č. 5 - Reakce bezohledných cyklistů? Začnou halasně demonstrovat, že žijí v nesvobodné a nedemokratické zemi, kde je potlačovaná osobní svoboda. A založí si stranu „Svoboda“ s programem „Svoboda občanům!“

Fáze č. 6 - Maminkám i tatínkům se tento volební program zalíbí, chtějí se svobodně pohybovat s dětmi a kočárky v parcích, a tak ve volbách dají hlasy straně Svoboda. Strana dostane nejvíce hlasů a tak se ujme vlády.

Fáze č. 7 - Členové strany jako vítězové začnou odstraňovat omezování „svobody“: zruší pokuty, zruší policii, odstraní dopravní značky.

Fáze č. 8 = fáze č. 1


Pokud by se všichni cyklisté a ostatní občané chovali ohleduplně, žádné demokratické prostředky (zákony) by nemusely být.

Ohleduplnost je základ demokracie. Je na místě si místo otázek týkající se svobody a demokracie položit si otázku: „Jaké výchovné chyby vedou k bezohlednému nedemokratickému chování?“

Rekapitulace - volby 2021

Jít k volbám je morální povinnost každého rozumově vyzrálého občana, pokud mu v tom nebrání mimořádné okolnosti. V některých zemích je účast ve volbách povinná. Občan, který mohl jít volit a nešel, ztrácí morální právo veřejně kritizovat výsledky voleb a zvolené politiky.

Volební dny a hodiny volebních místností

V roce 2021 se konají volby poslanců do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky

  Dobré je poznačit si do kalendáře termín voleb, pak volby nezaskočí: říjen 2021 - pátek 8. 10. od 14:00 do 22:00; sobota 9. 10. od 8:00 do 14:00 hod.

Jak se volí poslanci - poslanecké volby v ČR

Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

  Někteří občané se nedovedou orientovat v principu nepřímé demokracie, kdy občané volí své zástupce. Řada občanů je neschopná rozumově pojmout souvislost mezi výsledky voleb a kvalitou vlády. Je to jako když se na obrazovce mobilu objeví vždy jen část obrázku a nikdy neuvidíte obrázek celý. Některé osoby mají menší kapacitu vědomí „jako monitor mobilu“, proto nepozorují širší souvislosti . Osoby, mající větší kapacitu vědomí vidí širší souvislosti, jako když pozorují na velké ploše počítače celý obráz.

Kdo a jak dodržuje poslanecký slib

Poslanec složí slib na první schůzi Poslanecké sněmovny, které se zúčastní: Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."

  Lidé mívají naprosto rozdílné představy o existenci rozdílných svědomí u sob a jak to svědomí funguje. Ti největší podvodníci bývají nejsympatičtější.

Základní organizační informace k volbám

Orientace na politické scéně

  Jednou z příčin nechození k volbám a nezájem o politiku, která se dotýká všech občanů bývá nevědomost základů demokratické politiky.


Autor:
Česká republika
Publikováno:
Aktualizováno: 3. 4. 2021

Publikoval: Stanislav Hendrych