Plné čáry znázorňují skutečný počet hlasů získaný jednotlivými stranami v České republice. Přerušovaná čára představuje trend vývoje znázorněný polynomickou křivkou, která se vypočítává dle vzorce. (Ještě, že to Excel vypočítává za mne.) Pokud se křivka prodlouží, znázorňuje trend vývoje. Trend budoucího vývoje předpokládá, že na vývoj nebudou působit silné nové faktory.
Množiny voličů ČSSD a KSČM se jeví kvalitativně více shodné, než si současní politici připouštějí. Pokud sečteme hlasy ČSSD a KSČM, výsledná křivka se více vyhladí.
Pokud vedení těchto politických stran nezmění radikálně svou politiku, prognóza budoucnosti stran je zřejmá z grafu.
Z grafu je zřejmé, že hlavní příčinu současného propadu Je potřeba hledat v období zlomu levice, který je na zlomu tisíciletí, léta 1998 - 2002.
Co se v tomto období strategicky významného událo? Jako nejvýznamnější politická událost se jeví odchod Miloše Zemana z funkce předsedy ČSSD v roce 2011.
Následující otázka: Co se v politice ČSSD odchodem Miloše Zemana z funkce předsedy ČSSD událo?
Dle mého názoru obě levicové strany byly vývojem včas varovány ihned po výsledcích voleb poslanců v roce 2013. Podívejte se na prognózu, která byla již v roce 2013.
Proč lídři těchto stran varování nevyslyšeli? Pravděpodobně:
Dle mého názoru, hlavní prapříčinou současného volebního propadu ČSSD byl rychlý vzestup strany na politické scéně pod vedením Miloše Zemana. ČSSD jako vládní strana přilákala řadu kariéristů, kteří pod vidinou rychlé kariéry vstupovali do řad členů ČSSD. Protože se zaměřovali především na budování své kariéry, velké množství kariéristů se prodralo až do vrcholového vedení a začali vytvářet silné pravé křídlo strany.
Miloš Zeman dovedl oslovovat svou politikou levicově orientované občany, jednalo se o levicový střed. (Vyhraněně levicové občany oslovovala KSČM.) Odchodem Miloše Zemana z funkce předsedy se vedení strany ujali hlavně stoupenci pravého křídla - kariéristé, kteří svým smýšlením více inklinují k pravici. Je všeobecně známo, že k hlavním hodnotám pravičáků je soutěživost. Levičáci inklinují k týmové spolupráci. Tudíž lze z toho odvodit, že kariéristé inklinují svým smýšlením více k pravici.
Osoby pravého křídla po ovládnutí ČSSD začaly iniciativně spolupracovat s pravicovými stranami, začaly prosazovat hodnoty politického středu a orientovaly se na voliče politického středu. Jenže voliči středu již měli vštípenou představu o levicové politice ČSSD a lídři ČSSD jim nedali veřejně jasně najevo svou pravicovější politiku, aby neztratili hlasy levičáků. Ztratili. Řada levicových voličů je sice naivních, ale ne natolik, aby nepoznala příklon vůdců ĆSSD k pravici.
Z jiných grafů pozoruji, že při vzestupu ČSSD na politické scéně stoupá počet sympatizantů KSČM, kteří jdou k volbám. I na prvním grafu lze pozorovat, že zlom v počtu získaných hlasů následuje o jedno volební období po zlomu ČSSD. Je to logické. Vládnoucí ČSSD přece jen dává větší možnosti poslancům KSČM prosazovat alespoň něco ze svého programu. S klesajícím počtem poslanců ČSSD úměrně klesá možnost poslanců KSČM prosazovat levicové návrhy v parlamentu. To vyvolává u mnohých skepsi: "K čemu jít k volbám, když komunisté nemohou nic prosadit?"
Přečtěte si pro inspiraci další články na tomto webu a přemýšlejte. Nechtějte mít zde předloženy jednoduché hotové recepty, které se dají bezmyšlenkovitě plnit.