Web - Levicové obzory

 
12. 2. 2017

Východiska a cesta levice ČR z volební krize 2017


Úvahy a podněty k řešení

Obsah stránky

* Anotace
* Klasika při propadu ve volbách
* Kroky hledání nových východisek z levicové krize
* Nespokojenost levicových voličů
* Co očekávají většinou levicoví voliči?
* Inspirace při hledání východisek a cesty z krize levice

Anotace

Cíl
Cílem je zde vyvedení levice z trendu propadání na politické scéně - ve volbách.
Východiska
Výchozí informace jsou zde brány z exaktního poznávání, z praxe vlastní a převzaté, z holistického pohledu na společnost.
Cesta
Cestou zde je myšlen dlouhodobý scénář popisující cestu z krize.

Volební propad levicových stran KSĆM a ČSSD při volbách poslanců v r. 2017 vyvolává v levicových stranách rozruch a hledání východisek z krize. Tento článek předbíhá dobu, slouží pro inspiraci levicových politiků, kteří dovedou samostatně hlouběji přemýšlet a pozorují společenské jevy z širokého obzoru.

Jako strategickou chybu vyhodnocování volebního propadu ve volbách 2017 považuji vyhodnocování krátkého časového období - jedno volební období. Z širokého obzoru se propad jeví zcela jinak, než nyní píší analytici těchto stran. O tom více zde v článku "Futurologická fenomenologie voleb - Volby poslanců v České republice" "Futurologická fenomenologie voleb - Volby poslanců v České republice"

Klasika při propadu ve volbách

Klasické závěry ve stranách, které bývaly a bývají:
  • "Je potřeba více hovořit s voliči."
  • "Je potřeba lepší propagaci na všech úrovních."
  • "Je potřeba mobilizovat všechny členy strany."
  • "Je potřeba mladých." (Pak mladé drží na oprátce a nedává se jim volná ruka.)
  • "Je potřeba inovací …." (Pak inovace se zavrhují vlivem skupinového myšlení - především se hledají důvody, proč je navržená inovace špatná.)
Pokud jsou jen takové závěry, které se pravidelně opakují, nic moc se ve vývoji strany nezmění.

Kroky hledání nových východisek z levicové krize


1. Odkud kam?

Nejdříve je důležité si ujasnit odkud, kam se levice chce dostat. Je rozdíl, zda hlavní prioritou se stanoví ideový cíl nebo množství volebních hlasů.

2. Znovu kriticky analyzovat problémy, které brání dosažení cíle.

Kriticky myslet neznamená pouze kritizovat. Znamená to objektivní, konstruktivní a exaktní myšlení se širokým obzorem.

Zde je naprosto nedostačující opírat se o intelektuální konstrukce tam, kde je možné vycházet z vědeckého poznávání. To znamená znovu nezaujatě procházet všechny významné zdroje informací. Mezi ně patří i názory mlčících. Názory těch levicových občanů, kteří nechodí na levicové mítinky. Prostě nazírat z širokého obzoru.

Největší brzdou jsou zde negativní projevy skupinového myšlení, které se projevují nepřímým potlačováním inovací, konzervativnosti až dogmatismem. Jako metody k potlačování nového se užívá často nálepkování, deformování výroků inovátora, útočení na věrohodnost autora (mládí, kvalifikace, praxe), zaštiťování se klasiky, odvolávání se na většinu, atd. Mezi příčiny potlačování inovací, nalézání potřebných východisek a strategií patří nevědomost, odmítání korekce vlastních názorů, zbožštění klasiků marxismu, obavy z vybočení z řady aj.

Novým zdrojem informací může být fenomenologie voleb, futurologická a geografická, dějiny mentalit, evoluční, vývojová, personální a sociální psychologie atd. Také není od věci prozkoumat současné vzdělávací programy škol, kam směřuje současné vzdělávání v oblasti rozvíjení sociálních kompetencí žáků, kam směřuje současná personalistika firem, kam směřují programy prevence v oblasti výchovy, aj.

3. Výsledky analýz syntetizovat do funkčního celku.

Syntézy ověřovat konfrontací s praxí a vědeckými poznatky. Naše kultura je spíše analytická, málo se syntetizuje. Syntetizování ve funkční celky je mnohem náročnější. Syntézou svých poznatků dospěl Karel Marx k teorii hybných sil ve společnosti, která byla ve své době převratná, jako objev heliocentrické soustavy astronoma Mikuláše Koperníka (1473-1543). Později se vědecky prokázalo, že vesmír není heliocentrický, že jsme součástí velké galaxie. Dnes víme, že obdobných galaxií je velké množství. Přesto Koperníkovo učení je i nadále uznáváno. Stejně je tomu s učením Karla Marxe. Také jeho teorii je potřeba posouvat stále kupředu.

4. Vypracovat návrhy programu, které vyvedou levici z krize.

Měl by to být takový program, na kterém se dá pracovat již nyní v souladu s uznáváními mezinárodními dokumenty. V současnosti ideové konference bývají spíše semináře, kde několik přednášejících přednese své názory a diskuse, byť bouřlivější, však neústí v konkrétní závěry. Vzorem pracovních konferencí byly sjezdy Svazu komunistů v roce 1947.

Dnes je sklon předkládat sjezdům hotové dokumenty, diskuze bývá omezená a vyhodnocuje ji až po sjezdu pověřená skupina. Tudíž účastníci sjezdu vůbec nemají příležitost se k závěrům skupiny ještě na sjezdu vyjadřovat.

Předkládání jediných návrhů ke schválení sjezdu bez alternativ je typickým negativním projevem skupinového myšlení. Často sice předloženým dokumentů předchází diskuze před sjezdem, avšak pouze úzká skupina vyhodnocuje diskusní příspěvky v globálu a tak často zanikají dobré návrhy jen proto, že jsou ojedinělé či skupina je předpojatá.

Sjezdům má být předkládáno několik alternativních návrhů. (Ledaže jde o záměrné manipulování s delegáty.) Alternativy by měly vypracovávat samostatné skupiny. Minimálně jednu skupinu mají tvořit jen mladí. Pak budou mít členové sjezdu z čeho vybírat a sjezd bude mít větší smysl. Druhý sjezd Svazu komunistů v roce 1847 trval několik dnů.

Demokratické je to, když volení zástupci mají možnost vybírat z alternativ nebo ssami předkládají alternativy. Nedemokratické je to, když nějaká komise (nevolená zdola) vypracovává a předkládá voleným zástupcům ke schválení pouze jednu alternativu. Volení zástupci se tak dostávají na konferencích či sjezdech do role "kývačů hlav".

Psychologické experimenty ukazují, že je jen málo silných osob, které dovedou otevřeně vystoupit se svým opodstatněným nesouhlasem proti "většině". Jiné experimenty ukazují, jak anonymní ankety mnohdy odhalí nesouhlas většiny hlasujících osob s tím, co samy veřejně jednohlasně odhlasují - nechtějí vybočovat z řady, nebo chtějí udržovat jednotu skupiny či usilují o kariéru, případně slepě spoléhají na autoritu vedení či většiny. Tyto jevy se řadí do negativních projevů skupinového myšlení.

5. Program zformulovat to textu tak, aby text byl jasný bez mnohoznačných výkladů.

Ono to není ve skutečnosti tak jednoduché, jak si mnozí myslí. V minulosti takový program sepsal Karel Marx Fridrich Engels, který byl vzápětí vydán v r. 1848. Program měl jasný cíl a základní body programu byly natolik jasné a srozumitelné, že ovlivnily historické události takřka na celém světě.

Nespokojenost levicových voličů


Co zklamalo levicové voliče KSČM?

Zlom vzestupu počtu hlasů KSČM ve volbách nastal po roce 2002. Co se o tomto období píše?

KSČM: Během let 2002-2006 byla v opozici vůči sociálně demokratickým vládám a v roce 2003 poslanci KSČM hlasovali pro kandidáta na prezidenta za ODS, Václava Klause. Prvek separace byl ale v letech 2005-6 poněkud oslaben vzájemným sbližováním opoziční KSČM a vládní ČSSD na parlamentní úrovni. Tato spolupráce způsobila rozpory i ve vlastní straně a podle některých komentátorů přispěla i k volebnímu propadu ve sněmovních volbách v roce 2006, když značná část voličů KSČM přešla k ČSSD.

https://cs.m.wikipedia.org/wiki/
(staženo 28. 10. 2017)

Co zklamalo levicové voliče ČSSD?

Po odchodu Miloše Zemana z funkce předsedy ČSSD se vedení strany ujalo pravicové křídlo a pod jeho vedením se ČSSD začala sbližovat s pravicovými stranami. Opustila tak silné levicové hodnoty a svou vládní a parlamentní politikou přibližovala se k pravicovým hodnotám. Opustila své levicové voliče a začala se orientovat na voliče politického středu. Je to logické, protože členové pravicového křídla mají blíže k pravici než k levici.

Shrnutí

Obě levicové parlamentní strany tak opustily svůj prostor na politické scéně a posunuly svou politiku více doprava. To vadí mnoha levicovým voličům. Svou nespokojenost projevují levicoví voliči často dvojím způsobem, což se dá odhalit z fenomenologie voleb.

  1. Pasivní projev vyvěrající z pocitu poraženosti - nejdou k volbám.
  2. Aktivní projev víry v příchod nové změny - volí drobné strany, které se jeví levicověji a tváří se, že mají reálný recept na změny k lepšímu. Obvykle se ukáže, že nádherně malovaná kraslice je jen skořápka.

Co očekávají většinou levicoví voliči?


1. Silnou osobnost levicového lídra
Osobnost, která se projevuje nejen odborně, ale rétoricky, neverbálné i praverbálně, která dává naději na prosazování změn. Osobnost, která dovede svým elánem strhnout ostatní a dává naději, že svůj program bude pevně prosazovat. (Realitou je, že na rozhodování voličů má významný vliv i to, nakolik je lídr sympatický.)
2. Reálný koncept změny zřízení
Jak to vidí mnozí levicově orientovaní voliči? Vedení ČSSD začalo spolupracovat s pravicí, volební programy KSČM mají charakter vylepšování kapitalismu a jsou plny nesplnitelných přání. Různé malé strany se před volbami vydávají za levicové, aby získaly nespokojené voliče, a po volbách se ukáže jejich pravicová podstata.
3. Sjednocení levice v boji proti pravici
Fenomenologie voleb ukazuje, že když na politické scéně vítězí jedna levicová strana, přibývá voličů i ostatním levicovým stranám.

Inspirace při hledání východisek a cesty z krize levice


Dle mého názoru, dominantní společenské problémy a vnitrostranické problémy levicových stran jsou tyto:

I. Správné zvolení hlavních "nepřátel" levice
II. Poražení pravičáků na poli ideologickém
III. Dopracování Marxovy teorie hybných sil ve společnosti o scénář přechodu od kapitalismu

I. Správné zvolení hlavních "nepřátel" levice, jsou tři

1) Vyhranění pravičáci

V době vzniku Komunistického manifestu v Evropě nebyla demokracie, vládli bohatí, které lid nevolil, existovaly monarchie. Ve společnosti existoval dominantní rozpor mezi třídou pracujících a vládnoucí třídou buržoů.

V současné době na složení vlády má významný vliv konání voleb, kterého se účastní lid nezávisle na svých majetkových poměrech. Současný dominantní rozpor ve společnosti již není třídní, ale ideologicky. Jde o nesmiřitelný rozpor mezi vyhraněnými pravičáky a vyhraněnými levičáky. Pravičáci jsou si tohoto rozporu vědomí, proto útočí na levicové ideály. Komunisté na opačné straně stále zdůrazňují třídní boj a s bojem proti pravičákům si nedovedou úspěšně poradit, nedovedou si poradit s pravicí hlásanými hodnotami jako je svoboda, individualita, liberálnost. Nejsou na to teoreticky dostatečně vybaveni, na rozdíl od pravičáků, kteří se teoreticky vzdělávali v boji proti altruismu již v době socialismu.


  2) Nevědomost nahrazovaná naivními představami
Proč jsou pravičáci pravičáky?
Odpověď má být na vědecké úrovni. Nápovědou je úroveň sociální vyzrálosti, která se projevuje určitou úrovni chování. (personální a vývojová psychologie)
Proč se nedaří rozvíjet teoretické základy levice na vědecké úrovni?
Nápovědou jsou projevy skupinového chování. (sociální psychologie)
Které faktory nejvíce brzdily ekonomický rozvoj socialistické ekonomiky?
Nápovědou je personalistika a metody řízení. Tyto poznatky jsou důležité jak pro samosprávné řízení firem a organizací, ale i pro státní firmy a organizace. Toto má významný vliv na produktivitu práce. Pokud se srovnají země EU, tak v globálu vychází, že produktivita práce úměrně souvisí s výškou mezd. Při nižší produktivitě práce nelze očekávat vysoké mzdy jako tam kde je vysoká produktivita práce. (moderní management a personalistika)
3) Dlouhodobě pozvolna narůstající pasivita členské základny

Co je klíčovou příčinou ztrácení nadšení a sklony k pasivitě? Nápovědou je syndrom vyhoření. Stačí si o tom přečíst populárně naučnou literaturu, které je dnes na knižním trhu dostatek.

Jedná se o psychický stav, prožitek vyčerpání. Tvoří ho řada příznaků především v oblasti psychické, částečně i fyzické a sociální.

Například: Jedinec pracuje co nejlépe, snaží se, přesto má pocit, že požadavkům není možné dostát a jeho snaha není dostatečně ohodnocena, očekávané výsledky se nedostavují. následujé tři fáze:

1. fáze: Pocit, že jedinec nic nestíhá, jeho práce začíná ztrácet smysl.

2. fáze: Vyskytují se příznaky úzkostí spolu s pocitem, že jedinec stále musí něco dělat, přičemž výsledkem je chaotické jednání.

3. fáze: Pocit, že "něco uděláno být musí", mizí a nahrazuje ho opačný pocit - že se nemusí nic; pouhá přítomnost druhých lidí jednce dráždí, přidružuje se ztráta veškerého nadšení a zájmů, převládá únava, zklamání a vyčerpání.

Připojují se poruchy paměti a spánku. Často doprovázeno tělesnými potížemi (trávicí systém, dýchací soustava, sexualita, srdeční systém, …) Do této fáze lze řadit dysforii.

Dysforie
stav úzkosti, rozmrzelost, subjektivně pociťovaná nepohoda, nepříjemné emocionální ladění, subdeprese až deprese.
Subdeprese
lehčí stupeň deprese, duševní únava, obavy, starosti, pocity nejistoty, snížené sebevědomí

Nejúčinnější proti stresům způsobující syndrom vyhoření je příjemný humor a svižné příjemné pohybové aktivity. Po dvaceti minutách svižné chůze se v těle uvolňují hormony zlepšující náladu.

II. Poražení pravičáků na poli ideologickém

Východiskem je vědecké poznávání v oblasti psychiky osobnosti. Teze:
  1. Egoismus je přirozenosti člověka, avšak pouze v raném dětství. U dospělých je silný egoismus projevem sociální nevyzrálosti.
  2. Na trhu pracovních sil jsou stále žádanější osoby neegoistické, které místo snahy o soutěžení na pracovištích mají sklon k nezištné spolupráci,
  3. Společnost bez egoistů bude svobodnější a liberálnější.

III. Dopracování Marxovy teorie hybných sil ve společnosti o scénář přechodu od kapitalismu

Kapitalismus sám od sebe se nezhroutí. Ani předcházející ekonomické formace se samy od sebe nezhroutily. Byly odstraněny rodivší se novou formací.

Scénář, jak vlivem rozvoje výroby dochází v globálu k pozvolné autodestrukci kapitalismu. Není to záležitost rychlé revoluce, ale generační záležitost. Vrátit se k Marxovi a posunout teorii v oblasti hybných sil ve společnosti s využitím soudobého vědeckého poznávání v oblasti psychologie.

Historici odhalili význam mentalit na dějinné události. V době Marxe neexistovalo ani vhodné odborné pojmosloví pro oblast mentalit. Má-li být marxismus vědecký, nelze ignorovat existencí řady zákonitostí ve vývoji společnosti. Vědecký marxismus má být v souladu s praxí i soudobým vědeckým poznáváním.



Autor:
Česká republika
Publikováno:
Aktualizováno: 19. 4. 2019
Česká republika
Publikoval: Stanislav Hendrych