Web - Levicové obzory

Návrh aktualizace programu KSČM (červen 2019)


Demokratická cesta k socialismu je možná kapitalismus není budoucností

(Programová konference KSČM konaná dne 8. června 2019 v Nymburce vzala tento text na vědomí a delegáti předložili návrhy na změny.)

Obsah stránky

* Úvod
* Dnešní svět a perspektiva socialismu
* Prosperující ekonomika a sociální jistoty pro člověka
* Demokracie ve společnosti
* Kulturní dědictví a vzdělávání
* Rovnováha člověka a přírody – předpoklad udržitelného rozvoje
* Bezpečnost pro naše občany
* Zahraniční politika
* Závěr

Úvod

Celé generace vedly zápas o myšlenky sociálně spravedlivé společnosti, myšlenky na překonání hluboké sociální nerovnosti ve společnosti, ale i překážek vytvořených pro rozvoj člověka kapitalistickým výrobním způsobem.

Hnutí za sociálně spravedlivou společnost tak významně ovlivnilo celou moderní civilizaci.

Vždy pro něj byl stěžejní zápas za zájmy lidí práce, neprivilegovaných a vykořisťovaných vrstev a sociálních tříd, za zájmy dělníků, ostatních zaměstnanců, živnostníků, drobných řemeslníků, ale i mladých lidí, rodin s dětmi nebo seniorů.

K tomuto odkazu se hlásí i Komunistická strana Čech a Moravy, jež vznikla 31. března 1990, své priority definovala v „Kladenském programu 1992“ a téměř 30 uplynulých let potvrzuje platnost části těchto tezí, ale v mnohém i jejich historické překonání.

KSČM navazuje na bohatou tradici levicového socialistického, dělnického a komunistického hnutí, ale také může využít vše pozitivní z činnosti před druhou světovou válkou vzniklé Komunistické strany Československa – bez ohledu na skutečnost, že dnes již neexistuje, stejně jako náš společný mnohonárodnostní stát Čechů a Slováků.

Minulost nelze znovu prožít. Historie, jakkoliv přepisovaná, je ale zdrojem mimořádné společenské zkušenosti, ke které je potřebné přihlížet s optikou realistického hodnocení jejích kladů a poučení se z jejích nedostatků a záporů. Vážíme si těch, kteří se svou prací snažili poctivě a obětavě vybudovat jinou než kapitalistickou společnost, jejich úsilí nesmí být zapomenuto a zneváženo.

Strana vychází z myšlenkového odkazu zakladatelů marxismu a všech, kteří jej rozvíjeli v pokrokovém a demokratickém duchu. I dnes jsou trvale platné jejich hodnoty zosobňující právo na život, rovnost a důstojnost člověka, právo na práci a spravedlivou odměnu za ni. Tato práva jsou v přímém protikladu s podstatou kapitalistické společnosti. Překonání tohoto rozporu utváří program komunistů.

Překonání společenských problémů kapitalismu vidíme v jeho jediné dnešní alternativě - socialismu jako sociálně spravedlivé společnosti, umožňující důstojný život a vícestranný rozvoj člověka.

Dnešní svět a perspektiva socialismu

Dnešní globalizující svět je plný rozporů, které vedou k hlubokým strukturálním krizím a selháním. Na prahu přechodu moderní civilizace k informační, znalostní a inovativní společnosti nejen přežívá, ale v řadě oblastí dokonce roste vykořisťování a znevolňování lidí. Přes snahy o rozvojovou pomoc jsou chudé země odsouzeny k bídě a hladovění. Dominující kapitalistický společenský řád ve své imperialistické podobě nezvládá narůstající chaos multipolárního světa. Pseudohumánní snahy vládnoucích kapitalistických elit jsou jen pokryteckou zástěrkou v jejich barbarském počínání.

Jsme přesvědčeni vlastní historickou zkušeností, že kapitalismus není vhodným systémem pro občany naší země - ani celého světa. Velké většině lidí nepřináší jinou budoucnost, než iluze v ukojení konzumem, pro mnohé vrstvy vede k životu v zadlužení a vykořisťování.

Technologický pokrok 21. století nabízí lidstvu nevídané možnosti, sociální rozdíly ale současně narůstají do nesouměřitelnosti. Svět se v minulosti vždy bránil otevřenému zavedení plutokracie či prvků klientelismu, ale dnes stále narůstá bohatství velice úzké skupiny lidí, kdy necelých deset procent lidí světa vlastní a kontroluje více než dvě třetiny veškerého světového bohatství.

V zájmu této stále užší skupiny neomezeně bohatých je drancováno přírodní bohatství a civilizaci ohrožuje nová vlna válek za rozdělení mocenského vlivu nad světem.

Nejen ekonomika, ale už i politika a také média, jsou prorostlé „oligarchizací“. Dnes má v pojetí vládnoucích elit ekonomika, politika, veškerý společenský život i mediální obraz sloužit pouze úzké vrstvě bohatých na úkor ovládání většiny pracujících a ostatních lidí.

Svět je dnes blíž další velké hospodářské krizi, humanitární katastrofě a světové válce. Neřešení problémů vytváří podhoubí pro ožívající fašismus. Jeho návrat je realitou v samotné Evropě. Hrozí zhroucení sociálního konsensu nutného pro fungování demokracie.

Společenský převrat a následná transformace společnosti v ČR po roce 1989 přinesly zklamání i problémy, které v propagandistické rovině je ještě možné manipulativně většině veřejnosti zastírat.

Obnova kapitalistického společenského systému byla nastolena restitučními zákony a majetkovým převratem v podobě kupónové privatizace, vyrovnáním s církvemi a snahou o zásahy do odbourání sekulárního státu, vyzdvihování katolického kléru a záměrné posilování církví a náboženských společností. Přispělo k ní i svévolné rozdělení České a Slovenské federativní republiky ambiciózními politiky, a bez referenda také začlenění ČR do pozůstatku studené války – vojenského paktu NATO, hlavního agresora a převodové páky velmocenské politiky USA k ovládání světa.

Kapitalismus ze své podstaty není budoucností světa. Jiná společnost je nejen možná, ale v zájmu zachování lidské civilizace i nutná. Pokud se nemáme propadat do sociálního útlaku, politického vydírání a nespočetných krizí kapitalismu (včetně všech jeho synonym), musíme dát společnosti novou, alternativní perspektivu. Konzumní uspokojení středních vrstev je jen dočasnou iluzí. Bez zásadní změny může vývoj vyústit v regres a barbarství. Větší či menší hospodářské krize, rozevření sociálních nůžek mezi úzkou skupinou bohatých na straně jedné a vrstvou lidí na hranici chudoby na straně druhé. Stále více je ohrožena i názorově kolísající střední třída.

Pokračuje exploatace nerostného bohatství většiny zemí světa do vlastnictví nadnárodních monopolů. Pravidla tohoto nelítostného boje o suroviny, bez prospěchu pro dotčené státy, si často neuvědomují právě jejich obyvatelé.

Skutečná svoboda člověka, možnost pro jeho uplatnění bez sociální tísně, je možná v socialismu. Od roku 1989 převládala v argumentaci pravicových stran a hnutí posměšná tvrzení, že socialismus s jakýmkoliv přívlastkem (reálný, demokratický, rozvinutý…) nebyl a nebude úspěšný v žádné zemi světa.

Neuvěřitelně dynamický celkový (zejména ekonomický) rozvoj ČLR a její energické zařazení do skupiny světových velmocí, rychlost obnovy prosperity nejničivější válkou v dějinách lidstva zdeptané Vietnamské socialistické republiky, skutečnost, že stále, navzdory embargům a sankcím existují socialistická Kuba či KLDR, nevraživost a ostrost veškeré kritiky socialismu (i těchto států…) jen zesílily. Přes tuto kritiku socialistická cesta láká další národy, příkladem může být nejen Laos, ale i Nepál a řada dalších států Afriky a Latinské Ameriky.

Nechceme proto jen zmírňovat neblahé důsledky kapitalismu, chceme odstranit jejich příčiny. Nechceme se nikdy vracet nazpět, chceme jít vždy dopředu. S občany, s národem, ale i v mezinárodním měřítku jako praví internacionalisté. S důsledným využitím všech účinných a osvědčených metod, které jsou v mezinárodním kontextu využívány.

Cestu k socialistické společnosti vidíme v důsledné obhajobě důstojnosti člověka, jeho základních lidských práv a svobod, dále v naplnění širokých forem lidové demokracie, hospodářské spoluúčasti na rozhodování a rovnoprávném respektování forem společenského vlastnictví a trvale udržitelného rozvoje s ochranou životního prostředí.

Socialismus tak vnímáme jako budoucnost spravedlivou, trvale udržitelnou a zároveň demokratickou.

Prosperující ekonomika a sociální jistoty pro člověka

Ekonomika má sloužit rozvoji a blahobytu celé společnosti a její výkonnost závisí na svobodném a plném uplatnění talentu a schopností každého občana. Neoliberální ekonomický model vede ke krizím, narůstající nerovnosti a nenabízí reálné řešení. Výrazně vystupuje nutnost zespolečenštění strategických surovinových zdrojů, vody, základních výrobních prostředků, které by nebyly nástrojem ekonomického vykořisťování, ale sloužily by většině společnosti a důsledným plánováním pomáhaly uspokojovat její potřeby. Proto komunisté odmítají další privatizaci veřejného majetku.

Obnova kapitalismu v naší vlasti byla založená na často až kriminální privatizaci klíčového národního majetku. Vedla k obnově vykořisťování pracovní síly, k silné závislosti na zahraničí a k vzniku oligarchických struktur sledujících především své osobní zájmy. Cílem bylo vytvořit dostatečně silnou vrstvu vlastníků a rentiérů, o niž by se mocenská elita dlouhodobě opírala.

Naší alternativou je plánovitě usměrňovaný ekonomický model trhu s klíčovou úlohou společenského vlastnictví v strategických oblastech národního hospodářství překonávající nadměrný vliv a moc soukromovlastnický monopolů, finančního kapitálu a bank.

Proces změn vlastnických vztahů musí respektovat potřebu plurality a rovnoprávnosti vlastnických forem, včetně soukromé podnikatelské iniciativy, která ale nebude v rozporu s celospolečenskými zájmy. Musí respektovat zásadní úlohu společenského vlastnictví a také významnou roli vlastnictví družstevního. Jen další růst produktivity práce může přinést zlepšení životní úrovně širokých vrstev společnosti oproti dnešku.

Různorodé hospodářské subjekty propojené trhem budou usměrňovány ekonomickými nástroji na celospolečenské úrovni. Proto musí stát mít klíčovou úlohu v investiční rozvojové politice i ve vlastní státní investiční bance. Plán musí plnit funkce strategické koordinace a funkce poskytování strategických informací. Socialistické ekonomické vztahy nebudou samoúčelem jako u obdivovatelů tržní živelnosti, ale měřítkem hospodářské efektivnosti. Předpokladem jsou přitom podmínky k zajištění rovné příležitosti k práci podle schopností, motivace k práci i k inovacím.

Pro motivaci lidí je důležitý princip spravedlivého ocenění vykonávané práce. Mzda a plat musí reflektovat základní požadavek důstojného života všech, kteří se živí prací, zohledňovat základní výdaje i výdaje na osobní, vícestranný rozvoj a rodinný život. Pracovat se musí vyplatit, musí se vyplatit kvalifikace, s výhledem osobního rozvoje člověka do budoucnosti. S tím souvisí i právo zaměstnance na spoluúčast v hospodaření firmy podle její právní formy. Právo zaměstnanců odborově se organizovat je nezpochybnitelné.

Podstatou ekonomické demokracie je výrazná podpora a rozvoj družstevního vlastnictví, forem zaměstnaneckého a všeobecně samosprávného vlastnictví, které nabízí pevnou základnu pro socialistickou alternativu společnosti. Tak lze zvládnout nástup společnosti 4.0, společnosti inovační, vzdělanostní a digitalizované.

Aktivně prosazujeme obnovu kontroly klíčového majetku státem, ochranu před jeho zcizením do rukou zahraničního kapitálu. Jde především o vlastnictví dopravní a energetické infrastruktury a přírodních zdrojů. Stát si musí ponechat rozhodující vlastnický podíl ve strategické železniční dopravě.

KSČM akcentuje důležitost přenesení daňové zátěže ze zaměstnanců, malých a středních živnostníků na velké obchodní a finanční korporace a banky. Řešení vidí v důsledné sektorové dani či znovuzavedení daně z obratu u obchodních korporací.

Do veřejného vlastnictví se musí vrátit stupeň potřebné kontroly nad životně důležitými vodními zdroji a infrastrukturou zásadní pro život všech našich občanů.

Je třeba provést audit a komplexní revizi majetků předaných státem církvím a privatizovaných státních majetků.

Stěžejní význam přikládáme řešení sociálních otázek. Touha po sociální spravedlivosti a sociálních jistotách nestojí proti prosperitě, ale je její podmínkou. Hodnoty solidarity a kvality života jsou klíčem k upevnění lidské důstojnosti. Takový rozvoj lidského potenciálu je to nejcennější, co máme.

Sociální spravedlnost neznamená nivelizaci života lidí a nabídku pasivního pohodlí. Jde o systémovou podporu sociální aktivity občanů s pestrou škálou poskytování veřejných služeb hrazených z veřejných zdrojů – zejména s ohledem na právo na vzdělání, zdraví, bydlení a zajištění na stáří. Důležitým krokem na cestě k vyšší sociální spravedlivosti je rozvoj sociálního státu hájícího práva všech pracujících i sociálně potřebných. Život na dluh a obchod s chudobou nesmí mít ve společnosti místo.

Trvalým problémem kapitalismu i v naší zemi je bytové otázka. Jde o spekulaci s lidskou chudobou a životem na úvěr při zajištění základního lidského práva na důstojné bydlení. Jako komunisté se stavíme proti spekulaci s byty, požadujeme přísnou kontrolu nevyužitých prázdných bytů sloužících k neúnosnému zvyšování nájmů. Řešení vidíme ve státem podporované výstavbě dostupných bytů obcemi a městy, podpoře družstevní bytové výstavby a poskytování bezúročných půjček na pořízení prvních bytů mladým rodinám.

Mzdy, platy, důchody musí pokrývat nejen základní potřeby lidí, ale umožňovat jim důstojný život a vícestranný rozvoj. Komunisté budou hájit dělníky a ostatní pracující proti vykořisťování a vždy stát na straně takových odborů, které budou hájit důsledně a nekompromisně zaměstnance. Je nepřijatelná liberalizace pracovního práva a sociální dumping.

Demokracie ve společnosti

V dnešním světě kapitalismus dospěl do stádia, kdy se chce zbavit svých vlastních představ o demokratickém zřízení a nahrazuje je stále více autoritativními byrokratickými institucemi, jejichž kontrola je zčásti nebo zcela nemožná pro většinu lidí. S ekonomickou otázkou se tak pojí rovněž otázka politického rozhodování.

Prosazujeme proto co největší účast občanů na řízení věcí veřejných, protože jen tak mohou být hájeny jejich skutečné zájmy a demokracie ve společnosti. Dění ve vlastním státě je jen a pouze jejich věcí. Je třeba zrušit diskriminační zákony, jako je zákon lustrační a jemu podobné právní normy.

Nabídka komunikačních technologií rozšiřuje technické možnosti uplatňování názoru občanů přímo. Přímá demokracie předpokládá schopnost organizovat lidové iniciativy, zvládat nové formy informační gramotnosti a ochranu práva na informace.

Stavíme se proti prorůstání ekonomické a mediální moci do politického rozhodování a do hospodářského řízení. Nechceme více demokracie, která upřednostňuje parazitismus před poctivou prací, kapitalisty a jejich vrstvu oligarchie před národem, který si na svou budoucnost vydělává prací a ne kriminální činností, vykořisťováním nebo životem na úkor většiny. Říkáme STOP politické, finanční a mediální mafii a vůbec všemu, co tento národ tlačí do kouta, omezuje a vyjídá. Zastupitelská demokracie musí respektovat rozmanitost sociální struktury společnosti v kombinaci se zásadou samosprávy a participace. Pluralita politického spektra tak bude lépe odrážet zájmy lidí a rozvoj občanské společnosti Avantgardnost společenského subjektu bude výsledkem jeho schopnosti vyjadřovat a sjednocovat zájmy občanů a využívat při tom nejpokrokovější poznatky včetně informačních technologií.

Podmínkou informační demokracie je boj proti manipulativnímu informování veřejnosti. Důležitou roli v tom mají veřejnoprávní média, jejich povinnost formulovaná legislativou poskytovat co nejobjektivnější zpravodajství, bez jednostrannosti komentování.

Neméně důležitá jsou jasná pravidla pro poskytování služeb na svobodném internetu. Boj s informačními monopoly a proti koncentraci kontroly nad médii.

S rychle postupující globalizací velkých internetových společností je třeba stanovit jednotná pravidla i pro jejich daňové povinnosti na území našeho státu. Nezbytná je bezpečnost informačních systémů umožňující přístup k veřejným informacím a chránící data občanů či o občanech.

Současná situace 30 let turbulentního a bezohledného vývoje kapitalistického systému nás nutí zabývat se i někdejším reálným socialismem a dávno vyřešenými základními otázkami, jako je právo na práci a spravedlivou mzdu, zajištění dostupného, bezplatného a kvalitního vzdělávání s možností uplatnění absolventů v jejich oboru na území ČR, dostupná a bezplatná zdravotní péče, která se snaží co nejlépe sloužit člověku, aniž by tuto péči zaměnila s kšeftem, cenově dostupného a vyhovujícího bydlení, v kontrastu s aktuálními nesmyslně vysokými cenami i zlovůlí spekulantů s bydlením, a samozřejmě i odpovídající sociální zabezpečení, garantující důstojný a šťastný život těch, kteří si roky poctivou prací vydělávali na důchod.

Stavíme se proti chudobě a obchodu s ní, proti spekulaci se „sociálním bydlením“, proti ghettoizaci některých lokalit, proti sociálnímu vyloučení a obecně především za to, aby se český člověk nestal obětí spekulace, lichvy, a aby věděl, že žije ve své zemi, že pro ni pracuje, že se v ní dočká uplatnění nedělitelných práv, možnosti seberealizace, samozřejmosti důstojného života pro sebe i svou rodinu, a že poctivá práce se vyplatí.

Selhávají-li současné mocenské instituce při řízení státu a společnosti, je-li přitom lidem vnucována iluze práva na všechny informace, které však ve skutečnosti státní moc velice pečlivě cenzuruje, o to víc je třeba bojovat za takové orgány státu, územní a obecní samosprávy, které budou postaveny na široké lidově demokratické samosprávě, s maximálním uplatněním přímé demokracie a referend.

Kulturní dědictví a vzdělávání

Kultura je významný faktor ovlivňující život celé společnosti, odráží nejen národní hodnoty, ale i civilizační vývoj.

Za prioritní považujeme chránit národní kulturní dědictví a možnost jeho dalšího rozvoje, bránit prodeji jednotlivých uměleckých a kulturních statků do zahraničí a odklonu kulturního fondu do soukromých rukou. Odmítáme účelové, dogmatické zkreslování historie a budeme bojovat proti jednostrannému přepisování historické pravdy.

Má-li být kulturní dědictví uchováno a kultura dostupná všem lidem, musí být chráněna před jejím komerčním znehodnocováním, výprodejem do zahraniční. Kulturní a umělecké hodnoty musí být rovnoprávně dostupné všem občanům.

Prosazujeme rozvoj kultury všeho druhu a všech forem duchovního života s respektem k tvůrčí svobodě, k názorové pluralitě a kritickému rozumu. Základem je uplatnění všelidských hodnot, uplatňování humanistických etických a estetických ideálů při co nejširší účastí občanů, jejich iniciativě a motivaci k přechodu na vzdělanostní a inovační společnost, ale i uchování a rozvíjení místních tradic lidových slavností a obyčejů. Podpora dobrovolných spolků, zájmové činnosti a výchova dětí je jeho nezbytnou součástí.

Nové znalosti a inovace pronikají v 21. století hluboko do základů našeho života. Ovlivňují nejen výrobní síly, ale i společenské vědomí. Je důležité učinit tuto oblast jádrem našich společenských strategií, základem přeměny světa a sebeutváření člověka samotného. Znamená to nejen řízení vědy, efektivní vědní politiky, ale i společensky spravedlivé využití jejích výsledků.

Růst intelektuálního, tvůrčího a poznávacího potenciálu společnosti, rozvoj využití vědy a výzkumu považujeme za klíčový předpoklad a zdroj rozvoje všech. To znamená i péči o vědecké talenty schopné nastolovat a řešit problémy současného světa, aby nedocházelo k jejich odchodu do zahraničí anebo mimo oblast vědy, výzkumu a vývoje. Pěstovat schopnost překonávat stereotypy myšlení, mít otevřené oči pro vše nové a osvojovat si nejpokrokovější arsenál vědy a techniky.

S kulturou souvisí i vzdělanost národa a občanů České republiky. Má-li být kvalitní vzdělání dostupné všem lidem bez rozdílu, nemůže být postaveno na tržních hodnotách.

Nepodporujeme proto vzdělávací systém, který je podfinancovaný a disproporční, s výraznou podporou soukromých a církevních škol. Rovněž nepodporujeme agitační činnost různých neziskových organizací s cílem neskrývané propagandy nabourávat hodnoty demokracie a historické pravdy na úkor skutečného vzdělání uplatnitelného v osobním i pracovním životě, či snahy o zjevnou rekatolizaci naší společnosti.

Základní právo na vzdělání nesmí být předmětem soukromého zisku a zadlužování mladé generace.

Prosazujeme kvalitní všeobecné vzdělávání na základě jednotných učebních osnov pro základní školy a jednotlivé obory škol středních.

Odmítáme financování škol podle počtu žáků nebo studentů, vedoucí k snižování úrovně výuky v zájmu získávání co největšího počtu studentů.

Prosazujeme z těchto důvodů komplexní řešení podpory kulturních aktivit, umělecké tvorby a kulturního života v centru i v regionech a za samozřejmé považujeme uchovat a zvelebit naše slavné kulturní dědictví.

Stavíme se proti komercializaci kultury, proti „kultuře“ násilí, kýče, deviace, pseudokultuře a dekadenci, podporujeme umění, které se nebojí spojitosti se špičkami naší národní kultury ani hledání nových forem a sepětí s problémy dnešní společnosti.

Kulturní demokracie musí být založena na nejvyšší možné účasti celé společnosti při tvorbě kulturních hodnot.

Rovnováha člověka a přírody – předpoklad udržitelného rozvoje

Nutným aspektem společenské alternativy je ochrana či záchrana životního prostředí. Nemyslitelné je pokračování drancování přírody s katastrofálními ekologickými dopady do budoucnosti. Planeta Země nesmí být rukojmím egoistických zájmů, devastujících naše životní prostředí jen pro okamžitý zisk úzké skupiny lidí.

Ekologická problematika se dnes stává extrémním rizikem pro příští generace. Naplňování lidských potřeb nesmí snížit potenciál uspokojování potřeb budoucích generací.

Podporujeme proto přechod k ekonomicky, sociálně a ekologicky udržitelnému životu, zastavení devastace přírody a krajiny, půdního fondu, lesů a vodních zdrojů, zavedení důsledných opatření proti znečišťování životního prostředí a prosazování skutečných, nikoliv falešných, umělých potřeb.

Kontrola přírodních zdrojů přísluší občanům prostřednictvím státní kontroly, posílené o zpřísnění legislativní regulace, a kontroly, která omezí neodpovědné nakládání s důležitými zdroji i možné ekologické škody.

Socialistické uspořádání svou demokratičností a racionálním usměrňováním lidských aktivit v celospolečenském zájmu nabízí výhodu při řešení ekologických hrozeb.

Stejně tedy jako v minulosti, i dnes aktivně prosazujeme ochranu přírodních zdrojů, našeho národního vlastnictví před jeho zcizením do rukou zahraničního kapitálu. Veškeré přírodní bohatství nemusí mít žádnou cenu, jestliže z jeho hodnoty žijí nadnárodní korporace místo občanů.

Nechceme v tomto směru být zemí třetího světa, která jen pozoruje, jak se její přírodní zdroje zneužívají nebo jak za ně vlastní občané musí platit zahraničním firmám.

Stavíme se proti privatizaci a nevýhodným pronájmům životně důležitých vodních zdrojů, prosazujeme jejich zestátnění jakožto přirozené součásti infrastruktury naší republiky.

Ve smyslu tohoto požadavku budeme podporovat i postupné kroky získávání kontroly ze strany státu, krajů, měst a obcí. Minulé zkušenosti v tomto odvětví svědčí o urgentnosti našich požadavků.

Právo na kvalitní a zdravé životní prostředí je důležitým lidským právem. Komplexní řešení ekologických otázek však není možné v podmínkách kapitalismu, ale jen a pouze prostřednictvím systémové změny!

Bezpečnost pro naše občany

Finanční a hospodářské krize a také očekávané rozpočtové škrty oslabí naši zemi z hlediska bezpečnosti nejen, co se týče ochrany našich hranic, ale i z hlediska vnitrostátního, které se týká i boje s přírodními živly apod. Opět to ukazuje bezvýchodnost kapitalismu jako společenského systému.

V tomto systému bude těžké čelit všem výzvám bezpečnosti, nelze však na ni rezignovat jako jiné státy, které se už plně podvolily neoliberalismu a neúčinně omezují korupci a praktiky mafie, sociálně patologické jevy i různé přírodní katastrofy jsou tam spíše zadokumentovány a tolerovány, než řešeny.

Budeme prosazovat rozvíjení armády pouze pro potřeby obrany České republiky, nikoliv pro vedení válek podle požadavků velmocí. Její použití pro jiné účely je možné jen s mandátem Rady bezpečnosti OSN:

Současná migrační krize je především projevem agresivní politiky globálního kapitálu a neokolonialismu v zemích Afriky a Asie. To je příčina, proč se miliony lidí daly do pohybu v naději na lepší život zejména v zemích Evropy, kde v důsledku toho dochází k celé řadě sociálních, ekonomických i náboženských konfliktů. Roste napětí mezi zeměmi EU v přístupu k řešení problémů daných zejména historickými vazbami a zájmy evropských koloniálních mocností. Komunisté odmítají jakoukoliv vnucovanou politiku včetně povinných kvót. Budou chránit suverénní práva v oblasti azylové a migrační politiky. Náš solidární přístup spočívá v tom, že budeme podporovat kroky k odstraňování příčin a následků migrace a realizaci opatření v místech, kde tyto problémy vznikají. Prosazujeme zvýšení humanitární pomoci, vzájemně výhodnou politiku, hospodářskou a kulturní spolupráci a významnější rozvojovou pomoc zemím, které jsou zdrojem nežádoucí masové migrace.

Mír a bezpečnost v Evropě a ve světě jsou v současné době největší výzvou nejen pro levicové hnutí, ale i celou světovou veřejnost. Imperialismus, ovládaný světovým globálním kapitálem, je v zájmu svého přežití, slovy klasiků, připraven použít v honbě o nové trhy a přírodní zdroje jakékoliv prostředky, včetně rozpoutání válečného konfliktu. Překrucování historie, ignorance mezinárodního práva, ostrakizace zemí a politických hnutí, které jsou na překážku humánního rozvoje, jsou součástí těchto plánů, což nakonec potvrzuje i vývoj mezinárodních vztahů.

Zásadně odmítáme vměšování se do rozvojových zemí, agresí a válek proti nim a rozvratu, který způsobily státy paktu NATO v čele s USA, resp. EU.

Nutné je pomáhat odstraňovat chudobu v zemích původu migrantů, nikoliv podporovat migraci z těchto zemí do ČR.

I v této souvislosti od počátku trváme na vystoupení České republiky z agresorského společenství paktu NATO buď rozhodnutím vlády a Parlamentu nebo vypsáním všelidového referenda.

Jsme zásadně proti, aby na našem území byla přítomna cizí vojska. Nesouhlasíme s navyšováním výdajů na zbrojení. S tím souvisí stažení našich vojáků z válečných misí. Armáda je určena pro obranu suverenity naší země.

Kategoricky odmítáme jakékoliv snahy o vybudování cizích vojenských základen a příslušné infrastruktury na území České republiky.

Je v zájmu našeho národa neúčastnit se, a to ani politicky, na akcích paktu NATO, probíhajících často bez mandátu Rady bezpečnosti OSN, zdůvodňovaných (Irák, Libye…) a ospravedlňovaných spekulativními argumenty. Zpravidla jde jen o důsledek snahy ovládnout surovinové zdroje cizích zemí.

Zahraniční politika

Není internacionalismu bez národů. Základním programovým východiskem KSČM je podpora mírové zahraniční politiky vycházející z mezinárodního práva a jeho všeobecných principů, zakotvených v Chartě OSN a dalších souvisejících dokumentech, jakými jsou např. respektování suverenity států, mírová koexistence, teritoriální nedotknutelnost, nevměšování do vnitřních záležitostí jiných zemí, nepoužívání síly anebo hrozby silou v mezinárodních vztazích a řešení mezinárodních sporů mírovou cestou. Právě tyto principy se staly základem poválečného uspořádání a pilířem míru ve světě.

Je historickou zkušeností komunistické strany z obrany suverenity naší země, že jednostranná až vazalská zahraničněpolitická orientace přivedla naši zemi ke ztrátě suverenity a nakonec k rozdělení státu a společnosti se všemi zápornými důsledky, se kterými jsme se dodnes nevyrovnali.

Zásadním požadavkem, pokud máme skutečně pocítit vlastní suverenitu, je změna charakteru naší zahraniční politiky. Ta nesmí jen přejímat stanoviska a přijímat nařízení a příkazy velmocí, dnes konkrétně EU, USA, SRN nebo Izraele, ale sama aktivně působit v zájmu našich občanů, v zájmu prestiže a prospěchu České republiky. Akcent musí být položen na aktivní ekonomickou spolupráci, prosazování navýšení exportní politiky, hledání nových odbytišť a nových forem hospodářské spolupráce, to vše v duchu zásadních principů vlastních nejen komunistům, ale i všem demokraticky smýšlejícím lidem.

Náš program v zahraniční politice je odmítání válečných řešení, hegemonismu, okupace, etnického čištění, všech forem útlaku, všech forem neokolonialismu a vykořisťování. Je také programem odmítání účelové hysterie namířené proti Ruské federaci. Odmítání hysterie vůči současným státům snažícím se o překonání kapitalismu socialistickou cestou - Kuby, KLDR, ČLR, VSR, Laosu, Nepálu a řady dalších zemí. Vždy budeme stát na straně pokrokových národně osvobozeneckých hnutí. Koncentrace vojsk NATO na hranicích Ruské federace, rozdmýchávání regionálních válečných požárů a skrytá či otevřená podpora autoritářství a fašismu vedou ke vzrůstající hrozbě velkého válečného konfliktu. Politikou komunistů je mír.

Odmítáme servilní politiku včerejška, která jen kopíruje agresivní a nespravedlivou zahraniční politiku USA, EU, Francie, SRN, Velké Británie a Mezinárodního měnového fondu založenou na hegemonii jen určitých mocenských elit a jejich konkrétních monopolů nad ostatními národy.

Podporujeme postoje, které naší republice přinesou ztracenou úctu - moderní projekt zahraniční politiky míru, solidarity, porozumění, politické, hospodářské a kulturní spolupráce. Česká republika není vazalským státem, neměla by se změnit na přitakávače zájmů jiných států, pokud k nim není získán konsensus lidu naší země, potvrzený například v zahraničně politických otázkách referendem.

KSČM od počátečních jednání při rozhodování o vstupu do EU nikdy nezakrývala své kritické výtky, mezi které v zásadní míře (proto jsme vstup do EU nepodporovali) patří jeden z deklarovaných smyslů a důvodů vzniku Evropské unie - postupné sjednocování evropských států. Poukazovali jsme na nelogičnost motta Evropské unie - „In varietateconcordia! („Jednotná v rozmanitosti“) - kdy EU chce být entitou, která má částečně pravomoci mezinárodní organizace, ale také jednotného státu – což je protimluv.

Ocenili bychom zjednodušení a zefektivnění spolupráce mezi jednotlivými státy a národy Evropy, ocenili bychom sjednocení respektující jednotlivé národní potřeby a hodnoty na základě řešení sociálních problémů desítek milionů zúčastněných lidí, řešení konkrétních problémů, dorovnávání životní úrovně směrem nahoru, společnou práci pro blaho národů.

Nesouhlasíme s dnešním uspořádáním Evropy a s nespravedlivou koncepcí vztahů mezi členskými státy zakotvenou v Lisabonské smlouvě. Tato dohoda musí být zrušena a nahrazena rovnoprávnými vztahy mezi členskými státy.

Stejně tak nemůžeme uvěřit iluzím o demokracii uvnitř EU. EU je výraz koncentrace kapitálu, a přes svou naleštěnou podobu synonymem vykořisťování a kosmopolitismu pohrdajícího národními kulturními i historickými hodnotami. Odmítáme vytvoření evropské armády.

Naše pozice je stát mimo vojenské uskupení Severoatlantického paktu, aktivně uplatňovat spolupráci, suverenitu, svobodu a především mír mezi státy světa, odmítat hegemonismus, imperialismus a válku.

Přijímáme odpovědnost účasti na rozhodování v Evropském parlamentu, snažíme se postupovat v zájmu našeho národa, neskrýváme naše kritické připomínky a touhu po alternativě, přesto upozorňujeme, že zásadní změna krizových jevů uvnitř i vně EU může přijít jen se systémovou změnou - novým uspořádáním, jehož prioritou budou lidé evropských národů, nikoliv diktující oligarchie a dnes i neuvěřitelně rozvětvený byrokratický aparát Bruselu, plnící zájmy velkokapitálu.

Odmítáme neokoloniální praktiky, odmítáme tendenci vytvořit z České republiky montovnu a zdroj levné pracovní síly. Je to přímá souvislost s ekonomickým oslabováním významu České republiky, levným získáváním jejích surovinových zdrojů. Česká republika se nesmí v zájmu krátkozraké politiky stát podporovatelem hegemonie mezinárodní oligarchie a monopolů.

KSČM bude podporovat projekt EU jen a pouze za předpokladu jeho hluboké reformy a demokratizace, nahrazení dnešní Lisabonské smlouvy rovnoprávným ujednáním všech členských států. EU se musí stát prostorem rovnoprávné spolupráce suverénních států. Zásadně budeme kritizovat pokusy o militarizaci EU jako další útok na veřejné fondy a ohrožení míru a bezpečnosti v Evropě. Emancipace Evropy místo vazalské podřízenosti politice Spojených států, respektování mezinárodního práva a práva suverénních států na volbu vlastní cesty společenského rozvoje, to je směr, který může přispět ke sjednocení národů Evropy, jejich prosperitě a mírové budoucnosti.

Prohlubování regionální spolupráce na platformě V-4 a její rozšiřování o další země se společnými historickými, kulturními kořeny a zkušenostmi považujeme za důležitý prvek ochrany zájmů České republiky v rámci EU. To je také východisko pro zahraničně-politické postoje KSČM.

Mír a bezpečnost v Evropě a ve světě jsou v současné době největší výzvou nejen pro levicové hnutí, ale celou světovou veřejnost. Překrucování historie, ignorování mezinárodního práva, ostrakizace zemí a politických hnutí, které brání jejich realizaci, jsou součástí těchto plánů, což nakonec potvrzuje i vývoj mezinárodních vztahů.

KSČM bude v rámci mezinárodního komunistického a dělnického hnutí, ale i dalších levicových a progresivních sil, odborů, mládežnických organizací, mírových hnutí a dalších organizací poukazovat na toto nebezpečí a podporovat akční jednotu v boji za světový mír a bezpečnost. Bude podporovat pokroková hnutí usilující o překonání kapitalismu na cestě k socialismu, pokroková národně osvobozenecká hnutí bojující proti neokolonialismu, rasové, náboženské a politické nesnášenlivosti.

Závěr

Nechceme a nebudeme se nikdy vracet nazpět, půjdeme dopředu, budeme vytrvale a důsledně hájit a chránit zájmy důstojnosti člověka a celé společnosti, vždy na základě otevřené politiky s cílem dosažení socialismu jako sociálně spravedlivé, demokratické společnosti. Proto i náš program je otevřen lidem a diskuzi.

„Všichni lidé si jsou rovni.“
Jsme zde proto, abychom právo na život, rovnost a důstojnost člověka hájili.


Text předložil s. Stanislav Grospič na Celostranické programové konferenci KSČM (Nymburk 8. června 2019)
Stáhnout předložený text ve Wordu

Autor textu:
Region: Česká republika
Publikováno:
Aktualizováno: 21. 6. 2019
Publikoval: Stanislav Hendrych