Web - Levicové obzory

Návrh komunistického programu Ke komunismu


Liberální komunismus jednou bude.

Vize komunismu ke komunistům: Opustíš-li mne zahyneš. Opustíš-li mne, nezahyhu.

I. Základním cíle komunistického programu

a) Naplňování programu ze stanov KSČM: „Program KSČM vychází z marxistické teorie otevřené dialogu s mezinárodním komunistickým a levicovým hnutím, novým myšlenkám a poznatkům.

b) Jasné vymezení komunistické strany ke komunismu, socialismu a realizační strategie.

c) Stručnost a jasnost programu se vzdáleným horizontem.

d) Opora programu v soudobých poznatcích, zejména z oblasti personální a vývojové psychologie, v současných společenských trendech v oblasti vzdělávání, moderního managementu, partnerského poradenství aj. a soulad s modelem hybných sil ve společnosti Kala Marxe.

e) Oproštění se od retro rétoriky s ideologickými frázemi osahující plno personifikací, abstrakcí, které jsou mladé generaci cizí a neodpovídají současné úrovni společnosti.

II. Východiska

a) Podstatou zla není kapitalismus - kapitalismus není podstatou, ale jevem, projevem masy egoistických osob. Příčinou zla je bezohledný egoismus u mnohých osob popisovaný i v Komunistickém manifestu. Vedle sociálního zla jde i o ekologické zlo.

Před kapitalismem se nedá demonstrovat, kapitalismu se nedá zaslat petice, kapitalismus se nedá zavřít do klece. Kapitalismus není svébytná bytost. Personifikace je charakteristická u malých dětí, které například si snáze představí živly jako personifikované, než jako fyzikální jevy. Kapitalismus je abstraktní pojem pro egoistické vztahy na úrovni zřízení.

V souladu s ekonomickým pohledem na chování člověka přiřkl Karel Marx bohatým egoistické chování a masám chudých, námezdně pracujícímu lidu, neegoistické chování. Jako příčinu egoistického chování označil soukromé vlastnictví výrobních prostředků.

Na tom byl stavěn i socialismus. Za garanci neegoistického chování byl vybrán dělnický původ a předpokládalo se, že nové generace vychované v nekapitalistické společnosti, bez vazeb na soukromý kapitál, budou oplývat přirozeným neegoistickým chováním, budou prosty tužeb po kumulaci soukromého kapitálu.

Předpoklad se nenaplnil a garance nefungovala. Po bohatství a moci mohou toužit i osoby, které nikdy neměly v rodině boháče. Tento strategický omyl marxistů se plně projevil po roce 1989 v době privatizace, kdy o majetky se draly mnohé osoby „dělnického“ původu, dokonce i mnozí bývali členové KSČ. Někteří pak veřejně přiznávali, že byli v KSČ ze zištných důvodů.

b) Podle programu Komunistického manifestu, jsme ve druhé fázi budování komunismu.

V současné společnosti nedominuje třídní antagonistický rozpor jako v období monarchií. Nenaplnila se však představa, že pracující lid bude v demokratických volbách masově podporovat destrukci kapitalistického zřízení. Místo toho se lid rozštěpil na dva antagonistické tábory: levicový a pravicový. Stoupenci pravicového tábora se vyznačují egoistickým chováním, uznáváním egoistických hodnot a prosazováním kapitalistického zřízení.

c) Podle zákonitosti vývoje společnosti dle Komunistického manifestu, nejdříve se začne rodit nová ekonomické formace, až přeroste starou odstraní staré vztahy a nastolí se nové zřízení.

Kapitalismus sám od sebe nezanikne, jak by si mnozí komunisté přáli. K tomu musí být vybudovaná občanská základna – vůle lidu. Dle výsledků současných voleb lid spíše podporuje kapitalistické zřízení.

d) Příčinou egoistického chování je nerozvinutí mnohých vyšších sociálních schopností a dovedností, které přirozenou cestou vedou k neegoistickému prosociálnímu chování.

Prosociální chování je psychologický pojem pro nejvyšší úroveň sociálního chování, které má stejnou charakteristiku jako levicové chování, či jako chování dělnické třídy dle K. Marxe.

e) Liberální komunismus je realizovatelný pouze s minimálním počtem egoistů (typologie), kteří budou tvořit početně takřka bezvýznamnou skupinu.

Egoismus u osob je sociální handicap – projev sociální nevyzrálosti a takto bude se v komunismu přistupovat i k egoistům, jako k sociálně handicapovaným osobám.

f) Trvale udržitelný komunismus bude zajišťován co nejplnějším rozvojem osobností zejména v oblastech vyšších sociálních schopností a dovedností a kritického myšlení (psychologický pojem), což je naplňováním práv dědí na plný rozvoj své osobnosti, práv mládeže na informace o rodičovské pedagogice jako přípravy ve školách do praktického života.

g) Současným nepolitickým trendem ve vyspělých zemích je rozvoj prosociálního chování a jednání občanů a výchova dětí směřující k rozvíjení vyšších sociálních schopností a dovedností, které jsou v současném kapitalistickém školství označovány jako »sociální kompetence žáků« (viz vzdělávací programy škol); personalisté manažeři je řadí do měkkých schopností a dovedností zaměstnanců »soft skills« (viz personální poradenství firem); mnozí psychologové je řadí do »emoční inteligence«. Člověk dospívá dlouho, zřejmě proto, aby se plně rozvíjel.

Egoisté nejvýznamnější sociální schopnost empatie považují za výmysl nebo ji berou jako intuici, což je jiná schopnost. Empatie pomáhá rozvíjet vyšší sociální schopnosti jako je schopnost orientace v mezilidských vztazích – egoisté nerozumí vztahům neegoistů. Mezi významné schopnosti patří i schopnost prožívání sebe jako součást společnosti – „my“. Egoisty děsí představa, že by li součástí společnosti. Společnost vnímají odděleně: „Já a ti druzí.“

Egoisty děsí představa, že by byli součástí společnosti, proto kladou důraz na individualitu: „Já a společnost.“ Nedovedou si představit, že na rušné ulici pro ostatní jsou jen anonymní masou, že při jízdě autem na dálnici jsou obyčejnou součástí anonymní masy aut. Rozdílnými druhy vnímání osob se zabývá fenomenologie vnímání, která na svůj boom teprve čeká.

Pravicové ideologie lze brát jako skupinovou obhajobu egoistického chování a jednání. Mezi základní psychické potřeby patří potřeba sebeúcty. Člověk snadněji změní svůj názor než své chování, proto lidé většinou hledají ideologie, které obhajují právě to jejich chování a jednání. I egoisté potřebují pro své psychické zdraví mít sebeúctu. Odtud pramení i jejich antikomunismus: „Jsou-li komunistické ideje o sociální rovnosti a spravedlnosti správné, pak moje egoistické chování je špatné. Pokud jsou tyto ideje špatné, pak moje egoistické chování je správné.

III. Dlouhodobý program komunistické strany

Konečným cíle komunistické strany je mírumilovný liberální komunismus jako naplnění základních lidských práv a svobod.

Fáze budování liberálního komunismu

1. Porážka egoistických idejí ve veřejném prostoru.

2. Masová osvěta o výchově dětí k přirozenému prosociálnímu (levicovému) chování.

3. Budování samosprávných firem a jejich podpora ze strany spotřebitelů.

4. Ovládnutí kapitalistického trhu samosprávnými firmami.

5. Přechod k socialismu demokratickou cestou.

6. Příprava na přechod ke komunistické společnosti.

7. Nastolení liberálního komunismu.

Liberální komunismus nebude konečnou formou společnosti, ta se bude rozvíjet dalším směrem.

Vypracoval Stanislav Hendrych, 21. 6. 2019


Pro návrh je je výchozím »Komunistický manifest pro 21. století«

(Programová konference (8. 6. 2019) akceptuje možnost zpracování alternativních návrhů programů KSČM.)
Usnesení konference



Stáhnout text stránky ve Wordu

Autor:
Region: Česká republika
Publikováno:
Aktualizováno: 21. 6. 2019
Publikoval: Stanislav Hendrych