Levicové obzory

www.levice.info


 ➔  Komunismus
 ➔  Liberální
 ➔  Problém
  Tlačítko tiskárny    Tlačítko e-mail    Tlačítko Facebook    Tlačítko Twitter

Liberální komunismus - strategický problém komunismu: sobci

Liberální komunismus - strategický problém komunismu: sobci

V sociální oblasti je zajímavé, že v globálu charakterový vývoj osoby a společnosti Evropy nápadně kopíruje evoluční vývoj člověka.

Obsah stránky

*
*
*
*

Strategický problém - sobci

Čeština: sobec; Angličtina:egoist; Francouzština: égoiste; Italština:egoista; Němčina: Egoist; Polština: egoista; Španělština: egoista

Strategický problém je jeden, je klíčový, problémem je velké množství sobců, alias egoistů, ve společnosti:

- V demokratických volbách sobci ve velkém brání vítězství levice a otevřeně podporují existenci kapitalistického zřízení.

- Místo týmové spolupráce v samosprávách jsou sobci soupeřiví, karierističtí. Kariéra je pro ně víc než dobrá spolupráce.

- Sobci cílevědomě odmítají rovnostářství a prosazují nerovnost vyplývající ze soupeření. Minulé socialistické zřízení spíše nahrávalo kariéristickým sobcům. Ti bezpáteřní pronikli až do vysokých funkcí, proto se do určité míry dařilo šedé ekonomice i za socialismu.

Strategický cíl – liberální komunismus

Hlavním cílem je dosažení společnosti se zanedbatelným počtem sobců. Když ve firmě potřebují vytvořit dobře spolupracující tým, v němž všichni spolupracují naplno bez ohledu na osobní zásluhy, mají možnost si mezi uchazeči vybírat nesobecké osoby.

V bývalých japonských vesnicích, když se některý obyvatel vůči členům vesnice chovat egoisticky, byl z vesnice vyloučen.

Jenže toto nejde ve společnosti s velkým množstvím sobců. Nejhumánnější je nechat sobce vymřít přirozenou cestou a vychovávat generace občanů nesobeckých. Zde nejde o potlačování sobectví, ale o rozvoj empatie a dalších sociálních schopností, které vedou přirozenou cestou k nesobeckému chování a jednání.

Strategický plán budování komunismu v krocích

1. Všestranná osvěta o škodlivosti egoismu a o významných výchovných chybách rodičů.
     Ideálem je prosazení výuky rodičovské pedagogiky v rámci všeobecného vzdělávání.

2. Trvalá a silná převaha levicových stran a hnutí v demokracii.
     Základem je dominantní převaha občanů voličů s prosociálním chováním.

3. Masové budování samosprávných firem se společenským vlastnictvím výrobních prostředků.
     Tím se začnou vytvářet nové výrobní vztahy, což plně odpovídá modelu hybných sil ve společnosti a popisování, jak jedna ekonomická formace přechází ve duhou, viz Manifest komunistické strany – základní historický komunistický dokument

4. Porážení kapitalistických firem samosprávnými firmami demokratickou cestou.
     Protože socialistické samosprávné firmy budou z pracovního trhu odčerpávat hlavně osoby s prosociálním chováním a levicoví spotřebitelé začnou upřednostňovat zboží ze samosprávných firem, začne být v soukromých kapitalistických firmách špatné kulturní prostředí, tím se výrazně zhorší jejich konkurenceschopnost a začnou samy krachovat. Tudíž nebude potřeba soukromé kapitalistické firmy vyvlastňovat.

5. Budování komunistického svobodného a mírumilovného systému
     Osoby s prosociálním chováním nebudou svobody zneužívat, tudíž nebude potřeba mocenského aparátu. Z tohoto důvodu je takové budování komunismu zcela v souladu s mezinárodními úmluvami, s lidskými i dětskými právy.


Propracovávat podrobnosti, jak to bude v komunismu přesně fungovat je dnes předčasné. Důležité je propracovávat krok první, bez něho nebudou následující.

Manželé si plánují postavit dům, nakoupili lustry, koberce, nábytek, záclony, obrazy. Protože dům nepostavili, nemohli nakoupené věci do nového domu dát, jen o domu snili. Důležité je postupovat krok za krokem.

Klíčové pojmy sociálnosti osobnosti

Sobec (egoista)

Upřednostňují osobní zájmy nad zájmy skupiny, společnosti. Sobci povyšují sobectví na ctnost, sobeckou vychytralost na chytrost.

Krédem dnešního moderního mladého člověka (v globálu) je sobectví a nedůvěra, bohem jsou peníze a moc mocných.

Pokud bylo v současné společnosti zanedbatelné množství sobců, bylo by dost vyráběného bohatství pro všechny.

Podrobný článek o sobectvi rozvádějící příčiny a souvislosti s výchovnými chybami: Egoismus (sociální handicap) ztrácí ideologické základy /www.levice.info/egoismus-individualismus-skodlivost/index.php

Prosocialista

Vyznačuje se pozitivním sociálním chováním, které vede k pomoci druhému člověku či lidem. Tímto chováním člověk nepřináší užitek pouze sobě samému, ale i jiným lide – je to lidská prosociálnost. Synonymum prosociálnosti je nezištnost.

Opakem egoisty je považován altruista. obrazně je to jako opaky: hubený - otylý, tmavolasý - světlovlasý, Avšak vysokoškolák není opakem osoby se základním vzděláním, či bez vzdělání, ale jedná e o vysokou úroveň vzdělání. Obdobný vztah je mezi egoistou a prosocialistou: Prosocialista má mnohem více rozvinuté vyšší sociální schopnosti a dovednosti než egoista.

Protože pojem prosocialista není dnes vžitý a pro tento typ osob není jiný formální pojem, začali mnozí měnit význam pojmu altruista jako má význam prosocialista. To vytváří komunikační problém: Egoističtí ideologové vnímají altruisty jako sebeobětující se osoby. levicoví ideologové začali altruistovi přisuzovat vlastnosti prosocialisty. jak se pak mají lidé domluvit, když užívají rozdílné výklady jednoho pojmu?

Prosociální chování

Psychologický pojem pro nejvyšší úroveň sociálního chování, kdy osobě je přirozená prosociálnost. Za své soukromé služby neočekává protislužby nebo materiální odměny. Vnitřní psychickou odměnou je libý pocit z pomoci bližnímu a vnější odměnou je morální uznání ze strany okolí. Hodnotově odpovídá levicovému chování. Jinými slovy lze prosociální chování označit jako projev vysoké emoční inteligence (EQ).

(Nezaměňovat s altruistickým chováním. Altruismus bývá nezištný převážně sebeobětováním pramenící z dodržování morálních kodexů. Časté u některých věřících, kteří se altruisticky chovají s očekáváním odměny od Boha.)

Prosociální chování z pohledu různých odborností

Pedagogika
V pedagogice prosociální chování odpovídá projevům rozvinutých vyšších sociálních kompetencí.
Personalistika
V personalistice firem prosociální chování se bere jako projev vysoce rozvinutých měkkých sociálních schopností a dovedností (soft skills).
     V současnosti u významných firem top manažeři stále více dbají na rozvíjení firemní kultury, která výrazně ovlivňuje kvalitu i produktivitu práce a vede ke snižování zbytečných ztrát ve firmě. Na internetu se dnes můžeme dočíst, že ziskovější je firma s kulturou spolupracovní (odpovídá prosociálnímu chování) než kultura soupeřivá (odpovídá egoistickému chování). Z toho vyplývá, že ve velkých kapitalistických firmách s vysokými nároky na spolupráci zaměstnanců je egoistické chování nežádoucí. Tam přestává platit, že s ostrými lokty dojdeš nejdál.
Marxismus
V marxistické filozofii se přímo o prosociálním chování nehovoří, avšak nepřímo lze odvodit, že marxisté prosociální chování přisuzují dělnické třídě, lidu. (V komunistickém manifestu se otevřeně egoistické chování přisuzuje osobám vlastnícím výrobní kapitál.)
Sociologie
V sociologii se teprve začíná objevovat pojem prosociální chování. https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/
Politologie
V politologii je pojem prosociální chování spíše neznámý.
Historie
V současnosti na internetu se nedaří nalézt historické téma: „vliv prosociálního chování na dějinné události“ v rámci „dějin mentalit“ či „dějin každodennosti“.
Psychologie vývojová a personální
Přirozené prosociální chování pramení z rozvinutých vyšších sociálních schopností a dovedností, zejména z empatie. Vidí-li osoba s empatií někoho trpět, do určité míry pociťuje vnitřní utrpení, což ji motivuje trpícímu pomoci. Vidí-li egoistická osoba někoho trpět, žádný vnitřní pocit utrpení se neobjeví, proto vnitřně necítí potřebu pomoci, leda za protislužbu nebo zisk, případně ze sympatií, nepomáhá ze soucitu.

Poznámky

Pro snazší porozumění základním vztahů bylo upuštěno od podrobnějšího škálování osob mezi egoisty a prosocialisty, mezi egoistickým a prosociálním chováním. Samozřejmě platí:

a) Vyhraněné typy jsou zidealizované krajnosti, osoby takových krajností v reálu nejsou.

b) V současné době většina občanů se nachází mezi těmito krajnostmi

c) Lidstvo se může tomuto ideálu stale více přibližovat, i když absolutního ideálu nikdy nedosáhne.



Autor:
Publikováno:
Aktualizováno: 27. 3. 2019
Publikoval: Stanislav Hendrych