Pro liberální komunismus jsou východiska ze zákonitostí

Komunismus liberální - Východiska ze zákonitosti

Článek je přílohou článku „Komunismus liberální - svoboda přes rozvoj empatie u dětí“. K tomu směřují novodobé trendy.

* Východiska jsou zákonitosti obecně

* Model pro hybné síly ve společnosti

* Komunistický manifest a cesta jak nastolit komunismus

* Školství a egoismus

* Složitost výroby vyžaduje takřka liberální vedení

* Psychologie - sociálnost osob

* Psychologie vývojová

* Politologie - empatie, mentalita

* Marxismus - stávající

* Sociologie - empatie, mentalita

* Výchova dětí v rodině dnes

Východiska jsou zákonitosti obecně

1. Dle Komunistického manifestu jsme ve druhé fázi vývoje společnosti ke komunismu, avšak představa vývoje se nenaplnila. Třídní mocenský násilný boj vystřídal nesmiřitelný ideový boj mezi levičáky a pravičáky. Pravičáci jsou tvůrci a nositeli kapitalistických vztahů nezávisle na svém třídním původu. Bohužel, současní marxisté tuto společenskou změnu ignorují a stále vedou třídní boj, který měl opodstatnění v době nadvlády jedné třídy. Dnes není nadvláda bohatých, ale nadvláda pravičáků přisluhujících bohatým.
2. Strategický problém, s rozvojem technologie spotřebního zboží se negativně změnilo výchovné prostředí v rodinách. Přestože je ve školství úsilí vychovávat k prosociálnímu chování (neegoistickému), nedaří se dostatečně napravovat výchovné chyby rodičů.
3. Nové informace vedou k novým závěrům. Psychosociální pohled na společenské jevy a vývojové trendy umožňuje lépe těmto jevům a trendům porozumět a pak je lépe usměrňovat.
4. Vize se vztahuje na Evropu, je jednodušší. Nejdříve porozumět základům, pak lze vytvářet složité kombinace vyskytující se ve Světě.
5. Od mnohých revizionistů marxismu se vize Liberální komunismus liší tím, že základní cíl zůstává - komunismus a utvrzuje Marxův základní model hybných sil ve společnosti.

Marxismus čeká revitalizace.

Model pro hybné síly ve společnosti

Nejdříve je potřeba porozumět hlavním jevům a teprve pak lze je kombinovat s vedlejšími. Proto zde se popisují jen hlavní jevy, krajní typy a to záměrně silně zjednodušené.

a) Stále složitější výrobní nástroje vedou ke stále složitějším technologiím.

b) Složité technologie kladou stále vyšší nároky nejen na kvalifikaci, ale stále více na týmovou spolupráci. Když se v dávné minulosti pohádali či dokonce popraly dvě spolupracující osoby, celkem nic moc se nestalo. V dnešní době rozmíšky mezi osádkou velkého dopravního letadla, osádkou atomové elektrárny či týmu provádějící transplantace srdce, jsou nepřípustné.

c) V Evropě se pod vlivem zvyšujících se nároků na charakterové vlastnosti v globálu se začaly měnit cíle výchovy dětí. V době Sparty se děti vychovávaly k agresivitě. Dnes se ve školách učitelé zaměřují na mírumilovnost a rozvoj vyšších sociálních schopností a dovedností - rozvoj empatie u dětí.

d) Jak se pozvolna měnila výchova, měnily se charakterové vlastnosti obyvatelstva.

e) Výraznější změny charakterových vlastností obyvatelstva působily a působí na změny ve výrobních vztazích a následně i na změny zřízení.

Z tohoto pohledu lze vysvětlit i restauraci kapitalismu v socialistických zemích, jde o nastolení rovnováhy mezi kvalitou pracujících a kvalitou výrobních vztahů a zřízení.

Lidově řečeno a na kost zjednodušeno: Styl výchovy dětí se v Česku změnil natolik, že ve společnosti začal narůstat počet egoistů, kteří uznávají pravicové, kapitalistické hodnoty. Při překročení kritického množství se to projevilo nastolováním systému, který odpovídá egoistickému chování, kapitalistickému zřízení.

  Kvalita technologie výroby

   Kvalita pracujících

    Kvalita výchovy dětí

     Kvalita občanstva

      Kvalita společnosti (výrobní vztahy, zřízení)
Samozřejmě působí zde i zpětná vazby.

Marxův model hybných sil ve společnosti je na svou dobu geniální – je poplatný i dnes. Chybí tam však mezičlánek, jak rozvoj výroby ovlivňuje kvalitu pracujících. Změna probíhá prostřednictvím změn ve výchovných cílech, které odpovídají technologii výroby.

Vliv změn kvalit: technologie výroby -> nároky na charakterové vlastnosti pracujících -> výchovné cíle v rodinách -> charakter populace -> charakter výrobních vztahů, ekonomických formací, zřízení.

Komunistický manifest a cesta jak nastolit

I. fáze: Osvobození pracujících od násilného útlaku vládnoucí třídou

Třídní boj v době Marxe a Engelse byl v podstatě boj o vládnoucí moc mezi mocensky nadřazenou třídou bohatých a podřízenou třídou pracujících. V té době vládly monarchie a lid neměl žádná volební práva. Proto završením první fáze bylo nastolení demokracie, vládu lidu, kdy lid ve volbách si vybírá své zástupce.

V globálu v Evropě tohoto cíle je již dosaženo a třídní boj v pojetí Komunistického manifestu již není tím, co byl tehdy.

II. fáze: Osvobození pracujících od bezohledného vykořisťování

a) Východiskem druhé fáze byl předpoklad, že je to samotné soukromé vlastnictví bohatství, které může za egoismus vlastníků, za bezohledné egoistické kořisťování. Z toho se odvodil předpoklad, že pracující lid není egoistický, mimo lumpenproletariátu. Následným předpokladem bylo, že v demokracii nemajetný lid demokratickou cestou bude zbavovat bohaté jejich kapitálu, výroba se zespolečenští a až se začne vyrábět nadbytek zboží, peníze zcela ztratí význam a bude všeho dost pro všechny - všichni budou mít všeho dost, bude komunismus.

b) Soudobé poznatky psychologie ukazují, že Marxův předpoklad zdroje egoismu byl mylný, i když odpovídal vědeckému poznávání v době jeho života. Egoistické chování je zapříčiněno výchovnými chybami rodičů, které způsobily nerozvinutí vyšší sociální schopnosti a dovednosti. V mnohých bohatých rodinách rodiče cílevědomě upevňovali ve svých dětech egoistické chování. Projevy schopnosti empatie a sociálního cítění považovali egoisté za projev slabosti, proto u svých dětí potlačovali rozvoj řady vyšších sociálních schopností a dovedností. Sem patří i rozvoj empatie u dětí, který egoisté nevědomky stéle potlačují.

c) Předpoklad, že bouřlivý rozvoj hromadné výroby umožní vyrábět takový nadbytek, že bude pro všechny všeho dost, se prakticky nenaplňuje.

Možné by to bylo jen za předpokladu, že výroba se bude rozvíjet rychle a rozvoj spotřebního zboží bude velmi pomalý. Dnes se již vyrábí v Evropě tolik spotřebního zboží, že by mohli mít v Evropě všichni všeho dost ke slušnému životu. Jenže dnes již nejde o to mít výrobek, ale mít co nejlepší, nejmodernější. Například vývoj mobilních telefonů nabral takové obrátky, že mají již takřka všichni mobilní telefony. Avšak mnozí lidé se nespokojí s obyčejným mobilem a chtějí mít ty nejmodernější jako první. Obměňují telefony co dva roky, chtějí, aby měly co nejvíce funkcí, i když prakticky využívají jen malou část možností. Z tohoto pohledu nikdy nemůže dojít k tomu, aby všichni obyvatelé Evropy měli ten nejmodernější mobilní telefon.

Dalším předpokladem výrobní základny komunismu je to, že výroba pokračuje i při velmi velkém nadbytku. Realitou je, že zde dochází k určité regulaci na tržním trhu. Při velké nadvýrobě zákonitě mnohé firmy krachují, tím se výroba snižuje. Tudíž se v tržním systému nikdy nevyrobí tak ohromný nadbytek, že by peníze ztratily význam a tržní systém by sám zanikl.

Chybné předpoklady východisek pro druhou fázi vedly k chybným závěrům, proto je potřeba vycházet ze soudobých vědeckých poznatků o motivacích osob týkající se egoistického a neegoistického chování.

V druhé fázi budování komunismu se má postupovat demokratickou cestou nikoli násilnou. Předpokládalo se, že lid je mnohem více sociálně vyzrálý, než byla skutečnost. S tím souvisí i neúspěch socialismu. Lid se rozštěpil na dva tábory: fandící kapitalistům a ve volbách je podporují prostřednictvím pravicových stran / fandící sociální spravedlnosti a volící levici.

Dnešní komunisté si neuvědomují, že dnes dominuje antagonistický rozpor mezi vyhraněnou pravici a vyhraněnou levici, nikoli rozpor mezi dělníky a kapitalisty – řada dělníků dnes fandí kapitalistům. Strategický úkol před komunisty: Řešit antagonistický ideový rozpor mezi pravici a levici - egoisté jsou nepřítelem č. 1.

Složitost výroby vyžaduje takřka liberální vedení

• smysl pro kvalitní práci;
• hospodárnost a služba klientům;
• osvojení si odborného základu a ochota učit se;
• loajalita (oddanost, věrnost) k firmě - nezáleží-li pracovníkovi na úspěchu firmy, brzy se to pozná;
• porozumění pracovním instrukcím;
• iniciativnost, flexibilita (přizpůsobivost);
• schopnost týmové práce a rozhodování - schopnost chápat význam podílu jedince na určování společenských cílů, na rozdělování odpovědnosti při týmové práci, při volbě pracovních metod, při sledování pokroku při práci na splnění společného úkolu. týmovou práci upevňuje, kdy jednotliví členové mají upřímnou radost z úspěchů svého kolegy.podaří-li se něco v pracovním týmu, jde o úspěch celého týmu, nikoli o úspěch individuální osoby;
• schopnost interpersonální (mezilidské) komunikace.

Ač se jedná o kapitalistický trh pracovních sil, není zde uvedeno, že by se u zaměstnanců upřednostňoval egoismus. (Mimo firmy, které zaměstnávají "šmejdy".) Naopak, personalisté kapitalistických firem dnes upřednostňují některé charakterové vlastnosti neslučitelné s chováním egoistů. Srovnání vyhraněných typů osob:

V tabulce jde o vyhraněné zidealizované krajní typy osob pro snazší porozumění. Reálné osoby se blíží více či méně k některému typu.

Firmy se složitou technologii výroby neustále zvyšují nároky na prosociální chování zaměstnanců – prosociální chování -> levicové chování -> socialismus -> komunismus.

Zde lze demonstrovat proces autodestrukce kapitalismu. Nejdříve se musí zrodit nové, až přeroste staré, zbytky starého pak odstraní. (Představa zahnívajícího kapitalismu, který se sám rozpadne je alibistická – „stačí vyčkávat“.)

Školství a egoismus

Zdánlivě je to nelogické, strategickým cílem současného kapitalistického školství je rozvíjení všestranné individuality osobnosti žáků, rozvíjet vyšší sociální schopnosti a dovednost včetně empatie. To znamená rozvíjení i těch charakterových vlastností, které jsou neslučitelné s egoistickým, pravicovým chováním.

ZÁKON č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)
(2) Obecnými cíli vzdělávání jsou zejména
a) rozvoj osobnosti člověka (zejména rozvoj empatie u dětí), který bude vybaven poznávacími a sociálními způsobilostmi, mravními a duchovními hodnotami pro osobní a občanský život, výkon povolání nebo pracovní činnosti, získávání informací a učení se v průběhu celého života,
12. 12. 2017
www.msmt.cz/dokumenty-3/skolsky-zakon

Upravený Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání platný od 1. 9. 2013
Upravený RVPZV se zapracovanými změnami
4 - Klíčové kompetence - Kompetence občanské
Str. 12 - Na konci základního vzdělávání žák:
respektuje přesvědčení druhých lidí, váží si jejich vnitřních hodnot, je schopen vcítit se do situací ostatních lidí, odmítá útlak a hrubé zacházení, uvědomuje si povinnost postavit se proti fyzickému i psychickému násilí
DOCX, 369 kB, 142 stran

Soubor na stránkách ministerstva: www.msmt.cz/file/29397/

V zákoně ani ve vzdělávacích dokumentech se nic nepíše o posilování egoistického chování. Naopak je uveden požadavek na rozvíjení schopnosti vcítit se do situace ostatních lidí. Jedná se o schopnost empatie a ta je neslučitelná s egoistickým chováním, které vyplývá právě z neschopnosti se vciťovat do situace ostatních lidí. Schopnost empatie je základem sociálního cítění, levicové vlastnosti.

Mezi cíly školství patří rozvíjení tzv. sociálních kompetencí žáků. (V žádném vzdělávacím plánu školy jsem nenašel rozvíjení egoismu u žáků.) rozvinuté sociální kompetence -> prosociální chování -> levicové chování -> socialismus -> komunismus

Problémem je pozdní napravování výchovných chyb rodičů v raném dětství. Proto školství má připravovat mladé do praktického života v oblasti rodičovství a vybavovat mladé o nezávažnějších výchovných chybách rodičů. Ve světě startuje trend k celoživotnímu vzdělávání rodičů.

Psychologie - sociálnost osob

Tresty

Hrozba trestu patří evolučně mezi nejstarší motivační faktory. Výchova tresty, i fyzickými, je v některých kulturách běžná i dnes. Z takto vychovávaných osob se rekrutují agresívní trestající osoby, které mají sklon týrat druhé. Nepřiměřeně tvrdá výchova vede ke vzdorům a rozvíjí zvýšené sklony ke zlosti, k násilí. Ve světě islámu je výchova dětí tresty zcela běžná.

Odměny

Osoba společensky se chová jen z prospěchu. Ve společnosti, z níž by mohl kynout prospěch, je osoba společensky okouzlující, avšak doma to může být despotický agresivní tyran.

Společenské návyky

Určité návyky se u dětí začínají vytvářet již v batolecím věku. Osoba, jejíž společenské chování vychází hlavně ze společenských návyků, má problém se chovat společensky v jiných situacích, na něž se nehodí žádný návyk.

Vštěpování společenských kodexů

Pokud osoba tyto kodexy příjme za své, řídí se tím, že co není v kodexu uvedeno je dovoleno. Žádný kodex nedokáže zahrnout všechny situace. Na vštěpování přísných kodexů je postaven islám. Duchovní mnohdy plní roli vykládačů kodexu, určují co je a co není dovoleno, tím se snaží pokrýt všechny situace.

Rozvíjení vyšších sociálních schopností a dovedností

Nejznámější sociální dovednosti je schopnost empatie. Osoby vycházející hlavně ze svých vyšších sociálních schopností a dovedností se dovedou rychle zorientovat i v nové společnosti a poznat, co je pro společnost (myšlena skupina osob) přijatelné. I tyto osoby se opírají o společenské návyky a kodexy, avšak dovedou se humánně a společensky chovat i v nezvyklých situacích.

Prosociální chování je projevem rozvinutých vyšších sociálních schopností, zejména empatie. Toto se nedá rozvinout politickým vzděláváním o správnosti socialistického chování (prosociálního chování).

Komunisté při budování socialismu dělali zásadní chybu a pod jejich taktovkou začaly vyrůstat generace egoistů, kteří mívají pravicové smýšlení. Hlavní příčinou rozpadu socialismu nebyla západní kapitalistická propaganda, ale marxisty nezdravé přeceňování intelektualismu.

Psychologie vývojová

2) rozvoj prosociálního chování je závislý na dosažené úrovni kognitivních kompetencí. Ke konci předškol. věku je dítě schopné alespoň omezeně uvažovat z pohledu jiného člověka, a chápat jeho potřeby. Decentrace dětského hodnocení představuje pozitivní základ pro rozvoj sociálně žádoucího chování, protože dítě lépe chápe jeho smysl.

Rodiče jsou pro předšk. dítě emociálně významnou autoritou. Představují ideál, s nímž se dítě identifikuje - v tomto rámci nekriticky akceptuje veškeré postoje, hodnoty a projevy rodičů. Identifikace zvyšuje pocit jistoty a bezpečí, snižuje pocit ohrožení, posiluje sebejistotu a sebeúctu. Svou potřebu být jako rodiče děti uspokojují ve hře.

psychology.inthemind.eu

Marxisté stále ještě uvádějí, že na rozvoj osobnosti má rozhodující vliv společnost. Společnost však vnímají jako zhmotnělou svébytnou - personifikovali společnost. Tím však vytvořili zdeformovaný pohled na rozvoj osobnosti, ze které se vytratil rozhodující vliv rodičů. Morálně to zbavuje rodiče odpovědnosti za projevy výchovných chyb: "Rodiče nemohou za špatně vychované dítě, za to může tato společnost." Marxisté ignorují v procesu socializace osobnosti mezičlánek mezi dítě dítětem a společností - rodiče. Správně má být formulace: "Na rozvoj osobnosti má rozhodující vliv společnost rodičů."

Psychologie se opírá o vědecky potvrzované informace, proto zdůrazňuje význam rodičů na formování osobnosti dítěte v předškolním věku a rodiče vnímají jako zástupce společnosti. Psychologie nevnímá společnost jako zhmotnělou abstrakci, ale jako skupinu jedinců.

Společnost - v nejširším smyslu lidstvo; souhrn jedinců spojených historii, vztahy příbuzenskými, ekonomickými, sdílením společenských norem, hodnot a rolí, kult. Institucí, nejčastěji žijících v jedné územní lokalitě.

Pavel Hartl: Psychologický slovník. 2. vyd. Praha: vydal Jiří Budka, 1994, ISBN 80-90 15 49-0-5, 2; strana 197

Ano, egoismus je přirozenosti člověka, ale pouze v raném dětství. Egoismus u dospělých je projevem sociální nevyzrálosti, nerozvinutosti vyšších sociálních schopností a dovedností, zejména nerozvinutosti empatie. Tímto padá pravicová teorie o správnosti egoistického chování a vyvyšování ho nad prosociální chování. Egoisté jsou sociálně „hluší“. Vyvyšování se je jako vyvyšování hluchého nad hudebníkem.

Politologie - empatie, mentalita

Podle sondy na internetu to vypadá, že v současné době je pojem "empatie" v politologii je pojem neznámý. Levicové strany sice zdůrazňují prospěšnost empatie, ale již se nezabývají metodologii výchovy pro rozvíjení empatie, ani ve svých odkazech. Ani se nezajímají o reálné faktory brzdící rozvoj empatie, případně uvádějí frázi typu, že kapitalismus brzdí rozvoj empatie. Přitom schopnost empatie vede k přirozenému sociálnímu cítění, které je v jádru základem všech levicových stran a hnutí.

Vypadá to, že v současné době je politologie poslední vědeckou baštou, kde egoismus a individualismus není brán jako nižší sociální úroveň. Je jen otázkou času, kdy politologie začne zohledňovat vliv mentality obyvatelstva (úroveň sociálního chování) na významné politické děje; vliv sociální vyzrálosti na politickou orientaci; uznání, že levicové chování je sociálně vyšší úroveň než pravicové.

Marxismus - stávající

Komunisté chtějí budovat komunismus, ale dosud se hlouběji nezajímají o metodologii rozvíjení komunistického chování na vědecké úrovni současné doby. To je jedna z příčin, proč ztrácí svou avantgardnost. Na knižním trhu a internetu je dnes dostatek vědeckých informací o výchově k prosociálnímu chování. Komunističtí i sociální ideologové s myšlením z minulého století novodobé informace zcela ignorují, protože se jim nehodí do intelektuálního abstraktního myšlení z minulého století.

Výklad sousloví "společenské vědomí" je v marxismu personifikován a zidealizován. Jde o intelektuální abstrakci v rozporu se základy marxistického materialismu. Cituji z učebnice marxismu:

Vědomí každého jednotlivce, přestože je vázáno na něho, je produktem společnosti. Tím, že společnost působí na člověka, jeho vědomí vytváří. Nemohlo se vyvinout samo od sebe jinak než působením společnosti. Ta však nepůsobí na každého jednotlivce zvlášť, izolovaně. Společenské prostředí a vztahy působí na celé skupiny lidí, opakovaně, podobně či shodně. Část tohoto společenského působení se ve vědomí jednotlivce odráží individuálně a toto působení je vědomím jednotlivce odlišně přijímáno. Tím vědomí nabývá své individuální stránky.

http://www.marxismus.cz/hismat/vedomi.htm

www.marxismus.cz

Chybné vstupní předpoklady vedou k chybným závěrům. Připomíná to náboženský výklad, Vědomí (duše) nemohlo se vyvinout samo od sebe jinak než působením společnosti (Boží síly).

Podstata a jev: Lidský mozek je podstatou a vědomí projevem mozku. Z pohledu příčinnosti nejdříve byla individualistická bytost a pak teprve společenská bytost. Nedočetl jsem se, že u "vlčích" dětí neexistovalo vědomí. Vědomí u nich existovalo, jen nebyly rozvinuté lidské sociální schopnosti a dovednosti. Pojem společnost je pojem pro abstrakci souboru osob (podstat) a jejich propletenec vztahů.

Společnost sama o sobě nemůže existovat bez individuálních osobností. Dospělé individuality mohou existovat za přijatelných podmínek i bez společnosti. Existovali trosečníci, kteří žili dlouhou dobu bez lidské společnosti. Na žádném ostrově bez lidí nebyla odhalena existující svébytná společnost.

Představit si síť vzájemných rozdílných mezilidských vztahů ve velké skupině osob vyžaduje určité schopnosti myšlení, zejména to vyžaduje velkou kapacitu pracovní paměti. Kdo tuto kapacitu nemá rozvinutou, má sklon vytvářet si místo představy reálné složité sítě představu personifikované společnosti. Zjednodušené vnímání mají malé děti, které si snadněji představí personifikované živly než živly jako složité projevy přírody.

Současný marxismus neodpovídá současnému dění ve společnosti a současnému vědění o zákonitostech v motivacích chování a jednání osob. Ještě těsné před rozpadem socialismu, marxisté soudobé poznatky psychologie v oblasti výchovy, práce, vedení lidí označovali jako kapitalistickou propagandu.

Konzervativní marxisté si vytvořili si virtuální svět odtržený od exaktního poznávání, stali se hlavní brzdou rozvoje společnosti, rozvoje socialistické ekonomiky. Marxismus čeká revitalizace.

Sociologie - empatie, mentalita

V sociologii by se daly zaznamenat pokusy o zkoumání vlivu charakterových vlastností na společenské jevy. Stále však přetrvává moc názoru, že rozhodujícím vlivem na chování a jednání člověka je společnost a jeho postavení ve společnosti. Mezi osobnosti sociologie patří i Karel Marx, zakladatel marxismu.

Emoce jsou přítomny téměř v každém lidském prožitku a tvoří důležitou součást sociálních vztahů, sociologové se však emocemi začali systematicky zabývat až v sedmdesátých létech dvacátého století. Rodí se tak vědní obor "sociologie emocí" v rámci mikrosociologie, zabývá se studiem emocí a jejich vlivu na sociální vztahy. S tím souvisí i sociologie kolektivních a společenských mentalit.

cs.m.wikipedia.org

cs.m.wikipedia.org

encyklopedie.soc.cas.cz

V globálu se sociologie stále distancuje od psychologie. Výrazný posun vědění často nastává syntézou mezioborového vědění. Sociální psychologie zkoumá vliv společnosti, skupiny na chování jednotlivců, osob.

Přijde doba, kdy i sociologie uzná potřebu zkoumat stav psychiky populace její vliv na významné sociální jevy. Historici si dnes již uvědomují významný vliv mentalit obyvatelstva na dějinné události – dějiny mentalit patří mezi vyučovací předmět. Tam leží odpovědi na kořeny rozpadu socialismu, z nichž je možné se poučit při budování nového socialismu.

Výchova dětí v rodině dnes

Je potěšitelné, že na internetu přibývá diplomových prací, které se zabývají výchovou dětí včetně výchovy v rodinách. Mnohé práce studentů jsou srozumitelné i laické veřejnosti.

Pramen: Bc. Jarmila Studeníková: Krize výchovné funkce současné rodiny - Diplomová práce, 2011
Výpisky z podkapitoly: 2.2 Selhávání rodinné výchovy - str. 29

Problém:

Naše mládež opravdu v pořádku není.

Příčina:

Prvořadým viníkem shledáme vždy rodinu jakožto primární výchovnou. Značným rizikem společnosti, jednotlivce i rodiny právě neschopnost rodičů plnit svou rodičovskou roli. Určité formy zanedbávání dětí se dnes stávají společensky akceptovatelné, ač dítě poškozují. Současní rodiče jsou neúměrně zatěžováni prací a zaneprázdněni, v důsledku této vytíženosti a unavenosti se stále více zmenšuje prostor na samotné výchovné působení a sblížení se s rodinou.

• Rodiče se nevěnují dostatečně svým dětem a nedbají o jejich výchovu, a to často z důvodu, že výchova je pracná a "nebaví" je. Statistika: Jen pětina dětí tráví s rodiči o prázdninách tři týdny a dokonce tři pětiny nejvýše jeden týden.
• Chybnou výchovou rodiny je výchovné působení, které je nedůsledné, nepravidelné a nesoustavné. Opak vlastností rodičů, které jsou základem dobrého výchovného působení.
• Rodiče nezřídka vychovávají nejednotně (děti jsou i nejsou za stejné přečiny trestány), nejsou pro své děti příkladem ba naopak - sami se dopouští toho, za co děti kárají.
• Rodiče bývají často lhostejnými a nedůslednými vůči snažení svých potomků, takto v nich posilují pocit méněcennosti.
• Z výchovných přístupů dětem škodí tvrdá autoritářská výchova, i ta zanedbávající. (Zanedbávání neboli nedostatečné uspokojování základních potřeb, označujeme jako pasivní týrání.
• Není naplněna či pochopena rodičovská role, což je možné v důsledku nezralosti, otupělosti, rodiče hledají jiné hodnoty, jež nejsou spojeny s dětmi a tyto pak strádají, neprospívají.
• Narušené vztahy v rodině, jež ovlivňují i výchovný proces, názory na výchovu a také jednání s dětmi jsou rodiči nesjednoceny, dále chybí adekvátní výchovné strategie (máme na mysli velké nároky, přílišnou přísnost až zastrašování, týrání, nevšímavost až zanedbávání dítěte aj.).
• Mnozí rodiče si neuvědomují, že obětovat se pro své potomky a zcela jim ve všem vyhovět není ku prospěchu právě samotným dětem. Přílišná obětavost a ochranářství ve výchově vede k nezdravému individualismu, egocentrismu, k sociální nezralosti dítěte a k jeho neschopnosti obstát v krizových situacích běžného života. Příliš chráněné dítě je méně šťastné než to, kterému je umožněno získávat vlastní nové zkušenosti, pravdy, nová poznání i utrpení.
• Mnohdy rodiče zajišťují děti "jen" po stránce ekonomické a materiální a nevychovanost dětí svalují na špatné školství.
• Závažná je problematiku nenaplněných ambicí rodičů, kteří pak tyto vkládají do svých dětí. Rodiče by se měli tedy vyvarovat příliš vysokých požadavků, které přesahují reálné možnosti jejich dětí - ty se často snaží plnit očekávání, která jsou však nad jejich síly.
• Citové zanedbávání bývá časté v současných rodinách, které se vyznačují přílišným individualismem a kariérismem, osobním výkonem či důrazem na hmotný blahobyt, přičemž následně trpí mezilidské vztahy a solidarita. (Přidány pojmy "citovým zanedbáváním" a "karierismem".)
• Mezi zanedbávání dětí patří výchova, jež nemá vymezeny hranice a vede tak k výchově dětí - tyranů, nedostatek času ze strany rodičů na výchovu svých dětí, který vede až k chronicitě. Zanedbávání se projevuje i tím, že děti jsou velmi často "odkládány" jiným "výchovným činitelům" - a to televizi a počítači, dále (po)rozvodové pře a tahanice o děti, nadměrný pobyt dětí v bytě - chybí pohyb, či protektivní výchova, kdy rodiče dětem vše zařídí, takže tyto pak nezískají psychickou odolnost ani odpovědnost.

Otevřít diplomku

V dnešní společnosti existují dva silné protichůdné jevy:

a) Vlivem „moderního“ stylu života se zhoršuje výchovné prostředí v rodinách – narůstá počet žáků s vývojovými poruchami chování, s roztříštěnou pozorností, s nedostatečnou kapacitou operační paměti. Dnes je píše trend lidí hledat informace o výchově štěňat než o výchově dětí. (Neví, co neví, proto nehledají to, co neví a měli by vědět.)

b) Velkou měrou dnes mají rodiče k dispozici řadů zdrojů fundovaných informací o rozvíjení osobnosti dítěte v rodinách a výchovných chybách vedoucí k problémům v dospělém životě. Dobrá výchova v raném dětství -> prosociální chování -> levicové chování -> socialismus -> komunismus.

Přispějte k osvětě o výchově dětí v rodinách a přispějete k lepšímu světu.

Na internetu je dnes dostatek informaci o výchově směřující k prosociálnímu chování – levicovému.