Komunismus - historie ideologie a dějiny mentalit

Historie společnosti v Evropě netradičně

Netradičně z historie komunistického hnutí

Jiný obraz vývoj společnosti v Evropě získáme z pohledu vývoje mentalit.Vhledem k dějinným událostem jsou z mentality nejvýznamnější dvě charakterové položky vztahující se k uspokojování potřeb.

Vodorovná osa znázorňuje strategické chování osob a skupin v konfliktních situacích při prosazování potřeb. Nejprimitivnější cestou sebe prosazování je agresivita. Verbální asertivní vyjednávání a hledání kompromisů k všestranné spokojenosti je projev sociálního vyzrávání.

Svislá osa znázorňuje úroveň chování v oblasti charakteru rozdělování vyráběného bohatství ve společnosti – od bezohledně egoistického (v krajnosti kriminálního) k vysoce sociálnímu empatickému až prosociálnímu chování)

Svislá osa znázorňuje vývoj společnosti, který v jádru kopíruje optimální vývoj osobnosti, a ten kopíruje evoluční vývoj. Problémem nesociálního chování mnohých osob nebývají geny, ale výchovné chyby zejména ze strany rodičů.

Pro komunismus je rozhodující samotná výroba?

Mnoho politiků a filozofů vnímá masy lidu jako beztvaré stádo, které je ovládáno vůdci. K odlišnému názoru dospěl Karel Marx, který začal vnímat vývoj společnosti jako zákonitý a hlavní hybnou sílu spatřil v rozvíjení technologie výroby od jednoduchých nástrojů po automatizované výrobní linky. Vývoj společnosti zkoumat z pohledu ekonomicky sociálního.

Většina komunistických ideologů se zaměřila na rozvoj kvality výrobních nástrojů, na technologii výroby. Samotné výrobní nástroje a technologie výroby neovlivňují vztahy ve společnosti přímo: nedemonstrují, cílevědomě nestávkují, nehlasují ve volbách, neprosazují zákony, … Odtud pramení některé představy marxistů

Přesvědčení mnohých marxistů v období socialismu:

• „Socialismus v socialistických zemích se nikdy nezvrátí v kapitalismus.“
• „Základem budování socialismu a následného komunismu je budování materiálně technické základny.“
• „Rozvíjení metodologie řízení firem (managementu) na základě moderních poznatků psychologie a praxe je pouze „západní“ kapitalistická propaganda.“

Přesvědčení mnohých současných marxistů, komunistických politiků, stoupenců komunismu:

• „Zánik kapitalismu je historicky daný, stačí počkat na vhodnou situaci a být na ni připraveni.“ Někteří současné projevy oklešťování sociálních výhod považují za příznaky blížícího se konce kapitalismu, „kapitalismus již zahnívá a brzy se sám rozpadne.“ Kapitalismus v současnosti naopak se upevňuje.
• „Vlivem nové průmyslové revoluce 4.0 bude možnost tak velké výroby, že peníze ztratí smysl a kapitalismus tím zanikne.“ Je to jen zbožné přání některých levičáků. Pokud by přece jen zanikly a nezměnili se lidé, egoisté si najdou jiné cesty k nerovnoprávné společnosti, vytvoří si vlastní systém obchodování. Nebude se jednat o materiální výrobky, ale „výhody“. Možnost bydlet v centru města, možnost navštěvovat divadlo (všichni z okolí se do jednoho divadla nevejdou), návštěvy prestižních škol atd.

Pro komunismus rozhodující jsou lidé

Později někteří historici si všimli, že mentalita obyvatelstva má významný vliv na dějinné události. Dnes dějiny mentalit bývají vyučovacím předmětem na některých fakultách.
Wikipedia: Dějiny mentalit https://cs.m.wikipedia.org/wiki/

Výzkumy dějin mentalit zatím podnikali především historikové středověku a raného novověku. Jednou budou historikové propojovat dějiny mentalit s dějinami komunistického hnutí. Problémem dneška je nejednotná metodologie zkoumání. Pro hodnocení na ose agresivní – asertivní může být uvedený článek inspirací, možnost stáhnout v souboru *.docx 104 kB.
Stanislav Hendrych: Vymezení pojmu „agrese“ Otevřít Word DOCX

Závažným problémem je subjektivita historiků, kteří bývají při hodnocení mentalit silně subjektivní. Obvykle sympatizují s mentalitou, které odpovídá té jejich. Zatím se důsledněji nezkoumá fenomenologie vnímání u historiků a dopady na kvalitu jejich zkoumání v sociální oblasti.

Syntéza modelu Karla Marxe a dějiny mentalit

(autorská práce)

Klíčem je kvalita pracujících. To není jen fyzická síla spojená s vědomostmi a zkušenostmi. Soudobá psychologie i pedagogika ve velké míře věnuje pozornost sociálním schopnostem a dovednostem osob. Lze pozorovat, že v globálu charakter lidu (pracovní síly) odpovídá charakteru zřízení a to geograficky i historicky. Historické zmapování vývoje mentalit historikovými psychology bude mít pro historiky obdobný význam, co pro lékaře znamenal rentgen či mikroskop.

Řadu let pozoruji, že v militantních zemích a v zemích s občanskými ozbrojenými konflikty, občanskými válkami, dominuje obyvatelstvo s vysokými sklony k agresivitě. V zemích prolezlých korupcí, šedou ekonomikou a neformálními silnými mocenskými skupinami (mafie, klany, kliky, lóže, syndikáty) převládá obyvatelstvo silně egoistické. (Někde je obojí.)

Na druhé straně pozoruji, že v komunistických hnutích převládají osoby s prosociálním chováním, osoby s rozvinutou schopnosti empatie, se sociálním cítěním - mentalita levičáků, mentalita levicově smýšlejících osob, občanů, voličů.

Na první pohled se může zdát, že zde jsou vedle sebe dva modely hybných sil ve společnosti. Jde o jeden, ale upřesněný model. Příčinná posloupnost - řetězení projevů:

1. Čím složitější nástroje tím více to vyžaduje složitější technologie výroby.
2. Čím složitější technologie výroby tím vice se vyžadují kvalitnější pracující.
   - pracovní zručnost
   - vědomosti, zkušenosti, tvořivost
   - schopnost udržovat dobré mezilidské vztahy
   
3. Zvyšující se nároky na kvalitu mezilidských vztahů se pozvolna promítají do výchovných cílů společnosti, rodin.
   (Nároky se projevují v požadavcích na kvalitu trhu pracovních sil. Jiné nároky byly před padesáti léty proti dnešním.)
4. Zkvalitnění výchovných cílů vede ke zkvalitňování nových generací v sociální oblasti.
5. Kvalitnější nové generace usilují o kvalitnější výrobní vztahy, kvalitnější (humánnější) zřízení.

Samozřejmě, že zde existují zpětné vztahy a řada dalších faktorů.

Výchovné cíle a styl výchovy tvoří mezičlánek

Proč nežijeme již v komunismu? Současná výroba je dnes na takové úrovni, že by všichni obyvatele Země mohli žít v přiměřeném dostatku. Nikde by lidé nemuseli trpět chudobou, bez zdravotní péče, trpět hladem. V průmyslově vyspělých zemích vlivem velké výroby by se mohl začít budovat komunismus. Proč tomu tak není?

Problémem je přetrvávající egoistická touha být víc, mít víc než „druzí“. S egoisty se komunismus budovat nedá, protože tvrdě odmítají rovnostářství. Do výchovného procesu silně zasáhla televize a moderní technologie. Tím se změnilo výrazně výchovné prostředí dětí v rodinách. Místo aby egoistů ve společnosti ubývalo, naopak jich přibývá.

Doba předtelevizní

V globálu, po večerech se děti tulily s rodiči, prarodiči, sourozenci při „černých hodinkách“. Vyprávěli si své zážitky ze dne, kolektivně se radili o problémech, plánech. Děti prožívaly citové uspokojování: časté příjemné oční kontakty, příjemné tělesné dotyky, příjemný pocit sounáležitosti s rodinou. Při těchto příjemných pocitech se v těle uvolňují různé hormony, zejména oxytocin. Citové uspokojování patří mezi základní předpoklady pro rozvoj vyšších sociálních schopností a dovedností jako je schopnost empatie, sociální cítění, schopnost radovat se z radosti druhých aj.

Doba televizní a počítačová

V globálu po rozšíření televize, po večerech se vysedává v papučích před televizí a členové rodiny ztrácí zájem o citové potřeby vlastních členů rodiny. Každý sedí ve svém křesle, dnes mnohdy každý člen rodiny u své televize nebo u svého počítače. Děti včetně rodičů se stávají citové neuspokojení, nervózní, nedůtkliví a orientují se převážně na citové uspokojování prostřednictvím materiálního konzumu a dnes pomocí sociálních sítí. Pak je zcela logické, že nebývale stoupá množství konzumovaných psychofarmak.

Chronická citová neuspokojenost vede děti i dospělé k tomu, že se egoisticky starají především o vlastní citové uspokojování a potřeby druhých je nezajímají. Tím dlouhodobě narůstá množství egoistů ve společnosti, kteří sympatizují s pravicovými idejemi, které obhajují egoistické chování a snaží se prosazovat prostředí vyhovující egoistům – soupeřivé tržní prostředí, kde se každý stará sám o sebe - pro sebe.

Budoucnost oklikami směřuje ke komunismu

Potěšující dnes je pozvolný nárůst zájmů rodičů o výchovu svých dětí, zájmu o citové uspokojování dětí, o rozvíjení vyšších sociálních schopností a dovedností. Na knižním trhu přibývají stále kvalitnější populární knihy o rozvíjení osobnosti dětí v sociální oblasti, přibývá časopisů a webů věnující se tomuto tématu. V rozvinutých zemích pozvolna začíná se rozvíjet trend celoživotního vzdělávání rodičů. Zdá se mi, že se začíná blýskat na lepší časy.

V současnosti teoretici a vůdci komunistických hnutí nejsou schopni tento trend absorbovat a stále se opírají o klasiky levicových filozofů, kteří neměli ve své době k dispozici soudobé vědecké poznatky o motivacích lidského jednání a chování. Připomíná mi to staré konzervativní železničáře, kteří stále prosazují parní lokomotivy při současné elektrifikaci tratí.

Doba, kdy dojde k propojení komunistických teoretických základů se soudobou psychologií v oblasti sociálního chování a jednání bude následně zaznamenána v historii, jako významné období obrody komunistických hnutí. (Řecké písmeno Ψ bývá znakem psychologie.)