SCÉNÁŘ »Evropa liberální a z kapitalismu komunismus«

Článek je přílohou článku „Komunismus liberální - svoboda přes rozvoj empatie u dětí“.

Obsah stránky

Futurologický scénář cesty od kapitalismu ke komunismu

Označení scénáře budování komunismu jako futurologický je oprávněné (futurum – budoucí čas). Futurologie se zabývá teorii budoucnosti, co se stane za deset a více let, zkoumá trendy vývoje a možnosti ovlivňování budoucnosti. Zahrnuje vize, prognózy, projekty s delším časovým horizontem desetiletí až horizontem více generací.

Budování komunismu není záležitost "až jednou bude komunismus", jak se v některých bodech uvádí ve vizi Socialismus pro 21. století. Z pohledu vývoje lidské společnosti se cesta k liberální komunismus začala budovat již dávno, leč budování prochází mnoha oklikami, mnohdy brzděním.

V současné době neoficiálním hegemonem rozvoje společnosti jsou osoby fundované s prosociálním chováním, které jsou v nejrůznějších vědních oborech a profesích. Strana nebo hnutí, které opravdově usiluje být hegemonem na cestě ke komunismu, musí mít v jednotlivých oborech ty nejlepší odborníky s levicovým kritickým myšlením, nestačí mít jen dobré politiky řešící pouze aktuální problémy.

Přechod od současného kapitalismu ke komunismu v Evropě projde několika základními fázemi - jde o dvě či vice generací. Jedna generace v historii lidstva je malý časový úsek. Fáze zde nejsou záměrně rozděleny do časových úseků.

1. Fáze: Výuka rodičovství je cestou k liberální Evropě

Naplnění odkazu J. A Komenského, v rámci všeobecného vzdělávání získá mládež informace o zákonitostech ve výchově dětí a o dopadech výchovných chyb na život v dospělosti. Vyučovacím předmětem bude rodičovská pedagogika. Tím se naplní právo na informace potřebné pro běžný občanský život, jehož součástí je rodičovská výchova. Tím přestane být rodina nejslabším článkem v procesu socializace dítěte. Rodičům zůstane nadále jejich právo rozhodovat o výchově svých dětí, budou se však moci rozhodovat fundovaněji, nikoli na základě mylných domněnek, jaké mívá mnoho rodičů dnes.

Mladí lidé dostanou informace o vývoji osobnosti od egotické k prosociální osobnosti. Z rodiče se tak stane fundovaný rodič, který mnohem dovede lépe odhadnou dopady svých výchovných metod. Z toho bude jasně vyplývat, že egoismus je u sociálně nevyzrálých osob a je projevem nerozvinutosti řady vyšších sociálních schopností a dovedností. Individualismus jako filozofie tak dostane v Evropě "smrtící ránu."

• Mladí lidé lépe porozumí sami sobě a lépe porozumí i ostatním osobám, proč jsou takové, jaké jsou.
• Kvalitnější výchova v rodinách je nejlepší prevence negativních jevů ve společnosti, jako je kriminalita, korupce, byrokracie závislosti (drogy, alkohol, kouření, herní automaty, televize), zneužívání funkce, ale i prevence domácího násilí, agresivního radikalismu včetně terorismu.
• Časem se toto projeví i na zkvalitnění pracovních sil, zvýši se produktivita práce a sníží se počet "nezaměstnatelných" osob z důvodů problematických charakterových vlastností.

2. Fáze: Posilování levice na politické scéně Evropy

Nárůst počtu mladých osob s prosociálním chováním se začne projevovat vzestupem levicových politických stran a hnutí na politické scéně. Začne narůstat počet kvalitních levicových think-tanků. To jsou levicová centra koncentrující nejlepší levicové odborníky z nejrůznějších oborů a poskytující servis levicovým politikům v oblasti vzdělávání, propagace, průzkumů, shromažďování potřebných informací, organizování levicových ideových pracovních konferencí aj.

Veřejnost v globálu začne přehodnocovat své hodnoty, místo pravicových začnou se stále větší měrou prosazovat levicové hodnoty. Protože média jsou závislá na reklamách, aby přitahovaly občany, pozvolna se začne se zpožděním měnit i jejich emotivní výstupy, začne ubývat předkládání násilí a egoismu.

3. Fáze: Udržitelné vítězství levice – Evropa pak levicovou

Ve společnosti začne dominovat počet občanů s prosociálním chováním a to umožní trvale udržitelné volební vítězství levicových stran. Většinový volební systémy a parlament EU je dnes ve prospěch pravice a kapitalistů, to se začne měnit. Se zpožděním EU začne v Evropě prosazovat levicové hodnoty, technokracie komisí se začne ustupovat a komise se pozvolna začnou orientovat na spolupráci. Z pravicové Evropy se stane Evropa levicová.

Evropská unie přestane fungovat, jako mocenská lobbistická diktatura. Začne se orientovat na rozvoj spolupráce, koordinace, vzájemnou pomoc. Místo diktátorských direktiv budou partnerské dohody na základě dobrovolnosti.

4. Fáze: Budování socialismu se smíšenou ekonomikou

Budování socialistické Evropy demokratickou cestou, umožní to opakovaná vítězství levicových stran. Budování socialismu bude rozdílné v jednotlivých zemích v závislosti na mentalitách občanů. Začne se ve větším měřítku budovat materiální základna socialismu: bude přibývat prosperujících firem ve vlastnictví zaměstnanců.

Vedení firem se společenským či státním vlastnictvím bude plně využívat moderního managementu a personalistiky. Nebudou se užívat praktiky z období socialistických firem, kdy vzdělávaní, o moderních metodách managementu, bylo nahrazováno politickým vzděláváním a neúčinnými apelacemi na „uvědomělost“. (Jedna z příčin zaostávání socialistické ekonomiky za ekonomikami západu.)

5. Fáze: Odstraňování přežitků – komunismus zvítězí

Pozvolné odstraňování kapitalistických přežitků v Evropě. Evropské firmy ve společenském vlastnictví budou konkurenceschopné, zisky budou investovány do rozvoje výroby, v rámci personalistiky nebudou na vedoucích funkcích egoisté, ve firmách bude převládat týmová spolupráce a bude převládat procesní řízení - direktivní řízení shora bude v malé míře, pracovníci mezi úseky budou zodpovědně komunikovat přímo bez nadřízeného jako prostředníka. Tyto metody prosazovat již dnes v mnohých kapitalistických firmách avšak mají problémy s egoistickým kariérismem, direktivnosti a soupeřivosti.

Na podporu ekonomického rozvoje firem se společenským vlastnictvím budou občané stále větší měrou upřednostňovat jejich výrobky a služby. V závěrečné části této fáze kapitalistické firmy vlivem horší kvality pracovních sil a menšího zájmu o jejich výrobky a služby začnou krachovat. Kapitalistický systém výroby se nezhroutí sám od sebe, jak se naivně domnívají někteří současní komunisté. Tak jako v historii nový výrobní způsob přeroste starý a nakonec odstraní i zbytky starého systému jako přežitek.

Státy v Evropě pozvolna přestanou fungovat uvnitř Evropy jako mocenské a budou fungovat na úrovni spoluprací, koordinací, výměnách zkušeností. Státy nebudou mocensky ovládány egoisty, ani nebudou muset mocensky vystupovat vůči jiným egoistům, kteří porušující společenská pravidla ve svůj prospěch. V podstatě se bude naplňovat vize V. I. Lenina o zániku státu, bude to však až při plné sociální vyzrálosti obyvatelstva Evropy.