Levicové obzory

www.levice.info


 Hierarchie webu
 > směry
      Tlačítko e-mail    Tlačítko Facebook    Tlačítko Twitter

Komunismus - komunistická hnutí a směry

4. Komunismus - komunistická hnutí a směry

Obsah stránky

  • Komunismus ekonomický
  • Komunismus 4.0
  • Komunismus demokratický
  • Komunismus historický
  • Anarchokomunismus
  • Zelený komunismus
  • Postkomunismus
  • Empatický komunismus - svobodný a bez egoistů
  • Komunismus ekonomický

    Komunismus ekonomický

    Představa ekonomického komunismu vychází z hypotézy, že jednou výroba dosáhne takové nadvýroby, že peníze ztratí smysl a následně tím kapitál ztratí svou moc.

    Taková situace by nastaly, kdyby se zastavil vývoj spotřebního zboží a firmy by pokračovaly ve výrobě, i když nemají odbyt. Současný kapitalistický trh se v této oblasti ukazuje v globálu jako pružný: při nadvýrobě firmy krachují nebo začnou vyrábět jiný produkt a konzumní lidé se nespokojí mít pouze ledničku, televizi, mobil, auto, ale chtějí mít ten nejmodernější výrobek, což vzhledem rychlému vývoji spotřebního zboží neumožňuje uspokojit všechny osoby.

    Komunismus 4.0

    Komunismus 4.0

    Dá se označit jako moderní verze komunismu ekonomického, vychází z průmyslové revoluce 4.0 aneb čtvrté digitální revoluce. Staví na předpokladu, že ve výrobě bude pracovat jen omezené množství osob a ve výrobě nepracující osoby budou dostávat pevný příjem. To jim umožní angažovat se ve veřejném životě, v kultuře, službách. Zdánlivě jde o přiblížení se ke komunismu.

    Pokud se současně nevyřeší otázka existence kritického množství egoistů ve společnosti, může to přinést velké společenské problémy. Podle současného trendu vývoje charakterových vlastností mládeže, mládež stále více si chce jen užívat a nikoli se někde angažovat a realizovat se ve veřejném životě.

    Možný scénář:

       V globálu mladí pevný příjem přivítají, aby si mohli egoisticky užívat života. Časem si vybudují svůj zahálčivý životní styl a generace jejich dětí nebude již mít motivaci se odborně vzdělávat: Proč se trápit učením, když to je stejně nebude potřebovat – peníze dostane i bez učení.
       Je dost pravděpodobné, že v egoistické společnosti se časem vytvoří kasta pracujících, jejíž členové se povýší nad druhé a začnou si přivlastňovat stále vyšší práva a budou bránit, aby se do jejich kasty nedostal někdo z nižší kasty.

    Prvotní myšlenka pevného příjmu nemá levicové posláním, ale podporuje udržení kapitalistické ekonomiky. Neustálý rozvoj automatizované výroby vede k omezování počtů pracujících ve výrobě. S počtem nezaměstnaných klesá počet spotřebitelů a zákonitě klesá i odbyt. Taková spirála je brzdou kapitalistické ekonomiky. Pevný příjem podporuje existenci silné kupní síly i při vysoké nezaměstnanosti, proto se výroba nebude muset omezovat a motor kapitalistické ekonomiky poběží naplno dál.

    Komunismus demokratický

    Komunismus demokratický

    Představa demokratického komunismu vychází z předpokladu, že pracující občané bez výrobního kapitálu mají v podstatě neegoistické chování a stačí je jen přesvědčit o správnosti budování socialismu a následného komunismu.

    Na této hypotéze staví druhý krok budování komunismu, popisovaný v Manifestu komunistické strany. Karl Marx a Friedrich Engels předpokládali, že v demokratických volbách pracující lid snadno přehlasuje kapitalisty, měšťany, statkáře a demokratickou cestou je postupně zbaví jejich výrobního kapitálu.

    Praxe ukázala, že pracující lid netvoří jednotný protikapitalistický tábor (levicový), ale že je rozštěpený na dva základní tábory dle rozdílných hodnotových měřítek. Jeden tábor sice odpovídá těmto představám, avšak druhý tábor pracujících (pravicový) uznává kapitalistické hodnoty jako je soukromé vlastnictví, egoismus a dravá soupeřivost. Navíc obdivují a s úctou vzhlíží ke kapitalistům, knížatům, velkostatkářům a jim podobným. Proto v demokratických volbách podporují své zástupce, kteří podporují kapitalisty upevňováním kapitalistického zřízení. Dokud je tento tábor silnější, nedojde k zániku kapitalistického zřízení a bohatí budou dál bohatnout a chudí dál chudnout.

    Komunismus historický

    Komunismus historický

    Vize vychází z prognózy K. Marxe: dle zákonitosti historického vývoje společnosti kapitalismus bude nahrazen vyšší sociální úrovni – komunismem.

    Této hypotézy se drží hlavně pasivní komunisté, kteří hlásají, že současný kapitalismus již zahnívá a zákonitě se sám zhroutí. Proto stačí počkat na vhodnou příležitost a být na ni připravení.

    Navíc, co stoupenci historického komunismu považují za projevy zahnívání kapitalismu, jsou v podstatě projevy jeho posilování.

    Tito stoupenci zřejmě nečetli Manifest komunistické strany důkladněji, nebo ho ignorují, jinak by si všimli, že autoři v něm popisují, jak nová ekonomická formace se rodí a roste uvnitř staré, až přeroste tu starou, kterou nakonec odstraní. To znamená, že v kapitalismu musí nejdříve se rozrůst například družstevnictví natolik, že přeroste kapitalistické firmy a teprve pak dojde k odstranění kapitalistických firem.

    Anarchokomunismus

    Anarchokomunismus

    Anarchismus - obecně

    Je to hnutí, které radikálně odmítá jakékoliv formy vlády a organizace společnosti, jíž by se jedinec musel podřídit. Požaduje požadavek absolutní svobody myšlení a jednání. Vedle anarcho-komunismu existuje anarcho-kapitalismus jehož základem je zachování soutěživosti a určitého soukromého podnikání.

    U anarchistů je nápadná korelace mezi názorem anarchistů na vlády, jako autority a charakterovým rysem popisovaným v grafologii. Jde o zvýšený sebecit, velmi silné prožívání vlastních emocí a citů a následným vypěstovaným odporem vůči jakýmkoli autoritám včetně vlády, vedení obcí i firem. Navenek se to projevuje tvrdohlavostí, vyvolané neústupnosti i při pocitu slabého nátlaku na svou osobu.

    Anarchokomunistická vize

    Vizí je prosociální, svobodný komunismus - beztřídní samosprávná společnost, kde jsou zrušeny peníze. Hlavní důraz je kladen na odstranění jakékoliv formy vlády. Cestou anarchokomunistů je nastavit zřízení, organizační systém, kde si občané budou rovni, sami si budou vládnout a sami rozhodovat o rozdělování vyráběného bohatství.

    Mnozí anarchokomunisté se dnes realizují v komunách a jiných skupinách. Patří mezi ně i squatteři.

    Některá města začínají uplatňovat participativní rozpočet, nechávají přímo občany rozhodovat o investování určité částky ve prospěch města. Zájem ze strany občanů je v globálu prachmizerný. Rozhodování se účastní jen nepatrná část. Anarchokomunisté vycházejí z předpokladu velké angažovanosti obyvatelstva, ta je však malá, takže ta malá část rozhoduje, nikoli většina obyvatelstva. Nejdříve je nezbytné vyřešit problém s nízkou angažovaností obyvatelstva a vyřešit motivace obyvatelstva hlasovat pro rovnost a svornost.

    Ano, anarchokomunismus by byl možný, avšak za předpokladu vysoké sociální vyzrálosti občanů, které nelze dosáhnout agitacemi o přednostech anarchokomunismu. Anarchokomunisté se neorientují na výchovy osob s přirozenou odpovědností a s potřebou seberealizace prostřednictvím práce ve prospěch společnosti, ale snaží se nejdříve zrušit všechny formy řízení s předpokladem, že egoisté v liberalismu nebudou liberalismus egoisticky zneužívat.

    Egoisté se v anarchokomunismu budou bránit: „Máme naprostou svobodu a nikdo mne nemůže nutit dělat, co se mi nechce!“ Egoisté vydávají svou vychytralost za chytrost a v případě společenského nátlaku mnozí se dovedou umně přetvařovat. Když egoistů bude mnoho, začne to v chodu anarchistické společnosti skřípat. Aby se skřípání předešlo, začnou se budovat řídicí orgány v rozporu s idejemi anarchokomunistů.

    Anarchokomunisté teoreticky řeší lenost tak, že uznávají lenost za předpokladu, že ti, kteří se snaží uplatnit právo na lenost, to dělají s vědomím, že zůstanou sami bez pomoci ostatních. Jenže tito „líní“ svou lenost vždy nějak vychytrale zdůvodní a vyvolají soucit druhých, což jim umožní líně žít a nezůstat bez pomoci.

    Dovedete si představit anarchismus na operačním sále, když budete ležet na operačním stole? Anarchismus je životu nebezpečný pří zásazích hasičů. Problematický je i u jiných záchranářů. Jak to bude s řidiči na silnicích? Když nebude mocenský kontrolní nástroj, tak na silnicích budou moci jezdit osoby podnapilé, psychicky narušené, nedospělé. K čemu bude nějaký lidový soud po smrtelné autonehodě, když by nemusela být? Jak to bude se strojvedoucími lokomotiv po Silvestru, když se většině nebude chtít do práce? To pojede polovina vlaků?

    Anarchokomunisté málo řeší:

    • Co s množstvím občanů, kteří takový systém cílevědomě odmítají a cílevědomě podporují kapitalistický systém založený na nerovnosti a dravé soutěživosti?

    • Co s vesnicemi, kde si obyvatelé svorně odhlasují, že nestojí o komunální vlastnictví a upřednostňují v maximální míře soukromé vlastnictví?

    Zelený komunismus

    Zelený komunismus

    Zelená pěticípá hvězda, možný symbol zeleného komunismu.

    Negativní nálepka „zelený komunismus"

    Zelený komunismus je ultravičácké sousloví označující mnohé současné ekologické programy, které jsou dle ultravičáků přehnané.

    Pozitivní výklad „zelený komunismus

    Vize komunismu věnující zvýšenou pozornost ekologii: Je to prosociální společnost, v níž egoisté jsou jen v minimálním počtu a osoby s prosociálním chováním mají přirozený zájem i o ekologii a jsou více ochotné se omezit v rámci ekologie. Nástin, jak to může vypadat v ekologickém prosociálním komunismu, jev článku Liberální komunismus - bude

    Ekologie bude na předních stupních hodnost. Výroba a spotřeba bude místo peněz hodnocená bodově dle dopadů na životní prostředí, jak při výrobě, tak i při spotřebě a při následné nepotřebnosti - odpad. Konzumenti budou upřednostňovat výrobky šetřící životní prostředí.

    U budov se bude dbát na jejich minimální energetickou náročnost, dobré zateplení, tepelná čerpadla. Aut s jedním řidičem bude na silnici velmi málo. In bude využívání hromadných dopravních prostředků.

    Ekologii prospěje, že v komunistické společnosti přestane být egoistická soupeřivost mezi lidmi, kdo má nejmodernější, nejnovější výrobky. Naopak, společensky uznávanými osobami budou ty, které budou užívat retro, pokud dobře slouží, čím starší, tím společensky uznávanější. U mladých osob bude samozřejmostí, že budou vybavováni novými nejmodernějšími výrobky.

    Postkomunismus

    Postkomunismus

    Pojem je užívaný vyhraněnými antikomunisty, kteří pod pojmem komunismus vnímají zřízení ovládané komunisty – obvykle socialistické zřízení.

    Ze své pravicové vyhraněnosti vnímají i politiky z politického středu jako komunisty. Proto současné kapitalistické zřízení označují jako postkomunistické.

    Empatický komunismus - svobodný a bez egoistů

    Empatický komunismus -svobodný a bez egoistů

    Červená pěticípá hvězda se zlatým okrajem a uvnitř zlaté malé psací písmeno e.

    Symbol empatického komunismu

    Znakem empatického komunismu bude červená pěticípá hvězda se zlatým malým psacím písmenem „e“ jako empatie, empatik, empatismus. Zkřížený srp a kladivo symbolizovalo sjednocení pracujících. Dnes jsou pracující rozdělení na pravicový a levicový tábor. Mezi nimi je nesmiřitelný rozpor.

    Levičáci se vyznačují empatii, proto písmeno „e“ symbolizuje sjednocení empatiků napříč společenským spektrem. Empatici budou standardem v komunistické společnosti. Oblé písmeno symbolizuje mírumilovnost. Osoby se zvýšenými sklony k násilí mívají v psaném písmu mnoho úhlů až úhlovité písmo – viz knihy o základech grafologie.

    Východiska empatického komunismu

    a) S pravičáky se pravý komunismus vybudovat nedá

    Pravičáci, egoisté odmítají žít ve společnosti rovných. Rovní jsou pro ně dnem společnosti a oni odmítají žít na „dně“, jejich psychickou potřebou je prožívat pocit, že jsou víc než druzí. Komunistickému zřízení by se nikdy dobrovolně nepodřídili, proto hlásají, že komunismus může existovat pouze jako diktatura.

    Pravá komunistická společnost se plně obejde bez egoistů, je založená na vzájemné ohleduplnosti, proto může fungovat jako společnost svobodných lidí. Když nikdo nebude porušovat svobodu druhých, nebude nikoho, kdo by se musel domáhat práv na svobodu. Tehdy nemusí být správní aparát chránící svobodu, ani represivní aparát. Případné konflikty se budou moci řešit pouhým vyjednáváním či smírčím řízením. Trestné činy, jak je známe dnes, vymizí.

    Osoby s rozvinutou schopnosti empatie mají empatické chování, alias prosociální chování, levicové chování humánní chování. Jdou to jen rozdílné pojmy rozdílných oborů pro jedno a totéž chování.

    Ve výčtu není altruistické chování, které je chápáno jako opak egoistického chování: Upřednostňování zájmů druhých před vlastními zájmy, čili sebeobětování. Empatie motivuje osoby k empatickému chování nikoli k prožívání sebeobětování.

    b) Humánní cestou je nechat pravičáky vymřít přirozenou cestou

    Jakmile se začnou vychovávat celé generace empatiků, egoisté budou umírat přirozenou cestou, ale noví je nebudou nahrazovat.

    Nejslabším místem ve výchově dětí jsou rodiče - řešení

    Vývojová psychologie dokládá, že základní charakterové vlastnosti se formují v předškolním věku, kdy na rozvoj osobnosti dítěte mají největší vliv rodiče. Rodiče jsou pro malé děti hlavními zástupci společnosti.

    Hlavním problémem rodičů bývá nevědomost v oblasti výchovy dětí. Snaží se vychovávat „dobře“, v dobré víře. Avšak neuvědomují si své výchovné chyby a dopady na život v dospělosti. Téhož názoru byl Jan Amos Komenský, který sepsal pro rodiče knihu Informatorium školy mateřské. Tím myslel školu rodičovskou.

    V komunismu nebude žádná masová výchova malých dětí. Zodpovědnost za výchovu a hlavní péče zůstane trvale záležitosti rodičů. Jen se rozšíří vzdělávání, naplní se právo mladých lidí zvědět o zákonitostech ve výchově dětí v rodinách.

    Je to jako s osvětou v oblasti hygieny, kdy lidé jsou informování o souvislostech mezi hygienou a některými nemocemi. Ve středověku lidé trpěli radou parazitů, o přenosu parazitů z nemytých rukou do těla nic nevěděli. Dnes se dospělým nenařizuje mýt si před jídlem ruce, přesto to obvykle dělají – ví proč. Obdobné je to v oblasti výchovy, rodiče by měli vědět proč to a no dělat a co raději nedělat. Pak se mohou mnohem lépe zodpovědně rozhodovat.

    O výchově dětí podrobněji v článku:


    Čárka

    Autor:
    Publikováno:
    Aktualizováno: 2. 04. 2021

    Publikoval: Stanislav Hendrych
    Česká republika