Ekonomicky-sociální pohled na hybné síly ve společnosti
Ekonomicky-sociální pohled na hybné síly ve společnosti
Genialita Karla Marxe mimo jiné spočívala ve schopnosti vnímat společnost z velkého nadhledu a širokého časového obzoru. Dokladoval existenci zákonitého vývoje společnosti v závislosti na rozvíjení technologie výroby. Jeho pohled byl sociálně ekonomický. Sloučil výrobu a pracující do množiny výrobní síly, které působí na výrobní vztahy a následně i na zřízení.
Výrobní vztahy mají svůj charakter související s charaktery lidí. je to logické, výrobní vztahy nejsou svébytné, jsou projevem kvality lidí. Toto jednoduché schéma má jeden nedostatek, nezachycuje způsob, jak rozvíjení výroby ovlivňuje rozvíjení charakteru pracujících.
Hlubší poznávání souvislostí se neobejde bez psychologie. V procesu změn existuje jeden významný mezičlánek: výchova nové generace. Zvyšováním nároků na charakterové vlastnosti pracujících se mění i výchovné cíle tak, aby odpovídaly potřebám výroby. Změny u pracujících se projevují vždy následující generaci. Tento proces je zdlouhavý, v rámci Evropy není jednotný a vede oklikami.
Vývoj společnosti nejde přímočaře. Je to jako s počasím mezi zimou a létem. V období jara po silném oteplení se často opět značně ochladí. Když se na jaře začne ochlazovat, přesto celkově počasí směřuje od zimy přes jaro k létu.
Změny jsou zde popisovány záměrně až extrémně zjednodušeně kvůli snazšímu porozumění základu.) Vždy, když výrobní vztahy na vyšší úrovni přerostly ty staré, staré se odstranily a vytvořilo se nové zřízení na vyšší úrovni. Vize budoucnosti: Při přechodu z kapitalismu se mění vlastnické vztahy k výrobním prostředkům. Soukromé vlastnictví zaniká a stává se celospolečenským.
Psychologicky-sociální pohled na vývoj společnosti
Psychologicky-sociální pohled na vývoj společnosti
Ekonomicky sociální pohled na vývoj společnosti není jediný. Zajímavý je psychologický pohled, zejména na charakterové vlasti. Otrokářství se vyznačovalo násilím, v té době bývala celkově společnost agresivní – dobyvačné války, zotročování. Lidé si chtěli hédonisticky užívat a k tomu potřebovali bohatství. Násilí bylo v té době nejsnazší cestou, jak rychle zbohatnout.
Po druhé světové válce agresivní chování se stalo společensky nežádoucí, alespoň ve většině Evropy. Osu vývoje výroby můžeme nahradit osou jedné z charakterových vlastností – úroveň sklonů ke zlostnému chování. Snadné vzbuzování zlosti, zvýšené sklony k násilí můžeme označit „agresivita“. Neagresivní řešení konfliktů se děje na úrovni asertivity, proto jako protipól agresivity je „asertivita“.
V dnešní době kolem střední Evropy vládne mír, agresivita je relativně minimální - proti otrokářské době. Přesto komunismus je v nedohlednu. Kvantita svobody změnila kvalitu společnosti a ta se začala ubírat jiným směrem. Předcházející období (otrokářství, feudalismus, monarchistický kapitalismus) se vyznačovaly třídním bojem o moc, jak to popisoval Karel Marx.
Dnes je situace ve společnosti odlišná – máme demokracii. Absolutně dokonalá demokracie nebude nikdy. Když se podíváme na současnou demokracii z pohledu lidu doby Karla Marxe, tak naše současné demokracie se jeví takřka jako dokonalá.
I v dnešní době probíhá boj o moc. Těžiště boje dnes není mezi třídou námezdně pracujících a třídou vlastnící výrobní kapitál. Dosažením demokracie se lid rozštěpil na dva nesmiřitelné tábory – pravicový a levicový. Politická nesmiřitelnost je tak velká, že v parlamentu nechtějí sedět vedle sebe ani dnes. Kdo nevěří, ať se podívá na současný zasedací pořádek v našem parlamentu.
Oba tábory bojují o moc, boj alespoň ve větší části Evropy se odehrává v parlamentech na asertivní úrovni. Čím se zásadně liší oba tábory? Jde o prosazování rozdílných hodnot.
- Pravičáci
- - chtějí žít ve společnosti uznávající egoismus jako přirozenou podstatu osobnosti; ve společnosti nerovnoprávné a soutěživé s minimálním vlivem státu. Filozofie pravičáků uznává právo nadřazovat osobní zájmy nad společenskými zájmy.
- Levičáci
- - naopak chtějí žít ve společnosti uznávající hodnoty odpovídající empatikům. Empatici mají rozvinutou schopnost empatie, která přirozenou cestou motivuje osobu k empatickému (prosociálnímu, levicovému) chování a jednání. Proto chtějí žít ve společnosti rovnosti osob, kde se rozhoduje kolektivně a kolektivně se pracuje, kde osobní a společenské zájmy jsou totožné. Zde nejde o potlačování osobnosti, ale naopak o plný rozvoj osobnosti v oblasti vyšších sociálních schopností a dovedností. Sem patří zejména schopnost empatie.
Empatické, či prosciální chování není totožné s altruistickým chováním, které je opakem egoistického chování: Vyznačuje se upřednostňováním zájmů druhých na úkor osobních. Je to sebeobětující schování. Empatické chování je rovnostářské chování, kdy pomoc potřebným se vnímá jako solidarita nikoli sebeobětování.
Pravičáci (egoisté) chtějí žít v kapitalistické společnosti. Levičáci (empatici) touží žít ve svobodné společnosti rovných, kde jedni se nenadřazují nad druhé.
Celkově z dlouhodobého pohledu v globálu společnost směřuje od egoistického chování k empatickému chování. Když ke znázorňování vývoje společnosti přidáme druhou osu (egoismus – empatismus), dostaneme pravdivější dvourozměrný obraz.
I kapitalismus se vyvíjí. Pojmy označující fáze kapitalismu se v budoucnu změní. Současný kapitalismu je ve srovnání s raným kapitalismem mnohem vice sociální. Námezdně pracující mají sociální a zdravotní pojištění, je výrazně kratší pracovní doba a existují placené dovolené, mateřská dovolená. Úroveň hygieny práce a bezpečnost práce dnes se nedává srovnávat s raným kapitalismem, kdy dělníci se volně pohybovali mezi nezakrytými točícími se koly.
O více sociálním současném kapitalismu svědčí i to, že vyhranění pravičáci ho označují jako socialismus.
Mapování mentalit společnosti a vývoj mentalit
Mapování mentalit společnosti a vývoj mentalit
Mentalita znamená soubor psychických vlastností, charakteristický pro nějakou skupinu. Může to být šlechtická mentalita, měšťanská, dělnická, vesnická, mentalita lidu aj. mentalita je proměnlivá v prostoru i čase. Pojem je doložen v anglickém jazyce v roce 1691.
Příčinné souvislosti mezi mentalitou obyvatelstva a mnohými dějinnými událostmi jsou zjevné. Počátky výzkumu dějin mentalit se dají nalézt koncem 19. století.
Wikipedia: Dějiny mentalit cs.m.wikipedia.org/wiki/Dějiny_mentalit
Podle internetu, rozvoj historického výzkumu se takřka zastavil. Nakolik je důvodem nedostatečná znalost psychologie či je problém v charakterových vlastnostech historiků ukáže čas.
Dějiny mentalit zkoumají chování určitých sociálních skupin, zkoumají jejich hodnotová měřítka, postoje, nálady. Historikové zabývající se studiem dějin mentalit často využívají například testamenty. Může se zkoumat textový obsah, i provádět grafologické rozbory.
Zvukové záznamy dnes umožňují nedávný vývoj mentalit zkoumat i posuzováním paraverbální komunikace, z níž lze vyhodnocovat sklony a prožívání emocí, sebezařazení ve společnosti. Sem lze zařadit paraverbální komunikaci německých nacistů, která připomínala štěkot. Nebo měkkost řeči Slovanů značící mírumilovnost.
Určitou výpovědní hodnotu mívají nejoblíbenější písničky z určitých dob. Procházel jsem hity českých písniček. Překvapil mne zlom po roce 1989. Desetiletí vévodily písně s veselým optimistickým nábojem a po roce 1989 přestaly být veselé písně populární – v globálu vymizela radost ze života.
Výše uvedené osy umožňují dvourozměrně mapovat historický vývoj mentalit i současnou geografii mentalit. Geografie mentalit umožní lépe porozumět událostem v jednotlivých zemích. V budoucnu budou mít politologové mnohem vyšší úroveň psychologického vzdělání než dnes.
Pomocí dvou os a hustoty se dá vytvářet trojrozměrný obraz společnosti. na něm se dá demonstrovat i vývoj událostí po roce 1989 v Československu. Hlavní příčinou nebyly vnější události, ale vnitřní rozpor mezi mentalitou občanů a charakterem vlády jedné strany. Dle marxistické řeči: kvalita výrobních síl neodpovídala výrobním vztahům, proto došlo ke změně výrobních vztahů. Ve vodorovné ose ke zbavení diktatury a nastolení demokracie. Ve svislé ose je společnost dnes více egoistická než v začátcích budování socialismu, proto se začaly rušit socialistické výrobní vztahy a začalo se s restaurací kapitalismu.
Efekt kyvadla vedl k překmitu těžiště společnosti, která se stala kapitalističtější, než leží těžiště společnosti – voličstva. Zde je široká oblast pro diskuze, pro vytváření si a korigování vlastních názorů. Ale také úkol pro sociology, přesně zmapovat situaci a pro historiky, zmapovat vývoj mentalit od roku 1948 do 1989.
Těžiště mentality v oblasti asertivity vysvětluje neagresivní průběh bouřlivých změn po roce 1989 a mírumilovné dělení Československa.
Stejná mapa se dá využít k politickému mapování těžiště politických stran a hnutí a rozložení jejich voličstva. To těžiště může být úzké nebo široké. Některé politické strany se na politické ose nevyhraňují, proto jejich těžiště bude široké.
Pořadí politických parlamentních stran zdola nahoru se dá snadno odvodit od zasedacího pořádku v parlamentu, kdy nejvíce nalevo sedí komunisté a nejvíce napravo největší pravičáci.
Když bychom šli do hloubky politické scény ve společnosti, dopracovali bychom se k rozdílnému angažování mezi levicově smýšlejícími osobami a pravicově smýšlejícími. V dnešní době pravicově orientovaní občané chodí více k volbám. Levicoví převážně dnes prožívají pocit poraženosti, marnosti, bezvýchodnosti - skepse: „Proč jít k volbám, když se stejně nic nezmění.“ Větší podrobnosti již překračují rámec tohoto článku.
Následující obrázek znázorňuje situace v zemích s ozbrojenými nepokoji nebo občanskými válkami. Obyvatelstvo plné potlačované zloby obvykle hledá svého veřejného obětního beránka, na kterého by mohla vlastní zloba směřovat. Oběť a záminka se vždy nějaká najde. „Kdo chce bít, hůl a psa si vždy najde.“ Stačí malý rozdíl v náboženství, rase, kultuře nebo stoupenci dvou politických soupeřů usilující o moc. Spouštěčem může být i malý podnět, který by jinak prošel bez povšimnutí veřejnosti.
Některé země s agresivnějším obyvatelstvem udržují relativní klik v zemi tím, že lidu předhazují jako „nepřítele“ nějakého svého souseda. Co z toho vyplývá? V takových zemích nenastane udržitelný mír, dokud se nezmění mentalita obyvatelstva a ta se změní změnou výchovných zvyků.
Je-li pro celý stát charakteristické agresivní obyvatelstvo, určitě v takové zemi dnes ekonomika nepokvete. V minulosti mohly takové země bohatnout kořistnickými válkami, okupováním sousedních zemí či kolonizaci. Bohužel, i dnes mají některé země k tomu sklony.
Historici zabývající se dějinami mentalit možná jednou potvrdí předpoklad mentality obyvatelstva v Rusku kolem roku 1917 tak, jak je znázorněn na dalším obrázku.
Mapování mentality ve všech zemích může přinést i varianty dvou či tří vrcholů, zejména ve společnosti rozdílných kultur. Pokud jedna kultura je agresivnější, tak ovládá kulturu méně agresivní.
Všechny zde uvedené mapy mentalit jsou vytvořené odhadem na základě nepřímých indicií. Je úkolem politologů spojit se s psychology, sociology, etnology i historiky, aby vypracovali jednotnou metodologii mapování mentality obyvatelstva.
Dvě nejvýznamnější vrstvy mentalit
Dvě nejvýznamnější vrstvy mentalit
Z psychologického pohledu se v každé společnosti existují dvě vrstvy mentalit. První základní vrstva je charakterová – základem je četnost charakterových typů osob. Jedná se o celkem stabilní charakteristiku, která se mění v průběhu generací.
Druhou vrstvou mentality je náladová – ta je závislá od změn prostředí, změn politických, ekonomických situací aj. Změny nálad probíhají celkem rychle, v extrémních případech i během několika dnů. Zde se projevuje i tzv. emoční nákaza, která urychluje změny nálad. Pokud se situace stabilizuje, časem nálada se pozvolna vrací na úroveň charakterové mentality.
Rozlišování mezi vrstvami mentality má velký význam v zemích ozbrojených nepokojů. Pokud zvýšené sklony k agresivitě vyplývající z charakteru u agresivního obyvatelstva nejsou velmi silné, po odstranění příčin agresivity lze očekávat zklidnění situace.
V druhém případě zklidnění bude jen krátkodobé, než agresivní skupina si najde jinou oběť. Agresivní skupiny se dají ovládnout pouze silou silnější agresivní skupinou. Proto se dalo pozorovat nárůst občanských ozbrojených nepokojů, když mocnosti v takové zemi sesadily radikální vládu a dosadily neradikální. Agresivní osoby, skupiny takovou vládu považují za změkčilou a bývá vždy jen otázkou času, kdy se začnou snažit násilně tuto neradikální vládu sesadit a zemi sami ovládnout.
Empatismem k trvale udržitelnému míru – na konci komunismus
Empatismem k trvale udržitelnému míru – na konci komunismus
Neúplné informace často vedou k mylným předpokladům a chybným závěrům. Zmapování mentalit v agresivních zemích může být odrazovým můstkem vyřešení ozbrojených konfliktů a počátkem cesty k trvale udržitelnému míru.
Každá věda se posunula rychleji kupředu, když se vypracovala objektivní metoda zkoumání, měření, hodnocení. V oblasti mentalit chybí jednotná metodologie objektivního zkoumání mentalit na pevných škálách. Psychologové zvládli měření inteligence i emoční inteligence, to zahrnuje celou řadu rozumových schopností. Jednotné hodnocení sklonů ke zlosti a úrovně empatie není pro psychology takový problém. Řady testů užívají již nyní, standardními testy měří například sklony k agresivitě u řidičů.
Určitým zdrojem informací o mentalitách obyvatel v jednotlivých zemích jsou informace pro turisty. Mnohé cestovní kanceláře popisují mentalitu obyvatel, kde organizují pobyty.
Společnost je základnou komunismu, nikoli samotná výroba. Ani plně robotizovaná výroba nezajistí, aby všichni měli k dispozici okamžitě všechny novinky. Vedle nejnovějších výrobků jsou další oblasti, kde nemohou mít všichni všechno pro omezené kapacity. Představte si zrušení vstupného do Národního divadla a umožnění vstupu všem. Před divadlem by bylo více zájemců než v něm.
Benátky jsou lákadlem turistů. Jenže centrum má omezenou kapacitu, lety do vesmíru budou mít stále omezenou kapacitu. Bytů v centru Prahy je omezené množství, nebudou peníze, nebudou nájmy a mnoho pražanů bude toužit bydlet v centru. Všichni nemohou být vždy uspokojení.
Dva druhy osob – dva druhy řešení situace při teoretickém zániku peněz:
- Egoisté
- – i kdyby zanikly peníze, najdou si vlastní cesty „já na bráchu, brácha na mně“, aby mohli mezi sebou soupeřit, kdo se kam všude dostal, kdo má jaké výhody. Na povrchu by mohl sice existovat komunismus, ale i nadále by se jednalo o nerovnoprávnou společnost. Existovaly by mocenské skupiny, které by si přivlastňovaly vyšší práva i bez peněz.
- Empatici
- – empatikůn nejde o vynikání nad druhé, netouží poměřovat se kdo má větší výhody. Empatici jsou ochotni k rovnostářskému rozdělování, netouží se dostat někam jenom proto, aby se s tím mohli chlubit a vyvyšovat se tak nad druhé.
Průběžné mapování vývoje mentalit obyvatelstva umožní komunistům objektivně pozorovat poměr empatiků k egoistům. Umožní to i včasnou kontrolu fungování osvětových programů zaměřených na výchovu dětí nejen ve školství, ale i v rodinách. Výchova empatiků je jedinou cestou ke svobodnému komunismu, komunismu empaiků, empatickému komunismu.
V současné době některé velké firmy opakovaně mapují nálady (mentalitu) u svých zaměstnanců (monitorují). Nálada zaměstnanců má významný vliv na produktivitu a kvalitu práce i loajalitu vůči firmě. Pokud se nálada zhorší, včas tam přijímají potřebná opatření. Mnohé kapitalistické firmy se tak neformálně podporují empatismus.
Celé továrny se dají vybudovat kdekoli, obyvatelstvo tak snadno nepřemístíte. Rozdílná mentalita obyvatelstva, pracujících je významnou příčinou proč ve dvou obdobných firmách v rozdílných zemích mnohdy bývají velké rozdíly v produktivitě i kvalitě práce. Empatismus má pozitivní vliv na rozvoj ekonomiky.
Bez egoistů bude líp.
O výchově dětí k empatickému chování podrobněji v článku:
Výchova empatie je cesta, jak nastolit komunismus