Fenomenologie vnímání – jinak vnímá ten či onen
Fenomenologie vnímání – jinak vnímá ten či onen
Fenomén znamená jev. Fenomenologie se zabývá jevy neboli projevy podstat. Fenomenologie vnímání se zabývá rozdílnostmi ve vnímání různých osob a vlivů různého vnímání na chování, jednání osob, na jejich názory a hodnotová měřítka, na jejich postoje.
Lidé v sociální oblasti obvykle vše hodnotí podle vlastních hodnotových měřítek a vlastních představ. Proto je logické, že i vizi komunismu lidé hodnotí různě. Společně uznávané slovní definice mívají osoby individuálně citově a emočně zabarvené. Proč? Mívají rozdílné vědomosti a zkušenosti, odlišné sociální postavení a hlavně rozdílné vnímání společnosti.
Obrazně řečeno, jinak bude vnímat situaci na silnici řidič neschopný zaostřit do dáli (nemajíc brýle bude vnímat dopravní situaci pouze v blízkém okolí) a jinak řidič schopný ostře vnímat i vzdálenou dopravní situaci. Proto dva řidiči se budou při jízdě chovat odlišněji, budou mít i odlišnější názory na silniční dopravu, jiné názory na druhé řidiče. Jiná představa: V hledišti sedí tři osoby: běžný divák, nevidomý a neslyšící. Každý vnímá divadelní představení jinak, proto bude každý hodnotit představení jinak.
Levicové vize komunismu dnes nejsou jednotné, mají více podob. Na vnímání společnosti má významný vliv odbornost. Komunismus si jinak představuje ekonom, jinak filozof, jinak dělník.
Na vnímání má vliv i rozvinutost schopnosti časové představivosti. Vize komunismu nejdou realizovat v období několika let, mají vzdálenější časový horizont, proto spadají do oblasti futurologie. Dnes však zejména mladí chtějí mít všechno rychle, proto i část levicově orientované mládeže vzdálená vize není přitažlivá a chtějí rychlé revoluční změny.
Vnímání osob a společnosti empatiky
Vnímání osob a společnosti empatiky
Představy empatiků o uspořádání společnosti vychází ze schopnosti empatie, sociálního cítění. Empatici komunismus (vizi) vnímají kladně jako beztřídní, společnosti:
- se společenským vlastnictvím výrobních prostředků;
- každý přispívá společnosti svou prací dle svých schopností;
- vyrobené bohatství se rozděluje dle potřebnosti;
- všichni jsou si rovni.
Obdobné vize se objevovaly již v antice a raném středověku.
Empatici kladněji vnímají i minulý socialismus, kteří mnozí označují jako komunismus. Spíše ukládají do paměti a vybavují si kladné informace a negativní spíše upozaďují.
Vnímání osob a společnosti egoisty
Vnímání osob a společnosti egoisty
Jak si představují existenci komunismu egoisté? Pravicově orientované, egoistické osoby mají odlišné vnímání společnosti, společnost vnímají bez empatie, bez sociálního cítění, proto vlastní potřeby pociťují jako silně nadřazené potřebám druhých. Odlišnost jejich vnímání potvrzují soudobé výzkumy, které ukazují, že levičáci mají o něco odlišnější strukturu mozku než egoisté. Je to jen z části záležitost genů, hlavně je to výsledek výchovného prostředí a výchovy.
Při procesech učení se rozrůstají nervová vlákna v částech mozku, který je učením zatěžován. A v dlouhodobě nezatěžovaných částech mozku nervová vlákna pozvolna zanikají.
Citově neuspokojované děti se starají především o uspokojování vlastních potřeb a zatěžují více rozumovou oblast. Citově uspokojované děti se více zajímají o potřeby druhých, zajímají se o jejich prožívání. Stimuluji tak některé části mozku odlišně o od citově strádajících dětí. Proto logicky se v některých oblastech liší mozek egoistů (pravičáků) od empatiků (levičáků. Existenci zákonitých rozdílů v mozcích mezi levičáky a pravičáky potvrzují mnohé zahraniční výzkumy.
Egoisté jsou silně ochuzeni o jeden informační kanál a jeden druh představivosti. Asi jako neslyšící osoba je ochuzená o schopnost slyšet a je bez hudební představivosti. Příměr se smyslovým handicapem je záměrný, neboť egoisté mají také určitý handicap: nemívají dostatečně rozvinuté vyšší sociální schopnosti, proto vnímají společnost s menším množstvím vstupních psychických informací v sociální oblasti – nemají schopnost empatie, sociálního cítění, vyšší sociální představivosti.
Rozdílné vnímání vede k rozdílnému uznávání hodnot, nemají rozvinutou schopnost empatie proto ani sociální cítění. Důsledkem bývá hédonismus – užívat si a urvat si vše, na co se stačí. To je doprovázeno egoistickou touhou být víc a mít víc než druzí. Proto se snaží šplhat po nějakém společenském žebříku – moci, peněz, slávy a obdivu. Obdivuji ty nad sebou a pohrdají těmi pod nimi. Proto mnohé takové osoby z „prostého“ lidu vzhlíží ke knížeti byť jen pro jeho titul.
Egoisté nevěří v existenci empatie, případně ji zaměňují s intuici, asociaci, či rozumovou analýzou. Chování empatických osob považují za přetvářku pokryteckých egoistů a levicové politiky berou jako populistické. Nevěří v jejich upřímnost
Egoisty děsí představa rovnosti, protože by neměli možnost nad nikoho se povyšovat. Rovnost mívají spojenou se dnem společnosti, s těmi nejnižšími, pod kterými je prázdno. Když egoista říká, „Chci, abychom se měli lépe.“, ve skutečnosti tím míní: „Chci se mít lépe než ostatní v okolí.“ Inteligentní egoisté si uvědomují, že kdyby se měli lépe všichni, sami by nepostoupili po svém společenském žebříčku před druhé, protože by se zvedla celá základna.
Dále egoisty děsí představa splynutí s masou ze strachu, že by jejich ego by zaniklo. Neuvědomují si, že ve skutečnosti onou masou často bývají. Stačí se rozhlédnout po Václaváku a uvidíte tu masu anonymních egoistů splývající s davem nebo masu anonymních egoistů řídicí auta po dálnici či anonymní masu egoistů na velkých koncertech.
Egoisté vnímají vizi komunismu jako diktaturu, která porušuje práva:
- porušování práva na soukromé vlastnictví;
- nikdo nemá právo nutit někoho pracovat;
- porušování práva „schopných na zásluhy“;
- potlačování práva osobnosti „vyniknout“.
Srovnání názorů egoistů a empatiků na komunismus jako vizi
Srovnání názorů egoistů a empatiků na komunismus jako vizi
Jak bylo rozvedeno v předcházející kapitole, egoisté a empatici (pravičáci a levičáci) mají rozdílné vnímání sociální oblasti společnosti. Tak tomu je i u rozdílného vnímání konkrétnějších atributů vize komunismu. Je to dáno rozdílnou úrovni sociální vyzrálosti. Srovnávání dvou antagonistických pohledů na položky komunismu:
Obecný vztah ke komunistické vizi komunismu
Egoisté: negativní vnímání vize vyvolává odpor; věřící pravičáci: „Komunismus je vzpoura proti bohu a mravům.“
Empatici: pozitivní vnímání vize vyvolává zájem o přitažlivou a ušlechtilou myšlenku vysoce humánní společnosti; věřící levičáci si dovedou představit existenci neateistického komunismu;
Kolektivismus
Egoisté: potlačování individuality, upírání osobních zásluh; podřízení jednotlivce společnosti;
Empatici: družná kolektivní seberealizace podle vlastních schopností pro blaho všech;
Společenské vlastnictví výrobních prostředků
Egoisté: potlačování osobních práv na soukromé vlastnictví;
Empatici: naplňování lidského práva na sociální spravedlnost;
Komunistické zřízení
Egoisté: tvrdá diktatura komunistů potlačující lidská práva a svobody, cenzury a persekuce, státní kapitalismus; komunismus bez teroru je neuskutečnitelný;
Empatici: beztřídní společnost; demokracie až liberalismus, samosprávy založené na všeobecné angažovanosti;
Svoboda
Egoisté: nesvoboda v projevování individualit, potlačování osobních zájmů a zdravé soupeřivosti; potlačování soukromého podnikání;
Empatici: svoboda založená na ohleduplnosti, vzájemném respektu a hledání kompromisů;
Individualita osobnosti
Egoisté: potlačování rozvoje individuality zejména v oblasti egoistické asertivity; potlačování přirozeného egoistického chování;
Empatici: možnost plného rozvoje individuální osobnosti včetně vyšších sociálních schopností a dovedností;
Rovnost
Empatici: potlačování individuality člověka; bránění ve vyniknutí; násilná anonymita;
Empatici: sociální spravedlnost jako projev sociálně cítících lidí;
Symboly: srp a kladivo, rudá pěticípá hvězda, píseň Internacionála
Egoisté: symboly zla – diktatury, nesvobody, nesnášenlivosti;
Empatici: symboly boje za svobodu, sociální spravedlnost, rovnost, družnost; spolupráci; (boj může být i ideologický)
