Zákon a ústava - komunista: Jak propagovat komunismus

Komunismu v souladu se zákonem budovat lze

Komunismu v souladu se zákonem budovat lze

Podmínkou je vyřešení problému s antikomunisty, pravičáky, egoisty. Egoisté nikdy nebudou dobrovolně souhlasit s nastolováním komunismu. Jejich základem je egoistické vyvyšování se, proto odmítají rovnost. Rovnost lidí je u egoistů na dnu společnosti.

Jedinou humánní a legální cestou ke komunismu je osvěta o výchově dětí k prosociálnímu chování, o rozvíjení empatie. Egoisté nemají rozvinutou schopnost empatie.

Společnost tuto cestu rozbíhá bez přispění komunistů:

• V programech škol je rozvíjení schopnosti empatie u žáků.
• Personalisté kapitalistických firem stále větší měrou vyžadují od pracovníků empatii.
• Prevence negativních jevů ve společnosti se u žáků stále více orientují na rozvíjení schopnosti empatie u žáků.
• Na knižním trhu a na internetu neustálé přibývá informací o škodlivosti egoismu a o rozvíjení empatie.

Když se bude dařit vychovávat generace empatických občanů, egoističtí pravičáci vymřou přirozenou cestou a cesta ke svobodnému komunismu bude otevřená.

Ústava České republiky a komunismus

Ústava České republiky a komunismus

Ústava České republiky - Preambule

   My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky

   Toto je přímo v rozporu s idejemi individualismu: Občané, kteří jsou si vědomi svých POVINNOSTÍ vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku. Ideje individualismu, pravice, prosazují nadřazování osobních zájmů nad zájmy společenskými, nad celkem.
   Tato Preambule může sloužit i jako preambule demokratického socialismu, i komunismu bez egoistů.

Článek 2, odst. 1):

   Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.

   S tímto odstavcem mají problém někteří vyhranění pravičáci na vyšším stupni společenského žebříčku, protože neuznávají lid jako zdroj moci, proto také zavrhují referenda. Uznávají moc pravicových elit. Pokud ve společnosti ve volbách vyhrávají pravicové strany, uznávají vítěznou stranu. Avšak když vy ve volbách zvítězila byť středová strana, mají tendenci ji neuznávat a hledají i nekalé praktiky na omezení jejího vlivu.
   Tento odstavec je plně v souladu s demokratickými levicovými stranami, které uznávají volební výsledky i v případě vítězství pravicových stran. Je plně v souladu s raným komunismem. V rozvinutém komunismu budou orgány moci zákonodárné, výkonné a soudní nadbytečnými, pozůstatky této moci budou plnit sociální roli. Když sociálně vyzrálí občané nebudou porušovat zákony, nebude nutné vymáhat dodržování zákonů.
   U radikálních stran je to odlišnější, protože mají zvýšené sklony k využívání silových prostředků. V současné době radikální neznamená u problému jít ke kořenům problémů, ale problémy řešit rázně, radikálně, v krajnosti až silově. V jejich slovní výbavě jsou pojmy jako, radikální řešení, silná vláda, moc. Pravdivější obraz politické scény dostaneme, když místo jedné osy zobrazíme politickou scénu pomocí dvou os: levice – pravice a radikální – prosociální.

Článek 2, odst. 4)

   Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

   Žádnými zákony nelze obsáhnout všechny druhy lidského chování a jednání. Pokud by občané mohli činit jen to, co zákon povoluje, bylo by to hodně svazující a museli bychom mít zákony i na ty nejběžnější lidské činnosti.
   Tohoto odstavce se nejvíce odvolávají silně egoistické osoby, které neuznávají společenskou morálku a vytvářejí si vlastní pravidla svého chování a jednání. Mnohdy obcházejí zákon tím, že využívají mezery v zákonech. Díry v zákonech bývají hlavně dílem těch zákonodárců, jejichž myšlení je nejasné a odmítají se podřídit právnímu jazyku. Pak to dopadá například tak, že kůň na silnici musí mít brzdová světla, protože je to dopravní prostředek; v běžné kulturní místnosti nesmíte zapálit svíčku, protože je to otevřený oheň; na chodnících mohou ohrožovat méně pohyblivé chodce různá motorová vozítka, protože to nejsou dopravní prostředky. Teprve až se lidé nebo právníci začnou bouřit proti uzákoněným nesmyslům, dochází k novelizacím.
   Mnoho poslanců bere novelizace za každodenní záležitost a o schvalovaných zákonech nepřemýšlí hlouběji: „Proč se tím podrobně zabývat? Až bude problém, tak zákon jednoduše novelizujeme.“ A tak se běžně novelizují i zákony, které ještě nenabyly platnosti.
   Některé díry do zákonů protlačili různí lobbisté s pomocí některých zákonodárců: „Já na bráchu, brácha na mě.“
   V komunismu se silně levicovým smýšlením, s takřka plně rozvinutými vyššími sociálními schopnostmi, bude tento článek se jevit jako nadbytečný. V takovém komunismu budou zákony spíše metodickými radami, než zákony mocenskými. V principu psané zákony j jádru obsahují základní organizační systém společnosti a hlavně omezují bezohledné chování egoistů.
   Roli omezování bezohledného egoismu plní i různá náboženství svými náboženskými kodexy.

Článek 5

   Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektující základní demokratické principy a odmítající násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.

   Mnozí vyhraněně pravicově smýšlející občané by nejraději zakazovali existenci komunistických stran, i když respektující základní demokratické principy a odmítající násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů v souladu s ústavou.
   Východiskem bývá představa, jak by se sami chovali coby šéfové komunistické strany. Své charakterové rysy promítají do komunistických stran. V psychologii se tomu říká projekce.
   Zvláštní pozornost si zaslouží „volná soutěž politických stran“. Tato soutěž je základem demokracie pravicových stran, demokracie pro ně končí volbami, končí zájem o zájmy a zatupování lidu – svých voličů. Aby se jejich moc netříštila, vyhovuje jim spíše většinový volební systém, kdy do parlamentu se dostane menší počet politických stran. Funguje to při relativní geografické homogennosti voličů. Pokud existují výrazně kvalitativně odlišné regiony, pak ani většinový systém nepovede k jasnému vítězství jedné strany a musí se vytvářet koalice.
   Pokud v budoucnu budou početně silně dominovat v lidu (voličů) osoby se silně levicovým smýšlením, pak i při zachování volné soutěže politických stran bude se moci budovat socialistické zřízení a pak i komunistické. Prostě, pravicově smýšlejících voličů a jejich zástupců bude tak málo, že nikoho nepřehlasují. Je to idea, ale stejně ta vypadala v totalitních monarchiích vize současné demokracie. Vše prověří čas – čas více generací.

Článek 6

   Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin.

   Bude-li vůle většiny budovat socialismus a následně komunismus, tak to bude v souladu s ústavou. Ani dodatek nebude problémem, že rozhodování většiny dbá na ochranu menšin. V komunismu budou egoisté v souladu s ústavou považování za menšinu, bude na ně brán ohled jako na osoby se sociálním handicapem.

Článek 8

   Zaručuje se samospráva územních samosprávných celků.

   Tento článek plně odpovídá idejím prosociálního komunismu.

Článek 98, odst. 1)

   Česká národní banka je ústřední bankou státu. Hlavním cílem její činnosti je péče o cenovou stabilitu; do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona.

   Pokud komunismus nezvítězí v celém světě a budou existovat vedle komunistických zemí i kapitalistické, budou i v komunismu národní banky, které umožní transfery mezi komunistickými a kapitalistickými zeměmi.

Závěr k Ústavě ČR

Liberální (alias empatický, prosociální) komunismus lze budovat v souladu s Ústavou České republiky, avšak hlavní překážkou je velké množství egoistických občanů, voličů, kteří v demokratických volbách podporují kapitalistické zřízení prostřednictvím pravicových stran. Je otázkou času, kdy egoisté zajdou na úbytě, pak bude demokratická cesta k prosociálnímu komunismu otevřená.

Listina základních práv a svobod (LZPS) a komunismus

Listina základních práv a svobod (LZPS) a komunismus

Listina základních práv a svobod - součást Ústavy České republiky, přijaté 16. 12. 1992 (Viz článek 3 Ústavy České republiky.)
www.psp.cz/docs/laws/listina.html

Článek 1

Lidé jsou svobodní a rovni v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.

   V prosociálním komunismu budou si lidé rovni v důstojnosti i v právech. Problém s naplňováním je v kapitalistickém zřízení, které svou podstatou je založeno na nerovnosti, na soupeřivosti. Někteří pravicoví politici otevřeně říkají, že odmítají rovnost.

Článek 2

(1) Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.

   Liberální komunismus nebude založen na státní ideologii, ale na vědeckém poznávání. Již nyní vědecké poznávání odhaluje společenskou škodlivost egoistického chování a jednání a vyzvedává prosociální chování, které se vyznačuje levicovým smýšlením. Marxismus se stane historickým.

Článek 11

(1) Každý má právo na vlastní majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.

(2) Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice.

(3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.

(4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

(5) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.

   Významný je odstavec třetí, kde je uvedeno, že vlastnictví zavazuje a nesmí být zneužito na újmu práv druhých. Z toho lze vyvodit, že kapitalistické vykořisťování, lichva a finanční spekulace jsou zneužíváním vlastnictví.
   V souladu s LZPS budou moci obce vyvlastňovat za úplatu veřejné vodovody, kraje veřejnou dopravu apod. Existuje způsob, jak legálně a kapitalistickou cestou odstranit ostatní kapitalistické firmy. Více v článku Liberální komunismus.

Článek 15

(1) Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.

   Svoboda myšlení je velice zajímavá oblast. Mnoho lidí si myslí, že myslí svobodně a ve skutečnosti jejich myšlení je ovládáno emocemi a pudy. Pouze osoby, které dlouhodobými psychickými stimulacemi dovedou získat nadhled nad svými emocemi, city a pudy, dovedou svobodně myslet. V dnešní době je to jen malá část populace.
   Procesy myšlená zahrnují řadu samostatných rozumových schopností. Některé osoby mají tyto schopnosti hodně rozvinuté, některým osobám některé schopnosti takřka chybí, aniž si to uvědomují. Obrazně, je rozdíl v pocitu svobody pohybu mezi osobou se zdravým zrakem, které plně prožívá široký obzor a osobou silně krátkozrakou, vnímající prostor omezeně.
   V prosociálním komunismu budou děti a mládež plně podporovány v rozvoji rozumových schopností nejen ve škole, ale i rodiči, kteří budou v rámci základního vzdělání vzdělávaní i v oblasti rodičovské výchovy. Jednotlivé druhy schopnosti rozumového myšlení: abstraktní, analytické, divergentní, exaktní, holistické, integrační, intuitivní, kombinační, koncepční, konvergentní, kreativní, kritické, logické, matematické, názorné, objektivní, pluralistické, praktické, racionální, strategické, symbolické, systematické, systémové, technické, teoretické, tvořivé.
   K tomu ještě napříč patří schopnosti volní, jako je schopnost koncentrace a kapacita operačního vědomí. Co o tom ví současní rodiče? Problémy u dětí se schopnostmi jejich myšlení rodiče z nevědomosti dnes řeší snadno: Je to v genech, to má po dědečkovi, prostě nemá talent.
   V prosociálním komunismu budou rodiče přistupovat k výchově svých dětí mnohem vice fundovaně a zodpovědněji. Vždyť je to jedno ze základních práv dětí: Právo na dobrou výchovu směřující k plnému rozvoji své osobnosti. Toto právo bude v prosociálním komunismu plně respektováno a naplňováno.

Článek 17

(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.
(4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.
(5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.

   V kapitalistickém zřízení jsou tyto práva dost omezována. V mnohých školách dětem upírají informace o kladech socialismu. Nejednoho pravicového učitele vyděsí žák, který začne vykládat o přednostech socialismu. V pravicových médiích zajišťují požadovanou autocenzuru tím, že na zpravodajské posty dosazují pravicově smýšlející osoby.

Článek 18

(1) Petiční právo je zaručeno; ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu má každý právo sám nebo s jinými se obracet na státní orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi.
(2) Peticí se nesmí zasahovat do nezávislosti soudu.
(3) Peticemi se nesmí vyzývat k porušování základních práv a svobod zaručených Listinou.

   Petiční právo je právo lidu. Vládnoucí pravice nemá zájem podporovat toto právo, protože si přivlastňují práva vítězů voleb a jsou přesvědčení, že prostý lid jim nemá co mluvit do jejich vlády.
   Je dost pravděpodobné, že petiční právo bude zachováno. V případech, kdy dvě petice půjdou proti sobě, mohou plnit roli referenda.

Článek 20

(2) Občané mají právo zakládat též politické strany a politická hnutí a sdružovat se v nich.

   Politické strany a hnutí budou i v prosociálním komunismu, jen jejich zaměření budou jiná. Zůstanou i pravicové strany, ale ty budou pro nedostatek stoupenců jen nevýznamné. Levicové strany a hnutí se přestanou označovat jako levicové, protože to bude neoficiální společenská norma. Převládat budou spíše strany a hnutí odborného zaměření, ekologické, sportovní, kulturní apod. vždy se najdou nějaké hodnoty, které budou do určité míry lidi rozdělovat. Pro tyto strany však bude charakteristické vyjednávání kompromisů, nikoli nevraživé soupeření kdo z koho, jako je to u pravicových stran a hnutí.

Článek 23

Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.

   V prosociálním komunismu budou mít občané právo se postavit na odpor každému, kdo by svým egoistickým chováním potlačoval svobodu druhých.

Článek 28

Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon.

   Není zde psáno, že odměna musí být peněžní. I v komunismu budou pracovníci odměňování, pro prosociální osoby bude odměnou za práci libý pocit seberealizace, sounáležitosti a společenské uznání.

Článek 30

(1) Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele.
(2) Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních podmínek.

   Některé články ze čtvrté hlavy (Hospodářská, sociální a kulturní práva) budou jen připomínkou dob kapitalismu, kdy samozřejmosti v komunismu nebyly samozřejmostmi v kapitalismu, jako tento článek.

Článek 33

(1) Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon.

   V prosociálním komunismu bude školní docházka naprostou samozřejmostí, proto nebude muset být stanovená zákonem, který bude moci být zrušen.
   Právo na vzdělání bude plně naplňováno, protože nebude omezováno finančně. Navíc bude v rámci všeobecného vzdělávání doplněná výuka o rodičovské pedagogice, o zákonitostech ve výchově dětí, častých výchovných chybách a dopadech výchovných chyb na život v dospělosti. Právo na poskytování těchto informací není současným školstvím naplňováno, až žáci nají na tyto informace právo.

Článek 34

(1) Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem.
(2) Právo přístupu ke kulturnímu bohatství je zaručeno za podmínek stanovených zákonem.

   Finanční práva v komunismu zaniknou, ale právo na zachování podoby svého díla zůstane zachováno. V období koexistence komunistických a kapitalistických zemí bude komunistický stát uplatňovat i finanční práva v kapitalistických zemích. V případech užívání tvůrčích děl z kapitalistických zemí bude buď kupovat práva pro celý stát, nebo dle autorských práv kapitalistických zemí. Například u písniček a videí koupí jednorázově práva a uvnitř komunistické země se budou moci užívat bezplatně.

Závěr k Listině základních práv a svobod

V prosociálním komunismu neboli liberálním komunismu empatiků budou některé body "Listiny základních práv a svobod" mnohem lépe naplňovány než v kapitalistickém zřízení. Liberální komunismus s minimálním počtem egoistů lze úspěšně budovat souladu se stávající Listinou základních práv a svobod, jen některé body se stanou zbytečnými, ale zůstanou tam, protože Listina základních práv a svobod se stane historickým dokumentem.